Pojďme se krátce zamyslet nad velikostí našeho Boha ve vtělení Pána Ježíše Krista. Bůh, který je sám v sobě dostatečný, což je v případě člověka hřích; Bůh, který je nejen plný, ale přetéká svou excelencí a dobrotou, stvořil svět takovým způsobem, aby Jeho výlučnost vynikala. Písmo hovoří o Pánu Ježíši následujícím způsobem: „On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.“ (Kol. 1:15-16).
Pán Ježíš nepřišel pro dobré lidi, aby je učinil ještě lepšími – i to by bylo slavné, přišel však pro lidi hříšné a nehodné jakékoliv zvláštní pocty. Pro lidi, kteří se nehodí pro nic jiného než pro peklo a věčné zatracení – pro lidi zlé, kteří místo, aby vzdávali Bohu úctu a věčně se z Něj radovali, protože k tomu jsou stvoření, vyměnili ho za modly všemožných tvarů a ohavností (Řím. 1:18-32; Řím. 3:10-18).
Člověk přestal po pádu Adama uznávat Boží autoritu; deklaroval se svým vlastním bohem, a proto již k Hospodinu nevzhlíží jako k dokonalému zdroji veškeré dobroty, ale na Jeho místo dosadil sám sebe. A tak ve svém marném boji o autonomii odmítá realitu a vytváří si falešné ideologie, které jsou mu pouhou berličkou, aby utišil své svědomí a nemusel čelit skutečnosti, že není svým vlastním pánem, ale že je vzbouřencem v Božím království!
Byť se člověk marně snaží stát svým vlastním bohem, Bůh udělal něco zcela šokujícího – stal se člověkem! Zde vidíme naprostou propast, kde na jedné straně vidíme ztraceného člověka s porušenou myslí, který dělá něco, co je ve všech ohledech bláznovství; a Písmo souhlasí, když říká: „Blázen si v srdci říká: Bůh není.“ (Žalmy 14:1). Na druhé straně vidíme ovšem velikost našeho Boha, který se smiloval nad hříšníky pro své veliké milosrdenství a vzdal lidské přirozenosti obrovskou poctu, když se stal jedním z nás – člověkem z masa a kostí.
Když se podíváte do populární kultury, která je fascinovaná superhrdiny – pompézními bohy, kteří neváhají, aby ukázali svou nadpřirozenou moc, přestože jsou v konečném důsledku zoufale malí a omezení, můžete vidět, co si člověk představuje pod demonstrací slávy. Člověk by si možná představoval, aby Bůh přišel v plné fanfáře jako přicházejí králové tohoto světa, a v druhém příchodu skutečně Pán Ježíš překoná veškerá lidská očekávání, ale když přišel poprvé, zjevil svou velikost a slávu tak, že se ponížil a stal se plnohodnotně člověkem.
Písmo nám říká: „Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.“ (Fil. 2:6-11).
Stvořitel nebe a Země a král vesmíru v jedné osobě, sestoupil ze svého trůnu a oblékl lidskou přirozenost. Nepřišel však, aby rozmlouval s pány tohoto světa. Ne! Přestože ho nebyl žádný palác hoden, narodil se malé a chudé rodině v bezvýznamném Betlémě, a tím se přiblížil i těm nejmenším z nás a současně odhalil pyšná srdce všech, kteří se považují za elity tohoto světa. To Slovo, které bylo u Boha a bylo Bohem, se stalo tělem a přebývalo mezi námi (Jan 1:1;14), jak říká Písmo. Nepřišel však, aby zvítězil jako Bůh – bez pokušení a snadno. Kdepak! Přišel aby zvítězil jako člověk (ač byl v každém okamžiku plně člověk a plně Bůh) – jako druhý Adam, který neměl jen jeden zákon, ale náš Pán Ježíš byl narozen pod Mojžíšovým zákonem a byl vystaven veškerému pokušení, a přesto nikdy nezhřešil; byl poslušný a věrný až do samotného konce a naplnil tak veškerou spravedlnost – celým svým srdcem, duší i myslí miloval Hospodina celý svůj život! Jako jediný nezasluhoval smrt, a přesto dal sám sebe jako dokonalého Beránka Božího v oběť lásky, aby zaplatil svou drahocennou krví za hříšníky, kteří ho nenáviděli; zemřel naší smrtí a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění, abychom sjednoceni s ním skrze Ducha svatého, měli podíl na jeho přirozenosti a mohli s důvěrou přistupovat k Bohu skrze našeho dokonalého Boha a Zachránce – Pána Ježíše Krista, který se nám tak stal „moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením!“ (1 Kor. 1:30).
Stal se nám vším!
A to všechno začíná u vtělení Ježíše Krista. Bez toho by nás jako lidstvo nemohl zastupovat – byl to člověk kdo zhřešil, a je to člověk, kdo musí zaplatit. Pán Ježíš za nás zaplatil a stal se naší spravedlností před Bohem.
A proto platí následující verš z Písma: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.“ (1 Kor. 1:31).
Amen.
