Křesťané, co čtou jen Bibli aneb: Číst pouze Bibli je málo!

Ozeáš 4:6 (Studijní Bible): „Můj lid hyne pro nedostatek poznání. Protože jsi zavrhl poznání, zavrhl jsem tebe, nebudeš mi sloužit jako kněz. Zapomněl jsi na zákon svého Boha, i já zapomenu na tvé syny.“

poznani

Žijeme v době, kdy skoro nikdo nečte; kdy se komunikace každým dnem zjednodušuje (až to začíná připomínat dystopickou idiokracii slavného románu 1984 od Goerge Orwella); ve společnosti, která odsoudila racionální argumentaci ve prospěch sentimentality a nedotknutelných pocitů autonomního člověka; kde byly rozsáhlé texty nahrazeny krátkými sděleními v „MEME“ obrázcích, jež mají ilustrovat pocity – spíše než jakýkoliv smysluplný argument.

V takové době žijeme a tato kultura nás obrovským způsobem ovlivňuje. Nikdo dnes nečte! Ani křesťané, kteří mají být ve všem solí světa (Matouš 5:13), světlem světa (5:14), a kteří se nemají připodobňovat tomuto světu v ničem (Římanům 12:2), ale obnovovat svou mysl a zkoumat, co se líbí Pánu (Efezským 5:10). Křesťané byli v historii známí svou vzdělaností a tím, že budovali školy (u nás třeba Církev bratrská), ale dnes se často setkáváme s tím, že stejně jako svět, křesťané nečtou, a když čtou, tak jen Bibli. A to je málo!

Číst Bibli je málo…

„Číst Bibli je málo,“ může znít jako provokativní nadpis, a možná tomu tak částečně i je, nicméně je to pravda. Číst Bibli je sakra málo, protože je to naprostý základ. Je to základní stupeň křesťanství. Můžeme se teoreticky bavit o tom, že někde v Africe žije nějaká vesnice, kam přišel misionář s evangeliem a mnoho lidí se obrátilo a uvěřilo esenciálním pravdám křesťanské víry; jejich kamenné srdce bylo obměkčeno (Ezechiel 36:26) a narodili se znovu koupelí znovuzrození v Duchu svatém (Titovi 3:5), a to i přesto, že nevlastní žádnou Bibli. Prakticky vzato: Čtení Bible jako činnost sama o sobě nikoho nezachrání a není esenciální k záchraně, ale jako křesťané nemáme hledat žádná minima!

Život křesťana má být ocejchován celoživotním růstem v poznání Ježíše Krista a vším, co s ním souvisí, ať už úzce či vzdáleně. Pravidelné studium Bible je základ, který by se neměl ani zmiňovat. Je to stejný základ jako je pravidelný trénink pro hokejistu nebo fotbalistu – je to předpoklad! Aby byl fotbalista fotbalistou, musí trénovat; stejně tak, aby byl křesťan křesťanem, musí pravidelně obmývat svou mysl Božím slovem, které je ostřejší než dvousečný meč a proniká až do hloubky srdce (Židům 4:12), aby ho vyučovalo v rozlišování dobrého a zlého (Židům 5:14).

Takže – ano! Čtení Bible je základ. Ale Bůh dal své církvi mnohem víc! Bůh jí dal své učitele, kazatele, pastory (jako dar) – abychom s pokorou poznávali to, co se naučili ti před námi!

1 Korintským 12:28 (Studijní Bible): „A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom projevy moci, potom dary uzdravování, pomoci, vedení, druhy jazyků.“

Vše začíná a končí Biblí

Co to znamená? To znamená, že máme pravidelně studovat i další knihy; poslouchat, co říkají kazatelé, učitelé a pastoři. Ano – křesťan musí studovat, aby dokázal naplnit své povolání. Součástí největšího přikázání zákona, které Ježíš potvrdil a naplnil, je toto: „budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly.“ (Marek 12:30).

Nejen srdce je důležité, přestože je nejdůležitější, ale i naše mysl. Musíme lpět na tom, aby naše mysl byla konzistentní s naším novým srdcem a s afekcí vůči Kristu, která z nás vyzařuje. Já jsem přesvědčen, že esenciální je srdce, neboť je to místo, kde působí Duch svatý: „On nás také zapečetil a do našich srdcí dal Ducha jako závdavek. “ (2 Korintským 1:22), přesto musíme růst v poznání našeho Pána, a z toho důvodu dal Ježíš své církvi učitele, kazatele a pastory.

Vše ale začíná a končí Biblí; a mohu potvrdit, že neexistuje vaše identická kopie, která by všechno vykládala naprosto stejně jako vy, nicméně o to nejde. Jak někdo řekl: „Jezte maso a kosti vyhazujte!“ Což znamená, že každé učení musíte kontrolovat, zda je konzistentní s tím, co učí písmo. Vezměme si příklad z berojských židů!

Skutky 17:11 (Studijní Bible): „A tamější Židé byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak. “

Sola scriptura není solo scriptura!

Mnohdy se stává, že se křesťané, aby zamaskovali svou lenivost, schovávají za latinský reformační pojem Sola scriptura. Jenže Sola scriptura neznamená ani náhodou, že máme číst jen Bibli a vše ostatní ignorovat (to je pak extrémní perverze definice známá jako solo scriptura), ale to, že pouze Bible „je plnohodnotným Božím zjevením“ – tedy pravdou v absolutním slova smyslu. Tento pojem se historicky vymezuje vůči římskokatolickému systému dvou autorit (Bible a církevní tradice).

Sola scriptura v sobě zahrnuje i další autority, od kterých se můžeme mnoho naučit, a kterým se máme přirozeně podřídit ve věcech, jenž jsou konzistentní s tím, co učí Bible. Často se stává, že vám čtení dalších knih otevře pravdy písma, které byste jinak objevovali velmi dlouho! Nehledě na to, že vás to vybavuje jako učedníky, kteří mají být připraveni ke každému dobrému skutku. (Titovi 3:8).

„Já chodím jen za Bohem“

Pak je tu nadutost a pýcha hříšného člověka, který se od přirozeností staví proti všem autoritám a pompézně prohlašuje, že on jako jediný (!) chodí jen za Bohem a nepotřebuje žádné učitele.

Takže za prvé, jak už jsme jasně ukázali, Bůh dává církvi své učitele. Odmítat tedy autoritu učitelů, je v důsledku odmítnutí Božího daru církvi.

Za druhé, protože jsou ti učitelé od Boha, budou mít s největší pravděpodobnější zdravější učení než sektáři, co se musí vymezovat v každém detailu a pitvat Boží slovo jako středoškolák žábu v učení biologie.

A za třetí, křesťan má být znám svou pokorou, takže když v něčem nesouhlasí, musí to dát vědět s největším respektem, nikoliv tak, že to působí povýšeně. Pýše totiž předchází pád! (Přísloví 16:18).

Důsledky: Nepřipravenost. Špatné svědectví světu!

Jaké to má důsledky? V úvodu tohoto článku je zmíněn verš z proroka Ozeáše, kde Bůh vysloveně naříká nad tím, jak jeho lid hyne pro nedostatek poznání. Ano – takový je důsledek! Jakmile nečtete, nejste připraveni na život v sekulární ateistické společnosti, která je nepřátelská vůči pravdě, a když se pak dostanete do situace, kdy můžete svědčit, a váš oponent studoval třeba o Bibli z nevěřících zdrojů (např. četl něco od Barta Ehrmana), nejen, že z vás udělá hlupáky, ale vy osobně máte pak podíl na tom, jak je křesťanství vnímáno ve světě!

Místo toho, aby byli křesťané známí jako vzdělaní lidé, kteří vědí něco ze své historie a umějí obhájit svou víru, k čemuž jsme mimochodem povoláni (viz. 1 Petrův 3:15), vzniká zde obrázek slepého fundamentalismu, což je takový dárek zdarma k argumentaci ateistům. Richard Dawkins třeba pohrdavě zesměšňoval křesťany, že většina z nich ani nezná název první knihy Nového zákona. Nicméně pan Dawkins se záhy ztrapnil, neboť nedokázal z paměti vylovit celý název Darwinovy knihy, takže v tomto případě to lze nazvat remízou.

Další důsledky jsou takové, že rapidně klesá úroveň jakékoliv argumentace. Právě protože žijeme ve společnosti, která komunikuje obrázky, nejlepší možná kritika vůči Římskému katolicismu je potom degradována na obrázek papeže, který ukazuje paroháče; či pohanská symbolika v katolických kostelech. Úroveň takové kritiky je tristní! Raději nedělat nic, protože to akorát nahrává katolicismu, neboť autor takových obrázků nemá ani sebemenší ponětí o historii dané stavby či předmětu – jediné co ví, je to, co viděl v nějakém 5 minutovém youtube videu, a když se najde mezi katolíky někdo trochu vzdělaný, pak se daná kritika doslova otočí vzhůru nohama a je po debatě! Když chce někdo kritizovat katolickou církev, ať si nejprve něco nastuduje o její historii a teologii. 

To samé platí o všem ostatním! Je potřeba číst, protože tím roste naše poznání i naše schopnost obhajovat pravdy křesťanství. Je nutné číst, aby se urychlil náš růst v Kristu, a abychom načerpali moudrosti od lidí, které Bůh ustanovil přesně k tomuto účelu! Je nutné číst, abychom věděli jaké bitvy bojovali křesťané před námi. Je potřeba číst, aby byl člověk připraven a dobře vybaven ke službě Kristu! 

Pamatuji na jednu knihu C. S. Lewise, kde bylo uvedeno něco, co si myslím, že je pravdivé: Křesťanství je vzdělání samo o sobě.

Křesťanství je vzdělání samo o sobě!

Ve světě můžete být považováni za někoho, kdo nedosáhl ne nejvyšší laťku vzdělanosti, a třeba jste ani nechtěli, ale křesťanství je skutečně vzdělání samo o sobě, které rozvíjí mysl a moudrost. Byla to moudrost biskupa Ambrože, která překvapila mladého geniálního Augustína, a která ho přitáhla k Ježíši Kristu.

Jistě – křesťanství není primárně filozofií, ale je jí také, neboť je to způsob jakým vidíme svět. A Bůh využívá mnohé prostředky k tomu, aby povolal své děti. I já mohu říct, že u mnohých křesťanů jsem před svým obrácením viděl jistou moudrost, která se nepodobala té světské, protože měla hloubku a opravdovost, jež jsem neviděl nikde jinde. Také známý první apologetik a mučedník Justin Mučedník vypráví ve své knize (Dialogue with Trypho) o tom, jak bloudil světem a hledal nejlepší filozofii a moudrost, až nalezl Krista! 

Vždyť písmo jasně praví, že v něm „jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ (Kolosským 2:3). Zde se hodí slova krále kazatelů Charlese Spurgeona:

„Křesťan by měl studovat Božství. Nejvyšší věda, nejvznešenější uvažování, nejmocnější filozofie, která může upoutat pozornost Božího dítěte, je jméno, přirozenost, osoba, skutky a existence velikého Boha, kterého nazývá svým Otcem. V uvažování o Božích věcech je něco, co neobyčejně zlepšuje mysl. Je to tak široký předmět, že se všechny naše myšlenky v té rozměrnosti ztrácejí; tak hluboký, že naše pýcha se utápí v jeho nekonečnosti. Jiným předmětům můžeme porozumět nebo se s nimi můžeme poprat, nacházíme v nich určité sebeuspokojení a pokračujeme s myšlenkou: „Podívej, jak jsem moudrý.“ Ale když dojde na tuto mistrovskou vědu a my zjistíme, že naše olovnice nedosahuje její hloubky a že naše orlí oko nepojme její výšku, odvracíme se s myšlenkou: „Jsem tu jenom od včerejška, nic jsem nepoznal.“ (Charles Spurgeon, Kázání na Malachiáše 3:6)

Nejen Bibli je třeba studovat, ale i další knihy, které nám pomáhají růst v poznání Krista! A nejen to – dávají nám růst i ve smělosti, abychom byli dobře připraveni pro každý dobrý skutek (Titovi 3:8) a mohli tak „dobrým jednáním umlčovat neznalost nerozumných lidí.“ (1 Petrův 2:15).

Pak se na nás svět bude dívat jako na pravé učedníky Ježíše Krista.

Skutky 4:13 (studijní Bible): „Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem.

 


Pár dobrých tipů k četbě:

Dr. Martyn Lloyd-Jones: Co je evangelikální?

Michael Reeves: Potěšení v Trojici

Artur W. Pink: Střípky poznání Boha

Jan Kalvín: Instituce učení křesťanského náboženství

John MacArthur: Víra, která jedná

Doporučené příspěvky

Hlas z historie: První křesťanský dialog s Islámem Je něco velmi povzbudivého na tom, když si člověk uvědomí, že stojí na ramenou obrů, kteří bojovali stejné bitvy za stejné pravdy jako i dnes my. ...
Učí Bible, že je Země plochá? Ateisté často říkají, že Bible učí plochou Zemi. A protože dnes již jednoznačně víme, že Země placatá není, znamená to, že Bible není pravdivá. Jd...
Byla Bible přepsaná? Můžeme jí důvěřovat? Často slýcháme, že Bibli nelze důvěřovat, protože byla přepsaná. Otázkou však je: do jaké míry se takový výrok zakládá na pravdě? Lidé velmi často...
Perfektně zachovalý Korán? 1 část: Paralely Koránu a krátké srovnání s Biblí Jestliže je Korán perfektní Boží slovo, sepsané na nebeské tablety, nadiktované Gabrielem Mohamedovi, shromážděné a dokonale zachovalé (tak jak tv...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>