Odpovědi ateistům (1): Bůh na obláčku

finger

Petr Tomek, ze Sboru internetových ateistů, sdílel článek „Dědeček na obláčku – nejhloupější argument křesťanů“, který obsahuje natolik falešnou argumentaci, že jsem rozhodl reagovat a jeho tvrzení vyvrátit.

Možná z toho vznikne série článků, protože ateisté v Česku rádi argumentují ve svých kruzích, což jim mezi sebou jde velmi dobře, a je potřeba, aby se jejich světonázor také utkal s realitou, aby bylo odhaleno, na čem doopravdy stojí.

Pojďme se do toho pustit…

Argument o Bohu na obláčku

Víra křesťanů je často karikována ilustrací, že věříme v jakéhosi pohanského boha na obláčku. Jde o typický „straw man“ argumentační klam, neboť se nám podsouvá něco, čemu ve skutečnosti nevěříme. Představu „boha na obláčku“ mohou evokovat barokní kresby v kostelích či slavná malba Michelangela, která je v úvodu tohoto příspěvku. Nicméně je dané přirovnání absurdní, neboť víra křesťanů je determinována Biblí. A hned první verš z knihy Genesis jakoukoliv obdobnou námitku nezpochybnitelně vyvrací:

Genesis 1:1 (Studijní Bible): „Na počátku (čas) stvořil Bůh nebesa (prostor) a zemi (hmotu).“

Bůh tedy existuje vně čas, prostor i hmotu. A celý vesmír vytvořil z ničeho. Netřeba dále rozvádět – pointa je zjevná. Více v článku: Na Počátku Bůh…

Argumenty Petra Tomky vyvráceny

Tomek ve svém článku napsal:

„Musíme se vrátit ke středověkým astronomickým představám, podle kterých je jsou hvězdy umístěné na nebeské klenbě, tedy všechny ve stejné vzdálenosti a na pevné konstrukci. Za touto klenbou se teprve skrývají andělské kůry i Bůh osobně.

Na obrázcích tedy nevidíme dědečka na obláčku, ale demiurga, který se chystá zasáhnout do dění na Zemi a proto rozhrnul klenbu nebes jako stanovou plachtu a dívá se na zem pravděpodobně na svého oblíbeného hrdinu, nebo aby se kochal svým dílem.“

Zde je patrný náběh na straw man argument. Když křesťané obhajují svou víru, odvolávají se nikoliv na středověké představy o vesmíru, ale na to, co učí Bible. Bůh inspiroval autory Bible, a ti používali vlastní slovní zásobu, přesto jde doslova o Boží Slovo. V křesťanství existuje pojem exegeze, což je metodologie kritického zkoumání Písma v kontextu daného textu. Jde o snahu identifikovat, co autor daného textu zamýšlel. Princip exegeze začíná nejprve u textu samotného. Existuje však ještě opačný termín, a to „eisegeze“, což je přesně to, co pan Tomek předvedl.

Předpoklad pana Tomka je, že Bible je kniha jako každá jiná, a tak hledá odpovědi o významu křesťanské víry nejprve u jedné ze středověkých představ o vesmíru. Tuto premisu pak uchopí a snaží se jí potvrdit v Bibli. Což je typický příklad eisegeze neboli přenášení externího předpokladu a arbitrární překroucení přirozeného významu těmto představám.

Něco takového udělala v historii katolická církev, když například do Bible přenesla Ptolemaiovu ideu geocentrismu, přestože něco takového Písmo neučí. Nicméně nějaké představy křesťanů v jakémkoliv století jsou naprosto irelevantní, nejsou-li podložené Písmem, a to korektně v kontextu daného textu.

Tomek dále pokračuje:

„Taková představa se opírá o zmínku v knize Izajáš 40:21-22

Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli? Neoznámili vám to už na počátku? Což nechápete, kdo položil základy zemi?
Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jak závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání.

Představu pevné nebeské klenby zastával ostatně o Tomáš Akvinský, čímž pravděpodobně získala také trochu více na vážnosti.“

Jak pan Tomek ví, co daný verš znamená? Jak máme daný text uchopit? Pokud si zvolíme prvotní předpoklad, že starověká společnost chápala ideu Boha jako obra, který bydlel mezi horami, pak můžeme vyvodit, že daný verš znamená, že Bůh doslova a do písmene položil svýma obrovitánskýma rukama základy země.

Nikdo ale přirozeně takový význam nevyčte, pokud se bude s textem zacházet v kontextu dané knihy, daného autora, daného literárního stylu, dané historické doby atd. Je zjevné, že nejde o přesnou vědeckou deskripci, ale o jiný literární druh, který využívá symboliky, aby vyjádřil jistou myšlenku, a to že Bůh je Stvořitel.

Základy země pak symbolizují základy jakékoliv stavby, neznamená to, že si lidé doslova představovali svět jako nějakou stavbu. Mnohem spíše jim lidské stavby sloužily jako ilustrace k vyjádření myšlenky, že Bůh je Tvůrce světa.

Mimochodem zajímavá je ale zmínka o roztahování nebes, neboť nebesa (vesmír) se fakticky roztahují, což víme z moderní astronomie.

Názory Tomáše Akvinského ovlivněného neoplatonismem jsou zcela irelevantní, neboť křesťanská víra není determinována heterodoxií některých historických postav (a těch bylo mnoho), ale tím, co konzistentně učí Písmo. Nehledě na to, že Písmo nás nabádá, abychom nenásledovali obrazy porušitelných lidí, ale vždy se otáčeli k neporušitelnému Bohu (viz Řím 1:18-22).  Demiurge je platonická idea o bohu, jež je cizí křesťanství, později dokonce adoptovaná některými gnostickými sektami, jež byly hlavními nepřáteli první církve, neboť popírali, že Ježíš přišel v těle. Pro ně již samotná hmota představovala zlo.

„V Genesis 1: 7 najdeme narážku na představu nebes jako vodní plochy.

I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak.

A konečně v Žalmu 144:5 je narážka na oblíbenou babylónskou představu nebes jako kruhové ploché desky. (Tato představa je zmíněna také ve filmu Agora)

Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit.“

Genesis 1:7 bude pravděpodobně odkazovat prostě jen na mraky (vodní pára). Existují sice i jiné teorie (viz tzv. „vodní stříška“), ale nelze je fakticky prokázat. Zajímavější je však Tomkův závěr: Inspirovaný autor Genesis si mohl představovat nebesa klidně i jako vodní plochu, proč by ne? Když se člověk dívá na nebe, tlumené světlo hvězd připomíná pohled do hluboké vody se světýlky na dně – tohle je ale dobrá ilustrace reality. Není to něco, co je v kontradikci s realitou! Tomek textu vnucuje literární styl, který mu je cizí, aby naplnil svou pointu, kterou si udělal dávno předtím než k textu vůbec přišel. To samé platí i o Žalmech, které jsou velmi poeticky laděné. Snaha vnutit tomu jiný literární styl k potvrzení pointy je zkrátka evidentní.

Bible učí, že jsou troje nebe:

  1. Zemská atmosféra (Deut. 11:17, Deut. 28:12, Soudců 5:4, Skutky 14:17)
  2. Vesmír (Žalmy 19:5-7, Jeremiáš 8:2, Izaiáš 13:10)
  3. Boží přítomnost (1 Kr. 8:30, Žalmy 2:4, Matouš 5:16)

Mimochodem z Bible můžeme snadno vyčíst, právě na základě obrazných veršů, mnoho pravdivých informací o světě. O tom bude pojednávat jiný článek, ale jen tak pro ukázku: Písmo učí, že vesmír má počátek, že vznikl z ničeho, že země je zavěšená na ničem, že je kulatá, že pod hladinou oceánů existují další zásobníky vody, jak nedávno vědci teprve objevili, že v krvi je život atd. Žádná skutečná věda není v rozporu s Biblí.

„Použít tvrzení v smyslu „my si už nepředstavujeme Boha takto“ znamená, že se současní křesťané hlásí k jakési úplně jiné věrouce, než se hlásili křesťané patnáct století.

Je totiž výrazný rozdíl mezi Bohem, skrývajícím se za nebeskou klenbou vzdálenou asi 440 000 až 4,4 milionu kilometru od Země (což je přepočet udávané vzdálenosti 50- 500 let cesty) a Bohem, který se musel odstěhovat až za konec vesmíru, případně do nějaké alternativní „duchovní“ reality nebo úplně jiného alternativního výkladu. Jistě, stále existují i jiné představy, důležité však je, že jsou prostě už jiné.“

Další dávka argumentačních klamů. Neznám křesťana, který by říkal: „My si to představujeme takto…“ Pan Tomek si prostě neumí pomoci a musí zmást čtenáře, aby prokázal svou pointu. Autorita křesťana tkví v Božím zjevení – v Písmu Svatém, nikoliv v interpretacích lidí.

Existuje ortodoxie, která sahá až k Augustinovi (do 4 stol po Kr.) a dalším teologům ještě před ním; a pak je zde heterodoxie, jež utíká od jasnosti Písma k lidským tradicím, filozofiím a všemu, co se falešně nazývá poznáním (1 Tim. 6:20) v dané době.

Dnes jsou lidé třeba indoktrinováni makroevolucí – takže věří, že pocházejí z kamene. Někteří „křesťané“ proto dosazují evoluční teorii do Písma, a jestli tu svět bude ještě za pár staletí, a nějaký nový Pan Tomek bude kritizovat současné křesťany z toho, že věřili, že pocházejí z kamene, což je směšné, pak to nemá ale žádný skutečný význam, neboť Písmo nic takového samo od sebe neučí. A křesťané jsou následovatelé Slova, které se stalo tělem (Jan 1:14). Jde tedy o argumentační klam falešného dilematu, které se Tomek snaží v tomto odstavci, pod parou svých tristních vědomostí, vytvořit.

Nehledě na to, že už ve 4. století to byl Augustín, který objevil, že Bůh Bible existuje vně čas, prostor i hmotu. A když je to vně prostor, tak ano, pane Tomku, nikoliv v této realitě. Můžete si myslet, co chcete, může se vám to nelíbit, ale realita je realita nehledě na to, co si myslíte.

„Naprostou většinu křesťanské historie chápali křesťané architekturu vesmíru jako vertikální a Bůh, s celým svým andělským dvorem a nebeským městem, byl prostě skutečně fyzicky nahoře, nikoli pouze symbolicky.“

Irelevantní a zcela iracionální tvrzení. Je naprosto přirozené ukazovat do vesmíru prstem nahoru. Zeptejte se každého astronoma na tomto světě, kde je vesmír, a ukáže vám prstem nahoru. Dle stejného standardu, byste mu měl dát Pan Tomek přednášku o jeho „mytologických představách“ o světě.

Je nutné dodat, že pan Tomek, který kritizuje křesťanství, navíc v zemi, jež patří mezi nejvíce sekulární a ateistické, má jako ateista světonázor materialistického naturalismu pocházejícího z 19. století. Ovšem – tehdy se ateistická společnost domnívala, že vesmír je věčný, a proto dává filozofický naturalismus, neboli víra, že vše na světě lze vysvětlit jen na základě přirozených fyzikálních procesů, smysl jedině, je-li vesmír věčný.

Pakliže není věčný, a má počátek, jak Bible správně předpověděla, pak je ale filozofický naturalismus tak trochu pasé, není-liž pravda? Protože pak musely vzniknout i fyzikální procesy, a proto nemohou fyzikální procesy být onou konečnou příčinou.

Jak ale může pan Tomek vyznávat něco, co je tak evidentně v rozporu s realitou? Pan Tomek je jistě humanista – kdepak máme humanismus ve vesmíru? Pan Tomek věří také jistě v morálku. Kde je ona ve vesmíru? Kde je spravedlnost ve vesmíru? Existuje to jen v našich hlavách nebo i objektivně? Není to všechno tak trochu „neviditelným létajícím monstrem“, iluzí, chimérou, útěkem před realitou? Celý ateismus je plný neviditelných létajících monster!

Konzistentní ateismus je amorální systém. Ateisté jsou morálně jednající lidé, a proto žádní opravdoví ateisté neexistují, jak také učí Písmo. Pan Tomek se může odvolávat na vědecké poznání jen proto, že Bible je pravdivá a má všechny nutné předpoklady, abychom byli schopni realizovat vědecké bádání – existenci absolutní pravdy, uniformitu přírody, spolehlivost lidské mysli. Jsme Boží stvoření, nositelé obrazu Božího, jež nedokonale ukazuje na svého Stvořitele, a „proto máme schopnost číst Boží myšlenky po Bohu samotném“, jak řekl Johannes Kepler.

A protože jsme Boží stvoření, nemůže být náš život konzistentní s naším ateistickým vyznáním. Existuje Bůh! Každý to ví, protože je nositelem Božího obrazu a nemůže si pomoci neodrážet některé atributy Boha – jako touhu po spravedlnosti, dobru, morálce, lásce, krásnu… Všechny tyto hodnoty jsou v konzistentním ateistickém světonázoru iluzí, jež nám vnutil evoluční proces. Je to skutečnost, které nelze uniknout, a přesto nikdo nežije dle těchto předpokladů ateistického paradigmatu, neboť všichni, ať se nám to líbí nebo ne, víme, že patříme Bohu.

Bůh nás bude soudit dle svého dokonalého zákona, který jsme všichni porušili, a proto zasluhujeme trest – trestem je smrt a druhou smrtí je ohnivé jezero (Zjevení 21:8). Bůh vyžaduje naprostou dokonalost od člověka a člověk není schopen této dokonalosti dosáhnout. Všichni jsme zhřešili (Římanům 3:23), ale jsme zdarma ospravedlňováni milostí skrze víru v Ježíše Krista (Římanům 3:24).

Existují jen dvě náboženství. První z nich člověka nutí dělat skutky, za které si má zasloužit odměnu v podobě nebe, ráje, nirvány… Druhé (křesťanství) pak ale učí, že si člověk nic nemůže zasloužit. A je to Bůh, který učinil záslužný skutek, když se stal tělem (Jan 1:14), aby za nás žil dokonalý život a nakonec se stal za nás i hříchem na kříži (2 Korintským 5:21), aby žádný, kdo v Něj věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3:16).

Římanům 4:23-25 (Studijní Bible): „To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno jen kvůli němu, nýbrž také kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Čiňte pokání, dokud je čas…

 

Doporučené příspěvky

Zlo existuje, a proto existuje Bůh! Následující krátká úvaha lehce navazuje na článek „Problém zla: Jak může dobrý Bůh nechat dopouštět páchání zla? Nevyvrací zlo existenci Boha?“ ...
Adam4d v češtině: Křesťané jsou ovce! Matouš 25:31-46 (Studijní Bible): „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy; a budou před ně...
Odpovědi ateistům (2): Vzkříšení Ježíše Obvyklá námitka vůči křesťanské víře, ze strany ateistů, se týká otázky zázraku vzkříšení Ježíše Krista, který je zaznamenán v Novém zákoně. Argum...
Adam4d v češtině – 1000 cest k Bohu…  Převzato z: http://adam4d.com/1000-ways/
Bůh je světlo: Buďme proto světlem, křesťané! Bible často hovoří o světle a tmě. Pokud chceme charakterizovat esenci světla, musíme nutně k jeho zdroji – k Bohu.Jako křesťané věříme, že Bů...

5 komentářů: „Odpovědi ateistům (1): Bůh na obláčku“

  1. Ale ale. Bůh je přeci nejenom nahoře nebo v nebi. On prostě oblibuje výšky. Musí se za ním do kopce- třeba vyvláčet synka i s palivovým dřívím, abych mohl Izáka podříznout a upéct Hospodinovi. On nikdy není v údolí, pod zemí či ve vodě. Je to prostě starověký bůžek pastevců, který nemá svůj oblíbený Olymp. A když chce zjistit, co se děje v Sodomě a Gomoře, musí tam poslat své podřízené. Že je Země zavěšena na ničem? Ona je zavěšena? Slunce je také zavěšeno? A Bůh je současně zároveň všude- je vesmírem a současně mimo vesmír? A jak víme, že je tento vesmír jediný?

  2. prosím o odkazy k :
    „Písmo učí, že vesmír má počátek, že vznikl z ničeho, že země je zavěšená na ničem, že je kulatá, že pod hladinou oceánů existují další zásobníky vody, jak nedávno vědci teprve objevili, že v krvi je život atd“

    1. 1 část toho, že Bůh stvořil svět z ničeho se nalézá hned v prvním verši Bible. Je to logický důsledek. Viz článek zde: http://www.slovo-pravdy.cz/2015/11/06/na-pocatku-buh/ Mimo jiné jde o známou křesťanskou doktrínu. Mluvil o tom už třeba Irenej ze 2 století po Kr.

      Zavěšená na ničem: „Roztáhl sever nad pustotou, zavěšuje zemi nad nicotou.“ (Job 26:7).

      K té kulatosti lze použít verše pro i proti, neboť Bible má v sobě mnoho literárních žánrů a mezi nimi i poezii. Ale verše z Izaiáše 44:22 a Přísloví 8:27 třeba indikují kulatost země. České překlady používají výraz nad obzorem země, ale v angličtině je třeba „circle of the earth“. Viz „Ten, který sídlí nad obzorem země,“ (Iz. 44:22). Zde je použit hebrejský výraz „חוג—chuwg“, který může znamenat i kulatost. (http://www.christiananswers.net/q-eden/edn-c015.html). Tomu dále nasvědčuje i fakt, že Bible identifikuje, že měsíc má svůj zdroj světla od Slunce. Viz proroctví o znameních v posledních dnech: „Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, „. (Matouš 24:29). Dále třeba ve Zjevení: „A když otevřel šestou pečeť, uviděl jsem, že nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako žíněný pytel a měsíc úplně zkrvavěl. “ (Zjevení 6:12). Takový atronomický jev je konzistentní s tím, čemu říkáme zatmění Slunce. Nevím jak by to bylo možné v modelu ploché země. Je tam i více indicií. Třeba vytržení, tam se hovoří o tom, že někdo bude v posteli, jiný na poli… což by mohlo naznačovat, že půjde o světovou událost, a že na jedné straně země bude den a na druhé noc. „Kdobude v onen DEN na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. “ (Lukáš 17:31). O pár veršů dál: „Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.“ (Lukáš 17:34).

      Během potopy v Genesis jsou zmíněny hlubiny, ze kterých se vyvalila voda. „V šestistém roce života Noeho, ve druhém měsíci v sedmnáctém dni měsíce — v tom dni se rozevřely všechny prameny veliké hlubiny a uvolnily se nebeské průduchy. “ (Genesis 7:11). http://www.livescience.com/1312-huge-ocean-discovered-earth.html

      Leviticus 17:11 „Neboť život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vás,“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>