BibleEvangeliumVšechny články

Pravé biblické evangelium v kontrastu s falešným evangeliem humanismu

„(Humanismem) je jakýkoliv systém, který klade hlavní důraz na lidské zájmy a lidskou mysl a odmítá nadpřirozenost, víru v boha atd.“ (Chambers Dictionary)

gospelHumanismus se stal hlavní ideologií sekulární společnosti ve 2 polovině 20 století. Dříve vyznávané hodnoty a ctnosti vycházející z pravdy Božího zjevení, s nimiž byl člověk konfrontován, a ke kterým bytostně konformoval, vystřídala prostá myšlenka, že nejvyšší ctností je štěstí člověka – ať to znamená cokoliv. Absolutní pravdu, jež může existovat jedině skrze neomylné a neporušitelné Boží zjevení, vystřídalo bláznovství relativismu, a štěstí člověka je v současnosti tím nejvyšším cílem.

A tak se stalo, že ideologie humanismu pronikla i do křesťanství. Dříve byste fundamentálního křesťana identifikovali na základě prostého vyznání: „Věřím v Boží inspiraci Bible! Věřím v Božství Ježíše Krista! Věřím v nebe a peklo! Věřím ve smrt, pohřeb a zmrtvýchvstání Ježíše Krista!“ Hříšný člověk byl Boží moci radikálně transformován do podoby Nového stvoření (2 Kor. 5:17) a jeho víra byla formovaná Božím slovem, nikoliv filozofií dne.

Na místo opravdové fundamentální změny člověka, došlo k postupné degradaci vytvořením snadného postupu: „jak se stát fundamentalistou?“ No přece: „Vírou v Boží inspiraci Bible. Vírou v Božství Ježíše Krista. Vírou v nebe a peklo. Vírou v smrt, pohřeb a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.“ Opravdová fundamentální změna se tak smrskla na akceptování čtyř nebo pěti výroků na jejichž konci bylo co? Štěstí člověka!

A tak to dospělo až k tomu, že jak liberalismus, tak i fundamentalismus, postulují, že je potřeba učinit člověka šťastným. Rozdíl je v tom – kdy! Liberalismus se snaží naplnit štěstí člověka, dokud žije, zatímco fundamentalismus po jeho smrti – na konci všeho bytí. Až jsme se nyní dostali k výrokům jako tento: „Přijměte Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele, abyste mohli jít do nebe. Nechcete snad jít do toho odporného, smradlavého, hořícího pekla, že? Přijměte Ježíše jako prostředek k naplnění vašeho štěstí!“

 Degradace evangelických doktrín

„Bůh stvořil člověka, aby byl šťastný. Bůh vládne v nebi pro štěstí člověka. Ježíš Kristus přišel na zem, aby obnovil štěstí člověka. Všechno je to o štěstí a vztazích.“ Nehorázná blasfemie!

Tak to ale prezentují evangelisté a moderní „srozumitelné církve“, když říkají: „Ježíš tě miluje. Přijď k němu a vyřeší všechny tvé problémy. “ Celé stvoření je antropocentrické – zaměřené v prvé řadě na člověka a jeho štěstí.  Vždyť Bůh stvořil člověka, abychom byli všichni šťastní a měli šťastné vztahy – není to celé o lásce??? O lásce k člověku? Jak krásně to zní uším nespaseného hříšníka! Jen se opovažte mluvit o Božím soudu nebo peklu, vy manipulativní fundamentalisté, co nemáte žádnou lásku a empatii k pozitivním pocitům hříšného člověka!

Jak skvělý a úžasný je ten Bůh, který nedělá nic jiného než to, že miluje člověka! A co všechno to zlo ve světě? To víte, Bůh sestoupil z trůnu a dal člověku moc, takže když přikáže hvězdám, planetám – veškerenstvu ze stvoření, děje se dle Jeho vůle, avšak jakmile si dovolí něco říct člověku, tak se člověk postaví a řekne: „Ne! Ne a ne a ne!“ A chudák Bůh s tím nic neudělá, protože máme přece svobodnou vůli. A tak se musí přizpůsobit autonomní vůli člověka! Věděli jste, že ukřižování Ježíše je vlastně důsledek našeho svobodného rozhodování? Nemusíte děkovat Bohu, děkujte Pilátovi, že se rozhodl Ježíše ukřižovat, protože to byla jeho svobodná volba, kterou Bůh nemohl nijak ovlivnit! Jak hloupá a nebiblická to doktrína!

A tak se sbory plní falešnými konvertity, kteří doposud nenávidí Boha a Ježíš je pro ně pouhá třešnička na dortu úspěšného života. A pastoři, namísto toho, aby takové lidi napravovali a případně vyhazovali (protože dělají více škody než užitku), jim vycházejí vstříc. Je potřeba se vrátit na počátek, jestli chceme, aby Bůh proměňoval kamenná srdce. je nutné změnit směr našeho křesťanství.

Cílem veškerého bytí není totiž štěstí člověka. Cílem je Sláva Boží!

Boží sláva

Křesťanství není antropocentrické, ale „teocentrické“ (orientované na Boha). Primárním cílem není vůbec štěstí člověka, ale sláva Boží. Bůh netvořil, aby člověk byl šťastný, ale aby se, v průběhu a na konci všeho, oslavil a my, abychom s ním zakoušeli Jeho slávu.

Římanům 11:36 (Studijní Bible): „Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen. “

Toto není ani populární, ani líbivé, nicméně pravdivé. A člověk, který sebe vyvýšil na vrchol všeho bytí, o to více moderní člověk, jenž je v otroctví humanismu, utilitarismu, liberalismu, zkrátka a jednoduše nenávidí svrchovaného Boha, který činí, jak se mu zlíbí.

Žalmy 135:6 (Studijní Bible): „Hospodin činí vše, co chce — na nebesích, na zemi, v moři i ve všech hlubinách. “

Bůh stvořil svět s vědomím, že tu bude zlo, protože chtěl dát poznat světu (oslavit) svou Spravedlnost, Svatost i Hněv.

Římanům 9:22-24 (Studijní Bible): „Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? “

„Ale Bůh je přece láska, “ řeknete. Ano, Bůh je vskutku Láska, a proto také nenávidí. Protože jestliže miluji děti, budu nenávidět vše, co jim ubližuje. Bůh ale nenávidí perfektně – bez hříšných intencí.

Evangelium tedy oslavuje pouze Boha!

Filipským 2:9-11 (Studijní Bible): „Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. “

Boží milost má nezáslužnou povahu. Je úplně zdarma (Řím. 3:24). Není zkrátka nic, co můžeme udělat, abychom si ji zasloužili, poněvadž jsme všichni hříšní (Řím. 3:23) a nikdo horlivě nevyhledává Boha. A dobrá zpráva o tom, že Bůh projevil milost nad svým stvořením, začíná příkazem (nikoliv sugescí): „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes. “ (Matouš 3:2)

Nejsou tam slova, která lidé chtějí slyšet; je tam jasný příkaz pro ty, kterým je dáno, a mají uši k slyšení a oči k vidění. Žádné: „Ježíš tě miluje a chce, aby jsi šel do nebe. Dej mu šanci!“ Je tam jednoznačná výzva k obrácení se od svých zlých cest směrem k Bohu. Jakmile je toto skandální poselství prezentováno korektně, lidé reagují jinak.

Opravdové evangelium

Římanům 1:16 (Studijní Bible): „Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka.“

Je snad víra pouhým intelektuálním aktem – akceptováním několika prostých výroků? Není snad psáno, že evangelium je Boží mocí? Proč tedy lidé upravují Boží slova k tomu, aby byla přijatelná pro padlého, hříšného člověka, který přirozeně nenávidí Boha? Chtějí se snad zalíbit člověku?

Efezským 6:6 (Studijní Bible): „Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi otroci, kteří z duše činí Boží vůli;“

Je to pouze Boží milost, která dává srdci vůli k pokání (2 Tim. 2:25), tím, že nám zjevuje naše hříchy. A je to Boží milost, která dává člověku víru, protože jsme spaseni milostí skrze víru (Ef. 2:8). A víra je ze slyšení Slova Kristova!

Římanům 10:17 (Studijní Bible): „Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo.“

Opravdová víra má tyto 3 složky:

  1. Notitia (Znalost obsahu víry)
  2. Assensus (Souhlas s obsahem víry)
  3. Fiducia (Absolutní důvěra v osobu Ježíše Krista)

Nejde tedy o pouhou víru v ideu Boha, i démoni věří v Boha, ale chvějí se (Jak. 2:19). Je tam aktivní mysl i srdce. Jedno od druhého nelze oddělit.

Římanům 10:9 (Studijní Bible): „Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.“

Ale jak může člověk věřit, neslyšel-li evangelium? Když kázal John Wesley o Boží svatosti a spravedlnosti, je reportováno, že lidé padali na zem v bázni, protože měli zjevení Boží svatosti. Lidé musejí slyšet, že jsou hříšníci, a že zasluhují spravedlivý trest. A není nic, co by mohli udělat (žádný dobrý skutek), který by je zachránil. Všechny naše skutky jsou před Bohem jako poskvrněné roucho!

Izaiáš 64:5 (Studijní Bible): „Všichni jsme jako nečistý a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho. Všichni jsme zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr.“

Člověk musí učinit pokání a uvěřit v Ježíše Krista. Pokáním je myšleno otočení se od té široké cesty, která vede do záhuby, k Bohu a vzývat Jeho jméno – hledat, tlouct a žádat! Prosit jej o odpuštění jakoby člověk stál na podstavci před peklem.

Lukáš 11:10-13 (Studijní Bible): „Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o chléb, podá mu kámen? Nebo o rybu, že mu místo ryby podá hada? Nebo požádá-li o vejce, podá mu štíra? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.“

Uvěřit v Ježíše Krista a jeho dokonalou oběť na kříži: Ježíš Kristus byl Syn Boží (Mat. 16:16), Mesiáš, který za života nehřešil (2 Kor. 5:21) a byl ukřižován za hříchy světa (1 Jan. 2:2), po třech dnech vstal z mrtvých (Mar. 10:34, 1 Kor. 15:4) a byl vzat na nebesa (Sk. 1:9). Člověk je ospravedlněn Jeho krví (Řím. 5:9). A učinit jej svým Pánem i Spasitelem.

A dokud Bůh nepromění srdce kamenné v srdce masité (Ez. 36:26) a nedá člověku svého Ducha jako závdavek či pečeť k vykoupení (2 Kor. 1:22), nepřestávat hledat Boha! Až se tak stane, člověk to pozná, protože znovuzrození není „fráze“, ale zázračná nadpřirozená událost, kdy je hříšník, stejně jako byl Lazar fyzicky, duchovně vzkříšen k životu!

Nehledáme zalíbení u lidí, ale u živého Boha! Cožpak nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem?

Jakub 4:4 (Studijní Bible): „Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“

Srozumitelné církve. Srozumitelné? Pro koho?

Pryč od cedulí s nápisem: „Nemáme rádi slovo církev. Snažíme se být srozumitelní pro moderního člověka. “ Něco podobného jsem už viděl mnohokrát. Lidé se stydí za slovo církev a chtějí se zalíbit modernímu člověku. Jeden pastor tyto církve výstižně nazval zábavní centra.

Nekáže se tam Slovo nebo tam káže žena, a když už se tam káže Slovo a nekáže žena, tak se mluví jen o tom, co se líbí lidem. Nikdy tam neuslyšíte kázání o svatosti, která by někoho vedla k pokání, protože jsme povoláni ke svatosti (Řím 1:7, Mat 5:48). Rozhodně neuslyšíte o Božím hněvu a peklu, přestože Ježíš mluvil nejvíce o peklu – kdepak! To není přece korektní – jde o manipulaci! Humanismus v praxi.

Tyto církve nemají sebemenší respekt k Božímu slovu, kde je psáno, abychom kázali vše; v sezóně i mimo sezónu. Ať je to populární či ne!

2 Timoteovi 4:2 (Studijní Bible): „Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním.“

Na prvním místě se chtějí za každou cenu líbit člověku. Občas to vypadá jako reklamní událost, protože nezapomínají uvádět, že po „přednášce“ jsou pro návštěvníky připravené zákusky. My se ale přece nechceme líbit člověku, ale Bohu. Bůh je na prvním místě, pokud jsme upřímní následovatelé Ježíše Krista a máme jej jako svého Pána, jestliže je vskutku náš Pán, měli bychom pozorně poslouchat Jeho Slovo.

Jan 8:31 (Studijní Bible): „Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.“

Matouš 7:21 (Studijní Bible):„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“

Humanismus postuluje, že štěstí člověka je cílem veškerého bytí. Spása člověka je však kompletně v rukou svrchovaného Boha – člověk s tím nic nenadělá. Proto je snaha zalíbit se člověku nesmyslná; je to Bůh, kdo se smilovává a Bůh, kdo zatvrzuje. Evangelium, které se snaží, na prvním místě, zalíbit člověku, je naprosto marné. Je potřeba se navrátit biblickému „teocentrickému“ křesťanství. Vzít si příklad z apoštolů a radikálních následovatelů Krista v minulosti. Je mnoho příkladů z historie, ze kterých se můžeme poučit.

Poučení z historie

Vypráví se populární příběh o dvou mladých bratrech z misijního sboru Moravští bratři (založili Moravané, kteří v roce 1722, pod vlivem perzekuce ŘKC, utekli do Saska) Johannu Leonhardu Doberovi a Davidu Nitschmannovi pocházejících z Herrnutu v Německu, kteří byli v roce 1732 povoláni na neobvyklou misii.  Byla to jedna z prvních misií tohoto sboru.

Byli povoláni ke službě na Karibské ostrovy (Saint Thomas a Saint Croix), kde bylo kolem 2000 – 3000 černošských otroků. Nicméně jim to nebylo dovoleno, protože vlastník tohoto ostrova byl zapřísáhlý britský ateista, který si řekl, že žádná noha křesťana či duchovního nevstoupí na tento ostrov, a kdyby zde ztroskotala loď, pak budou přeživší v odděleném domě, dokud nebude zajištěna náhradní doprava.

Když se to dozvěděli tito mladí a radikální následovatelé Ježíše Krista, traduje se, že se prodali tomuto britskému plantážníkovi. Nechtěli zkrátka, aby tito otroci neslyšeli o Ježíši, a tak se dobrovolně vzdali své svobody, a za dané peníze se sami dopravili na tento ostrov, protože vlastník jim ani nechtěl zajistit dopravu.

Na tomto příběhu je však pozoruhodná další věc, která uzavírá pointu tohoto článku a dokonale podtrhává i to, co řekl jiný misionář a kazatel, Paris Reidhead, když popisoval, že opravdoví následovatelé Ježíše Krista mu slouží nikoliv z důvodu odměny v nebi, ale protože je toho hoden! I kdyby měli na konci skončit v pekle, budou mu sloužit stále, protože On je toho hoden!

Když mladíci opouštěli přístav a vydávali se na cestu, poslední věc, kterou zvolali, byla: „Ať Beránek, který byl zabit, obdrží odměnu svého utrpení!

Tagy

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Close