Ježíš KristusBibleVšechny články

Dokonalý zachránce hříšníků: Skutečně věříte, že je Pán Ježíš dokonalým Zachráncem?

Dokonalý zachránce

Věříte v Pána Ježíše Krista? Je pro vás skutečně dokonalým Zachráncem? Následující text se zabývá třemi body, které popisují biblické učení o Pánu Ježíši jako dokonalém Zachránci hříšníků. A prověří, jestli jsou vaše myšlenky o Pánu v souladu i s Pánovým Slovem.

1. Pán Ježíš Kristus je dokonalý Zachránce, a proto je Jeho oběť dokončena a plně efektivní. 

Výrazem dokončena je míněn fakt, že jí nelze v žádném slova smyslu opakovat, ani k ní nic přidat. Výrazem efektivní je míněno, že plně zabezpečila a úspěšně vykonala veškerý svůj záměr. 

Písmo hovoří o věčném a dokonaném spasení. V listě Židům čteme následující slova: „Ale když přišel Kristus jako velekněz budoucího dobra skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, to jest ne z tohoto stvoření, vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev jednou provždy do svatyně, když získal věčné vykoupení. Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu?“ (Židům 9:11-14).

Pán Ježíš Kristus vešel do svatyně v nebesích skrze svou vlastní krev jako Velekněz. Povšimněme si, že Jeho velekněžský úřad vyplývá z Jeho oběti. Jeho dokonalá oběť určuje tedy i rozsah Jeho velekněžské služby. Pán Ježíš se tedy přimlouvá za každého hříšníka, za koho bylo zaplaceno na kříži.

Dále zde čteme, že získal věčné vykoupení. Jeho oběť tedy dokonale uspokojila veškeré nároky na ospravedlnění všech hříšníků, za které byla učiněna. Nemusí se proto znovu opakovat tak jako neefektivní starozákonní oběti, které jsou pouhým stínem té jediné a dokonalé smírčí Oběti Pána Ježíše Krista. Musí tedy nutně zahrnovat a uspokojovat náhradu za všechny hříchy, které kdy člověk spáchal nebo spáchá. Proto také autor listu Židům používá tak výrazná ubezpečení týkající se spolehlivosti Pánovy oběti. „Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.“ (Židům 10:14).

Na základě této slavné skutečnosti by bylo velikým rouháním přidávat k Pánovy oběti jakékoliv lidské skutky. Bylo by to nekonečněkrát horší a bláznivější než kdyby někdo chtěl vylepšovat krásu českých korunovačních klenotů hromádkou myšího trusu.

2. Pán Ježíš Kristus je dokonalý zachránce, a proto k Jeho oběti nelze nic přidat. (Spasení je jedině milostí a jedině vírou)!

Navazujeme na předchozí bod, ze kterého vyplývá, že k oběti Pána Ježíše nelze nic přidat. Z toho přirozeným a nádherným způsobem vyvěrají dvě úžasné biblické doktríny, které tolik zazářily během církevní reformace v 16. století.

Sola gratia (jedině milostí) a Sola fide (jedině vírou), když se postaví vedle sebe, volají hlasitě a jednotně: Jedině Kristem (Solus Christus).

Pakliže skutečně věříte, že Pán Ježíš je vaším dokonalým zachráncem, musíte nutně věřit, že k Jeho dokonalé oběti nelze nic přidat. Písmo nám nedává jinou alternativu a konzistentně zavrhuje veškeré lidské úsilí k získání spasení. Proto také Pavel napsal tato slova: „Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.“ (Římanům 3:28). A také: „Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. “ (Římanům 3:22-24). Nebo dále: „My jsme rodem Židé, a ne hříšníci z pohanů; když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.“ (Galatským 2:15-16).

O horlivých židech, kteří se snažili získat si spasení zachováváním zákona (svými skutky), napsal Pavel následující: „Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně je, aby byli zachráněni. Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží. Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří. “ (Římanům 10:1-4).

Proto se vás táží obdobně: Spočinuli jste plně v milosti Pána Ježíše Krista? Nebo, stejně jako židé, ještě usilujete o to, abyste si vybudovali vlastní spravedlnost?

Někteří možná namítnou: „My ale neděláme to, co dělali Židé. My víme, že jsme spaseni vírou. Ne však samotnou vírou. Ještě je třeba našich skutků lásky… Je to tedy víra a skutky, ne pouhá víra…

Podobné myšlenky se v zásadě neliší od toho, co dělali Židé. Protože jakýkoliv přídavek k evangeliu je vždy jedině totálním znesvěcením, zneplatněním a prokletím! Vezmeme si příklad velmi malého skutku, který Pavel odsuzuje tak silnými výrazy; říká, že lidé, kdo přidají, byť tak malý skutek k evangeliu, jsou stále pod prokletím zákona.

Ano – bavíme se o obřízce. List Galatským se zabývá do hloubky smrtelnou chybou, která vyplývá z jakékoliv syntézy mezi evangeliem a Mojžíšovým zákonem, byť by šlo třeba jen o obřízku. Řekneme-li totiž, že nám Pán Ježíš Kristus nestačí ke spasení, ale že se musíme ještě obřezat (nebo činit skutky lásky), jsme, slovy apoštola Pavla prokletí a nemáme žádnou naději spasení.

Pavel napsal: „Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit. Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!“ (Galatským 1:7-9). To je moc hezký úvod ke knize Galatským, není-liž pravda? O čem Pavel hovoří? Doporučuji knihu přečíst do hloubky, ale podívejte se na následující verše, které Pavel adresuje lidem, kteří chtěli k evangeliu přidávat nutnost obřízky. „Hle, já, Pavel, vám pravím, že dáváte-li se obřezávat, Kristus vám nic neprospěje. A znova dosvědčuji každému člověku, který se dává obřezat, že je povinen zachovat celý Zákon. Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti.“ (Galatským 5:2-4).

Aby někdo nepřekroutil naše slova, musíme jasně zdůraznit, že se bavíme o ospravedlnění na základě pouhé milosti (Sola gratia) a pouhé víry (Sola fida). To vše je důsledkem dokonalé Kristovy oběti na kříži. Nicméně: Bible, a s ní i reformátoři, učí, že víra je vždy následovaná skutky. A jak píše třeba i Jakub ve své epištole, v 2. kapitole, pravost víry se pozná podle skutků. Pán Ježíš obdobně říká v evangeliu podle Matouše: „Vždyť strom se pozná podle ovoce.“ (Matouš 12:33).

To je ovšem něco jiného než spasení z víry a skutků! Písmo nás učí, že jsme zachráněni k dobrým skutkům, ne však dobrými skutky! Uvažte následující verše: „Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.“ (Efezským 2:8-10). Jeden ze znaků pravého obrácení a pravé víry jsou právě dobré skutky, které předem připravil Bůh. Všimněte si ovšem, že nejprve je člověk zachráněn milostí skrze víru (verše 8 – 9), není zde žádná role našich skutků (aby se člověk nechlubil), a teprve pak následují dobré skutky, které také nejsou nakonec z našeho autonomního podnětu, poněvadž jsou předem připraveny Pánem. Veškeré chtění a činění působí totiž On, jak učí Písmo. „Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.“ (Filipským 2:13).

Vidíme, jak intimně je v Písmu spojena myšlenka dokonalé Kristovy oběti s milostí a vírou. Je tu ještě další věc. Víra není něco, co je přirozeně z nás. Víra je podle Písma darem, který nás uschopňuje dosáhnout na Boží milost. Uvažte následující verše: „Neboť vám je z milosti pro Krista dáno, abyste nejen v něj věřili, ale i pro něho trpěli.“ (Filipským 1:29). A také: „Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.“ (Římanům 12:3). A: „Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dostali stejně vzácnou víru jako my spravedlností našeho Boha a Zachránce Ježíše Krista.“ (2 Petrův 1:1).

Nejen víra, ale i pokání je dar (2 Tim. 2:25, Skutky 5:31; 11:18…). Zkrátka: Písmo hovoří jedině o dokonalém Zachránci, a proto je vše, co je potřeba k vašemu duchovnímu životu plně zajištěno Pánem Ježíšem Kristem. Abychom mohli k Boží slávě říct tato slova: „Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření.“ (2 Kor. 5:17-18).

3. Pán Ježíš Kristus je dokonalý Zachránce, a proto neztratí nikoho, koho mu Otec předal, a za koho zaplatil svou drahocennou krví. 

O čem jsme ještě nehovořili, a co znovu nutně vyplývá již z prvního bodu, jsou vyvolení a predestinace. Pakliže je Pán Ježíš dokonalým Zachráncem, ani kapka z Jeho krve, řečeno s nadsázkou, nepadla na zem promarněná. Bůh Otec neposlal svého Syna, aby hazardoval s Jeho krví. Jinak řečeno: Oběť Pána Ježíše Krista vykonala úspěšně přesně to, co měla vykonat. Jiné chápání nelze nazvat jinak než selháním Boží Trojice.

Proto Písmo stále vytrvale hovoří o vyvolení a predestinaci. Bůh Otec, před založením světa, vyvolil lid (Efezským 1:4) ze všech kmenů, národů a jazyků (Zjevení 5:9;7:9; Jan:11:51-53), Pán Ježíš Kristus za ně zemřel (Jan 10:11; Matouš 20:28; 26:28), a Duch svatý je v Bohem ustanoveném čase přivede k víře v Pána Ježíše Krista (Jan 16:7-11; Řím. 8:9-11).

Bible neučí, že Ježíšova oběť je určena všem lidem. Boží Slovo slibuje, že všichni skutečně věřící lidé budou zachráněni (Jan 3:16). Ačkoliv jsou všichni lidé volání k pokání a víře, ne všichni ovšem uvěří. Otázkou je proč…

Pokud se ptáme, proč někteří lidé nevěří, můžeme se rovnou ptát, proč věříme my? Jsme snad přirozeně chytřejší, morálnější či pokornější než oni? A co lidí, kteří evangelium nikdy neslyšeli? Pojďme hledat odpovědi…

1. Všem lidem je dáno zjevení, že Bůh existuje, takže jsou bez výmluvy. 
Písmo nás jednoznačně učí, že všem lidem bez výjimky je dáno dostatečné zjevení o Bohu, aby na něj mohli odpovědět. Lidé ovšem tuto pravdu potlačují a raději než Boha, milují sami sebe a své modly. Budou pak souzeni na základě zjevení, které mají k dispozici. (viz 1. a 2. kapitola Římanům). Pavel napsal v 1. kapitole Římanům následující text, který bere všem nevěřícím lidem jakoukoliv výmluvu: „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny.“ (Římanům 1:18-22).

2. Nikdo přirozeně doopravdy Boha nehledá.

Nikdo Boha doopravdy nehledá! Přirození lidé překrucují Boží zjevení a vytvářejí si bohy podle svého obrazu. Božímu zjevení se nepodřizují, dokonce pravého Boha nenávidí. Apoštol Pavel nám to vysvětluje v následujících verších: „Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. […] Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. “ (Římanům 3:10-11;8:7).

Jak tedy může být někdo zachráněn, když lidé přirozeně pravého Boha nechtějí? Dostáváme se znovu k Boží milosti. Bůh, před založením světa, vyvolil mnohý lid, ze všech národů, kmenů a jazyků, a v čase, který sám určil, je povolal k víře v Pána Ježíše Krista. A jsme u třetího bodu!

3. Bůh, který milostivě vyvoluje a povolává

Pavel nám píše v listě Římanům: „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.“ (Římanům 8:28-30). Těžko najdete mezeru v tomto pevném řetězci vykoupení, abyste tam vložili jakoukoliv lidskou zásluhu. Zde je popsáno naprosto a zcela zřetelně, že spasení je kompletně, od začátku do konce, Božím dílem!

V Písmu čteme o vyvolení stále. Apoštol píše Efezským následující povzbudivá slova: „On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu. “ (Efezským 1:4-6). Tesalonické ujišťoval o jejich vyvolení: „Víme, bratři Bohem milovaní, o vašem vyvolení, neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slovu, ale i v moci a v Duchu Svatém a v plné přesvědčivosti; vždyť sami víte, jací jsme byli mezi vámi kvůli vám.“ (1 Tes. 1:4-6). A v podobném duchu psal i Timoteovi: „…on nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a která se nyní ukázala zjevením našeho Zachránce Krista Ježíše.“ (2 Timoteovi 1:9-10).

Proč oni a ne jiní? Pavel vysvětluje, že vyvolení je z milosti, ne na základě skutků. Kdo tedy miluje milost, musí milovat i vyvolení! „Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti. Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.“ (Řím. 11:5-6). A stejně tak vyplývá, že milost je skutečně milostí, pouze pokud není závislá na našich rozhodnutích (skutcích). Byla to Boží milost, která nás přivedla následovat Pána Ježíše Krista, nikoliv naše vlastní moudrost či pokora!

Proč oni a ne jiní,“ ptáte se stále? Protože si je Bůh zamiloval věčnou láskou, kterou má ke svému Synu, a rozhodl se v nich zjevit Jeho slávu! Ostatně, odpověď na tuto otázku můžeme najít ve Starém zákoně, ve vyvolení Izraele. Proč si je Bůh vybral a jiné národy ne? Zde máte odpověď: „Vždyť ty jsi svatým lidem Hospodinu, svému Bohu; tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl jeho lidem, jeho vlastnictvím. Ne proto, že byste byli početnější nežli všechny národy, k vám Hospodin přilnul a vyvolil vás — vždyť vás bylo nejméně ze všech národů — ale ze své lásky k vám a aby zachoval přísahu, kterou přísahal vašim otcům, vás Hospodin vyvedl mocnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z ruky faraona, egyptského krále. “ (Deut. 7:6-8).

Boží vyvolení je projevem Boží milostivé lásky vůči vzbouřenému lidstvu. Boží spásná láska není jakousi odezvou na naší pokoru, ani není pasivní, pak by byl Bůh závislý na svém stvoření, ale je věčná a od věčnosti směřuje vůči konkrétním lidem, ve kterých se Bůh, ke své slávě, rozhodl zjevit obraz Svého milovaného Syna!

Pokud jsi dnes křesťan, čtenáři, není to proto, že by jsi byl pokornější než druzí lidé nebo snad proto, že jsi se správně rozhodl. Kdepak! Je to proto, že Boží milostivá láska je efektivní a způsobila tvou záchranu!

Bůh slíbil, že se smiluje nad kým chce, a koho chce, toho zatvrdí. A tak se jednomu dostává spravedlnosti a druhému nezasloužené milosti. Tak o tom Pavel hovoří v 9. kapitole Římanům. Pečlivě si pročtěte následující oddíl a ptejte se, zda je toto skutečně váš Bůh.

Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne! Mojžíšovi říká: ‚ Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ‘ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. Písmo praví faraonovi: ‚Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘ A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. Řekneš mi tedy: ‚Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?‘ Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?“ (Římanům 9:14-24).

Boží akt vyvolení a predestinace je součástí nejvyššího projevu Boží lásky vůči vzbouřenému lidstvu. To by bylo bez Jeho vyvolující milosti zanecháno na cestě do zatracení. Bůh chce zjevit jak svou milost, tak i svou spravedlnost. Proto se nad některými smilovává, jiné však spravedlivé soudí.

A protože je Pán Ježíš dokonalým zachráncem, neztratí nikoho, koho mu Otec daroval. Jen se podívejte na následující verše z Písma: „Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal. A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den. Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.“ Židé proti němu reptali, že řekl: ‚Já jsem chléb, který sestoupil z nebe‘ a říkali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? My známe jeho otce i matku. Jak tedy může říkat: ‚ Sestoupil jsem z nebe‘?“ Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou. Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. V Prorocích je napsáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně. “ (Jan 6:37-45).

Zde máme zjeveno, co jsme si již řekli dříve. Bůh Otec, ve věčnosti, vyvolil mnohý lid, ze všech národů, kmenů a jazyků, za které Pán Ježíš zemřel, a které později, skrze službu Ducha svatého, přivede k víře. Pán Ježíš je dokonalým zachráncem, a proto slíbil, že neztratí nikoho, koho mu Otec předal. Pokud by Pán Ježíš porušil tento slib a někoho ztratil, znamená to, že zhřešil a není již dokonalým Zachráncem hříšníků!

Někteří lidé namítají, že Pán Ježíš nikoho neztratil, ale že mnozí prostě odešli ze své vůle. To je ovšem absurdní! Pokud byste dali své děti vychovateli a odjeli na dovolenou, a po nějaké době se vrátili a zjistili, že dvě děti chybí, koho by to byla chyba? Přijali byste výmluvu vychovatele, který by vám řekl, že nikoho neztratil, ale že vaše děti odešly ze své vlastní vůle? Už vidíte, jaká je to hloupost?

Bůh, před založením světa, vyvolil svému Synu nevěstu, kterou On vykoupil vlastní krví. Křesťanům byla svěřena služba kázání evangelia, skrze ní Bůh povolává své vyvolené. My neznáme jejich jména, a proto máme zvát všechny lidi do Božího království. Stále také platí zaslíbení, že každý, kdo uvěří, bude zachráněn. To je slib, který můžeme zvěstovat všem lidem. Můžeme jim směle říct: „Uvěřte v Pána Ježíše Krista a budete zachráněni.“ A můžeme zároveň dodat, že Bůh „nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.“ (Skutky 17:30). Bůh je ten, kdo je zodpovědný za obrácení hříšníka; křesťané mají věrně zvěstovat Pána Ježíše Krista každému, kdo je ochoten naslouchat.

Pán Ježíš – dokonalý Zachránce hříšníků

Pán Ježíš je dokonalým Zachráncem hříšníků. Nezůstal na výsostech, ale ponížil se a stal člověkem, aby zachránil, co je ztraceno. Přišel, aby posloužil druhým a svůj život dal jako výkupné za mnohé. Nečeká, až se hříšník sám uzdraví, ale přichází a uzdravuje. Nečeká ani, až se stane spravedlivým nebo dostatečně dobrým, aby ho přijal, ale dává se poznat těm, kteří ho nehledali – hříšníkům tohoto světa – co zasluhují zatracení.

Starý zákon hovoří o mnohých obětech zvířat, které nevykoupili jediného hříšníka. Pán Ježíš učinil jedinou oběť – jednou provždy dal sám sebe – a vykoupil mnohý lid ze všech národů, kmenů a jazyků. To, co bychom na věčnost spláceli v pekle,  zaplatil touto jedinou obětí, a proto je také právoplatně nazýván dokonalých Zachráncem.

Pán Ježíš je dokonalým Zachráncem hříšníků. Není jim pro lidi, kteří mají sami sebe za spravedlivé. Je jím pro ztracené hříšníky tohoto světa. Pro vás, kteří víte, že jste zhřešili vůči svatému Bohu a už věříte; i vás, které Bůh teprve povolává do svého království. A je jisté, že uspěje. Vždyť celý vesmír existuje, aby zjevoval Jeho slávu a udatnost; celá souhvězdí, hvězdy i planety Ho poslouchají. A dokud nebude Jeho nevěsta připravena, bude tu – i pro vás – stále čas milosti a volání k Pánu o spasení.

A každý, kdo by se dovolával Pánova jména, pozná, že je skutečně dokonalým Zachráncem hříšníků.

Amen.

Tagy

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Close