BibleKrátká poselstvíUčení a zamyšleníVšechny články

To, jak jednáte, odhaluje, čemu doopravdy věříte!

Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. “ (Jakubův 2:18).

Pojďme se krátce zamyslet nad tím, co odhalují skutky o naší víře. Dnes je stále populární učení, že člověk je zachráněn pouhou vírou a skutky nic nevypovídají o pravdivosti jeho víry.

Ač je takové tvrzení ve svém jádru pravdivé a odkazuje na biblické dědictví protestanské reformace, neboť Písmo skutečně učí, že jsme ospravedlněni před Bohem (pouze) milostí skrze víru (samotnou), nikoliv naší vlastní zásluhou (Ef. 2:8-9; Řím. 3:28; Gal. 2:16), přesto však nesmíme tuto sladkou doktrínu pohřbít „lacinou milostí“. Učením, které odmítá slova Pána Ježíše: „Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (Lukáš 13:3). Učením, které vidí pokání či jakékoliv skutky vždy jako útok na doktrínu sola fide (spasení pouhou vírou); a tak, ve své esenci, napadá mnohé výroky samotného Pána Ježíše i jeho apoštolů!

Je třeba zdůraznit, že výrok reformace: „Jsme spaseni pouhou vírou,“ (sola fide) nestál nikdy osamocen. Vždy byl následován výrazným transparentem: „… ne však vírou, která je samotná.

Také je třeba odmítnou povrchní chápání pokání jako změny mysli, která se nijak neprojeví ve změně chování. Na jaké planetě to žijeme, když si lidé myslí, že lze změnit smýšlení, avšak již ne chování? Když ve své hlavě přestanu kouřit, budu nadále holdovat tabáku i v realitě? Mohu stále ve své mysli milovat svou ženu, a přesto jí podvádět? Takový násilný rozvod mezi myslí a jednáním je naprosto pošetilý!

To, jak jednáte, odhaluje, čemu doopravdy věříte!

Proto také Pán Ježíš řekl: „Po jejich ovoci je poznáte. Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?“ (Matouš 7:16). Není tedy možné, aby náš vnější projev (skutky) byl radikálně odlišný od naší vnitřní víry. To, jak jednáme, skutečně odhaluje, čemu i věříme! V jistém slova smyslu můžeme skutky označit za vnější víru.

A to je hlavní nosnou myšlenkou, kterou Jakub rozvíjí v 2. kapitole svého listu. Na rozdíl od Pavla, který rozvinul doktrínu o ospravedlnění před Bohem (pouhou) milostí skrze víru (samotnou), Jakub hovoří o ospravedlnění (tj. prokázání pravosti) víry skrze naše skutky.

Mimoto jde o „ospravedlnění před lidmi“; Jakub nás neučí, jak je člověk ospravedlněn před Pánem, ale pomáhá nám rozlišit, kdo je opravdový věřící a kdo ne. Bůh, který je dárcem víry (Fil. 1:29; Řím. 12:3; 2 Petrův 1:1) nepotřebuje vidět naše skutky, aby přijal naší víru. Kromě toho ani nejde o naše skutky!

Proponenti laciné milosti často citují známé a pravdivé verše z Efezským 2:8-9, kde se píše: „Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. “ Avšak už vám nepoví, co se dočteme hned v 10. verši: „Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. “ (Efezským 2:10).

Je to Bůh, který je autorem i dokonovatelem naší víry (Židům 12:2) a je to ten samý Bůh, který nám připravil dobré skutky, a který nás zmocňuje skrze svého Ducha svatého, abychom činili, co se mu líbí. Pavel píše Filipským tato slova: „Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. “ (Fil. 2:13).

Soli deo gloria! Každý aspekt našeho spasení lze připsat pouze Hospodinu!

Když se díváme na vztah víry a skutků, nelze opomenout síň slávy Božích mužů v 11. kapitole listu Židům. Zde vidíme jeden a ten samý vzor stále dokolečka: Uvěřil, a proto jednal. Spolehl se na Hospodina a jednal… Podívejme se na krátký úryvek z této knihy: „Vírou přinesl Ábel Bohu lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze tu víru ještě mluví, i když zemřel. Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil Bohu. “ (Židům 11:4-5).

A ve stejném duchu musíme chápat i zbytek Jakubova textu z 2. kapitoly jeho listu. Smyslem není oponovat Pavlovi a jeho doktríně o ospravedlnění, ale pouze dokázat zřejmý biblický fakt, že víra bez skutků je mrtvá. Víra, která nejedná, není vírou, protože skutečná víra je následovaná skutky. A proto i Abraham jednal poté, co uvěřil.

Podívejme se na zbytek textu a krátce jej okomentujme:

Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. Chceš však poznat, ó nerozumný člověče, že víra bez skutků je neúčinná? Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. I naplnilo se Písmo, které praví: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ a byl nazván Božím přítelem. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry. A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou? Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.“ (Jakubův 2:19-26).

Jakub se snaží probudit z falešné naděje všechny lidi, co vyznali ústně Krista, ale v srdci neuvěřili. Všechny, co řekli jednou modlitbu, ale z široké cesty neodešli. Vás všechny se snaží přimět k tomu, abyste svou nerozumnost vyměnili za Boží moudrost a pokořili se před Hospodinem!

Abrahamova víra byla ospravedlněna až jeho skutky. Abrahamova mysl nešla jedním směrem a ruce a nohy druhým, tak jak je to u mnoha evangelikálů. Kdepak! To, jak Abraham jednal, dokázalo, čemu doopravdy věřil. Jeho ano v mysli bylo i jeho ano v jednání!

Slova Jakuba jsou natolik výrazná, až se zdá, že oponují apoštolovi Pavlovi. Musíme mít však na mysli, jak Jakubův text začal. Polemikou o člověku, co říká, že věří, ale jeho skutky o tom nevypovídají. Ve 14 verši čteme: „Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit? “ (Jakubův 2:14).

Celý text se tedy nezabývá ospravedlněním před Bohem (Pavlův důraz v listě Římanům a na jiných místech), ale ospravedlněním víry před lidmi. A zde je v naprosté shodě s apoštolem Pavlem a i celým zbytkem Písma, které skutky nikdy neodděluje od pravé spásné víry.

Jak by také víra v Pána Ježíše mohla být pasivní, když je motivována poznáním velikého Boha a Zachránce – Pána Ježíše Krista, který přišel, aby se stal nedobytným hradem a útočištěm pro každou ztracenou duši, která hledá Boží milost?

To, jak jednáte, odhaluje, čemu doopravdy věříte!

A protože jsme poznali, co pro nás udělal, nezbývá nám než se plně ztotožnit s následujícími verši – a kéž jsou čím dál větší realitou v našich křesťanských životech!

Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Skutky 4:20)

Související články

Komentáře

  1. Ahoj Karle,

    Domnívám se, že je to špatná interpretace poměru víry a skutků. Navíc příliš nerozumím celkovému vyznění toho článku. Pokud tedy Jakub píše o ospravedlnění před lidmi, pak víra samotná (bez skutků) před Bohem stačí na spasení nebo ne? Nebo k tomu, abychom se dostali do nebe potřebujeme ospravedlnění i před lidmi?
    Nepíše náhodou Jakub o víře, která je něco platná i pro ostatní? Vždyť víme, naše víra se uplatňuje láskou a láska vyžaduje činy, aby se mohla naplno projevit…
    V případě zastánců víry v to, že jsme spaseni pouze vírou samotnou bez skutků, se nejedná o žádné schizofrenní postoje jak naznačuješ v úvodu. Protože samotný skutek nemusí vypovídat vůbec nic, záleží na motivu. Třeba Babiš dává miliony korun na charitu (možná víc než všechny církve), ale těžko bychom mohli říct, že to znamená, že je křesťan nebo má dobrý charakter. Zřejmě si ale jen překrývá své špatné svědomí… Tedy i ze špatné věci (motivu-postoje) může vzniknout dobrý skutek. Lidé se taky často mění ze strachu- třeba před smrtí.
    Stejně tak existuje mnoho lidí, kteří jsou v područí nějaké závislosti (třeba alkohol, cigarety, pornografie, atd.) a rádi by s tím přestali, ale prostě se jim to nedaří. Asi víš, že když člověk uvěří, nestává se automaticky svatým člověkem, který hned přestane hřešit a je dokonalý. Pokání je podle mě jednak přiznání si vlastní slabosti a druhak přijetí Boží dobroty a lásky skrze evangelium, skrze prožívání Boží lásky pak vzniká pravé pokání nikoliv ze sebe-disciplíny. Nejde přece tvrdit, že pokání je o zbavení se špatných životních návyků. Vždyť tolik nevěřících potom činí pokání dnes a denně! Přestávají pít, kouřit, zbavují se svých závislostí, bojují s nimi, protože ví, že jsou špatné. Jasně, že ne všichni, ale mnoho z nich ano.
    Navíc, jak si můžu být jistý spasením, když jeho potvrzení je na mně a mých skutcích? Někdo třeba vyrůstal v rodině, kde se pěstovala disciplína a pořádek a takový člověk nebude mít moc problémy přestat s nějakými viditelnými hříchy a někdo zase mohl vyrůstat v rodině alkoholiků, narkomanů, bez rodičů atd..
    Jak poznám, že můj mravní výkon je již natolik dostatečný, že moje víra je opravdová? Pokud jsou skutky jediným vodítkem pro to, zda víru mám nebo nemám? Jsi už v té pozici, že můžeš říct, že tvůj život je natolik „svatý“, že tvá víra je skutečná? Nebo jsi jako ostatní smrtelníci stále chybující a upadající v různá pokušení?
    No, dalo by se o tom psát dlouze ještě, každopádně já si myslím, že právě a jenom v tom momentě, kdy si uvědomím, že se nemusím nijak vylepšovat, aby mě Bůh přijal a miloval, začíná opravdové prožívání Boží lásky- vždy do tohoto bodu je to nějaká forma náboženství a skutkaření.
    Přijde mi taky paradoxní, že „reformovaná“ církev má jako hlavní pilíř svojí teologie epištolu, kterou chtěl zakladatel reformace vyřadit z Bible. Přijde mi to srandovní…:) Sorry za rýpnutí.. 🙂 Ať se daří.
    Honza

    1. Ahoj,
      ospravedlnění před lidmi je myšleno ve smyslu našeho rozlišení, kdo je pravý věřící a kdo ne. Tak jako Jakub zpochybňuje víru člověka, co říká, že věří, ale je pasivní, ale nemá žádné skutky. Tak je to myšleno (proto ospravedlnění před lidmi). Víra, která je bez skutků, je mrtvá. To je jeho pointa. Článek vlastně říká, že doopravdy nevěří. Proto je to jednání skutečným ukazatelem víry člověka. Jistota spasení pramení především z vnitřního ujištění Duchem svatým (Řím. 8:16), ale i vnějšího ovoce (Gal. 5:22-25). Bible nikde neříká, abychom počítali skutky, ale dává nám jisté zrcadlo, které nás vede ke zkoumání našeho života (je-li Kristus v nás). Znovuzrození není nic, Ježíš dává svobodu. Je pravda, že nejsme dokonalí, přesto musím trvat na tom, že spasení je doprovázeno osvobozením hříšníka ke svatému životu, a že máme opravdu možnost nehřešit (přestože selháváme). Předtím jsme měli možnost jen hřešit, nyní máme možnost i nehřešit. Protože nechodíme k Pánu pro moc a sílu, selháváme… Pokání není žít morálním životem – to by byl hřích, protože to není podle víry. A je to doprovázeno zármutkem podle Boha (2 Korintským 7:10), uvědomění si vlastní nedostatečnosti a spolehnutím se na Pána. Ale tady to nekončí. Tak jako v v Korintském sboru, kde bylo smilstvo, dochází k opuštění staré cesty a k následování Pána. Mnoho lidí říká, že činí pokání, ale jde jen o vyznání hříchu a vyznání touhy opustit hřích. To moc dobře znám, ale také vím, že lidské srdce je lstivé a já si mohu myslet, že chci opustit své cesty a odevzdat se Pánu i v této oblasti, ale ve skutečnosti si stále nechávám něco pro sebe. Proto některá pokání (u opravdových křesťanu) trvají velmi dlouho (než Duch svatý plně umrtví staré já). To vše je součástí posvěcení skutečného věřícího. Jakub ale hovoří spíše o člověku, který vyznal Krista, ale jeho život se vůbec nezměnil a je pasivní (nejedná podle své víry). Píšu ráno před prací, takže nejde o kdovíjak přesnou odpověď, ale snad jsem některé věci vyjasnil. Pán s tebou. Karel.

      1. No, já ten hlavní apel Jakuba vidím právě na tu akci- neříkat ostatním jen ať se o Tebe Bůh postará, ale postarat se. Jakub tam asi také zřejmě píše o soudu pro křesťany- Bema, kde skutky budou hrát svojí podstatnou úlohu. Nicméně pro spasení (v jakékoliv formě) nejsou skutky vypovídající. Na skutky se nelze spoléhat v žádné souvislosti si myslím a to se týká i víry, protože pravá víra je víra v to, co není vidět, a skutky vidět jsou. Korintský sbor byl tělesný sbor, přesto spasený vírou.
        Sám jsi napsal, že máme svobodu- svobodu hřešit (chodit dle nastavení mysli starého já) a svobodu nehřešit (obměňovat starou mysl, chodit dle nového já a duchem) z této svobody (kterou mají Boží děti- spasení jednou a provždy) logicky vyplývá zodpovědnost, jak s takovou svobodou naložíme. A k tomu se váže ten soud pro Boží rodinu, jsou zde ve hře odměny na věčnost atd.. Myslím, že to je ta pravá motivace, vycházející z ujištění, že nemusím měnit na sobě a kolem sebe vůbec nic a jsem spasen (vírou), ale protože JSEM SI JISTÝ tím, že i kdybych neudělal vůbec nic- Jsem zachráněn a Bůh mě miluje (neporovnávám spasení se svým výkonem) z této jistoty (a podle mě jedině z této jistoty) se může rodit vděčnost a motivace pro Boží dílo… Vše ostatní je takové zamaskované zasloužení si či potvrzení si spasení..

        Pán i s Tebou
        Honza

        1. Nejde o spolehání se na skutky. Jakub nic takového neříká. On zpochybňuje víru člověka, který říká, že má víru, ale není to v jeho životě vidět. Jakub používá velmi silný jazyk, protože nám chce něco říct, že to není jen o tom, že jsme jednou v minulosti vyznali Krista, ale že nyní žijeme a v našem životě je víra patrná. Nemyslím si, že jde o ztracení bodů nebeských pokladů v tomto případě (přestože Bible učí o pokladu, pro který si střádáme), ale zdá se, že hovoří o spasení nebo zatracení. Pokud ten člověk doopravdy nevěří, ale je ve vzpouře a pouze přijal náboženskou náplast, pak je stále ztracen a Boha nezná. Nejde znovu o pohled z Boží perspektivy, ale jde o naše rozlišování ovoce, ke kterému nás vede i Pán Ježíš. Nový zákon učí znovuzrození a to není jen rozumové akceptování historické pravdivosti evangelia. Jde o nový život, nové touhy, jde o poznání Boha, pokoj a radost v Duchu svatém… Znovuzrozený člověk nemůže nenést ovoce, přestože jeho chůze s Bohem může obsahovat různé eskapády. Myslím, že se Bible více zabývá životním stylem. 1 Janova učí, že kdo si myslí, že je bez hříchu, nezná pravdu (1 kapitola), ale v 2. Kapitole je řečeno, že kdo hřeší, Boha nepoznal. Jde o životní styl. Buď jsem stále Boží nepřítel nebo jsem Boží dítě, které může zápasit s tělem a ďáblem, přesto však jde o Boží dítě, které má nové touhy a skutky jsou přirozeným ovocem stejně jako je tekoucí voda, když se povolí kohoutek. Bible nám neříká, abychom spoléhali na skutky, přesto nás varuje, abychom zkoumali ovoce. A myslím, že Bible jasně učí, že posvěcení je neoddělitelné od ospravedlnění. Zejména verš jako Židům 12:14, kde je posvěcení dáno jako podmínka bez které nikdo Pána neuvidí. Takže nelze říct, že někdo uvěřil, ale jeho život vypadá stejně, že je tělesný věřící, pokud doopravdy není vidět žádná práce Boží milosti v jeho životě a charakteru, není moudré se domnívat, že zná Boha. Je třeba lidi vést k tomu, aby skutečně přijali milost, tu milost, která proměňuje i charakter a zaručuje, že člověk ponese ovoce. Kde je život, tam je ovoce, kde je jen bodláčí, není život a ani víra. Možná tak historická víra, kterou mají i muslimové, ale s tím rozdílem, že věří něčemu jinému. Extrém je stát se takovým inspektorem a počítat skutky, to je nebezpečné. Máme se upnout ke Kristu, spoléhat na Něj, trávit s Ním čas, růst v milosti a poznání Boha. Skutky následují přirozeně ze života, který je oddán Pánu. A když někdo pochybuje, řešením není činit více skutků, ale jít za Pánem a hledat jeho milost a zůstávat v Jeho přítomnosti. Znovuzrození je důležitá doktrína. Spasení je zázrak. Nesmíme o toto přijít… spasení je práce Boha a Bůh dá člověku poznat, že je mu odpuštěno. Takový člověk bude mít jistotu v Bohu a nebude se stále rýpat sám v sobě. Ďábel může vést k šílenému zkoumání sebe sama (nad to co učí Písmo), Bůh nás vede k tomu, abychom hledali jistotu a sílu u Něj. Nevnímám, že splňuji portrét novozákonního křesŤana? Pak řečení je jedině upnout se na Krista a hledat v Něm svou naději, sílu, ujištění, posvěcení, atd. Pán s tebou. K.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button