ApologetikaAteismusNáboženství a kultyVšechny články

O Boží existenci a křesťanské argumentaci kruhem

jan11

Je biblické předpokládat Boží existenci – nezpochybnitelný axiom (presupozici), který stojí jako pevný úhelný kámen v našem uvažování o všem. Křesťané nepolemizují nad Boží existencí; křesťané jí předpokládají!

Často však přichází od kritiků křesťanské víry obviněni, že se dopouštíme tzv. argumentace kruhem (lat. circulus in probando). Nebo-li: „Výrok, který by řečník měl dokázat, se již předem předpokládá.“ (zdroj: Wikipedia). A je to pravda! Chceme-li lidem ukazovat Boha, kterého nedokazujeme, ale předpokládáme, jde nepochybně o argumentaci kruhem.

Příklad klasické křesťanské argumentace kruhem:
1. Bible říká, že je Božím slovem.
2. Bůh nelže.
3. Proto je Bible pravdivá.

Výše uvedená argumentace není ideální, nicméně sama v sobě obsahuje předpoklad existence Boha, který není nijak dokazován. A na to se zaměříme v tomto článku.

Je třeba nejprve poznamenat, že argumentace kruhem neobsahuje chybu formální logiky, ale jde o pragmatický defekt. Předpoklad totiž požaduje stejný důkaz jako závěr. A tedy: Můžeme vyvodit, že argumentace kruhem nevyvrací premisu ani závěr dané argumentace, ale ukazuje na nedostatečnost daného argumentu. Zjednodušíme-li křesťanskou argumentaci na: „Bůh existuje, protože Bůh existuje,“ nejde o formálně logicky špatné tvrzení, ale zdá se, že premisa vyžaduje důkaz. Je tomu ovšem skutečně tak i v případě existence Boha?

Mohlo by se zdát, že ano – nicméně není! Existence Boha je totiž jediný předpoklad (premisa), který není nutné dále dokazovat! Pojďme si ukázat proč!

1. Argumentace kruhem je nevyhnutelná

Jednak je třeba poznamenat, že v konečném důsledku, je každá argumentace vedená kruhem. Totiž: Existují pouze dvě východiska:

  1. Na počátku Bůh
  2. Na počátku člověk

Jakákoliv argumentace má v sobě vnořen předpoklad validity lidského uvažování a z něj vyplývající platnost daného tvrzení. Ateista, jakmile se snaží zkoumat jakýkoliv argument, vkládá v konečném důsledku důvěru v pravdivost a platnost logického odvozování svého rozumu, aniž by tento předpoklad (validitu lidského uvažování) prokázal jinak než svým rozumem. A to je stejně tak argumentace kruhem, jako když křesťan předpokládá Boží existenci. Argumentace kruhem je v konečném důsledku nevyhnutelná!

Kdybychom zůstali pouze zde, tak vidíme, že jak křesťan, tak i ateista – oba se dopouštějí stejného „logického faulu“. Jenže my půjdeme dále a ukážeme si, že křesťanská pozice je legitimní. Bůh je totiž nutným předpokladem, jemuž se nelze vyhnout, a který nepotřebuje dále dokazovat!

2. Na počátku Bůh

Vraťme se k populární výtce nevěřících vůči křesťanskému Bohu, na kterou jsem odpovídal v článku: Jestliže Bůh stvořil svět, kdo stvořil Boha?

Jde totiž principiálně o stejné nedorozumění. Bůh nemá počátek, protože existuje vně časovou dimenzi. Otázka: Kdo stvořil Boha předpokládá časovou dimenzi, a je proto nelegitimní.

Obdobně se nacházíme i v této situaci. Bůh ustanovil důkazy a fakta svým stvořitelským aktem. Sám není závislý na stvoření. Zde se dostáváme k něčemu, co se běžně nazývá Boží aseita (existence sama o sobě).

V klasickém díle „Knowledge of the Holy“ od křesťanského teologa a kazatele A. W. Tozera nalézáme k tomuto pojmu toto vysvětlení:

„Všemohoucí Bůh, jen protože je všemohoucí, nepotřebuje žádnou podporu. Obrázek nervozního, vtíravého Boha podlézajícího lidem, aby vyhrál jejich přízeň, není příjemná; přesto, pokud se podíváme na populární koncepce Boha, je to přesně to, co nacházíme.

Křesťanství dvacátého století přidalo Boha na charitu. Tak vznešení si připadáme, že nám to přijde v celku jednoduché, neřku-li příjemné, věřit, že jsme pro Boha nezbytní. Ale pravdou je, že Bůh není větší díky naší existenci nebo by byl menší, kdybychom neexistovali. To, že existujeme, je zcela díky Boží svobodné determinaci, ne naší zásluhou či boží nutností.“

Z doktríny o aseitě Boží můžeme proto odvodit následující:

1. Když si uvědomíme, že Bůh je bytost, která je sama o sobě dostatečná; nepotřebuje ke své existenci cokoliv dalšího, ani nejsou její kvality ovlivněny čímkoliv dalším, pochopíme, že její existenci nic nepředchází.

2. Vše ostatní, co existuje, je kompletně závislé na Bohu (kontingence). 

Máme zde Stvořitel – stvoření rozdělení, které rád zdůrazňoval křesťanský teolog a filozof Dr. Cornelius Van Til, a které předkládá i jeho žák Dr. John M. Frame jako fundamentální základ křesťanského světonázoru ve své knize „A History of Western Philosophy and Theology“.

A z toho vyvozujeme: Je to Bůh, který vysvětluje stvoření, nikoliv naopak! Pořadí je dané jednoznačně: Protože Bůh je stvořitelem všeho a aktivně vše řídí, On je také jediným legitimním předpokladem pro jakýkoliv argument; sám však není podmíněn žádnou premisou.

Formujeme-li argument stylem: „Platí-li A, pak existuje Bůh,“ dopouštíme se chyby, neboť premise A přisuzujeme neutralitu – nevědomky jí dáváme platnost vně existenci Boží, což je v rozporu s Božími atributy jako vševědoucnost, všudypřítomnost atd. Okamžitě se snažíme dokazovat jiného Boha než toho biblického. Nic totiž neexistuje bez toho aniž by to bylo součástí Boží vůle. Správná formulace by byla tato: „Existuje-li Bůh, pak platí předpoklady pro možnou platnost premisy A.“ Bůh je nutným předpokladem pro existenci čehokoliv dalšího!

Bůh je Stvořitel a svým stvořitelským aktem dal význam všem faktům a důkazům. Člověk je tu v roli pouhého badatele, který objevuje tyto informace – ne však stvořitele (toto si zapamatujme). Abychom mohli vůbec hovořit o argumentech jako takových, musíme nejprve předpokládat existenci biblického Boha. Bůh je jediná platná premisa pro cokoliv dalšího, která se nepotřebuje dokazovat, neboť vše ostatní vyvozuje svou validitu z této premisy!

3. Na počátku člověk

Pak tu však máme ateismus, který má také své předpoklady (presupozice), které nejsou dále ověřovány. Autonomie lidské rozumu je jedním z nich.

Ateista a publicista Petr Tomek uvedl ve svém nedávném článku následující: „Odpovědět na otázku „Existuje Bůh? „argumentem „Bůh existuje, protože Bůh existuje“ je tak neuvěřitelně pitomé, že udělat totéž kdykoli jindy s nějakým jiným tématem, nepřijal by to ani nikdo z těch, kdo takto argumentují. Hlavní otázka tedy zní: Jak to, že to nevidí?

Musíme se ptát stejně jako pan Tomek: Jak je možné, že ateisté nevidí zřetelné důsledky svého světonázoru? V předchozím podnadpisu jsme demonstrovali platnost křesťanského argumentování kruhem a nyní si ukážeme, že ateisté na něco takového nemají nárok.

Na rozdíl od biblického světonázoru, kde Bůh ustanovuje fakta a důkazy svým stvořitelským aktem a člověk je pak v roli pouhého badatele, který tyto informace objevuje, máme v ateistickém světonázoru odlišnou situaci: Člověk je zde v roli stvořitele. Je to člověk, kdo vynalézá fakta, protože objektivně žádný význam neexistuje. Vše plyne z nicoty skrze determinismus spontánních procesů, a to bez jakéhokoliv cíle. Jsme pouhým „hvězdným prachem“ v nekonečném proudu stálé objektivní změny.

Za takových předpokladů je poněkud úsměvné odvolávat se na racionalitu a předpokládat validitu lidského autonomního uvažování. Nic jako racionalita neexistuje. Jde o pouhé slovo, které stvořil člověk. Lépe řečeno: Jde jen o zvuk, kterému člověk arbitrárně přisoudil význam. Pan Tomek používá slova, ale ta, v jeho světonázoru, nemají význam. Ateisté v konečném důsledku předpokládají platnost svého uvažování a svých počitků, na základě svého uvažování a svých počitků, a to navíc v iracionálním vesmíru, který nepředpokládal vznik bytosti mající racionální mysl. A máme tu argumentaci kruhem!

Nicméně, na rozdíl od křesťanského světonázoru, zde není možné prokázat platnost validity lidského uvažování jinak než lidským uvažováním. Existuje-li však křesťanský Bůh, odpověď je snadná: Jsme stvořeni k obrazu Božímu a Bůh je racionální bytost, proto i naše mysl je racionální. Bůh nám dal schopnost poznat pravdu, neboť chtěl, abychom byli schopni porozumět jeho zjevení.

Další typický příklad ateistického argumentování kruhem:

1. Není Bůh.
2. Zázraky jsou nadpřirozeným dílem Božím.
3. Proto jsou zázraky nemožné.
4. Bible obsahuje záznamy zázraků.
5. Proto Bible obsahuje mýtický materiál nebo historickou nepřesnost.
6. Proto není možné Bibli věřit.
7. Proto není žádný důkaz pro Boží existenci.
8. Proto Bůh neexistuje.

Jde jen o obecný příklad argumentování ateistů, když uvažují o Bibli. Ten je stejně tak cyklický jako když křesťané obhajují tvrzení, že Bible je Boží Slovo. Jenže: Jak už jsme si ukázali, pouze Bůh je legitimním nutným předpokladem pro vše ostatní, a proto křesťanská argumentace kruhem funguje!

4. Věřím, abych porozuměl…

Anselm z Canterbury (mimochodem autor ontologického argumentu pro Boží existenci) je znám citátem: „Věřím, abych porozuměl.“ (lat. Credo ut intelligam). Jak pro Anselma, tak jeho i předchůdce Augustína, byla víra základem pro porozumění. A tak tomu doopravdy je!

Dnešní ateisté však definují víru jako slepou pověrčivost. Ale i oni samotní věří ve validitu lidského autonomního rozumu, aniž by něco takového nejprve dokázali. I oni věří v to, že je možné dělat vědu. Víra je základním kamenem každého světonázoru.

Otázkou však je, který světonázor dovede vysvětlit tento svět? Který světonázor ustanovuje existenci objektivní, absolutní, věčné pravdy jako takové? Jde-li o relativismus, který vyvrací sám sebe, nemá smysl ani vést debaty… Ptejme se ale: Který světonázor dovede vysvětlit existenci tohoto světa? Zla, pravdy, lásky, umění, morálky a dalších pojmů, které každý známe? Bůh nebo nicota? Žijeme ve srozumitelném světě nebo je vše v konečném důsledku iluze?

Jak řekl známý apologetik a debatér Dr. Greg L. Bahnsen: „Křesťanství je pravdivé v důsledku nemožnosti opaku.“ I ta pravda je totiž závislá na existenci Boha. Nemáme-li křesťanského Boha, nemůžeme hovořit ani o pravdivosti či nepravdivosti jakéhokoliv tvrzení. Zopakujme si, že je to Bůh, kdo ustanovil význam všeho svým stvořitelským aktem. V opačném případě pochází vše z nicoty; stejně jako člověk, který si význam vytváří sám. A co existuje pouze v lidské hlavě, a ne v realitě, je iluze. Takový světonázor pak vede jedině k nihilismu…

Abychom mohli hovořit o objektivním smyslu a významu, a tedy i platností jakéhokoliv argumentu, je Boží existence nutným předpokladem! Proč ale lidé nevidí tuto banální pravdu? Bible nám přináší odpovědi: Problém není ani tak intelektuální jako duchovní!

5. Myšlení těla je v nepřátelství vůči Bohu

Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.“ (Římanům 8:7).

Bible učí, že žádní opravdoví ateisté neexistují; pouze lidé, kteří potlačují pravdu o Bohu, jež je jim dostatečně zjevena ze stvoření (Římanům 1:18-22) a také v nich samotných, neboť všichni máme dílo Boží zákona vepsané v našich srdcích (Římanům 2:15). A proto také máme svědomí, které nás usvědčuje z hříchu. Nejde pouze o nějaký evoluční pud. Všichni lidé vědí, že například děti nejsou pouhým hvězdným prachem a svým jednáním to dennodenně prokazují!

Také každý víme, že nejsme dokonalí. Jak rádi lidé tuto věc zdůrazňují! Jenže Bůh vyžaduje dokonalost. Kdo nebude dokonalý, půjde před Boží soud, kde bude odsouzen za své hříchy do Pekla. Ty jsou nekonečnou překážkou mezi svatým Bohem a hříšným člověkem a jsou také primárním důvodem toho, proč existuje tolik ateistů nebo proč lidé dávají přednost svým tradicím před živým Bohem Bible. Lidé milují svůj hřích, kterému otročí. Ježíš říká v Janovi 8:34 toto: „Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.

Existuje mnoho lidí, kteří kráčejí na té široké cestě do záhuby (Matouš 7:13) a hledají jakoukoliv záminku pro to, aby ospravedlnili sami sebe a svůj postoj, který odmítá Boha. Ale to nejde! Pravda vždy vyplave na povrch. Lidé vědí, že nejednají tak, jak by měli a vědí, že určité věci jsou špatné, tak jim to dal Bůh na srdce! Nevíra v Boha není tak problémem intelektuálním, jakožto duchovním…

Zamysleme se nad slovy Ježíše Krista: „Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale uškodí své duši? “ (Matouš 16:26). Je tu jedna cesta, o které si člověk myslí, že je správná, ale vede do záhuby. (Přísloví 14:12). A pak je tu ta Cesta, Pravda i Život v Ježíši Kristu (Jan 14:6), který přišel na tento svět, aby naplnil dokonalé požadavky Božího zákona a dobrovolně vystoupil na kříž Golgoty, kde zemřel za hříšníky; na jejich místě byl potrestán Bohem, na něj dopadl Boží hněv za naše přestoupení (Římanům 4:25), a po třech dnech vstal z mrtvých.

Každý, kdo se obrátí a odevzdá Kristu a vloží v Něj a jeho dokončené dílo na kříži všechnu svou důvěru, bude zachráněn. Pavlova slova to vyjádří nejlépe: „A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry.“ (Filipským 3:8-9).

Bůh tak miloval svět, že dal člověku to nejlepší, co mu mohl dát – sám sebe! Žádný hřích tohoto světa se nevyrovná poznání Ježíše Krista. Vždyť také k tomu jsme byli stvořeni – abychom poznávali Boha. Proto neváhejte a čiňte pokání, dokud je čas!

A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3).

Související články

Komentáře

  1. Zdravím,
    vidím zde snahu předložit „argumenty=důkazy“ k teorému. Takže provedeme jednoduchý matematický rozbor. Všechna tvrzení (výroky), lze rozdělit do tří disjunktních množin.
    1. Matematické pravdy = deduktivní, nebo též jisté pravdy = hodnota pravdivosti je rovna 1
    2. Statistické pravdy = induktivní, nebo též vysoce pravděpodobné = hodnota pravdivosti je přibližně 1
    3 Teorémy = nedokázaná tvrzení = neznáme hodnotu pravdivosti. Může být 1, může být 0.

    První dvě množiny patří do kategorie vědecké, ekvivalentně lze hovořit o vědě. Třetí množina, teorémy, náleží do kategorie nevědecké.

    Definujme dále matematickým jazykem pojem „víra“. Víra = Existuje alespoň jeden teorém, kterému je bez důkazu přiřazena některá z pravdivostních hodnot 0, nebo 1 (0=nepravda, 1= pravda).
    Definujme dále matematickým jazykem pojem „nevíra“. Nevíra = vševědoucnost, nebo též absence teorémů, nebo též ke každému tvrzení lze předložit důkaz.

    Z toho matematicky jednoznačně plyne, že teismus i ateismus je „víra v cosi“. Někteří ateisté sice tvrdí, že se právě u nich jedná o absenci víry. Je to však logický faul.
    Podobně jako „moje NEkonzumace vína“ ještě nevylučuje mou konzumaci slivovice, nebo jiných lihovin a tedy takové tvrzení ze mě abstinenta neudělá. Navíc nadpřirozená schopnost „nevěřit“,
    tedy „všechno vědět“, nebyla doposud u žádného člověka prokázána.

    Takže pokud má být Váš článek korektní, mělo by dojít k zaměně slov „argumentace“ za slova „víra“. Protože nevíte (nemáte vědecký důkaz), nemůžete argumentovat. Věda není kulturní vzor.
    Věda je oproštěna od lidských přání, od lidské vůle. Věda se rovněž nikdy nestane teistickou, nebo ateistickou. Věda nepotřebuje žádné přídavné jméno.

    Zaujal mě rovněž mylný výklad pojmu „důkaz kruhem“. Jedná se o chybu v dedukci, nebo též chybu ve vyplývání, nebo též chybu ve vedení důkazu, nebo též zacyklení. Je naprostý nesmysl hovořit o důkazu kruhem u jakéhokoliv teorému. Nelze hledat chybu v dokazování u tvrzení, ke kterému neexistuje důkaz. Jedná se o protimluv.

    P.K.

  2. Tak do poloviny ten dlouhý komentář dobrý fakt dobrý psal to jistě nějaký křesťanský filosof ale pak to pisatel pokazil argumentováním z bible,hloupé a trapné!Říkáte bůh mluví vždy pravdu,jak to víte?Vy nic nevíte vy jen slepě věříte a v tom je váš problém nevidíte přes svou imbecilní zaslepenost ani ateisty,pletete slovo věřit a věřit.To první věřit je že ateista je o něčem přesvědčen není to ve smyslu vaší slepé víry.Jestli chcete znát pravdu nehledejte ji v bibli ale na wikipedii!Jakou má zásluhu ten váš bůh na tom že existuje a že je takový jaký je,aproč bych mu mněl lézt do zadku tak jak to děláte vy.oč je ten bůh lepší než já když se o svou existenci nezasloužil a já také ne.Nejsrandovnější je na křesťanech že se sami obviňují z hříšnosti a věří chabým zápletkám o rajské zahradě.Sami se zesměšňujete.Já v té zahradě nebyl hergot co je mi do toho!Být v tom s váma?nikdy!

  3. Chtěl bych vědět co křesťané soudí o Aštaru Šeranovi o mimozemské bytosti která má početnou flotilu na oběžné dráze zemně a šíří poselství lásky k zejména českým lidem někdo říká že je toto sekta.kdysi dávno jsem o nich četl v nějakém časopise a nyní když sem náhodou toto jméno na netu zachytil hned sem si vzpomněl o koho jde.Aštar Šeran a nebešťané nebo nebezký lid uznává stvořitele a ježíše krista a chtějí tu lepší část obyvatelstva evakuovat na létajících talířích než bude přetvořena zemně.ale vše mi to smrdí nějak falešným mesiášem.nedávno sem se dozvěděl na internetu co konkrétního nám lidem hrozí a od té doby neberu křesťanství na lehkou váhu protože se vývoj událostí nebezpečně shoduje s varováních v bibli.Toto snad nemůže být náhoda.jsem celkem vnímavý člověk a nikdy sem nedával nějakému bohu váhu ale co se děje se nijak nedá vysvětlit.Prosím o odpověď na můj dotaz.Říkám si že by si to bůh ať už jakýkoli pojistil i jinou cestou?To nevím ale proč by se mněl namáhat totiž když někdo nebere křesťanství jako odpověď proč by se mněl kvůli nějakým lidem nevděčným namáhat jinak.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button