Opravdový Ježíš aneb následujete skutečného Ježíše Krista?

levČasto se stává, že se dva křesťané sejdou a jediné, co mají společného, je onen široký pojem „křesťané“. Poněvadž v okamžiku, kdy začnou oba hovořit o svém Pánu a Spasiteli, objeví se značné rozdíly. Dokonce může dojít i na hádku, když se téma rozhovoru stočí ke kazateli, který káral hříšníky v homosexuálním průvodu a zvučně je varoval, že jsou na cestě do zatracení.  První by řekl něco jako: „Ježíš by nikdy neodsoudil hříšníky jako tamten kazatel! On by s nimi stoloval! Tamten nemá žádnou lásku!“ A druhý by stejně tak odporoval: „Cožpak není psáno, že smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu… nebudou dědici Božího království? (1 Korintským 6:9-10)“ A tímto směrem by mohl jít převelice dlouhý a ostrý dialog, který by vyústil v odsouzení z obou stran a nepříjemným rozloučením. Přesto se to stává poměrně často. Lidé mají odlišné představy o tom, kdo Ježíš byl, a o tom, kým je.

Díky vlivu postmodernismu, je dnes nekorektní dokonce i konstruktivní kritika, jelikož se dotýká „svatého grálu“ současné společnosti – našich citů. Cokoliv má tedy negativní dopad na naše pocity, je automaticky špatné, „neláskyplné“, nenávistné atd. Nic takového však Bible neučí. Naopak! Nemáme se připodobňovat tomuto věku, ale obnovovat svou mysl Božím slovem (Římanům 12:2). A je to pouze pravda, která vysvobozuje (Jan 8:32), nikoliv hezká slova. A pravdou je, že mnozí křesťané nenásledují opravdového Ježíše, ale jen své představy o něm; představy, které jim vyhovují a nejsou založeny na neomylném Božím slově.

Podstata modloslužby

Křesťané se často mylně domnívají, že pravou podstatou modloslužby je vědomé uctívání objektů stvoření. To ale není pravda. Modlářství je cokoliv, co má člověk ve svém životě nad Bohem, ať to dělá vědomě či bezděčně, ať se klaní soškám nebo celebritám či dokonce i zobrazením Ježíše, je to jedno, všechno je to modloslužba. A každá taková modloslužba začíná v představách porušitelného člověka.

Římanům 1:23 (Studijní Bible): „Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. “

Především je to obraz porušitelného člověka, který se zpodobňuje, nikoliv pouze věc hmotná, která následuje, ale i naše představy, jež tomu všemu předchází. Jaké máme představy o Bohu, takové bude naše uctívání. A je tu i zřejmý kontext na porušitelnost člověka, jelikož jsme jako lidé nedokonalí, jsme nedokonalí i ve svých představách, a proto bychom neměli neporušitelného Boha, kterému nikdy nemůžeme plně porozumět, jakkoliv zobrazovat, protože je to neuctivé.

Výstižně to vyjádřil Jan Kalvín:

„První přikázání tedy říká, že Bůh jest jeden, mimo nějž není dovoleno na žádné jiné bohy myslit ani je za bohy mít. Toto přikázání učí, jakým on sám je a jakým způsobem uctívání musí být vyvyšován, abychom se neodvážili přibásňovati mu něco tělesného nebo jej samého podrobovati našim smyslům, jako by mohl býti postižen naší hloupou hlavou anebo si jej nějakým způsobem zobrazovati.“ (Jan Kalvín, Instituce křesťanské víry)

Dalším charakterem modloslužby je to, že naplňuje naše tělesné žádosti. Nejde tedy o to, co chce Bůh, nýbrž co chceme my. Modloslužba je svým způsobem manifestace sobeckosti člověka. Ať už představa nebo konkrétní obraz, slouží tak především nám, nikoliv Bohu samotnému.

Exodus 32:1 (Studijní Bible): „Když lid viděl, že Mojžíš otálí sestoupit z hory, shromáždil se proti Áronovi a řekl mu: Vstaň a udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, — nevíme, co se s ním stalo.“

Izrael nechtěl Boha, chtěl „bůžky“, kteří naplní jejich tělesné žádosti a „půjdou před nimi“ – téměř to zní jako by jim měli sloužit! A ono to tak doopravdy je, protože jakmile není naše představa o Bohu obnovovaná Božím slovem, děláme to samé.

Proto i naše představa o Ježíši Kristu nesmí být založena na naší porušitelnosti, ale na neomylném a neporušitelném Božím slově. Jakmile není, hrozí nám, že se dopouštíme stejné modloslužby jako Izrael.

Ježíš se nejmenuje láska a tolerance

Často uslyšíte slova jako „Bůh je láska“. Ne snad, že by láska nepocházela z Boha a nebyla to i jedna z jeho charakteristik, nicméně někteří „křesťané“ vyloženě říkají, že Bůh je láska jako by nebyl nic jiného. Jak kdyby byl jakási neuchopitelná energie, která neumí nic jiného než milovat. Taková představa už hraničí s herezí, nezakládá se na Božím slově a je pouze naší představou o Bohu, jež nám vyhovuje, především pak lidem, kteří žijí pohodlně v hříchu a Bůh, který nenávidí hřích, se jim nelíbí.

Tak i představa o Synu Božím často až nebezpečně reflektuje jakéhosi „hipíka“, který nikoho nesoudí, se všemi je zadobře a svět jej miluje. Nechci vám kazit romantickou aféru s touto představou, ale Ježíš nejvíce mluvil o peklu a odsouzení, svět ho nenáviděl a svět ho nakonec i ukřižoval!

Proč si myslíte, že říkal tato slova?

Jan 15:18 (Studijní Bible): „Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne nenáviděl dříve než vás. “

Pravé křesťanství je absolutně v kontrastu vůči světu! Ti, kteří se domnívají, že protože je současný „Pontifex maximus“ milován světem, že to snad značí, jak je zbožný, se rozcházejí jak s autentickými slovy Ježíše, tak i apoštolů!

Jan 15:19 (Studijní Bible): „Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.“

Jakub 4:4 (Studijní Bible): „Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“

1 Janův 3:13 (Studijní Bible): „Nedivte se, bratři, když vás svět nenávidí.“

1 Janův 2:15-17 (Studijní bible): „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Neboť všechno, co je ve světě — žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života — není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho žádost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost.“

A že Ježíš neuměl i pokárat? Jen si poslechněte Jeho tvrdá slova směřující městům, která neuvěřila!

Matouš 11:20-24 (Studijní Bible): „Tehdy začal Ježíš kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů, že nečinila pokání. „Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by v žíni a popelu učinili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí budeš strženo! Neboť kdyby se v Sodomě staly mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne. Ale pravím vám, že sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě.“

A i na své vyvolené je Ježíš velmi přísný! Zejména pak na vlažné křesťany (jestli je takové spojení slov vůbec korektní).

Zjevení 3:16 (Studijní Bible): „Znám tvé skutky; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. “

Jakmile křesťané vytrhávají jednu charakterovou vlastnost Ježíše z kontextu těch dalších, už zkrátka nejde o opravdového Ježíše. Kdepak! Stavějí si v představách zlaté tele, které je benevolentní vůči jejich hříšnému já.

Ježíš není bezmocný žebrák

Křesťané občas zobrazují Ježíše jako někoho, kdo strašně moc chce zachránit každého člověka na zemi, ale nemůže, protože ten nebohý a ztracený člověk má takovou moc, že mu v tom dovede zabránit. Ta moc, která dovede odrazit veškeré snahy Boha, se jmenuje autonomní svobodná vůle. Často pak vídáte Ježíše na obrázku, jak klepe na pomyslné „dveře našeho srdce“… ale nemůže otevřít, protože jsme mu to nedovolili.

Toto jsou slova porušitelného člověka, co ale říká neporušitelné Boží slovo?

Izaiáš 55:10-11 (Studijní Bible): „Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou — dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí — tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.

Žádné Boží Slovo se nenavrátí zpět s ničím jiným než s absolutním úspěchem vykonané práce. Není možné, aby mu v tom cokoliv zabránilo – a už vůbec ne produkt lidské mysli zvaný „autonomní svobodná lidská vůle“, který pochází z řecké filozofie, a ne z Božího slova.

Kdepak! Před hrobkou Lazara nebyl žádný zvonek, který by Ježíšovi zabránil, aby ho vzkřísil z mrtvých! Nejde o nic jiného než o obraz duchovního vzkříšení hříšníka. Tak jako Lazar, jsme i my duchovně mrtví, dokud nás díky Boží milosti nevzkřísí Duch svatý, a teprve poté získáme onu pravou duchovní horlivost pro Boha. Skutečnou víru dává jedině Bůh!

Římanům 3:10-11 (Studijní Bible): „Jak je napsáno: ‚Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. “

Efezským 2:8-9 (Studijní Bible): „Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.“

Záchrana není z nás. Není to naše rozhodnutí. Není to naše „autonomní svobodná vůle“, která by přijímala Ježíše Krista jako Pána a Spasitele. Rozdíl mezi tím, kdo uvěří, a tím kdo ne, je pouze milost Boží.

1) Protože je to Bůh (Otec), který přivádí hříšníky k Synu.

Jan 6:44 (Studijní Bible): „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.“

2) A je to Syn, který garantuje spasení. 

Jan 6:39 (Studijní Bible): „A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den.“

3) Každý krok ve spáse má v rukou svrchovaný Bůh! 

Římanům 8:28-30 (Studijní Bible): „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.“

Kříž není důsledkem série svobodných voleb lidí, kde se Bůh podřizuje jejich rozhodnutím – kdepak! Něco takového je nemyslitelné! Nebylo možné, aby něco bylo jinak, protože o tom předem rozhodl Bůh. Bůh je Bůh, a aby byl opravdu Bohem, nemůže existovat nic ze stvoření, co by mohlo jakkoliv omezovat Jeho pravomoc! Protože kdyby to bylo tak, jak tvrdí mnozí křesťané (většinou opakují jen to, co slyšeli), byl by to v důsledku člověk, který by určoval směr věcem budoucím, nikoliv Bůh, který by v takovém případě pouze reagoval na volby člověka. 

A proto, kdo má být zachráněn, ten bude zachráněn, komu je dáno, tomu je dáno, protože je to Bůh, kdo se smilovává a je to také Bůh, kdo zatvrzuje.

Jan 6:65 (Studijní Bible): „A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.“

Římanům 9:18 (Studijní Bible): „A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. “

Matouš 13:11 (Studijní Bible): „On jim odpověděl: „Vám je dáno poznat tajemství království Nebes, ale jim to dáno není. “

A co se týká vůle člověka, pak i člověk má svou vůli. Tak je natolik svobodná, aby byla autentická, ale je podřízena vůli Boží a odpovídá vůli stvoření, a to navíc takového, které je zasaženo hříšnou podstatou. Neboť jsme od narození otroci hříchu. A když jsme v Kristu, pak jsme otroci spravedlnosti.

Jan 8:34 (Studijní Bible): „Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.“

Římanům 6:18 (Studijní Bible): „Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti.“

Ježíš tedy není bezmocný žebrák, ale svrchovaný Král, který na kříži ohlásil: „Dokonáno jest“ (Jan 19:30), a který slíbil, že neztratí nikoho (Jan 6:44)! Toto je mocný Ježíš Kristus – opravdový Pán i Spasitel!

Ježíš není Bible!

Ježíš také nepřišel na svět, aby jej odsoudil apokalyptickými biblickými verši, ale aby byl skrze něho zachráněn (Jan 3:17). A vskutku stoloval i s hříšníky (Matouš 9:11), jenž byli odsuzováni, ve svých očích spravedlivými, farizejci. Protože lékaře přece nepotřebují zdraví, ale nemocní (Matouš 9:12). A rozhodně mu nechyběla láska a soucit k bližnímu, neboť láska k bližnímu je naplněním zákona (Římanům 13:8).

Mnozí křesťané přejali představu, že „Ježíš je Bible“ (mnohdy dokonce konkrétní překlad), a podle toho jednají. Ne, že by snad doslova věřili, že by byl skutečně Bible, ale chovají se tak. Často mají v hlavě jen káravé pasáže, protože ztratili vyrovnanost, a mají pocit, že protože citují pouze, jejich slovy „nepopulární pasáže“, jsou díky tomu opravdoví křesťané. Mají v hlavě seznam biblických doktrín, a kdykoliv se někdo jen lehce přeřekne, sesype se na něj horda biblických veršů jako kdysi kamení na první křesťany v Jeruzalémě.

Toto působí sváry, hádky a rozkole mezi křesťany. A porušuje to nové přikázání, které nám zanechal Ježíš.

Jan 13:34 (Studijní Bible): „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali.“

A takové jednání odporuje ovoci Ducha svatého a odhaluje tělesnost těchto křesťanů.

Galatským 5:22 (Studijní Bible): „Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon.“

Galatským 5:19-21 (Studijní Bible): „Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.“

I zde chybí vyrovnanost a konzistentní biblický pohled. Pojďme se nyní podívat na opravdového Ježíše Krista!

Lev Judy i Boží beránek

Pán Ježíš Kristus je dokonalý ve všech svých ohledech. On je Lev Judy i Boží beránek. Není pouze milostivým a pokorným Božím Beránkem, jak jej mnozí rádi prezentují; a rovněž není ani pouze řvoucím a hněvivým Lvem Judy, jak jej vidí druzí – je obojím! Co to ilustruje? Dokonalou vyrovnanost!

Zjevení 5:5 (Studijní Bible): „Ale jeden ze starších mi říká: „Neplač. Hle, zvítězil lev, ten z kmene Judova, kořen Davidův, aby otevřel ten svitek a jeho sedm pečetí.“

Zjevení 5:13 (Studijní Bible): „A všechno stvoření, které je v nebi, na zemi, pod zemí i na moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!“

Ježíš dovede být dokonale milostivý, když vidí kajícné srdce hříšníka; současně dovede velmi ostrými slovy odsoudit (jako lev) všechny pokrytce – jen se podívejte na ten kontrast!

Lukáš 7:37-48 (Studijní Bible): „Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že je Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje. A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je svými vlasy, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem.  Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: „Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, řekni.“ „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, druhý padesát. Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“ Šimon odpověděl: „ Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ On mu řekl: „Správně jsi usoudil.“ Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“

Matouš 23:12-15 (Studijní Bible): „Kdo se bude povyšovat, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte království Nebes před lidmi; sami totiž nevstupujete, a těm, kdo by chtěli vstoupit, vstoupit nedovolujete. Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože vyjídáte domy vdov a okázale dlouho se modlíte; proto vezmete těžší odsouzení.“ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, abyste získali jednoho proselytu; a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny, dvakrát horšího, než jste sami.“

Ježíš je vyrovnaný! Není ani hloupou nemastnou a neslanou „láskou“, ani někým, kdo jen odsuzuje… je vyrovnaný a v tom vyniká jeho dokonalý charakter!

Ježíš káral a varoval před Božím soudem (i peklem), dokázal však být milostivý a láskyplný ke každému, kdo nesl ovoce kajícného srdce. A jak vypadá takové ovoce? Podobenství o farizejci a celníkovi nám dává jasnou odpověď (a mimo jiné vyvrací heretické učení, že spása je skrze skutky). 

Lukáš 9:10-14 (Studijní Bible): „Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚ Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát týdně a dávám desátky ze všeho, co získávám.‘ Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚ Bože, projev milost mně hříšnému.‘ Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.“

Nezapomínejme, že Bůh je Duch, a proto musí být uctíván v Duchu a v Pravdě (Jan 4:24). Není proto možné, abychom si vybírali, co se nám líbí a ostatní nepřijímali. Není to jako u švédského stolu – buď jste ochotni přijat vše z Pravdy, protože Ježíš je ta Pravda (Jan 14:6); a každý, kdo je z Pravdy, slyší Jeho hlas (Jan 18:37), nebo jej nejste hodni následovat. Protože: Ježíš nás nenabádá, abychom uřezávali něco z Kříže (Matouš 10:38), on vyžaduje, abychom vzali svůj kříž celý a pak jej následovali (Matouš 16:24).

Obdobně i Duch svatý vyučuje, abychom kázali vše – i když to není populární, nicméně: Ne na úkor toho, abychom ztratili vyrovnanost!

2 Timoteovi 4:2 (Studijní Bible): „Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. “

A obdobně, jako je i Ježíš vyrovnaný, i my musíme být! Písmo nás přímo nabádá k tomu, abychom byli jako On – stal se naším nedostižitelným vzorem. On je tou Cestou, Pravdou i Životem (Jan 14:6) a my jej máme následovat v rámci našich možností v Duchu svatém.

1 Janův 2:6 (Studijní Bible): „Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil on.“

1 Petrův 2:21 (Studijní Bible): „K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. “

Proto se tak snažme žít a začněme u toho, že budeme poznávat opravdového Ježíše, o kterém nám zvěstuje Boží slovo. Tak to měli udělat ti dva rozhádaní křesťané v úvodu. Místo ostrých slov měl ten rozumnější z nich říct: „Dost bylo hádek! Pojďme se podívat, co říká Boží slovo.“

Možná pak budeme více podobni pravým učedníkům, které Ježíš charakterizoval při slavném kázání na hoře. Najdete se v něm?

Matouš 5:2-16 (Studijní Bible): „Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi do dědictví. Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království Nebes. Když vás budou tupit a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení. Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. “ „Vy jste sůl země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“

Doporučené příspěvky

Svědectví Johanny Michaelsen: Od okultismu a New age k Ježíši Kristu Toto je příběh Johanny Michaelsonové z knihy „The beautiful side of evil“, kterou doporučuji každému, kdo praktikuje nějakou formu z moderních spiritu...
Na počátku Bůh… Genesis 1:1 (Studijní Bible): „Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.“Bůh hovoří zcela jasným a srozumitelným jazykem, který je jednoduchý, aby jej...
Profil znovuzrozených křesťanů: Jak poznáte, že jste zachráněni? Každý křesťan si mnohokrát položil otázku: „Jsem opravdu znovuzrozený, anebo si něco nalhávám?“ Taková situace může mnohdy vyústit v zoufalství a ...
Na počátku bylo Slovo (John Piper) Následující text patří do série kázání Johna Pipera, které pochází ze stránek Desiringgod. Autorem překladu (Na počátku bylo Slovo) je Jan Janča. Jan...
Co znamená věřit v Ježíše Krista? Co je esencí křesťanské víry? A nebezpečí moderního gnosticismu… Svět se nám snaží tvrdit, že víra je ze své podstaty slepá. Že je to hra na slepou bábu; člověk jde s páskou přes oči a klopýtá. Nevidí svět okolo...

9 komentářů: „Opravdový Ježíš aneb následujete skutečného Ježíše Krista?“

  1. Mě zaujalo mezi mnoha jinými věcmi tvrzení autora, že Bible je „neporušitelné“ Boží Slovo. Hm. Hned v úvodu článku je citován verš z 1 Kor 6, mluvící mimo jiné o homosexuálech. Dle Bible 21 ten verš ovšem zní:

    1 Kor 6:9-10 Copak nevíte, že nespravedliví nebudou mít podíl na Božím království? Nepleťte se: Smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci, zloději, lakomci, opilci, pomlouvači ani vydřiduchové nebudou mít podíl na Božím království.

    Tak tedy vydřiduchové, nebo homosexuálové? Studiem více různých překladů a zejména řeckého originálu lze dospět k závěru, že tam opravdu byli původně homosexuálové, a v překladu Bible 21 bylo tedy Boží Slovo PORUŠENO, a to dokonce v dosti významné věci. JE tedy Boží slovo porušitelné, nebo není, jak tvrdí pan autor? Mohli-li Boží slovo porušit autoři Bible 21, jakou máme záruku, že jej neporušili na jiných místech i autoři jiných překladů? Máme snad, abychom měli „záruku neporušenosti“, studovat každý verš v několika různých překladech, a nejlépe i v Řeckém originále? A co když i DNEŠNÍ PŘEPIS toho původního „originálu“ je někde – a třeba i opět na významných místech – porušen?

    Učenci a teologové, zabývající se Biblí, se ve významné většině shodují, že například závěr Marka, tedy verše Mk 16:9-20 NEBYLY součástí původního textu, a jsou pozdějším dodatkem. Přesto jsou prakticky ve všech dnešních překladech. JSOU tyto verše tedy součástí Božího Slova, nebo ne?

    A znovu: JE Boží Slovo porušitelné, nebo ne?

    1. Toto není křesťanská doktrína o neporušitelnosti Písma, přestože hodně lidí věří tak, jak jste napsal. Odpovím citátem z jiného článku od Dr. Jamese White, který se zabývá textovou kritikou a patří mezi přední apologetiky.

      „Když spisovatel napíše knihu, automaticky vznikne kánon jako důsledek jednoduché úvahy o tom, že on či ona napsal/a alespoň jednu knihu, avšak ne všechny knihy, které kdy byly sepsány. Proto kánon jedné knihy vznikne v okamžiku dokončení této první práce. Jestliže se autor rozhodne pokračovat ve psaní, kánon se změní s každým dokončeným dílem. Mělo by se poznamenat, že přestože autor nesepíše seznam svých děl, kánon nicméně existuje, o kterém on či ona ví neomylně. Nikdy jiný nemůže neomylně znát tento kánon, jestliže se jej autor nerozhodne sdělit ostatním, protože pouze autor ví, co on či ona doopravdy napsal/a. […] A proto pouze originální autor knihy má neomylnou znalost kánonu svého díla, zatímco všichni ostatní mají zprostředkované znalosti, jež jsou závislé na integritě a poctivosti autora, a rovněž jeho přání, aby kánon poznali i ostatní. Jakmile aplikujeme tyto úvahy na Písmo, jsme schopni vidět, že kánon1 je nutným výsledkem svrchovaného Božího aktu inspirace. Jakmile Boží Duch padl na prvního autora Písma, vznikl kánon1. Předtím než mohl kdokoliv vůbec vědět, co Bůh udělal (kánon2). Bůh neomylně věděl současný stav a obsah kánonu1. S každým dalším zjevením, kánon1 zůstával aktuální a neomylný, (nezbytně) plně reflexní s pokračujícím zjevením Písma. Proto bychom měli nazývat kánon artefaktem zjevení: Není objektem zjevení, ale vzniká jako vedlejší produkt samotného aktu zjevení. Bůh inspiruje, a kánon je vyjadřuje ohraničení tohoto aktu. […] A přestože Bůh vede svůj lid k získání obsahu kánonu2, mohou nastat období, kdy určité znalosti z kánonu2 zaostávají za skutečným obsahem kánonu1.“

      Tedy originál je neomylný a my máme dost materiálu na to, abychom dovedli sestavit originál. Je to jako kopírování nějakého dokumentu, třeba ústavy. Chyba v kopii neporušuje originál. A jde spíše o variace. Díky množství rukopisů můžeme snadno říct, že text nebyl nikdy záměrně upraven, protože můžeme ověřovat v paralelních rukopisech. Což třeba Korán nemůže, jelikož byly v jednom období všechny kopie spáleny.

    2. Je překladatel bohem ? A pokud ne , proč tedy má být relevantní námitka , proti porušitelnosti Božího Slova , které v originále je navíc osobou , vedenou Duchem Svatým zapsána jako homosexualita ? Pak by mě zajímalo , jak se ateista vyrovnává s homosexualitou v kontextu s přirozením výběrem , mocným to bohem evoluce , který společně s bohyní náhodnou mutací , dospěl k fenoménu jako homosexualita ? Jak tedy homosexualitu je možno chápat v kontextu přirozeného výběru , který má zaručit zlepšení genomu a „evolučního“ vývoje druhů , zklamal snad tento bůh ? Dosti mi to připomíná katolickou , uctívaně neuctívanou pannu Marii , která je tak nějak druhým kolem u vozu ve světle jediného křesťanského Boha z Písma a s parafrází na božskost přírodního výběru , který došel k výrobě evolučně slepé koleje , pokud tedy nepřihlédneme na laboratorní možnost oplodnění a tak již snad nepotřebného boha – přírodní výběr , ve chvíli , kdy tím selektorem jest teď člověk sám , nahrazující boha – přírodní výběr ? Tedy překladatel , zřejmě vlažný křesťan , který dopustil , že homosexualita je upozaděna jako nevůle Boží vedoucí k hněvu Stvořitele , před potřebami mravně pokleslé společnosti , v kontextu s ukončenou selekcí přírodního výběru , který jaksi omlouvá nedbalost jednoho z původních bohů samomyslící a samovyhodnocující nevědomě vědomého procesu evoluce , se dopustit radikálního omylu , vedoucího k upřednostnění pranic se starajícího homosexuála o to , co bude s populací a kam přišel evoluční vývoj .. na smetiště dějin . Vypadá to , jako jeden z velmi podobných scénářů , za kterým bude , jak to tak vypadá a majíce stejně podobný logický patos (obcházeč bohů) , jeden zadavatel , který měl hlavně potřebu odvést od Stvořitele a až to bude vhodné , odvést i od nelogických anomálií a produktů , miliardy let neomylně fungujících bohů ateistů – přírodní výběr a matka náhodná mutace … LOL

  2. Nebo jiná, podle mě mnohem podstatnější věc: V Katolické Bibli nalezneme knihu Tobiáš. Podle Katolíků je součástí „Božího Slova“. V Protestantských Biblích ale Tobiáše nenajdeme. Podle nich Tobiáš NENÍ Božím Slovem.

    A já se ptám: KDO rozhodne, co OPRAVDU Božím Slovem je, a co není? Které spisy do Bible patří, a které ne? BUĎ Katolíci, nebo Protestanté zjevně udělali v případě celé knihy Tobiáš chybu. Boží Slovo buď jedněch nebo druhých je nekompletní, nebo naopak obsahuje část, která Božím Slovem není. Může-li se toto stát jedněm, kde máme záruku, že v jiných Biblických textech se to nestalo jak Katolické, tak i protestantským církvím? A podle čeho se vůbec v těchto otázkách máme řídit? Kde najdeme arbitra?

    Kde tedy přesně najdu ono „neporušené“ a NEPORUŠITELNÉ (sic!) Boží Slovo?

    Pane autore, co si o tom myslíte?

    1. Pokud jsou přikázání , nezabiješ , nezcizoložíš , nepokradeš , nevydáš křivého svědectví , budeš ctít otce i matku svou , nebudeš žádostiv ženy bližního … překračováno nějakou skupinou , která navíc v rozporu s těmito přikázáními , do Písma přikládá jiné knihy a původní Písmo upravuje , proškrtává , atd , dokonce je s ním v rozporu .. je vůbec relevantní taková to otázka ? Dokonce nazvaná jako další podstatná věc ? O tom , co je Božím Slovem a kdo je tou autoritou , která toto Slovo může vykládat , jistě nebude ta sekta , jejíž skutky jsou v rozporu se základním křesťanským fundamentem . Tedy odpověď je následující , o tom kdo rozhoduje , či je oprávněný rozhodovat o tom , co je křesťanské , či není křesťanské , jistě nemůže někdo , kdo jedná proti křesťansky , snažíc se křesťanství pouze znehodnotit , zředit , kompromitovat . Tedy ano , řkc je ta církev , která jistě není oprávněna , vzhledem k rozporu s Biblí , se křesťanskou nazývat , naopak je to ta sekta , která je popsaná v Bibli jako to co bude předmětem soudu a odsouzení .

    2. To jsou apokryfy, které tam pevně zařadil až Tridentský koncil jako reakci na reformaci, ale historicky nebyl nikdy považován za Boží slovo. A většina hebrejských pisatelů rovněž odmítla to, čemu říkáme apokryfy. A to jak se sestavoval kánon, jak se vybíraly jednotlivé knihy – to mělo určitou metodologii. Řešili se otázky jako: „Tvrdí o sobě daná kniha, že je inspirovaná? Je v souladu s historií? Je v souladu s ostatními knihami, o kterých víme, že jsou inspirované? Citoval ji Ježíš a apoštolové? Atd. atd.“ Kánon již byl sestaven Bohem, člověk pouze musel identifikovat jednotlivé knihy. Více informací zde: (https://bible.org/seriespage/7-bible-holy-canon-scripture)

  3. Zde uvedená stanoviska vysvětlující základní biblické učení jsou v zásadě správná, pouze stanovisko týkající se záchrany lidí: „A proto, kdo má být zachráněn, ten bude zachráněn, komu je dáno, tomu je dáno, protože je to Bůh, kdo se smilovává a je to také Bůh, kdo zatvrzuje.“ není správné. -> Protože Ježíš učí své učedníky o 4 druzích půdy (podél cesty-skalnatá-s trním-dobrá půda) s následným výkladem, že se jedná o RŮZNÉ POSTOJE LIDSKÝCH SRDCÍ VŮČI BOŽÍMU SLOVU. Z toho plyne že každý člověk si za svůj postoj vůči Dobré zprávě o své záchraně sám zodpovídá a není to žádná „Boží vůle“ aby byl jeden zachráněn a druhý nikoli, protože také je psáno: „Bůh chce, aby všichni byli zachráněni a poznali pravdu“. Takže fatalistický názor na záchranu člověka není správný.

    1. Můžu se zeptat, jak jste přišel na to, že není správné si myslet, že Bůh zachraňuje? Bible přece jasně říká, že odsouzen bude člověk kvůli svému postoji vůči Slovu (což říkáte také), ale zároveň velmi jasně učí, že jenom na Bohu záleží, nad kým se slituje (např. Ř 9,15-16), což popíráte a označujete to za fatalismus, což je nesmysl (asi byste si měl zjistit, co slovo fatalismus znamená, než ho budete používat). Proč Písmo říká o Bohu, že se „smilovává, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým“ (Ř 9,18), proč mluví o těch, kteří „byli určeni k záhubě“ (Ř 9,22), jestliže nikdo k záhubě nebyl určen, proč Petr mluví o těch, kteří vzdorují Slovu, jako o lidech, kteří „byli určeni k pádu“ (1Pt 2,8) a Juda o lidech, kteří byli „odedávna zapsáni k odsouzení“ (Ju 4). Jan píše o knize života, do které byli zapsáni lidé před stvořením světa (Zj 17,8) a kdo není v této knize zapsán, bude pálen věčným ohněm (Zj 20,15).
      Zdá se, že uctíváte modlu velkého člověka se svobodnou vůli a klaníte se malému bohu, který není schopen žádného člověka zachránit, dokud mu to člověk sám nedovolí. To znamená, že Bůh nezachraňuje – zachraňuje teprve rozhodnutí člověka. Takže nakonec nejde o to, co se stalo na kříži, ale to podstatné je, jak se člověk rozhodne. To je modlářství srovnatelné se zlatým teletem Izraelců.

  4. Pravého Krista v sobě pozná každý jestli tam je nebo není, je to jednoduché jestliže ho ten duch vede k svatosti a čistotě k Bohu je to duch svatý, jestliže ho ten duch vede do světa zlata bohactví smilstva a hříchu je to jiný duch a jiné evangelium, rozlyšení svatost a čistota. Je psáno tím že ponesete ovoce ducha svatého jeho svatosti aby na nás byl vydět Kristus a jeho charkter, budete dělat Bohu čest. Cíl je svatost, což se z trní a hloží sklízí fíky a hrozny, je to nemožné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>