BibleKrátká poselstvíUčení a zamyšleníVšechny články

Charakter a požehnání Boží lásky: Ukázka z knihy Střípky poznání Boha od Arthura W. Pinka

laska

Následující text se zabývá charakterem Boží lásky a pochází z 16. kapitoly knihy Střípky poznání Boha od Arthura W. Pinka.

Poznámka: Kniha je excelentní materiálem pro studium Božích atributů.

Charakter a požehnání Boží lásky

1. Boží láska je neovlivněná

Tímto máme na mysli, že v těch, komu se dostává Jeho lásky, nikdy neexistovalo nic, co by jí vyvolalo. Ve stvoření není nic, co by jí přitahovalo nebo přimělo jednat. Láska, kterou člověk chová k druhému, byla vyvolána něčím v nich, ale Boží láska je zdarma, spontánní, ničím nezpůsobená.  Jediný důvod, proč Bůh někoho miluje, se nachází v Jeho vlastní svrchované vůli: „Nikoli, že byste byli početnější než kterýkoliv jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Ale protože vás Hospodin miluje…“ (Dt 7:7-8). Bůh miluje svůj lid od věků, a proto nic ze stvoření nemůže být příčinou toho, co je v Bohu od věčnosti. Miluje sám od sebe, „ze svého rozhodnutí.“ (2 Timoteovi 1:9).

My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.“ (1 Janův 4:19). Bůh nemiloval nás, protože my jsme milovali Jeho, ale miloval nás předtím, než jsme vůbec měli malou částečku lásky k Němu. Kdyby nás Bůh miloval za naší lásku k Němu, potom by se z Jeho strany nejednalo o spontánní záležitost. Ale protože nás miloval, když jsme nebyli hodni lásky, je jasné, že byla Jeho láska zcela neovlivněná. Pokud má být ctěn a srdce Jeho dítěte utvrzeno, je nanejvýš důležité, abychom měli v této vzácné pravdě zcela jasno. Boží láska ke mně a ke každému z „Jeho vlastních“, nebyla vyvolána z jejich strany naprosto ničím. Co ve mně dokázalo zaujmout Boží srdce? Absolutně nic. Právě naopak, všechno se stavělo proti Němu, všechno ve mně pracovalo, aby mě nenáviděl – hřích, zvrácenost, hromada zkažeností, nic dobrého.

Co ve mně si zasloužilo uznání
a co mohlo Stvořitele potěšit?
Bylo to tak, Otče, o tom musím stále zpívat,
že ty sám jsi ve mně našel zalíbení.

2. Je věčná

To je nezbytné. Bůh sám je věčný a Bůh je Láska. A proto, když Bůh sám nemá žádný začátek, ani Jeho láska žádný nemá. Zajisté, taková myšlenka daleko přesahuje chápání našeho rozumu, přesto platí, že tam, kde nestačí náš rozum, se můžeme sklánět v uctívání plném obdivu. Vyznání Jeremiáše 31,3 je tak jasné: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.

Jak požehnané je vědět, že veliký a svatý Bůh miloval svůj lid ještě předtím, než byly nebe a země přivedeny k existenci, že se na něj upnul svým srdcem od věčnosti. Jasným důkazem spontánnosti Jeho lásky je to, že jej miloval už nekonečné věky předtím, než vůbec existoval.

Ta samá vzácná pravda je zaznamenána v Efezským 1, 4-5: „V něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil…“ Jakou chválu by to mělo vyvolat v každém Jeho dítěti! Jaká útěcha pro srdce! Jestliže Boží láska ke mně neměla žádný začátek, nemůže mít ani konec! Jestliže je pravda, že „od věků až na věky“ je Bohem, a jestliže je Bůh láska, pak je rovněž pravda, že miluje svůj lid „od věku až na věky“.

3. Je svrchovaná

To je také samo o sobě zřejmé. Bůh sám je svrchovaný, nemá vůči nikomu závazky, není pod zákonem, jedná vždy podle toho, jak se Mu z pozice vladaře líbí. Bůh je svrchovaný a je láska, a proto miluje toho, koho si vyvolil. Tak zní Jeho vlastní výslovné ujištění: „Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl. “ (Ř 9,13 ČSP). Ze strany Jákoba neexistoval žádný důvod, proč by měl být příjemcem Boží lásky on, a ne Ezau. Oba měli stejné rodiče a narodili se ve stejnou dobu – byli dvojčata, přesto Bůh jednoho z nich miloval, a druhého nenáviděl. Proč? Protože se tak rozhodl.

Svrchovanost Boží lásky nutně vychází ze skutečnosti, že je neovlivněná čímkoliv ze strany stvoření. Potvrdit tedy, že příčina Jeho lásky leží v Bohu samotném, je jen jiný způsob jak říci, že miluje toho, koho chce milovat. Na chvíli se zamysleme nad opakem. Představte si, že Boží láska by byla vedena něčím jiným než Jeho vůlí. V takovém případě by miloval podle pravidel. Milovaní podle pravidel znamená, že by se ocitl pod zákonem lásky, a tak by již nebyl svobodný, ale ovládán zákonem. „Když nás … předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista“ – podle čeho? Podle nějaké dokonalosti, kterou v nich předem viděl? Ne. Kvůli čemu tedy? „Podle zalíbení své vůle“ (Ef 1,5 ČSP).

4. Je nekonečná

Všechno, co se týká Boha, je nekonečné. Jeho podstata naplňuje nebe a zemi. Jeho moudrost je neomezitelná, protože On ví všechno o minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Jeho moc je nespoutaná, protože pro Něho není nic příliš těžké. A tak je i Jeho láska bez omezení. Je v ní hloubka, kterou si nikdo neumí představit. Je v ní výška, kterou nikdo nedokáže změřit, je v ní délka a šířka, které se vymykají možnostem měření podle lidských měřítek.

Nádherně je to napsáno v Efezským 2,4: „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval…“ Slovo „velká“je obdobou slov „Bůh tak miloval“ z Janova evangelia 3,16. Říká nám, že Boží láska je tak vše přesahující, že ji nelze ničím vyjádřit.

„Žádný jazyk nemůže plně vyjádřit nekonečnost Boží lásky, žádná mysl jí nemůže pochopit – „přesahuje každé poznání“ (Ef 3,19). I největší myšlenky, které dokáže omezená mysl o Boží lásce vytvořit, jsou nekonečně daleko od její pravé přirozenosti. Nebe není tak daleko od země, jako je Boží dobrota vzdálená od těch nejvýstižnějších myšlenek, které jsme schopni o ní vymyslet. Je to oceán, který se dme výše než všechny hory odporu v těch, kdo jsou jejími příjemci. Je to zdroj, ze kterého plyne všechno potřebné dobro ke všem těm, kdo jsou jí zaujatí.“ (John Brine, 1743).

5. Je neměnná

Stejně jako u Boha „není proměny ani střídání světla a stínu“ (Jk 1,17), tak Jeho láska nezná změnu ani zeslabení. Červ Jákob je toho silným příkladem: „Jákoba jsem miloval,“ prohlašuje Hospodin, a přes všechno jeho nedůvěru a vzpurnost ho nikdy nepřestal miloval. Jan 13,1 poskytuje další krásný obraz. Tu samou noc jeden z apoštolů řekl: „Ukaž nám Otce.“ Jiný ho zradí a ještě Mu bude zlořečit. Všichni se za Něho budou stydět a opustí Ho. Přesto „miloval své, kteří jsou ve světě, a prokazoval svou lásku k nim až do konce.“ Láska shůry nepodléhá žádným zvratům. Láska shůry je „silná jako smrt… Lásku neuhasí ani velké vody…“ (Pís 8,6-7). Nic nás od ní nemůže odloučit. (Ř 8,35-39).

Jeho láska nezná konce ani míry,
žádná změna nemůže zvrátit její směr,
po celou věčnost plyne stejně
z jednoho věčného zdroje.

6. Je svatá

Boží láska není ovládaná rozmary, vášněmi nebo sentimentem, ale principem. Stejně jako Jeho milost nevládne na svůj úkor, ale skrze ospravedlnění. (Ř 5,21), tak se Jeho láska nikdy nedostává do konfliktu s Jeho svatostí. „Bůh je světlo“ (1J 1,5) bylo vysloveno dříve než „Bůh je láska“ (1J 4,8). Boží láska není pouhá přívětivá slabost nebo zženštilá jemnost. Písmo prohlašuje: „Koho plán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.“ (Žd 2,6). Bůh nebude před hříchem přimhuřovat oči, i kdyby se týkal Jeho vlastních lidí. Jeho láska je čistá, není smíšená s uplakanou sentimentalitou.

7. Je laskavá

Boží láska a laskavost jsou nerozlučitelné. To je jasně uvedeno v Římanům 8,32 – 39. Co je ta láska, od které nás nemůže „oddělit“, lze jednoduše vyvodit z podoby a rozsahu přímého kontextu. Boží dobrá vůle a milost Ho přiměly k rozhodnutí dát svého Syna za hříšníky. Tato láska byla impulsem ke vtělení Krista: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna…“ (J 3,16), Kristus nezemřel, aby přiměl Boha nás milovat, ale protože Bůh miloval svůj lid. Golgota je nejvyšším projevem Boží lásky. Kdykoliv budeš, křesťanský čtenáři v pokušení pochybovat o Boží lásce, vrať se ke Golgotě.

Zde máme velký důvod k tomu důvěřovat a být trpěliví, když se nacházíme v  soužení shůry. Otec miloval Krista, přesto Ho neušetřil chudoby, ponížení a pronásledování. Kristus hladověl a žíznil. Když Bůh dovolil lidem, aby na Krista plivali a bili ho, nebylo to neslučitelné s Jeho láskou k Němu. Proto ať žádný křesťan nepochybuje o Boží lásce, když se ocitne v bolestivém utrpení a ve zkouškách. Bůh sice na zemi neučinil Krista bohatým co do majetku, protože víme, že „neměl, kde by hlavu složil“, ale dal Mu Ducha bez odměřování (J 3,34). Naučte se, že právě duchovní požehnání představují hlavní dary Boží lásky. Jak je požehnané vědět, že když nás svět nenávidí, Bůh nás miluje!

 

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button