Svědectví Johanny Michaelsen: Od okultismu a New age k Ježíši Kristu

chessToto je příběh Johanny Michaelsonové z knihy „The beautiful side of evil“, kterou doporučuji každému, kdo praktikuje nějakou formu z moderních spiritualistických směrů „New age“; každému, kdo cvičí jógu, medituje, astrálně cestuje, pracuje s „čakrami“, krystaly, zabývá se astrologií, věštbami, vyvolává duchy, komunikuje s „duchovními bytostmi“ či provádí nějakou formu rituálů. Tento příběh je určen vám, abyste otevřeli oči…

V knize je mimořádně dobře vystižená pravá podstata zla. Jak z názvu přesně vyplývá: Zlo nám ukazuje pokaždé pouze svou překrásnou stranu tváře – tu benevolentní, líbeznou, láskyplnou tvář anděla. Satan totiž přichází jako anděl světla (2 Korintským 11:14).

Je velmi obtížné odhalit zlo, když nám Hollywood stále servíruje svůj zjednodušený obraz reality. Divák dovede snadno rozlišit dobro a zlo podle typických a snadno čitelných signálů. Zlo je zkrátka „oděno v černém plášti“, aby jej mohl každý identifikovat. Toto nebezpečné zjednodušování skutečnosti má ale vliv na naší schopnost rozpoznat jej v reálném životě mimo obrazovku. Vrývá nám do hlavy takový ten zrádný intuitivní pocit, že toto jistě nemůže být zlé nebo špatné, vždyť takhle se zlo nechová! I Johanna si byla jistá, že To s čím přišla do kontaktu, bylo od Boha. Podívejme se nyní na nejpodstatnější momenty knihy…

Generační kletba od Boha

Exodus 20:5 (Studijní Bible): „Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí.“

Johanna sama přiznává, že to byla generační kletba od Boha, která přinesla do jejího života démonickou aktivitu. Ale na druhou stranu; právě díky ní se nakonec dostala zpátky k pravé víře. Její pratetička byla „médium“ a předpověděla, že někdo v následující generaci zdědí její „talent“.

A tak se i stalo, že když byla Johanna dítě, odjeli rodiče pryč z domu a ten večer přišly temné entity a navždy jí změnily život. Johanna vypráví, jak slyšela, že se rodiče vrací domů, a tak je vyběhla do horní místnosti pozdravit, ale to s čím se setkala, nebyly její rodiče, nýbrž „něco“ z jiného světa. Johanna popisuje, jak se do rána třásla s tátovou pistolí v ruce a mířila s ní na dveře od ložnice, dokud se skuteční rodiče nevrátili domů. Od té doby už nic nebylo jako dřív.

Poltergeist na denním pořádku

Johanně se začaly dít hrůzostrašné věci. Viděla temné postavy u své postele, které jí cosi našeptávaly. Někdy přišla do pokoje a spatřila useknutou ruku na polštáři; jindy na ní v koupelně čekala vesele se šklebící mrtvola – nic zde samozřejmě fyzicky nebylo,  šlo pouze o duchovní šikanu temných entit, které se kolem ní hemžily stále více. Jak to tak bývá, okolí jí nevěřilo, přesto vzpomíná na to, jak mnoho chův odcházelo předčasně z jejich domu, vystrašené a nikdy se už neukázaly.

V průběhu dospívání se s těmito entitami naučila přežívat. Dokonce jí našeptávaly, co si lidé myslí; mnoho podivných příhod, které se udály během jejího školního života, mělo za následek, že jí děti ve škole považovaly za „čarodějku“. Během studia na vysoké škole pak začala navštěvovat divadlo. A tak se setkala s „profesorem Kochem“…

Profesor Koch

Jeden večer se Johanna probudila s nutkáním navštívit divadlo, cítila, že jí tam cosi táhne. Byla „pozvaná“. A tak vstala z postele a vydala se na cestu… Když přišla do budovy divadla, vydala se směrem na pódium. A v tu ránu dorazil i on.

Aulou zavanula chladná přítomnost toho, jenž se materializoval u vstupních dveří. Muž s šedými vlasy a v černém oděvu se po Johanně krátce ohlédl, a pak se posadil na sedačku v půli divadla. Náhle se celá hala naplnila líbeznou hudbou laděnou v mollové stupnici, smutná hebrejská pouštní píseň a hlas Johanny se stal nástrojem té písně, když začala bez uvědomění zpívat. Jakmile dohrála hudba, muž se na ní usmál a odešel. Od té doby cítila Johanna jeho „láskyplnou“ přítomnost, kdykoliv byla v divadle. Na léto však odjela zpět domů.

A jakmile se navrátila zpět na kolej, po prázdninách, šla se podívat i za „profesorem Kochem“ do divadla. Nečekalo jí však vřelé přivítání. Naopak. Místnost se naplnila nekonečnou nenávistí a výčitkami, že ho opustila. Z láskyplné entity se najednou vyklubal nenávistný démon, který jí odmítal. A později se jí pokusil i zabít. Po této zkušenosti se tam už nikdy nevrátila…

Mind control program

Uběhl nějaký ten čas a Johanna se seznámila s Ježíšem Kristem. Avšak číst Bibli ji způsobovalo hotová muka, protože jí vždy něco odtahovalo. Buď se jí chtělo náhle spát a nebo se cítila podivně nepříjemně. V té době byla zasnoubená, ale rodičům se její přítel nelíbil a nakonec z toho nic nebylo, a tak propadla těžké životní depresi. Jednoho dne však přišel její otec s novinami a ukázal jí na reklamu, kde stálo: „Mind control program – za 48 hodin se naučíte, jak použít svou mysl, abyste dokázali vše, co chcete!“ Po naléhání rodičů to nakonec Johanna zkusila. Tehdy ještě nevěděla, kam jí to zavede…

Program byl rozdělen do několika fází; bodrý muž, co přednášel s entuziasmem „prodejce aut“, popisoval různé fáze duševní bdělosti, kterých budou účastníci dosahovat. Jak Johanna vypráví: Smysl celého programu se skrýval v technice dosahování stabilnějších alfa mozkových vln, čímž se – slovy „prodejce aut“ – uvolní nevídané schopnosti, o kterých člověk nevěděl, že je vlastní.

Johanně se postupně začal měnit život. Pomalu získávala kontrolu nad zlými entitami. Do toho paralelně praktikovala jógu a jiné spiritualistické aktivity. Na jednom kurzu „Mind control“ si měli účastníci vytvořit jakousi myšlenkovou laboratoř, a potom do ní pozvat své dva „rádce“. A Johanně těmi dveřmi prošli „Ježíš“ a Sarah Bernhardt. Jejich instruktor je výslovně varoval, aby do své „laboratoře“ zatím „nevstupovali“ mimo kurz. Jak se dalo čekat, Johanna neuposlechla.

Tu noc se modlila slovy: „Pane, prosím tě, dej mi rádce, které si zasloužím!“ A jakmile se znovu ocitla v konstruktu své mysli a pohlédla na své „rádce“, oba měli škaredé vlčí hlavy a hrozivě na ní vrčeli. Vystrašená Johanna si pomyslela, že udělala něco špatně; později jí „Ježíš s vlčí hlavou“ prozradil, že je to „zkouška“, jestli se dovede přenést přes fyzický vzhled a bude vnímat pouze niterní hodnoty. Tonoucí se stébla chytá a i Johanna uvěřila této očividné lži.

Pachita a Hermanito

Johaniny schopnosti začínaly rapidně narůstat. Dokázala z předmětů zjistit, odkud pocházejí a jací lidé je vlastnili. Proto se vedoucí programu rozhodli, že Johannu seznámí s Pachitou – zázračnou mexickou ženou, která uzdravuje smrtelné nemoci. V Pachitě totiž přebývala velmi stará aztécká bytost, která si nechala říkat Hermanito a skrze její tělo prováděla bizarní chirurgické zázraky. Pachita byla plnohodnotné médium.

Když jí spatřila poprvé, starou unavenou ženu s rukama od krve, zmocnil se jí strach. Něco nebylo v pořádku. V místnosti vládl neznámý odér. Kousek od židle, kde seděla Pachita, stál oltář a na něm byly různorodé předměty – svíce, růže, bylinky, křesťanský kříž a fotka Cuauhtemoca – aztéckého prince, který nyní přebýval v Pachite pod jménem Hermanito. Johanna zavřela oči a modlila se: „Pane, jestli je toto tvé místo zázraků a chceš, abych zde pro tebe pracovala, ať se tak stane!“ Přistoupil k ní muž, který stál opodál a naléhal, ať se dotkne fotografie aztéckého prince. Johanna (bohužel) poslechla a její tělo bylo rázem naplněno světlem a neznámou sílou, takže kompletně zastínilo modlitbu, kterou si doposud stále opakovala v mysli. Pak jí Pachita oznámila, že si jí Hermanito vyvolil, aby byla její nástupce, až umře. A tak se Johanna oddala domu Pachity a stala se Hermanitovou asistentkou.

Skrze Pachitu prováděl Hermanito doslova nereálné zázraky – fyzicky i fyzikálně nemožné chirurgické operace. Přicházelo mnoho lidí s pokročilou fází rakoviny,ochrnutím či postižení – jako chlapec, který od narození nemluvil. Hermanito pravil, že jej proklela jakási žena, která záviděla jeho matce, protože sama nemohla mít děti; poté sáhl chlapci do krku, kde se materializovala tarantule, kterou vytáhl a hodil do připravené krabice. Jednomu muži rozřízl lebku (nikdy nic necítili) a rukama šmátral v hlavě, jakoby se nechumelilo, odkud vytáhl zapáchající temnou hmotu tumoru. Muži pak zabalili hlavu a po nějaké době nebyly žádné známky po tom, že by kdokoliv prováděl tuto šílenou operaci. Zkrátka lidé nevěřili, dokud neviděli; otázka je, jestli to bylo vůbec reálné nebo také součástí mystifikace, jak se později ukázalo. Hermanito se však choval jako pečující, benevolentní, láskyplná bytost. A vždy vyzval nezúčastněné, předtím, než začal operovat, aby se pomodlili k Pánu. Kdosi později Johanně řekl, že ho jednou zaslechl zašeptat: „ke mně.“

Johanna viděla stovky podobně „zázračných“ operací, nicméně na jednu z nich nikdy nezapomněla. Hermanito uzdravoval nějakého muže, když tu náhle polekaně zvolal: „Rychle! Mí milí,“ a ukázal na Johannu „ten zlý se jí nyní pokouší získat! Odveďte jí do druhé místnosti…“ Na pouhou vteřinu mohla Johanna vidět tu nepochopitelnou přeměnu v jeho očích. Ze starostlivého, láskyplného pohledu otce se stal nekonečně nenávistný zlovolný výraz démona. Od tohoto momentu začala Johanna pochybovat…

Hermanito k ní rovněž změnil přístup, protože se zdálo, že něco nebo Někdo brání tomu, aby se z ní stalo plnohodnotné médium, až Pachita umře. A také se zdálo divné, proč se Hermanito chová k Pachitě tak zle. Ona sama byla stará, slabá a nemocná a on jí odmítal pomoci. Vymlouval se na karmu (démonická dokrína). Také jí zakazoval nosit oblečení, které se jí líbí. Ona byla vlastně jeho otrok. Johanna potřebovala nějaký čas na promyšlení, a tak odjela pryč ke sestře. Nechtěli jí pustit, ale slíbila, že se vrátí. A už se nikdy nevrátila.

Exodus

Sestra Johanny byla moudrá žena. Ale pořád zde byly staré výčitky z dávné roztržky, kterou sestry měly v otázkách víry. Sestra totiž odsuzovala její aktivity, za což jí Johanna v záchvatu rozčílení označila za „bigótní, bibli uctívající, středověkou ženu“. Ona si myslela, že zná pravdu a že zná Boha; vždyť přece všechny ty zázraky, které viděla nemohly pocházet od toho druhého… Vždyť cítila tu lásku, a to oslepující světlo! Nemohlo jít o nic zlého. Nebo snad mohlo?

Kdokoliv sebevědomě hovoří o tom, že jóga, meditace nebo další jemnější praktiky jsou neškodné, ať je příběh Johanny dostatečným příkladem toho, že i věci, které se zdají být nekonečně dobré a správné,mohou být právě tak cesta do pekla. Sestra Johannu odkázala na jistého dr. Schauffera, který měl ve Švýcarsku duchovní úřad zabývající se okultismem. Tentokrát se nechala přesvědčit a nakonec toho nelitovala. Když totiž přijela na místo, tak už jí šlo doslova o život.

Stalo se to cestou za poradkyní, se kterou Johanna pracovala ještě předtím, než se měla setkat s dr. Schaufferem; šla po úpatí kopce na domluvenou schůzku, když byla nečekaně přepadena. Bylo ráno a slunce už téměř v plné síle, a přitom se před ní, jakoby z ničeho, nafoukl temný mrak; roj podivných a šklebících se postav se k ní začal nebezpečně přibližovat. Nemohla se bránit. Nemohla jim utéci. Nemohla nic! Jakmile jí nenávistný roj obstoupil, slyšela jen šeptání a výhružky: „Zabijeme tě! Zabijeme tě!“ Vzduch jí byl záhy vysátý z plic. Začala se pomalu dusit. Vypadalo to beznadějně, ale pak se to stalo! Náhle jí v mysli vyvstalo jedno jméno. Jediné jméno, které znamená spásu. To jméno bylo Ježíš Kristus. A v tu ránu se jí vrátila síla, nadechla se a utíkala za poradkyní. A když se k ní dostala a ve zmatku jí vše popsala, šly se obě okamžitě modlit. Klečely v místnosti před oknem, kde se po chvilce objevily nenávistné obličeje plné jedovatosti, kterou nelze popsat slovy. Poradkyně si všimla, že Johanně dochází znovu dech, a tak s nevídanou jistotou řekla: „Ve jménu Ježíše Krista, Syna Božího, běžte pryč a už se nikdy nevracejte!“ A jakoby nebyly vůbec nic, jen kus prachu, který odfoukl vítr, tak i zmizely.

Podobné scénáře se ještě opakovaly do té chvíle, než byla Johanna znovuzrozená křesťanka. Pak už byly pryč a spolu s nimi i její generační kletba. Z Johanny se tak stala „bigótní, bibli uctívající, středověká žena“ jako její sestra. Vzdala se všech minulých „spiritualistických“ aktivit. Věděla totiž, že nejsou od Boha. Poznala, že si tak natáhla do života ještě více démonů, než které už měla díky své kletbě. Do domu Pachity se nikdy nevrátila, ale doslechla se, že ne všichni zůstali zázračně uzdraveni. Někteří – převážně křesťani – znovu onemocněli a později i zemřeli. Jakýsi člověk o tom napsal později článek, že se zdá, že vyléčení pramení nejvíce z víry v danou bytost. Všichni pacienti se cítili stoprocentně pod narkózou, i když do nich bylo řezáno; někteří však trpěli, pravděpodobně protože byli praví věřící. Byli od toho „zlého“, jak by řekl Hermanito.

Příběh Johanny Michaelsonové je inspirující a současně i poučný pro všechny lidi, kteří se lehkovážně oddávají východním spiritualistickým praktikám či moderní variaci „New Age“. Zcela chápu přitažlivost této víry, jelikož jsem jí sám studoval a krátce také praktikoval. Přesto vím, jak je snadné vyměnit očividné lži z „mainstreamu“ za příliš okaté pravdy alternativních, v tomto případě spiritualistických, směrů. Cesta k pravdě totiž vede i přes tyto slepé uličky, a právě i toto nutné zlo. Neboť i to zlo, je tu pro nás, aby nás nasměrovalo na správnou cestu, jakmile ho prokoukneme. A Cesta k Pravdě je jen jedna. Je to Ježíš Kristus.

Jan 14:6 (Bible Kralická) „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“

Převzato z http://bezkorektnosti.blogspot.cz/2014/08/ta-prekrasna-tvar-zla.html

Doporučené příspěvky

Nebeský muž promlouvá: Svědectví plné zázraků, utrpení a pronásledování pro Krista! Bratr Yun (celé jméno – Jün ti-siung), jinak též známý pod přezdívkou Nebeský muž, kterou získal v Číně během pronásledování komunistickým režimem, vy...
Svědectví bývalého astronauta Apolla 16 Charlese Duka: Přistání na Měsíci je nesrovnatelné s Ježíšem! Po 6 letech intenzivního výcviku a simulací pro let Apolla 16, páté lunární expedice s lidskou posádkou, jsem rozechvěle čekal, až budu konečně na ces...
Paul Washer: Ježíš vás vykoupil svou vlastní krví! „Nevíte, že nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha.“ (1 Korintským 6:19-20). Krátké poselství bratr...
S. M. Lockridge: To je můj Král! Krátké sestřihané video s názvem: „To je můj Král“. které pochází z kázání Dr. S. M. Lockridgeho a oslavuje pravdy o našem Pánu a Zachránci, Ježíši Kr...
60 naplněných proroctví o Ježíši Kristu Kříž ve Starém zákoněProroctví je předpověď události, před tím, než nastane, jež obsahuje takové detaily, že nutně vyžaduje nadpřirozené (Boží) v...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>