Historie evoluce je protkána paděláním a matením odborné i laické veřejnosti po celou dobu své existence.

Logicky – pokud vymyslíte teorii, která je nepravdivá, a potom teprve hledáte důkazy, lidé vám nevydrží věřit 200 let, aniž byste uspokojili jejich lačnost po potvrzení vašich tezí. Navíc se v celé této evoluční mašinerii točí spousta peněz, a takový objevitel chybějícího článku si může velmi slušně přivydělat…

Evoluce potřebuje přechodné články. Jsou to její stavební kameny.

Představte si, že pečete jablkový koláč podle receptu, dáte koláč do trouby a pokaždé, když ho vyndáte, je sražený a gumový a nepoživatelný. Zkoušíte to takto několikrát a pokaždé je to stejně špatně. Zkoušeli byste to 200 let? Pravděpodobně ne. Recept byste vyhodili a hledali byste jiný. Nicméně to je přesně to, co evolucionisté dělají – pečou podle špatného receptu. A občas dají veřejnosti ochutnat koláč, který podle tohoto receptu nepekli, ale vzali ho jinde, aby uspokojili chuť publika.

Takovým podvrženým koláčem jsou všechny prezentované přechodné formy dokazující údajnou evoluci druhů. Nemohly vzniknout podle receptu evoluce, protože ten recept nefunguje. Druhy se nevyvíjejí jeden v druhý.

Ale někteří vědci tomu i po 200 letech pokusů najít chybějící články stále věří, že se najdou.

Vypadá to, že byl Darwin blízko pravdy, ale je to přesně obráceně. Opice se nevyvinuly v lidi, ale možná se někteří lidé pomalu vyvíjejí v opice.

Není přece možné, že by vědci poctivě zkoumali přírodu, ale aby selektivně popírali všechna fakta, která nezapadají do jejich životního stylu, postojů a do toho, čemu chtějí věřit. To není věda, ale intelektuální nepoctivost.

Proč by jinak věřili padělkům a podvodům, maskovali by je, a proč by poctivě nepřiznali, že se mýlili?

Celý vývoj člověka, jak je předkládán v učebnicích, je jeden velký PODVOD. Všechny vývojové články již byly označeny v renomovaných vědeckých publikacích za mýlku nebo padělek. Tak proč se stále berou jako dokázaná vědecká fakta a vyučují se na školách, píše se o nich ve vědeckých časopisech, natáčejí se o nich filmy? Berou se jako východisko pro celý popis našeho světa!

Uvažujme rozumně.

Jak vůbec může nález jednoho zubu, kousku čelisti, fragment lebky nebo i celá jedna kostra imaginárně zastupovat miliony jedinců, které nikdo nenajde?

Rodina Ovitzových z vesnice Rozevlea z Transylvánie je nejširší dokumentovaná rodina s trpasličím vzrůstem na světě. Otec trpasličího vrůstu měl 7 z 10 dětí trpasličího vzrůstu. V roce 1944 byli Otvitzovi deportováni do koncentračního tábora v Osvětimi Birkenau, jelikož byli Židé a také měli být podle T-4 programu eutanázie jako fyzicky nedokonalí vyhlazeni. Jako zázrakem díky oblibě u Mengeleho přežili, a to všech 12 členů této rodiny včetně 18ti měsíčního dítěte.

Představte si, že by paleontologové za 2000 let našli pozůstatky rodiny Ovitzových. Znamenalo by to, že všichni lidé v jejich době měli trpasličí vzrůst?

A jsou snad lidé postiženi masívně artritidou novým vývojovým druhem? Třeba by si to paleontologové za pár tisíc let mohli myslet, kdyby vykopali nějakého takového chudáka nemocného shrbeného člověka s pokroucenými končetinami (tedy spíše jenom pár článků jeho prstů). Nazvali by ho třeba Homo krucendus a prohlásili by, že kostra člověka v 21. století dostávala kruhový tvar, ale že to nejspíš byla slepá vývojová větev.

Nebo si představme, že by paleontologové za 2000 let vykopali pozůstatky nejvyššího muže světa Sultana Koshena z Turecka, který měří 2,51 metrů. Měl totiž nádor na šišince, který způsobil agromegalii. Usuzovali by snad vědci, že všichni lidí ze začátku 21. století měřili 2,5 metru?

Velice mě pobavilo rozčílení některých vědců, kteří se zabývali nálezem tzv. Homo floresiensis na indonéském ostrově, který údajně žil před 18.000 lety (Nature, 28.10. 2004, sv. 431, s. 1055 – 1061 a s. 1087 – 1091). Vedle pozůstatků koster byly nalezeny poměrně vyspělé nástroje, ale kostry byly vysoké jeden metr a lebky měly objem 380 kubických centimetrů. Ale takoví hominidé měli vymřít přeci před třemi miliony let!

No, zase vám to nějak nejde. Pečete podle špatného receptu. Tak to vzdejte!

Raná genealogie člověka je imaginární stejně jako neexistují fosilní předkové opic. Evolucionisti, vždyť máte pár zubů, fragmentů čelistí a lebek, pár kostí a hromadu nejasností! Jak z kousku lebeční klenby zrekonstruujete celou mozkovnu, tvar hlavy, celou postavu, ochlupení a opočlověčí kukuč? Z jedné sporné kosti jste si navíc vymysleli mnoho generací s milióny jedinců.

Je tohle politováníhodný omyl nebo vědomá manipulace?

Nesmysl má metodu!

Odpověď nechám na každém čtenáři.

Pokud vezmeme v potaz, že lidstvo se množí určitou rychlostí, množství lidí na Zemi, ikdyž vezmeme v potaz války a mory, malé množství lidí na Zemi dnes neodpovídá příliš velké době historie člověka. Během 20 let jen obyvatelstvo Indie vzroste na 2 miliardy a obyvatelstvo celého světa se za 45 let zvýší o 50%. Pokud vezmeme v potaz, že člověk zakládá rodinu průměrně kolem 25. roku věku, potřebovali bychom k odvození všech dnes žijících lidí od Adama a Evy asi 33 generací v přímé linii, tedy asi 825 let. Pokud zohledníme při všech statistických výpočtech geografii, historii a migraci, pak náš předek musel žít před méně než 5000 lety, to je asi před 169 generacemi (Rohde, 2004). To znamená, že před 5000 lety byla jedna osoba prapředkem, nebo její předci kompletně vymřeli.

Pro krátkou dobu existence moderního člověka také svědčí fakt, že lidé si jsou velmi geneticky podobní (Science, sv. 294, 23.11. 2001, s. 1719 – 1723). Kdyby bylo lidstvo staré, musely by existovat větší rozdíly v genech.

Ale nyní k našim učebnicím:

Mezi největší evoluční podvody a mýlky patří:

Haeckelova embryonální teorie
Piltdownský člověk
Archaeopteryx
Australopitekus
Ramapitekus
Homo habilis
Homo erectus
Neandrtálci
Nebraska člověk

Prosím, pokud se to vaše děti ve školách učí, vyškrtejte jim to z učebnic!

Haeckelova embryonální teorie

Tato teorie byla založena na údajných výzkumech lidských embryí Ernsta Haeckela, který si ovšem celou teorii vymyslel (r.1866) a zfalšoval kresby stádií embryí, které se dodnes vyskytují ve většině učebnic biologie, bohužel i na lékařských fakultách. Haeckel si získal publikováním svých „výzkumů“ obrovskou popularitu a ovlivnil myšlení mnoha seriózních badatelů, kteří v jeho poctivost uvěřili. Teprve nedávno (1998) bylo v odborných publikacích zveřejněno, že tvrzení rekapitulační teorie, totiž že ontogeneze je opakováním fylogeneze, je zcela zcestné, a že lidské embryo žádnými fázemi svých živočišných předchůdců neprochází.

Ještě v roce 1992 jsem se na lékařské fakultě Univerzity Karlovy jako medik učila, že lidské embryo prochází tímto evolučním vývojem. Celkem by mě zajímalo, jestli to učí dodnes. Vsadím se, že ano.

V kolika učebnicích to ještě je? Jestli máte tip, ve kterých učebnicích, které jsou napsané po roce 1998, se tento podvod stále vyučuje, pošlete mi, prosím, zprávu na můj email.

Piltdownský člověk

Piltdownský člověk (Eoanthropus dawsoni) je podvržená fosílie, která byla nastražena na paleontology někdy v prosinci 1912 a k odhalení jejíž nepravosti došlo až v roce 1953. Amatérský paleontolog Charles Dawson spojil lebku středověkého člověka s orangutaní dolní čelistí a šimpanzím zubem a vydával ji za pozůstatek dosud neznámého pravěkého hominida. Nález byl hlavně anglickými paleontology považován za dlouho hledaný přechodný článek mezi opicí a člověkem. O její autentičnosti existovaly pochyby, které byly do značné míry rozptýleny nálezem podobné lebky v roce 1015 („Piltdown 2“) jen tři kilometry od místa původního nálezu. Ale v roce 1949 paleoantropolog Kenneth Oakley provedl fluorový test relativního stáří, který potvrdily, že se jednalo o podvod. 21. listopadu 1953 byly zveřejněny výsledky předatování vrstev, kde byla lebka nalezena, a Oakley shrnul závěry v bulletinu Britského muzea v článku Řešení piltdownského problému. Celek byl sestaven z lebky středověkého člověka, 500 let staré orangutaní čelisti a fosilního šimpanzího zubu. Ke zdání starobylosti pomohlo namáčení kostí v železitém roztoku a dvojchromanu draselném. Aby se zakrylo, že čelist k lebce nepasuje, byla pečlivě zlomena a zuby znovu připevněny a upilovány; to bylo nutné, protože primáti žvýkají potravu jiným způsobem než lidé, a po zpozorování by to vedlo ke zpochybnění pravosti lebky.

Piltdownský člověk byl v učebnicích prezentován jako důkaz evoluce více než 40 let!

Piltdownský člověk se dočkal mnoha důmyslných zobrazení, malovaly se jeho obrazy a sepisovaly se různé výklady. Kousky kostí byly vystavovány po celém světě v renomovaných muzeích jako důkaz evoluce člověka. Za dobu více než 40 let bylo o něm sepsáno mnoho vědeckých pojednání a ne méně než 500 doktorských prací. (Science, sv. 40, 31.7. 1914, s. 158 – 160)

Pseudovědecká evoluce potřebovala takový nález pro propagaci svých cílů, jelikož Darwinovy principy makroevoluce odporovaly zdravému lidskému rozumu, že z opic se přeci lidé stát nemohou.

Když byl tento podvod odhalen, byl v tichosti odstraněn z vitrín muzeí a nastoupil další. Z podvodů evoluce se dnes dělají zkoušky a maturuje se z nich!

Poté, co si podvodníci spálili prsty na vývoji člověka, přišli s novým neotřesitelným mýtem.

Z dinosaurů se prý vyvinuli ptáci.

Archaeopteryx

Pokud by se dinosauři (plazi) vyvinuli v ptáky, musely by se ve zkamenělinách nacházet tisíce zvířat v přechodných formách. Nic takového se neděje. Evolucionisté mají pouze Archaeopteryxe – okřídleného dinosaura. To je velmi značně publikovaný údajný důkaz evoluce. Některé učebnice hlásají, že šest fosílií Archaeopteryxe jsou nejslavnější fosílie na světě.

Pokud by se prokázalo, že Archaeopteryx je podvod, byla by to pro evoluční teorii devastující smrtelná rána!

Od roku 1980 několik prominentních vědců upozorňovalo na to, že fosílie, kde je viditelné peří, jsou padělky. („Is Archaeopteryx a Fake?“ Creation Research Society Quarterly, sv. 20, prosinec 1983, str. 121 – 122) Nejrozsáhlejší důkazy a fotografie byly podány v knize Archaeopteryx, the Primordial Bird: A Case of Fossil Forgery, Fred Hoyle a N.Chandra Wickramasinghe, Swansea, England: Christopher Davies, Ltd., 1986.

Pokud by Archaeopteryx neměl peří, nález by byl označen jako dinosaurus Compsognathus. (John H. Ostrom, „The Origin of Birds,“ Annual Review of Earth and Planetary Sciences, Vol. 3, 1975, str. 61)

Kostra Archaeopteryxe není uzpůsobena k létání, jelikož ani jeden kosterní pozůstatek nemá sternum, které mají všichni ptáci a netopýři k tomu, aby na něm měli upevněny velké svaly pro létání. Proč by měl Archaeopteryx aerodynamicky perfektní peří, kdyby nemohl létat? Někteří evolucionisté tvrdí, že Archaeopteryx poté, co vylezl na strom, slétl dolů, aby třeba chytil nějaké jídlo. Proč se mu ale k takovému slétnutí ze stromu nevyvinulo třeba jednoduché netopýří křídlo, které by k této činnosti stačilo a bylo by mnohem jednodušší pro evoluční vývoj?

Dvě fosílie s peřím byly „nalezeny“ a prodány za velké částky Karlem Häberleinem (v roce 1861 za 700 liber) a jeho synem Ernstem (v roce 1877 za 20.000 zlatých marek), v době, kdy Darwinova kniha o vývoji druhů nabírala na popularitě. Zajímavé, že tak ojedinělé nálezy najdou dva členové jedné rodiny! Nevídané v dějinách archeologie. Zatímco Němečtí experti si mysleli, že nová fosílie z roku 1861 byla padělek, Britské Natural History Museum jí koupilo, aniž by jí kdokoli viděl. V 19. století byly padělky fosílií z vápencových lomů v lokalitě v Německu, odkud pocházel nález Archaeopteryxe, běžné. (Herbert Wendt, Before the Deluge, Garden City, New York: Doubleday & Co., Inc., 1968, str. 40-57)

Je evidentní, že desky vápence (fosílie mají dvě k sobě pasující desky, jedna se vyloupne z druhé), na kterých je tělo a křídla Archaeopteryxe, nesedí k sobě. Peří je na hlavní desce, zatímco zbytek je na desce, která má několik nepasujících vyvýšených míst. Tato vyvýšená místa, kterým vědci říkají „žvýkačkové kaňky“, jsou ze stejného materiálu, který se nalézá pouze pod peřím. Zbytek fosílie je z hrubě strukturovaného vápence. Že by padělateli ukapával cement? To je pešek!

Někteří evolucionisté poukazují na to, že jedna fosílie Archaeopteryxe má jasnou ryze ptačí kost zvanou furcula (vidlička, ve které jsou srostlé obě klíční kosti). Tedy pouze fosílie z Natural History Museum v Anglii má furculu. Je taková divná a nevyskytuje se u žádných druhů ptáků dnes. Jednak je vzhůru nohama a druhak pro ní padělatel musel vytvořit ve vápenci místo, a to je dost patrné.

Všimněte si zajímavé „praskliny“ vpravo na furcule Archaeopteryxe. Prasklina, která by byla poněkud nepravděpodobná u flexibilní ptačí kosti pohřbené v měkkých sedimentech. Zřejmě se kost padělateli nějak ulomila, když jí kradl z jiné fosílie.

Protideska, která má pasovat na tuto furculu, nemá otisk furculy!

Je celkem divné, že by furcula byla také jen na tomto jediném německém nálezu a na ostatních pěti ne.

Diskuse o tom, zda je Archaeopteryx pravý nebo ne, trvaly do roku 1986, kdy konečně Natural History Museum dovolilo, aby byl proveden test.

Rentgenový resonanční spektrograf potvrdil, že fosílie je složena ze dvou materiálů, které se výrazně liší. Také se potvrdilo, že materiál, ze kterého je padělaná fosílie vyrobena, se liší od krystalické horniny v místě naleziště v Německu, kde byl údajně Archaeopteryx nalezen.

(N. Wickramasinghe a F. Hoyle, „Archaeopteryx, the Primordial Bird?“ Nature, Vol. 324, 18/25 December 1986, str. 622.)

Natural History Museum další testování ZAKÁZALO, což je dost šokující postoj k tak zásadní věci, která je pro evolucionisty fatální ranou. Otřásá to totiž samotnými základy evoluce.

Je zajímavé, že dodnes (2013) i Wikipedie uvádí, že Archeaopteryx je oporou evoluční teorie!

Média a veřejnost si totiž vůbec nevšimla, že Archeaopteryx je PODVRH!

Nálezy fosilizovaného peří jsou prakticky neznámé. (Ann Gibbons, „Plucking the Feathered Dinosaur,“ Science, Vol. 278, 14 November 1997, p. 1229.)

Peří Archaeopteryxe je zploštěno. Pokud by byl pták pohřben v blátě nebo vápencové pastě, jeho peří by mělo trojrozměrný, prostorový tvar. Nebylo by zploštěno. Jediná šance, jak zploštit peří, je stlačit ho mezi dvě desky a udělat obtisk.

Padělatel Archaeopteryxe tady navíc udělal chybu a při stisku desek se mu desky posunuly a peří se obtisklo dvakrát vedle sebe.

Ohledně fosilizování ptáka v Solnhofenském vápenci také existují diskuse, jelikož vápenec se sráží primárně v moři, a tudíž pokud by Archaeopteryx byl pohřben ve vápenci, musel by ležet na na mořském dně. Navíc pták má velmi nízkou hustotu kostí, proto se moc nenalézají fosílie ptáků.

S evolucí ptáků jsou nesmírné potíže, jelikož ptáci se tak dramaticky liší od plazů, že evoluce od plazů k ptákům má tisíce překážek. Konstatují to i renomované učebnice a podotýkají, že vývojová řada ptáků není NIJAK FOSÍLIEMI DOKUMENTOVÁNA. (W.E. Swinton, „The Origin of Birds,“ Biology amd Comparative Physiology of Birds, editor A.J.Marshall, New York: Academic Press, 1960, Vol.1, Chapter 1, p. 1)

NEEXISTUJE.

Problém je také s tím, že byli nalezeni dva moderní ptáci ve vrstvě horniny, která je dle geologického sloupce mnohem starší než vrstva, ve které byl nalezen Archaeopteryx. (Tim Beardsley, „Fossil Bird Shakes Evolutionary Hypotheses,“ Nature, Vol. 322, 21 August 1986, p. 677.)

(Alun Anderson, „Early Bird Threatens Archaeopteryx´s Perch,“ Science, Vol. 253, 5 July 1991, p. 35.)

V Argentíně bylo nalezeno mnoho otisků ptáků, a to opět v hornině, která byla datována 55 milionů let před Archaeopteryxem. (Richardo N. Melchor et al., „Bird-Like Fossil Footprints from the Late Triassic,“ Nature, Vol. 417, 27 June 2002, p. 936.)

Fosilizovaní ptáci byli také nalezeni ve vrstvách, které bezprostředně následovaly vrstvy Archaeopteryxe. To vede mnohé vědce k tomu, že nepovažují Archaeopteryxe za předka těchto moderních ptáků. (Linhai Hou et al., „Early Adaptive Radiation of Birds: Evidence form Fossils From Norteastern China,“ Science, Vol. 274, 15 November 1996, pp. 1164 – 1167.)

Pokud média popularizují nějaký evoluční trhák, zřídka už dochází k tomu, aby popularizovala také jeho prohlášení za podvod.

SLAVNÝ ARCHAEOPTERYX BY MĚL BÝT POPULARIZOVÁN JAKO NEJDÉLE PROPAGOVANÝ PADĚLEK V DĚJINÁCH EVOLUCE. 125 LET KLAMÁNÍ ODBORNÉ I LAICKÉ VEŘEJNOSTI.

Pokud to neudělají média, udělám to já.

Australopitekus

Australopitékové byli učiněni slavnými Louisem a Marií Leakey. Australopitékové se od lidí velmi liší. Několik detailních a přesných počítačových studií Dr. Charlese Oxnarda a Sira Solly Zuckermana ukázalo, že australopitékové měli tělesnou stavbu, která nemůže být vývojovým článkem mezi současnou opicí a člověkem. Počítačové studie srovnávaly milióny detailů a pohledů na kosti žijících opic, lidí a australopitéků. Na nejznámějšího australopitéka – opici Lucy, tyto počítačové analýzy nebyly aplikovány, jelikož to nebylo umožněno.

Jiná studie zkoumala vnitřní ušní kosti a centrum rovnováhy australopitéků a zjistila, že se neliší moc od dnešních šimpanzů a goril, ale výrazně se liší od člověka. (Fred Spoor et al., „Implications of Early Hominid Labyrinthine Morphology for Evolution of Human Bipedal Locomotion,“ Nature, Vol. 369, 23 June 1994, p. 646.) Tato studie také ukázala, že kosti Homo erectus jsou stejné jako kosti Homo sapiens.

Další studie vývoje čelisti a zubů ukázala, že australopitekus má chrup šimpanze, ne člověka. (Bruce Bower, „Evolution´s Youth Movement,“ Science News, Vol. 159, 2 June 2001, p. 347.)

Při nálezu nejslavnějšího australopitéka Lucy bylo prohlášeno, že chodila vzpřímeně jako člověk. Nicméně detailní studie anatomie Lucy (nejen kolenního kloubu) ukázala, že je velice nepravděpodobné, že by mohla chodit vzpřímeně. Spíše se houpala po stromech a byla podobná pygmy šimpanzům. (William L. Jungers, „Lucy´s Limbs: Skeletal Allometry and Locomotion in Australopithecus Afarensis,“ Nature, Vol 297, 24 June 1982, pp. 676 – 678.; Adrienne Zihlman, „Pigmy Chimps, People, and the Pundits,“ New Scientist, Vol. 104, 15 November 1984, pp. 39 – 40)

Australopitékové byli nejpravděpodobněji jen vyhynulý druh opice.

Ramapitekus

Před rokem 1977 existovala pouze hrstka zubů a úlomky čelisti. Nyní víme, že čelist byla úmyslně chybně sestavena Luisem Leakey (Bowden, str.183 – 193) a ostatními, aby vypadala jako čelist lidská (Ibid, str. 79 – 88).

Ramapitekus byla jenom opice.

(Fix, str. 98 – 105; J.B. Birdsell, HUman Evolution, Chicago: Rand McNally, 1972, str. 316 – 318).

Homo habilis

První potvrzené kosti končetin Homo habilis byly nalezeny v roce 1986. Ukázaly, že toto zvíře mělo jasně opičí proporce a nikdy nemělo být klasifikováno jako člověk (Homo). (Donald C. Johanson et.al, „New Partial Skeleton of Homo habilis from Olduvai George, Tanzania,“ Nature, Vol. 327, 21 May 1987, pp. 205 – 209.)

Homo erectus

Mnoho expertů se shoduje, že lebky Pekinského „člověka“ byly pozůstatky opic, jež lidé systematicky dekapitovali a využívali jako jídlo. Klasifikace Homo erectus je odborníky považována za kategorii, která nikdy neměla být vytvořena. (Ibid., pp. 108 – 138; Kenneth A. R. Kennedy, „Homo Erectus Never Existed?“ Geotimes, October 1992, p. 11)

Nebraska člověk

Jediný nález „člověka“ Nebraska z roku 1922 se ukázal býti o pět let později zubem z prasete Prosthennops. Kolosální omyl přiznal v článku v časopise Science (sv. 66, 16.12. 1927, s. 579 – 581) profesor dr. William K. Gregory. Ten, kdo zub nalezl, Harold Cook, nechtěl zřejmě klamat veřejnost, jen se mýlil. Jenže jiný aktivista se chopil příležitosti popustit uzdu své fantazii a Nebraska „člověka“ namaloval. Nálezci zubu se malůvka nelíbila a označil jí za smyšlenku. Vědci ovšem použili tento zub v soudním procesu proti učiteli základní školy Johnu Scopsovi, který byl obžalován, že ve škole žáky učil evoluční teorii. Ze zubu na podporu Johna Scopse vytvořili celou rasu nebraského člověka, která údajně žila před milionem let.

Na tomto příkladu je jasně vidět, jak malůvky umělce dokáží zmanipulovat veřejnost, když se publikují jako kachna v médiích. Nebraska „člověk“ byl v roce 1922 publikován v Illustrated London News, ale již bez poznámky, že se jedná o fantazii umělce.

Jen tak mimochodem – Jak může být podoba člověka nakreslena podle nálezu jednoho zubu? Tento případ totiž není v dějinách evoluce ojedinělý. Vždycky jsem si myslela, že nálezy koster údajných mezičlánků byly úplné a nenapadlo mě, že se jedná převážně o fragmenty lebek, čelistí, zubů atd… Neuvažovala jsem o tom, že v době nálezů nebyly počítačové animace, datovací metody, analýza DNA atd…

Jednalo se o prostou fantazii, snahu za každou cenu podpořit populární teorii, byla to honba za senzací.

A na tom teď máme my a naše děti stavět svůj obraz světa?

Neandrtálci

Asi sto let by svět veden k víře, že Neandrtálci chodili jako člověk, byli shrbení a vypadali jako opice. Tato falešná interpretace byla založena na nálezech Neandrtálců, kteří měli artritidu a křivici. Nedávné rentgenové snímky čelistí Neandrtálců naznačují, že to byli jedinci, kteří pomaleji dospívali a žili déle než dnešní lidé. Člověk Neandrtálský, Heidelberský a Komaňonec se nyní považují za zcela moderní lidi.

Francis Ivanhoe, “Was Virchow Right About Neanderthal?” Nature, Vol. 227, 8 August 1970, pp. 577–578.

William L. Straus Jr. and A. J. E. Cave, “Pathology and the Posture of Neanderthal Man,” The Quarterly Review of Biology, Vol. 32, December, 1957, pp. 348–363.

Bruce M. Rothschild and Pierre L. Thillaud, “Oldest Bone Disease,” Nature, Vol. 349, 24 January 1991, p. 288.

Jack Cuozzo, Buried Alive: The Startling Truth about Neanderthal Man (Green Forest, Arkansas: Master Books, 1998).

u Jack Cuozzo, “Early Orthodontic Intervention: A View from Prehistory,” The Journal of the New Jersey Dental Association, Vol. 58, No. 4, Autumn 1987, pp. 33–40.

Navíc, lebky údajných přechodných článků se moc neliší od dnešních lidí. Například od některých domorodých Malajců, Inuitů a Afričanů. Mají také velmi výrazné nadočnicové oblouky a plné, masité rty.