Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili? Kdo nemá Kristova Ducha, není Jeho!

Přijali jste Ducha svatého?

Jeden z vážných problémů západní církve je v tom, že se snažíme spasení zjednodušit na určitý plán či schéma; ovoce takového myšlení pak můžeme jasně pozorovat u takzvané „modlitby hříšníka“, kterou tak urputně kritizuje Paul Washer ve svých kázáních; člověk v podstatě zopakuje nahlas pár vět, jimž často ani pořádně nerozumí, a vkládá tak naději nikoliv v Krista, nýbrž v určitou formuli.

Člověk má ale otravnou tendenci zjednodušovat spasení: vytvářet plány, schémata, formule – Bůh ale není žádný automat, aby reagoval, když do něj hodíte předem stanovený počet mincí. Existuje mnoho křesťanů, kteří bláhově spoléhají na tuto jednu modlitbu; a pak žijí jako svět, mluví jako svět, sledují věci co svět; a není divu, protože Duch svatý nepracuje v jejich životě. Nemají Kristova Ducha, nejsou Jeho (Římanům 8:9). Takoví lidé, ač ústy vyznávají Boha, srdcem jsou mu vzdáleni (Matouš 15:8).

Je tu však ještě další problém, který souvisí s tím, co již bylo nastíněno, ale je mnohem rafinovanější. Drtivá většina denominací učí, že protože jste se jednoho dne rozhodli věřit, tak to znamená, že jste automaticky (vírou) přijali dar Ducha svatého, což je stejný problém jako u modlitby hříšníků. Kde je ale důkaz, že je Duch svatý skutečně působí v našem životě?

Proto se vás ptám tak jako Pavel:  „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ (Skutky 19:2). Všimněte si, že Pavel předpokládá, že naplnění Duchem svatým je natolik jedinečná událost, aby každý člověk jasně věděl, zda se to stalo či ne.

Víra, bez Ducha svatého, je mrtvá

Tak jako je víra bez skutků je mrtvá, neboť skutky jsou ovoce naší víry, tak i víra bez Ducha svatého je jen prosté lidské snažení, tahání těžkého závaží, obrovitý balvan, jenž Sysifos zuřivě tlačí do kopce – avšak zbytečně. Bez Ducha svatého máte v nejlepším případě vnější formu zbožnosti, ale Boží moc je vám cizí (2 Timoteovi 3:5); jste jako obílené hroby, z vnějšku působíte zdravě, ale uvnitř jste plni mrtvých kostí a veškeré nečistoty! (Matouš 23:27).

Bible jasně říká: „Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. “ (Římanům 8:9). Je-li spasení Boží milostí skrze víru (Efezským 2:8), pak je zřejmé, že nemůžete mít opravdovou víru, dokud nejste naplněni Duchem svatým. Víra, bez Ducha svatého, je tedy mrtvá!

Víra, i Duch svatý, jsou dar!

Skutky 2:38 (Studijní Bible): „Petr jim řekl: „ Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.“

Spásná víra není něco, co můžeme ze svých vlastních sil vynaleznout; víra je v prvé řadě dar, obdobně jako Duch svatý (jak ukazuje předchozí verš). Ve spáse člověka je aktivní pouze jedna síla (monergismus), nejde v žádném případě o kooperaci člověka a Boha (synergismus), což nádherně demonstruje „zlatý řetěz“ vykoupení v Římanech 8:28-30 (všimněte si, že v každém kroku je to Bůh, co něco dělá, nikoliv člověk).

Římanům 8:28-30 (Studijní Bible):Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

V žádném kroku není nic o tom, že by člověk v sobě nalezl víru – jak by mohl? Vždyť je mrtvý ve svých hříších a potřebuje vzkřísit k duchovnímu životu, tak jako Lazar! Pavel nás nenechává na pochybách, když píše Efezským: „Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy,“ (Efezským 2:1) a tímto vzkříšením jsme dostali víru (2 Petrův 1:1) jako dar. Pavel dále píše: „Vám je z milosti pro Krista dáno, abyste nejen v něj věřili, ale i pro něho trpěli. “ (Filipským 1:29). Ježíš Kristus je nejen cílem naší víry, ale i jejím zdrojem a původcem!

Židům 12:1-3 (Studijní Bible):Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi, upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.

Víra a pokání

Někteří lidé pouze změnili svou mysl o Kristu. Intelektuálně akceptují učení Bible, ale stále nejsou narození z Ducha svatého a nemají tu spásnou víru, o které mluvil náš Pán. Zaměnili totiž pokání s vírou, neboť pokání je zpočátku pouhou změnou mysli!

Můžete akceptovat učení Bible, ale pokud nemáte v srdci Ježíše Krista (pozn. tento obrat se mnohdy zneužívá), pak nemáte ani opravdovou víru. Nemůžete mít, protože je jasně psáno, že kdo nemá Kristova Ducha, není Jeho. (Římanům 8:9).

Problém je, když do toho přijde smělý absolvent teologického semináře a začne kauzálně rozebírat víru z opačného konce říkajíc: „Věří-li ten člověk, pak musí mít Ducha svatého.“ Omyl! Nemusí! Ten člověk totiž neví, co je to víra, dokud neobdrží dar Ducha svatého! Do té doby si jen myslí, že věří. Úplně každý vyznávající křesťan si myslí, že věří v Krista, ale velká část z nich nakonec odpadne; a budou tu mnozí, kteří na konci věků hlasitě zvolají „Pane, Pane,“ (Matouš 7:21) avšak uslyší ta hrozná slova: „Nikdy jsem vás neznal.“ (Matouš 7:23).

V Bibli není nic jako tajné naplnění Duchem svatým

Skutky 19:2 (Studijní Bible): „Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“

V prvé řadě Pavel předpokládá, že křest Duchem svatým je natolik významná událost, že vyžaduje od učedníků z Efesu, aby si vzpomněli, zda se vůbec udála. Pokud si kladete otázku, zda jste byli naplněni Duchem svatým a vůbec nevíte, pak je tu šance, že ve vás není. Hledejte proto u Boha ujištění: Duch svatý má svědčit spolu s naším duchem, že jsme Boží děti. (Římanům 8:16).

Znovuzrození je nadpřirozená událost. Bible jasně učí, že kdo je v Kristu, je nové stvoření. (2 Korintským 5:17). Aby mohlo být něco jako nové stvoření, musí být nejprve staré, a pokud je staré proměněno v nové, pak zde musí být patrný rozdíl. I vy jej musíte poznat. A pokud ne, tak zkoumejte sami sebe, zda jste vůbec ve víře. (2 Korintským 13:5).

John Piper k danému tématu uvedl ve svém kázání pojmenovaném, „Jak přijmout dar Ducha svatého,“ následující:

„To je důvod, proč Pavel říká ve Skutcích 19:2, když nalezl zmatené učedníky Jana Křtitele, „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Co by asi tak moderní evangelík odpověděl na tuto otázku? Myslím, že něco jako toto: „Já myslel, že jsem automaticky přijal Ducha svatého, když jsem uvěřil. Nerozumím, proč se vůbec ptáte na tuto otázku.“ Jak se může Pavel ptát na tuto otázku? Může se ptát, myslím, protože přijmutí Ducha svaté je reálný prožitek. Má to jednoznačný záznam ve vašem životě. A nejlepší způsob, jak otestovat víru těchto „učedníků“, je položit jim otázku ohledně prožitku Ducha.

To není nic jiného než to, co Pavel řekl v Římanům 8:14, „Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové“ (podívejte se na 2 Korintským 13:5 a 1 Janův 3:24; 4:12-13). Občas mám obavy, že jsme redefinovali konverzi na úroveň lidského rozhodnutí a odstranili nutnost prožitku Božího Ducha, a že mnoho lidí si tak myslí, že jsou zachráněni, a přitom mají v hlavách pouze křesťanské ideje, ale žádnou duchovní moc ve svých srdcích.“

Pod tyto obavy Johna Pipera se mohu směle podepsat. Jak je možné, že jsme tak strašně degradovali spasení, že někdo, kdo ústy vyznává Ježíše Krista, má podle naší teologie s jistotou Ducha svatého ve svém srdci? A pak není divu, že se na západě tak ojediněle objevuje to, co třeba pozorujeme ve Skutcích – Boží moc, o které Pavel mluvil. „Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci. “ (1 Korintským 4:20). Příliš se bojíme mluvit o jakýchkoliv prožitcích, a to jen proto, že jsou často nepřiměřeně vyhledávány. Ale kvůli tomu nesmíme ztrácet vyrovnanost! Jen proto, že tu existují denominace, které zcela ujíždějí na emocích, nesmíme my redukovat naší víru na pouhý intelektuální souhlas!

Proč? Protože nikde v Bibli není žádné tajné naplnění Duchem svatým. Pokaždé je to zázračná událost plná prožitků. Jazyky nejsou podpisem této zkušenosti, jak tvrdí třeba letniční, neboť Pavel jasně říká, že ne všichni mluví v jazycích (1 Korintským 12:30), nicméně je to událost natolik zázračná, natolik nevšední, že člověk bude s jistotou vědět, že se to stalo. Pokud ne, tak vás prosím, abyste se v modlitbě obrátili k Bohu a prosili Ho o ujištění.

Duch svatý svědčí, že jsme znovuzrození, ne člověk!

Římanům 8:16 (Studijní Bible): „Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. “

Nikdo nemá právo komukoliv říkat, že je zachráněný. Pouze Bůh deklaruje, že je člověk spasen. Přesto se často setkáváme s tím, že evangelisté donutí někoho pokleknout na kolena, odříkat modlitbu, a pak mu směle řeknou: „Bratře, jsi spasen.“  Kolika lidem se stalo, že po velmi dlouhé době zjistili, že jejich víra byla celou dobu postavená na prohlášení člověka (díky Bohu, že si to uvědomili), a že byla falešná; kolik lidí později odpadlo, protože nějaký evangelista, který měl strávit více času s Bohem než v misijních kurzech, prohlásil někoho za křesťana, jen na základě chvilkového rozmaru spojeného s recitováním nějaké modlitby? Díky Boží milosti jsem byl v tomto bludu pouze (cca) 9 měsíců, ale jsou lidé, kteří jsou léta chyceni ve falešném přesvědčení o své spáse.

Bible říká, že kdo bude vzývat jméno Hospodina, bude zachráněn. A Bůh nemůže lhát, takže…“ Ano – to je brilantní argumentace! Bůh nemůže lhát, takže když si člověk klekne na nohy a odrecituje nějakou básničku, tak Bůh proto musí jednat. Je povinen odpustit! Bláznovství! Milost nelze vyžádat, jinak by milost nebyla milostí!

Je to Bůh, kdo svědčí v našich srdcích, že mu patříme. Známý je příběh Johna Wesleyho, zakladatele metodistické církve a významného kazatele, ten velmi dlouhou dobu zápasil s Bohem. A byli to moravští bratři, kteří s ním cestovali lodí do Ameriky, a když přišla bouře, skoro jako ta v Bibli, u které Ježíš spal na lodi, i tady lidé panikařili a mezi nimi nespasený John Wesley. Ten si ovšem všiml zpěvu moravských bratrů, kteří v té bouři zpívali žalmy. Jak to jen mohli dělat? Vždyť jim hrozila smrt? Neměli smýšlení těla a byli jednotní (nikoliv jen doktrinálně) v Duchu. Strach ze smrti je projev tělesnosti. Pavel říká tato slova: „Vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk.“ (Filipským 1:21). Od tohoto momentu začal Wesley pochybovat o své spáse. Toužil po tom, co měli moravští bratři a později to nalezl v jedné kazatelně, kde Bůh vylil svou lásku do jeho srdce.

Duch svatý by měl svědčit, že jsme Boží děti. Ta prázdnota, co byla kdysi v nás, by měla být nyní příbytkem Božího Ducha. „A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘“ (Galatským 4:6). Jedno ze znamení, že ve vás vskutku přebývá Duch Boží je nadpřirozená láska k Bohu, která zde předtím nebyla. Nejde jen o změnu mysli, ale především o změnu srdce. „Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. “  (Ezechiel 36:26). Poté, co jste změnili mysl o Kristu a intelektuálně akceptovali svědectví Bible, byste měli přijmout i dar Ducha svatého a nebýt jak zmatení učedníci z Efesu. Tento Duch vás pak povede k pravdě do svého Slova. „Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít.“ (Jan 16:13).

Jak přijmout Ducha svatého?

Skutky 2:38 (Studijní Bible): „Petr jim řekl: „ Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.“

V prvé řadě musíte učinit pokání, což je, kromě změny smýšlení o sobě a svých hříších, především změna smýšlení o Ježíši Kristu. Co to znamená? Uvěřit Jeho evangeliu!

Víra v Ježíše Krista v sobě zahrnuje následující: Ježíš Kristus je „Mesiáš, Syn živého Boha“ (Matouš 16:16), „Bůh“ (Jan 1:18), jehož jméno je „nad každé jméno“ (Filipským 2:9); věčné Boží Slovo (Bůh), které „se stalo tělem“ (Jan 1:14), On je ta „Cesta, Pravda i Život.“ Nikdo nepřichází k Otci nežli skrze Něj (Jan 14:6) a vírou v Něj získáváme věčný život (Jan 3:16). Je to víra v jeho osobu a dokonané dílo na kříži; že za nás žil dokonalý život a naplnil tak požadavky Božího zákona (2 Korintským 5:21, Matouš 5:17) a byl pak jednou provždy ukřižován za hříchy světa (1 Janův 2:2, Židům 9:12) – potrestán Bohem na místě věřících (Římanům 4:25), „Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. “ (2 Korintským 5:21), což znamená, že veškeré naše viny na něj Bůh vložil a potrestal jej na našem místě, abychom byli tak ospravedlněni jeho krví (Římanům 5:9); po třech dnech vstal z mrtvých (Marek 10:34, 1 Korintským 15:4) a byl vzat na nebesa (Skutky 1:9). Člověk je zachráněn milostí skrze víru (Efezským 2:8-9), nikoliv skutky zákona!

Přestože se může stát, že je obrácení instantní i s naplněních Ducha – obávám se však, že často dochází k pouhému intelektuálnímu akceptování biblických pravd a tím to končí. Rozumovým akceptováním evangelia se ovšem ještě nestáváte dítětem Božím. Je potřeba přijmout dar Ducha svatého. Pozorně si přečtěte následující verše:

Lukáš 11:10-13 (Studijní Bible):Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o chléb, podá mu kámen? Nebo o rybu, že mu místo ryby podá hada? Nebo požádá-li o vejce, podá mu štíra? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.“

Žádejte, hledejte a tlučte! 

Máte pochybnosti o tom, že ve vás přebývá Duch svatý? Vytrvale se modlete k Bohu o naplnění Duchem, vytrvale jej žádejte, proste, tlučte na Jeho dveře ve víře v Ježíše Krista. Ježíš před těmito verši v 11. kapitole Lukáše vyprávěl podobenství o neodbytném muži, který klepe na dveře svého přítele – takoví musíte být! Proto: Klepejte na ty dveře, dokud vám nebude otevřeno, tak jako tomu, co se nenechal odbýt. Bůh vám otevře, protože to slíbil. „Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33).

Nenechte si od kohokoliv říkat, že jste znovuzrození, že máte Ducha svatého atd. Něco takového vám může dosvědčit jedině Bůh. A zase: nesmí to být primárně o prožitku, nevyhledávejte proto prožitek, vyhledávejte Boha a Boží království v Duchu svatém.

Dovedete tedy odpovědět na Pavlovu otázku, zda jste přijali Ducha svatého? Ne? Pak proste Boha, aby vás ujistil, zda je tomu tak, a pokud vážně pochybujete, je to lepší než slepá jistota. Hledejte Boží království, hledejte Boha – on vás rád přijme, jakmile uvidí, že kromě Jeho Syna nechcete nic jiného…

A nezapomeňte, co řekl Ježíš Kristus svým učedníkům ohledně spasení:

U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.“ (Marek 10:27).

Hledejte Boha. Hledejte Ježíše. Hledejte Jeho království!

Doporučené příspěvky

Bůh nebo věda? Falešné dilema ateistů vyvráceno! Ateisté obvykle, ve své kritice vůči křesťanství, vytvářejí falešné dilema, že buď člověk věří v Boha nebo „ve vědu“. Nejde o zcela přesné tvrzení, ne...
Co vyobrazuje křest (John Piper) Následující text patří do série kázání Johna Pipera. Český překlad (Co vyobrazuje křest) se nachází na stránkách Desiringgod. „Do toho vstoupil Z...
John Piper: Fatální neposlušnost Adama a triumfální poslušnost Krista! Následující text patří do série kázání a textů Johna Pipera. Český překlad (Fatální neposlušnost Adama a triumfální poslušnost Krista) se nachází na s...
John Piper: Běžte ten závod! Vybraná část z kázání Johna Pipera, jež obsahuje velké poselství o hříchu a závodu, který každý křesťan běží! Židům 12:1-2 (Studijní Bible): „Proto i...
Opravdový Ježíš aneb následujete skutečného Ježíše Krista? Často se stává, že se dva křesťané sejdou a jediné, co mají společného, je onen široký pojem „křesťané“. Poněvadž v okamžiku, kdy začnou oba hovořit o...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>