Jsou křesťané povinni dodržovat Soboty? Je svěcení Sobot součástí Nové smlouvy?

World4free.in

Některé církve, například Adventisté sedmého dne, učí, že by křesťané měli dodržovat starozákonní přikázání o Sobotách. Svěcení Sobot je součástí Desatera, které se nachází ve 20. kapitole knihy Exodus; pojďme si nejprve ukázat na obsah tohoto přikázání: „Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. “ (Exodus 20:8-11).

Z historického úhlu pohledu církev nesvětila Soboty – shromáždění probíhala v neděli. Otázka tedy zní: Je církev v omylu? Měli by křesťané světit Soboty? A jsou povinni světit soboty? Pojďme dané otázky zodpovědět jednou provždy.

Jsou křesťané povinni světit Sobotu?

Hned na začátku je třeba jasně deklarovat, že kdokoliv tvrdí, že zachovávání Soboty je předpokladem pro spásu spolu s vírou, se dopouští těžkého hříchu, neboť přidává k oběti Ježíše Krista zákonické skutky. Zde je třeba vykreslit zřetelnou čáru!

Galatským 5:4 (Studijní Bible): „Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti.“

Galatským 5:2 (Studijní Bible): „Hle, já, Pavel, vám pravím, že dáváte-li se obřezávat, Kristus vám nic neprospěje. “

Jsme spaseni milostí skrze vírou samotnou! Jakékoliv skutky následují, jsou pouze manifestací spásy, jež existovala v okamžiku, kdy člověk uvěřil a neměl ještě žádný skutek! Abraham byl počítán za spravedlivého když uvěřil, ale protože uvěřil, poslechl Boha a nechal se obřezat, takže skutky následovaly jako ovoce jeho opravdové víry!

Římanům 4:3 (Studijní Bible): „Neboť co praví Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.‘“

Pravý křesťan se tedy pozná podle toho, že Ježíše nevyznává pouze svými ústy, ale i činy. Jako znovuzrození následovatelé Ježíše Krista získáváme víru, která jedná. Což je mimochodem název velmi dobré knihy od Johna MacArthura, která hovoří přesně na toto téma.

Je tedy zřejmé, že Sobota nemůže být součástí Evangelia. Nemůže tedy jít o povinnost ve smyslu zachování spásy.

Otázkou tedy není zda „musíme“, nýbrž: měli bychom? Je Sobota součástí přikázání pro Nový zákon? Odpověď zní: Ne! A zde jsou vyjmenovány důvody…

1. Neexistuje žádný biblický důkaz, že by mělo jít o univerzální přikázání

Neboli: Před Mojžíšem nenacházíme žádnou jasnou zmínku o tom, že by kdokoliv světil Soboty.

Bůh požehnal sedmý den a udělal ho svatým, což ovšem neznamená, že jsme povinni odpočívat. Svátek může být svatý a nemít nic společného s odpočinkem. Tak jako třeba milostivé léto (Lev. 25:8-12).

V dobách Mojžiše byl sedmý den stvoření brán jako vzor pro přikázání o Sobotě. To ovšem znovu nijak neprokazuje, že samotné svěcení Soboty je univerzální přikázání.

Abraham zachovával všechna Boží přikázání (Gen. 26:5) – do toho ovšem nepatřily všechny svátky či oběti zvířat, které byly ustanoveny až pod zákonem, které dal Bůh Mojžíšovi. Tento verš zkrátka říká, že Abraham byl poslušný vůči všem zákonům, které se vztahovali k němu, ale není zde řečeno o jaké zákony šlo.

2. Sobota je pouze znamením smlouvy mezi Mojžišem a Bohem

Bůh jako spravedlivý Soudce tohoto světa jedná na základě smluv a každá smlouva má i své znamení nebo podpis, chcete-li. Nejde však o nic jiného než o jakousi vnější „stopu“, která identifikuje periférie vnitřních stanov. Dejme si pár názorných příkladů, které předcházely Sobotě.

a) Duha byla znamením smlouvy mezi člověkem a Bohem, že už nikdy nebude světová potopa…

Genesis 9:12-15 (Studijní Bible): „A Bůh řekl: Toto je znamení smlouvy, kterou kladu mezi sebe a vás i každou živou duši, která je s vámi, pro věčné generace. Na oblak jsem dal duhu, která bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Když zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, připomenu si svou smlouvu mezi mnou a vámi i každou živou duší v celém tvorstvu a voda se již nestane potopou, aby zničila všechno tvorstvo.“

b) Obřízka je znamením smlouvy mezi Abrahamem a Bohem. 

Genesis 17:11-13 (Studijní Bible): „Obřežte si maso své předkožky a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechny vaše generace bude ve věku osmi dnů mezi vámi obřezán každý mužského pohlaví, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán zrozený ve tvém domě stejně jako koupený za tvé stříbro a znamení mé smlouvy na vašem těle bude znamením věčné smlouvy.

A také Sobota byla pouze znamením smlouvy.

Exodus 31:13 (Studijní Bible): „Promluv k synům Izraele: Jistě budete zachovávat mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechny vaše generace, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji. “

Ezechiel 20:12 (Studijní Bible): „Dal jsem jim také své soboty, aby se staly znamením mezi mnou a jimi, aby poznali, že já Hospodin je posvěcuji. “

Protože je Sobota znamením smlouvy uskutečněné mezi Mojžíšem a Bohem, obdobně jako je obřízka znamením smlouvy mezi Abrahamem a Bohem, a Pavel v Novém zákoně varuje před obřezáváním, měli bychom být proto opatrní před jakoukoliv tendencí strhávat křesťany pod pouto zákona, i třeba v podobě dodržování Soboty.

Mimoto jde v obou případech o znamení smlouvy a Sobota explicitně nepatří do teologie Nového zákona, logicky tedy následuje, že by také neměla v praktikách Nového zákona co pohledávat.

3. Všechna přikázání, kromě Soboty, byla ustanovena Ježíšem a apoštoly i pro Nový zákon

Kromě přikázání o Sobotě, je všech 9 přikázání z desatera zmíněna jako platná i pro Nový zákon.

Matouš 19:18-19 (Studijní Bible): „Řekl mu: „Která?“ Ježíš řekl: „ Nezavraždíš, nezcizoložíš, neukradneš, nevydáš křivé svědectví, cti otce a matku, budeš milovat svého bližního jako sebe.

Římanům 13:9 (Studijní Bible): „Vždyť přikázání ‚ nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ “

Kdyby byla Sobota součástí Nového zákona, nebyla by zmíněna spolu s ostatními přikázáními?

4. Bible učí, že nikdo nemá soudit svátky, protože je to stín budoucích věcí, ale skutečností je Kristus.

Bible navíc jednoznačně učí, že nikdo nemá soudit svátky, novoluní či soboty, které jiní zachovají (pochopitelně dokud nejde o něco, co je v rozporu s Biblí), protože jde pouze o stín věcí budoucích, skutečností je pouze Kristus.

Římanům 14:5 (Studijní Bible): „Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. “

Kolosským 2:16-17 (Studijní Bible): „Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.“

A to platí i opačně: když někdo zachovává Sobotu dobrovolně, neměli bychom ho za to soudit.

5. První církev se scházela v neděli

Přestože je mnohokrát zaznamenáno, že apoštolové chodili sedmý den kázat do synagog (Skutky 13), důvod je prostý: Apoštolové chtěli evangelizovat židy i pohany, a ti se scházeli v sobotu (sedmý den). Církev se ale scházela v neděli (první den). A to samé platí i pro rané církve, které následovali v druhém století. Historicky se církev scházela v neděli.

Skutky 20:7 (Studijní Bible):První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci.“

1 Korintským 16:1-2 (Studijní Bible): „Pokud jde o sbírku pro svaté: jak jsem přikázal galatským sborům, tak učiňte i vy. V první den týdne ať každý z vás doma dá stranou tolik, kolik bude moci uložit, aby se sbírky nemusely konat teprve tehdy, až k vám přijdu. “

Co se týká rané církve 1. století, pak třeba takový list Didache přikazuje svým čtenářům, aby se scházeli v den Páně, což je Neděle, kdy byl Pán Ježíš vzkříšen. A podobné svědectví můžeme nalézt i v listu Barnabášovi, ve spisech Ignáce z Antiochie či Justina Mučedníka.

V den Páně[64] se shromažďujte, lámejte chléb a děkujte. Napřed se však vyznejte ze svých hříchů[65], aby vaše oběť byla čistá. 2. Nikdo, kdo má spor se svým bližním, ať nepřichází mezi vás, dokud se oba nesmíří, aby vaše oběť nebyla znesvěcena.[66] 3. „Na každém místě a v každé době mi bude přinášena oběť čistá, poněvadž jsem velký Král a mé jméno je velké mezi národy“, řekl Hospodin (Mal 1,11).“ (Didache 14:1-3).

[64] Zde vidíme, jak se křesťané velmi záhy distancovali od slavení soboty a mimo ní slavili den, ve který Ježíš Kristus vstal z mrtvých a který nazývali dnem Páně – nedělí. Že se křesťané v tento den shromažďovali ke slavení mešní oběti, dosvědčuje i sv. Justin (Apol. I,67).

6) Závěr apoštolského koncilu v Jeruzalémě nezmiňuje Sobotu

Protože se do apoštolské církve začali vkrádat zákoníci, sešli se v Jeruzalémě apoštolové a probírali záležitosti zákona (zejména obřízky) ve vztahu k pohanům; to vše vyústilo v dopis, jenž byl poslán sborům, a který nikde nezmiňuje povinnost zachovávat Sobotu.

Závěr koncilu zní: Po nich poslali tento list: „Apoštolové a starší, vaši bratři, bratřím z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii pozdrav. Doslechli jsme se, že vás někteří, kteří vyšli z nás, zneklidnili svými slovy a zmátli vaše duše, když říkali, že je třeba dát se obřezat a zachovávat Zákon, ačkoliv jsme jim to nenařídili. Došli jsme k jednomyslnosti a usoudili jsme, že vybereme muže, které k vám pošleme s našimi milovanými Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro jméno našeho Pána Ježíše Krista. Posíláme tedy Judu a Silase a oni vám totéž oznámí ústně. Neboť tak usoudil Duch Svatý i my, že nebudeme na vás klást žádné jiné břemeno než tyto nezbytnosti: zdržovat se masa obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva. Jestliže se těchto věcí budete chránit, dobře uděláte. Buďte zdrávi. (Skutky 15:23-29).

7) Kristus je naší skutečnou Sobotou

V listu Kolosským čteme následující slova:

Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. “ (Kol. 2:16-17).

Pavel zde říká, že pokrmy, novoluní a soboty jsou stínem budoucích věcí (vzhledem k době, kdy byly tyto pokrmy a svátky ustanoveny), ale skutečností je Kristus (současnost). Je zde shrnuta kategorie pokrmů, nápojů, svátků, novoluní a sobot jako stín budoucích věcí; budoucích vzhledem k současnosti, kdy máme Krista – skutečnost těchto stínů. Vzpomeňme si, co Ježíš řekl o Mojžíšově zákonu: „Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně.“ (Jan 5:46).

Starý zákon, a zejména zákon Mojžíšův, to jsou stíny a předobrazy Krista a jeho církve. Každý křesťan ví, že velikonoční beránek je předobrazem Božího Beránka, který byl jednou provždy obětován. Starozákonní kněžství třeba také zavedlo prostřednictví, kdy kněz reprezentuje lid, a Ježíš je pak velekněz Nové smlouvy a je naším dokonalým prostředníkem. Kamenný chrám (svatyně), kde přebýval Duch Boží, je předobrazem církve, jež je také pojmenována jako svatyně Boží (1 Kor. 3:16) a přebývá v ní Duch svatý.  Takto bychom mohli pokračovat velmi dlouho…

A Sobota je předobrazem Krista, protože v Kristu máme to skutečné duchovní spočinutí a odpočinek. Jen se podívejte na následující Ježíšova slova: „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek“ (Matouš 11:28). Aby nebylo pochyb, máme zde 3 a 4 kapitolu, kterou ve své slepotě adventisté nikdy nepochopí, protože v ní nevidí Krista, ale právě ono fyzické zachovávání svátků, novoluní a sobot.

Proto, jak praví Duch Svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení ve dni pokušení v pustině, kdy mě pokoušeli vaši otcové tím, že mě zkoušeli, a viděli mé skutky po čtyřicet let. Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty. Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí.“ (Židům 3:7-11).

Duch zde praví, že tito lidé stále bloudí srdcem a nepoznali cesty Hospodina, a proto jistě nevejdou do Jeho odpočinutí. Je nad slunce jasné, že zde hovoří nikoliv o náboženském praktikování svátku Soboty, nýbrž o něčem více fundamentálním. Mluví se zde o záchraně člověka, o spasení, a odpočinutí je symbolické vyjádření této záchrany!  Což ostatně ukazuje závěr kapitoly:

A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří neposlechli? I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.“ (Židům 3:18-19).

Pro nevěru nemohli vejít do Hospodinova odpočinutí (nemohli být zachráněni)! Následuje dlouhý úsek textu v následující kapitole, který jde více do hloubky:

„Stále platí zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo z vás je promeškal.  Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst (pozn. evangelium), stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim však neprospělo, protože nebyli spojeni vírou s těmi, kteří slyšeli. Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: ,Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí,‘ ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo. Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: ,I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘ A zde zase: , Nevejdou do mého odpočinutí.‘ Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost, opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: ,Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.‘ Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni. A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého. Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.“ (Židům 4:1-11).

Čteme zde, že evangelium (ve stínech) bylo oznámeno i Izraelcům, co vyšli z Egypta. Neprospělo jim však, neboť neuvěřili, což je i varováním pro nás. A ti, co uvěřili, vcházejí do odpočinutí (jsou zachráněni). Ono odpočinutí je dále ztotožněno se 7 dnem (verš 4) a Sobotou (9 verš). Verdikt zní: Sobotní odpočinutí je tedy pouhým fyzickým stínem duchovního spočinutí v Kristu. Pán Ježíš je naším skutečným sobotním odpočinkem!

Závěr

Co se týká svěcení Soboty jako praktikování náboženského svátku, je tedy zcela patrné, že nejde o závazné přikázání, které platí pro křesťany pod Novou smlouvou. Na druhou stranu máme také jistou svobodu, a proto: jestliže někdo věří a chce, může zachovávat třeba i Sobotu. Neměl by však soudit své bratry a sestry, kteří toto přikázání nezachovávají.

Dokud člověk nepovažuje zachovávání Soboty za nezbytnost pro spásu, jsme svobodní světit tento den; v opačném případě je potřeba vážně varovat před kletbou, která se skrývá v přidávání zákona k prostotě evangelia (viz Galatským 5).

Avšak skutečným naplněním Sobotního odpočinku nacházíme jedině v Kristu samotném! A proto si na závěr znovu zopakujme tyto jedinečné verše:

„Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. “ (Kol. 2:16-17).

Doporučené příspěvky

Paul Washer: Evangelium a nejděsivější poselství písma! Paul Washer srozumitelně vysvětluje evangelium, které je Boží mocí k záchraně každého, kdo věří. (Římanům 1:16). Jestliže dnes uslyšíte Boží hlas, nez...
Biblický profil ateisty: Co Bible říká o ateistech? 1 Korintským 1:23 (Studijní Bible): „My však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství.“Stále se někdo ptá na otázku: Exis...
R. C. Sproul a John MacArthur: Můžete se modlit k Marii a jít do nebe? R. C. Sproul a John MacArthur společně odpovídají na otázku týkající se modlení k Marii a svatým, které probíhá v Římskokatolické církvi. Můžete se mo...
Paris Reidhead: Přijď! Paris Reidhead jednoduše a krásně ilustruje Kristovo vykupitelské dílo. Jde o část z kázání „Tak veliká záchrana,“ která se zabývá vykupitelským dílem...

6 komentářů: „Jsou křesťané povinni dodržovat Soboty? Je svěcení Sobot součástí Nové smlouvy?“

  1. Je to podle mě neúplné vysvětlení. Jsme laik, který jistě nemá znalosti jako autor. Ale mám tu dva osobní pohledy (se kterými můžete a nebo nemusíte souhlasit :-) )

    1)Sobota byla znamením, což sedí, ale zároveň přidána do Desatera. Desatero samo o sobě je něco jako Boží dekret, který prostě je platný a je jen dobře, pokud ho člověk ve své přirozenosti (dobrovolně, ne farizejsky) dodržuje.
    Tzn, pokud někdo s čistým svědomím nedodržuje sobotu jako den odpočinku, a aniž to ví, Bůh jej za to nejspíš soudit nebude (domněnka, ne dogma). Pokud někdo sám od sebe je přesvědčený o sobotě a bude ji s radostí ctít dle svého srdce (každý může asi trochu jiným způsobem vzdát slávu Bohu), nebude mu to určitě na škodu. Ba naopak.
    Nejlépe by bylo, kdyby každý z nás ctil Boha každý den :) Od pondělí až do neděle. Jenže….Jsem na Zemi, na Zemi kde máme potíže, kde je hřích atd.
    2)Ježíš ale také řekl k přikázání, že budeme milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší. Tím pádem tím nevyloučil první čtyři přikázání.
    Ježíš v jedné části dokonce říká řečnicky „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní“ Nenaznačuje snad tím, že Desatero prostě samo o sobě je platné až do konce věků?

    Na závěr však platí jasná věc a to, že samotné myšlení a chování je v naší přirozenosti, srdci. A to prostě nezměníme bez Boží pomoci (vlastní snahou či skutky z povinnosti). Dává pak logiku, že jsme vysvobození skrze milost. A dovolím si možná opovážlivě tvrdit, že Ježíš se jinak dívá z pohledu spravedlnosti na člověka někde z pralesa a jinak na mocného a vzdělaného církevního hodnostáře a jinak zas na obyčejného člověka, co se o víru nezajímá. I ten nakonec může dopadnout mnohem lépe než my v Jeho očích.

  2. Matouš 5:17-20
    Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do králosvství nebeského.

  3. Ježiš je Pánom soboty presne tak, ale v žiadnom prípade ju pre boží ľud nezrušil. Prišiel na túto zem ukázať ľuďom ako sa má svätiť sobota, neprišiel zrušiť ani jeden zákon ale ich naplniť. Židia urobili zo soboty bremeno (viď dnešných židov a ich pridané zákazy čo sa smie a čo nesmie v sobotu). Ježiš ukázal že v sobotu sa smie pomáhať (robiť dobre)..aj sa najesť keď je človek hladný.. Je to dar.. sobota bola ustanovená pre človeka.. ešte pred Mojžíšom ju Pán zasvätil.. Gen. 2;3 „I požehnal siedmy deň a zasvätil ho, lebo v ňom odpočíval od všetkých diel, ktoré Boh stvoril a urobil.“ (sobotu požehnal a zasvätil).

    a ako to bude v nebi? Aj v nebi sa bude svätiť sobota. Prorok Izaiáš 66; 22-23 „lebo ako budu trvalými predo mnou nové nebesá a nová zem, ktoré stvorím – hovorí Pán – tak bude trvalé vaše potomstvo a vaše meno a každý mesiac v novmesiaci a každý týždeň v sobotu príde sa každé telo klaňať pred moju tvár – hovorí Pán.

    ďakujem za každého otvorenej mysle.

  4. Článek jsem zatím celý nečetl, ale jak píšete:
    „…symbolický obraz pro Milénium, kdy Otec předá Synu moc nad vším a na zemi bude tisícileté království…“,

    tak to už se stalo, viz Matouš 28:18: Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi.

  5. Když neplatí Sobota, tak můžeme zrovna začít taky krást, uctívat další bohy, zabíjet, vytvářet si modly, cizoložit…. Že ne? … aha… Takže desatero pořád platí 😉 a sobota je tam taky. A Bůh ví, proč ji zařadil mezi první 4 přikázání, která se týkají vztahu s ním.
    Hned první den po svém stvoření Adam a Eva měli Sobotu. A odpočívali spolu s Bohem. Odpočívali snad proto, že by byli unavení? Vždyť teprve začali existovat… Byl snad Bůh unavený? Samozřejmě že ne. Sobotu Bůh stvořil proto, abychom se jeden den v týdnu mohli na 100% věnovat jen jemu a vytvářet s ním vztah.
    Někdo říká, že máme Boha uctívat každý den… To samozřejmě ano. Ale každý den musíme chodit do práce, máme světské starosti a radosti. I Adam musel například pojmenovat zvířata a Eva sbírala ovoce v zahradě. Ale právě Sobota byla určena proto, abychom zanechali vší práce a povinností a koncentrovali se na Stvořitele.

    1. Článek píše, že 9 z 10 přikázání, kromě soboty, je zopakováno v NZ. Dále: Vy nemáte krást, protože zákon říká, abyste nekradla (to je zákonický přístup), ale protože milujete Boha a víte, že je to proti jeho vůli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>