Náboženství a kultyŘímský katolicismusVšechny články

Biblické odmítnutí papežství (1): Je Petr ta skála, na které Ježíš vybudoval svou církev?

PapežŘímskokatolická církev vkládá velký důraz na apoštola Petra a tvrdí, že Ježíš řekl, že na něm vybuduje svou církev.

Katechismus Římskokatolické církve v paragrafu 552 uvádí následující:

„Šimon Petr zaujímá ve sboru dvanácti první místo. Ježíš mu svěřil jedinečné poslání. Díky zjevení od Otce Petr vyznal: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“ (Mt 16,16). Náš Pán mu tehdy řekl: „Ty jsi Petr — Skála — a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou“ (Mt 16,18). Kristus, „živý kámen“, zajišťuje své církvi, postavené na Petrovi, vítězství nad mocnostmi smrti. Petr pro víru, kterou vyznal, zůstane neotřesitelnou skálou církve. Jeho posláním bude střežit neporušenost této víry a posilovat v ní své bratry.“

Daný paragraf v katechismu sděluje, že Petr je tou skálou, na které je vybudovaná Římskokatolická církev. Toto tvrzení se má zakládat na 16 až 18 verši z 16 kapitoly Matoušova evangelia. Zde je celý kontext k daným veršům:

Matouš 16:13-20 (Studijní Bible): „Když Ježíš přišel do oblasti Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Ti za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone Bar-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou. A tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“ Tehdy přísně domluvil svým učedníkům, aby nikomu neřekli, že on je Mesiáš. “

Interpretace Římskokatolické církve je velmi problematická. V prvé řadě, když se podíváme na text v Matoušovi 16:18 v řečtině, ze které byl přeložen, všimneme si něčeho, co nemusí být v češtině na první pohled zřejmé.

 „A já ti pravím, že ty jsi Petr (πέτρος, petros), a na té skále (πέτρα, petra) vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou. “

V řečtině, obdobně jako v češtině, mají podstatná jména rod. V našem případě je první slovo (Petros) mužského rodu a druhé (petra) ženského. Petr, jako muž, je správně označen slovem Petros. Avšak Ježíš řekl, že na této skále (petra) vybuduje svou církev – tedy neodkazuje se zde na mužský rod „Petros“, ale na ženský „petra“.

Pojďme si to ilustrovat pomocí slov „herec“ a „herečka“. „Ty jsi herec, a s touto herečkou, vytvořím svůj film.“ Je zřejmé, že správné pochopení rodu mění kontext, který se snaží danému textu Římskokatolická církev vnutit. Ježíš tedy neříkal, že bude církev vybudována na Petrovi, ale na něčem jiném – na co tedy daná slova „Petros“ a „petra“ odkazují?

V Novém zákoně máme výraz „petra“ využit čtyřikrát:

Matouš 16:18 (studijní Bible): „A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále (petra) vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou. “

Matouš 27:60 (studijní Bible): „a položil je do své nové hrobky, kterou vytesal ve skále (petra). Pak ke vchodu do hrobky přivalil veliký kámen a odešel.“

1 Korintským 10:4 (studijní Bible): „a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou (petra) byl Kristus.“

1 Petrův 2:7-8 (studijní Bible): „Vám tedy, kteří věříte, je vzácností, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným ‘ a ‚kamenem úrazu a skálou (petra) pohoršení‘. Ti narážejí, protože jsou neposlušni slova; k tomu také byli určeni. “

Zde jsou jasně demonstrována tři další využití řeckého slova „petra“. Vidíme referenci na velký kus skály, do které je vytesaná hrobka (Mat. 27:60) a také dvě reference ke Kristu (1 Kor 10:4, 1 Pet. 2:8). Všimněte si, že to byl sám Petr, kdo odkazoval na Krista jako na tu skálu (petra)! Pokud tak učinil sám Petr, neměli bychom i my?

V biblickém řeckém slovníku nalézáme definice pro výrazy „Petros“ a „petra“:

PetrosPetra
„kámen“ nebo „balvan,“ Peter, jeden z dvanácti apoštolůvelké množství horniny (skály)

Kámen je nestabilní – lze s ním pohnout, a to je přesně to, co vidíme u Petra: Ten pochyboval, když vystoupil na vodu, zapřel Ježíše a byl také pokárán Pavlem v Antiochii.

Matouš 14:29-30 (Studijní Bible): „On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi. Ale když viděl silný vítr, dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“

Lukáš 22:57-58 (Studijní Bible): „On ho však zapřel: „Neznám ho, ženo.“ A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem!“

Galatským 2:11,14 (Studijní Bible): „Ale když přišel Kéfas do Antiochie, postavil jsem se proti němu tváří v tvář, neboť si zasloužil odsouzení… [14] Když jsem však uviděl, že nejdou rovně podle pravdy evangelia, řekl jsem Kéfovi přede všemi: „Jestliže ty, ač jsi Žid, žiješ pohansky, a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany, aby žili jako Židé?“

Ježíš, který znal srdce Petrovo, neříkal, že sám Petr (nestabilní a pohyblivý kámen), se stane nepohyblivou a pevnou skálou, na které bude vybudována církev. Je to sám Ježíš, kdo je tou Skálou (jak přesvědčivě svědčí ostatní verše z Písma); kontext dané pasáže směřuje k potvrzení pravdy Petrova vyznání: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha. “ (Mat 16:16). Neboť: Tuto pravdu mu nezjevilo tělo, ale Otec skrze Ducha svatého. Pán Ježíš tedy odkazoval primárně na pravdu Petrova vyznání. 

1 Korintským 12:3 (Studijní Bible): „Proto vám oznamuji, že žádný, kdo mluví v Duchu Božím, neřekne: ‚Ježíš buď proklet,‘ a nikdo nemůže říci: ‚Pán Ježíš,‘ jedině v Duchu svatém. “

Římanům 10:9 (Studijní Bible): „Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.“

Písmo dále konzistentně používá slovo skála jako referenci na Boha, ale nikdy ne na člověka.

Deuteronomium 32:4 (Studijní Bible):Skála — jeho dílo je bezúhonné, ano, všechny jeho cesty jsou spravedlivé. On je Bůh věrný a není v něm špatnost, je spravedlivý a přímý. “

2 Samuelova 22:2-3 (Studijní Bible):Řekl: Hospodin jeskála a má tvrz, můj vysvoboditel. Bůh je má skála, v něm mám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad a mé útočiště. Můj zachránce, zachraňuješ mě před násilím.

Žalmy 18:32 (Studijní Bible): „Vždyť kdo je Bohem kromě Hospodina? Kdo jeskálou, ne-li náš Bůh? 

Izaiáš 44:8 (Studijní Bible): „Nestrachujte se a nebuďte ochromeni! Což ti to odedávna nezvěstuji a neoznamuji? Vy jste mými svědky. Cožpak je Bůh kromě mne? Není jiná skála, o žádné nevím.“

Římanům 9:33 (Studijní Bible): „jak je napsáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ “

Námitky Římskokatolické církve odpovězeny

Apologetici Římskokatolické církve často oponují, že slovo skála nemůže odkazovat na Ježíše, ale na Petra. To má být údajně patrnější v aramejštině (jeden z jazyků, jímž Židé v dané oblasti hovořili), kde existuje výraz „kēphás“, jenž se překládá pro jméno Petra, ale i skálu.

Problém je však v tom, že text, který máme k dispozici, není psaný v aramejštině, nýbrž v řečtině. Nelze tedy stavět argument na něčem, co reálně neexistuje. A protože neexistuje žádný rukopis Nového zákona v aramejštině, je daná námitka irelevantní.

Mimoto je zde následující verš, který pozici Římskokatolické církve ještě více znesnadňuje:

Jan 1:42 (Studijní Bible): „Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův; budeš se jmenovat Kéfas“ (což se překládá Petr ).“

Zvýrazněné slovo ˜„Petr“ je zde v řečtině stále jako „Petros“ (kámen) nikoliv „petra“ (skála). A je užito k objasnění aramejského výrazu „kéfas“, který navíc ani neoznačuje jméno.

Teologický slovník pro Nový zákon uvádí na toto téma následující:

„Kromě pasáže v Jan 1:42, kde je to určeno k objasnění aramejského výrazu ‚kéfas‘, je „Petros“ určen v Novém zákoně jen pro jméno Šimon Petr…  Takový překlad podporuje názor, že Kéfas není skutečné jméno, jelikož skutečná jména se obvykle takto nepřekládají. “
(Kittel, G., Friedrich, G., & Bromiley, G. W. (1995, c1985). Theological dictionary of the New Testament. Překlad z: Theologisches Worterbuch zum Neuen Testament. (835). Grand Rapids, Mich. W.B. Eerdmans)

Skutečnou skálou, na které je vybudována církev, není tedy Petr – je jí sám Ježíš Kristus.

1 Korintským 3:11 (Studijní Bible): „Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus.“

 

Související články

Komentáře

  1. Když vám nestačí slova katechismu, tak zde máte mnohem podrobnější katolický výklad primátu sv. Petra a jeho nástupců:

    5. a) Kristus nazývá Šimona, syna Janova, Petrem, t. j. „Skalou„. Kristus pronesl tuto větu aramejsky, jak obyčejně mluvil. Řečtina má pro „skálu“ dvojí slovo: πέτρος — Petros (mužského rodu) a πέτρα — Petra (ženského rodu), a proto řecký překladatel slov Kristových užívá v těchto dvou souřadných větách: „Ty jsi Petr a na té petře vzdělám Církev svou“ střídavě jednou „πέτρος“ a podruhé „πέτρα“, kdežto Kristus užil v obou těchto větách: „Ty jsi kéfa a na té kéfě vzdělám Církev svou“ jen slova „Kéfa“. Jako v prvé souřadné větě: „Ty jsi kéfa„, nazývá Kristus Šimona, syna Jonášova, „Kéfou“, tak jej nazývá Kéfou i v druhé větě: „na té kéfě vzdělám Církev svou„. V řeckém textu sluje syn Jonášův v prvé větě: ,,πέτρος“, ve větě druhé však „πέτρα“, poněvadž v prvé se rozumí Kéfou osoba Petrova vůbec beze všeho zřetele k jeho poměru k Církvi a proto užito slova „πέτρος“ v mužském rodu, kdežto v druhé větě znamená Kéfa ovšem také osobu Petrovu, ale jako pevný a nezvratný základ, na němž míní Kristus Církev svou zbudovati. A k vyjádření sv. Petra jako základu Církve lépe se hodí slovo „πέτρα“ v ženském rodu, poněvadž na osobě sv. Petra ve vlastním smyslu slova nevzdělal Kristus Církve své, nýbrž na jeho nejvyšším trojím úřadě, opatřeným výsadou neomylnosti. Nicméně rozuměti jest, jak „Petrem“, tak i „petrou“ v obou větách Šimona, syna Jonášova, což s naprostou nutností plyne z ukazovacího zájmena předloženého slovu „petra“. Řecký text má: καί επί ταύτη τη πέτρα, Vulgata překládá slovně: „et supra hanc petram„, rovněž náš český překlad má: „a na té skále (Sušil překládá správněji: „a na této skále vzdělám Církev svou“. Kdyby slova v druhé větě: „a na této skále vzdělám Církev svou“ se nevztahovala k predikátu věty předešlé: „Ty jsi Petr„, pak by ukazovací zajméno ,,έπί τ α ύ τ η τη πέτρα“ nemělo vůbec v tomto souvětí předmětu, ke kterému by poukazovalo a se vztahovalo. A podle textu řeckého překládá i Vulgata slova Kristova: „Tu es Petrus et super hanc Petram aedificabo Ecclesiam meam“.

    6. Výklad některých, protestantských theologů, jako by Kristus při slovech: „a na této skále vzdělám Církev svou“, ukázal rukou na sebe a řekl: „na sobě samém jako na skále vzdělám Církev svou“, jest příliš směšný, než abychom se jím dlouho zabývali. Předně odporuje logické souvislosti slov Kristových, z nichž patrno, že Kristus chtěl sv. Petra za vyznání svého Božství odměniti. Jakou by však výrok Kristův obsahoval pro něho odměnu, kdyby byl Kristus podle zmíněných protestantských theologů k sv. Petru pravil: jsi „Petr“, t. j. „Skála“, ale ne na Tobě, nýbrž sám na sobě jako na skále vzdělám Církev svou.“ Smysl tento jest zcela bezdůvodně a libovolně do slov Kristových vložen. Neboť ani jedním slovíčkem posvátný text nenaznačuje, že by byl Kristus při slovech: „na této skále“ rukou poukázal na sebe jako na skálu, na níž vzdělá Církev svou. Slova Krista Pána jsou tak jasná, že není možno jiný smysl jim podložiti, než ten, ve kterém jim každý nepředpojatý čtenář musí rozuměti a ve kterém je také Církev sv. od svého původu po všecky věky až na naši dobu vždy jednomyslně vykládala.
    7. Někteří mezi protestanty vysvětlují skálu, na níž Kristus vzdělal Církev svou, o víře Petrově. Jest sice pravda, že i někteří Otcové pravili, že Pán na víře Petrově Církev založil. Než tento jejich výklad podstatné se liší od výkladu protestantského. Ss. Otcové nepokládali Církev, jak se ostatně samo sebou rozumí, za společnost abstraktní, nýbrž za společnost z živých bytostí, z lidi složenou a proto nerozuměli také víře Petrově, na které Kristus svou Církev založil jako ctnosti od sv. Petra odloučené a jen jaksi in abstracto existující, a proto není ani víra Petrova v Božství Kristovo ani veřejné vyznání této víry in abstracto základem Církve, nýbrž Petr sám, jenž Božství Kristovo živou vírou Bohem samým mu vštípenou před ostatními apoštoly vyznal. Sv. Petr se jich netázal, zdali také oni v Božství Kristovo věří, nýbrž jakmile Kristus jim předložil otázku: „Vy pak kým mě býti pravíte?„, ihned veřejně vyznal: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.“ Sv. Petr neučinil toho vyznání jménem ostatních apoštolů, nýbrž předně a hlavně jménem svým. A proto také Kristus ve své odpovědi obrací se jen k sv. Petru a slibuje mu, že na něm vzdělá Církev svou. O ostatních apoštolech se tu Kristus nezmiňuje a z jeho odpovědi nikterak nevysvítá, zdali již tenkráte v Božství jeho věřili. A proto nelze také připustiti domněnku církve rozkolné, která popírajíc Božský původ primátu římského papeže namnoze tvrdí, že Kristus založil Církev na všech apoštolech jako jednotném kollegiu a následovně že všichni biskupové jako jejich nástupcové jsou Kristem Pánem pověřeni úkolem, aby jako nejvyšší autorita řídili společně Církev jeho.

    1. Asi tolik… Celý argument stojí na něčem, o čem nemáte žádné důkazy, protože máme zachován text v řečtině. Navíc nikdy nikde v Bibli není člověk nazýván skálou. Jen Bůh a to mnohokrát. A Kristus je nazýván skálou. A kontext dané pasáže ukazuje na Ježíše. Kdyby byl Petr skála, byla by věta formulovaná jinak. A Ježíš hned na to říká: „Ale on se otočil a řekl Petrovi: „Jdi ode mne, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“ (Matouš 16:23)

      1. Cože? Takže podle vás se nemluvilo aramejsky a ani dnes o aramejštině nic nevíme?
        Napíšu to znova. Je směšná představa, že by Pán Ježíš při slovech „a na této skále“ ukazoval na sebe, když je celou dobu řeč zaměřená na Petra.
        A pak – co je tohle?
        Jan 1:42 Ježíš se na něho zahleděl a řekl: Ty jsi Šimon, syn Jónův, ty budeš nazván Kéfas.

        Nezlobte se, ale závěr vašeho komentáře, kde užíváte citátu, je silně manipulativní. Pán Ježíš HNED NATO nevytýká nic Petrovi. Mezi ustanovením Petra a vaším vytrhnutým veršem jsou další slova. Mat 16:23 předchází např. verš 21: Od té doby počal Ježíš svým učedníkům ukazovat… Je snad patrné, že je mezi tím určitý delší časový odstup.

        1. 1) Strawman argument. Nic takového netvrdím. Říkám, že vaše argumentace není podložená ničím, a proto je neobhájitelná, protože máme rukopisy v řečtině, nikoliv v jiných jazycích. Pracujeme tedy s tím, co máme – s řečtinou a ne s jazyky, jejichž rukopisy neexistují. Nemůžete budovat případ na nepodložených hypotézách. Ale i kdyby, je evidentní, že Ježíš by danou větu formuloval jinak. Ježíš reaguje na Petrovo vyznání. Neustanovuje jej papežem.

          2) Pointa je v tom, že Petr nejednal neomylně, nechoval se jako skála, byl stále pod vlivem světa – nikoliv to, že je to pár veršů zatím. Kdyby Ježíš stavěl svou církev na skále, a kdyby ta skála měl být člověk, přestože Písmo NIKDY nemluví o skále jako o člověku, ale vždy jde o reference na Boha, odrážel by takový člověk daný popis skály – pevnosti a stability. To v případě Petra nefunguje. Kontext stojí na jeho vyznání, že Ježíš je Syn Boží. Skála je Ježíš (jak konzistentně ukazuje zbytek Nového zákona) a každé vyznání je kamenem neviditelné církve, Písmo učí, že kdo vyzná, že Ježíš je Pán a uvěří v srdci, bude zachráněn (Ř 10:9). Petr vyznal, že Ježíš je Syn Boží, Ježíš mu řekl, že toto mu tělo neprozradilo, a že je Petr, a že na této skále vybuduje svou církev. Kontext nepochybně stojí na Petrově vyznání a skutečnou skálou je Kristus, který je ústředním bodem toho vyznání – kterého Petr vyznal.

          3) Děkuji za argument, znám jej, ale byl jsem příliš líný jej do článku zahrnout, což jsem nyní napravil. Pravdě nelze utéct.

          1. Jakápak trapná situace. Vaše interpretace katolického výkladu má s ním pramálo společného. Ale to nic, to se stává protestantům pořád.

            Tak znova polopatě.
            Výklad nestojí na aramejštině. O aramejštině je tam jedna věta a dále se zabývá výhradně řeckým originálem. Jde o následující. Víme, že v aramejštině existuje pouze jeden výraz, kdežto v řeckém textu jsou použity výrazy dva. Proto každého musí napadnout, že pro užití dvou výrazů musel být nějaký zásadní důvod. A tím se zabývá celý odstavec 5. a).
            Vím, je to vcelku hutný text. Proto není na škodu si ho přečíst tak dvakrát třikrát. Pak můžete poopravit svou interpretaci.

            Doufám, že pak katolické učení vezmete se vší vážností. Můžete se pokusit nějak odporovat, ale tentokrát věcně správněji. Ale samozřejmě tohle není jediná pasáž z Písma sv. o sv. Petrovi jako o papeži.
            Sv. Petr také, kdykoliv byl pohromadě s ostatními apoštoly, vždy shromáždění předsedal a jejich jménem mluvil, jako při volbě sv. Matěje, (Skut. 1.) ve slavnost letnic, (Skut. 2.) před náčelníky a staršími lidu, k nimž měl čtvrtou svou řeč, (Skut. 4.) první mezi apoštoly dal pohany pokřtíti a přijal je do Církve, (Skut. 10.) a na sněme jerusalemském prohlásil pro křesťany nezávaznost starozákonných předpisů obřadných jediné jim uloživ, aby se zdržovali od věcí obětovaných modlám, od smilstva, od udávenin a krve. (Skut. 15, 25.) Pro primát Petrův není také bez velikého významu okolnost, že visitoval a ve víře utvrzoval věřící jednotlivých církví v Malé Asii, v Liddě a v Joppe. (Skut. 9, 32.)

            Tak a nyní se ještě podíváme na víru prvních křesťanů. Je důležité si všímat letopočtů.
            Ale nejprve:
            „Písmo sestavené jako jediná kniha nebylo církvi známé až do sněmů v Hippo Regiu (393) a Kartágu (397, 419).“
            A nyní:
            Veliký representant původní Církve sv. Ignác, umučen r. 107, který byl po sv. Petru biskupem v Antiochii, přece s velikou úctou a oddaností označuje Církev římskou jako tu, „která zasluhuje, aby byla blahoslavena, hodná chvály …, která předsedá veškerému zástupu lásky“, veškeré Církvi. — Rovněž svatý Polykarp v prvé polovině 2. století projevuje svou poddanost apoštolskému stolci římskému. Sv. Irenej vypočítává 12 prvních papežův římských jako nástupců sv. Petra. Písemných dokladů je nesmírné množství. Církevní učitelé, jako sv. Irenej, zemřel 202; Tertullián, zemřel 222; Klement Alexandrijský, zemřel 215; Origenes, zemřel 254; svatý Cyprián, zemřel 258 — a mnoho jiných, všichni jako jedněmi ústy hlásají: „Na jednom buduje (Spasitel) Církev — a jemu pásti ovce svěřuje. — I druzí apoštolé byli co Petr — ale prvenství dáno Petrovi, aby se ukázalo, že Církev Kristova je jedna a jeden stolec.“ (Svatý Cyprián.)
            Sv. Cyprian píše: „Kdo stolici Petrovu, na níž církev založena jest, opouští, ať se nedomnívá, že jest ještě v církvi“ (De un. eccl. k. 4)

          2. Vy zřejmě nevidíte nebo nechápete základní argument. Tak znova: Není možné vkládat do textu něco, co tam není. Nejprve vykládáme smysl veršů těmito verši a teprve pak hledáme v Písmu další podklady. Můžete si říkat co chcete, ale realita zůstává realitou:
            1) Dané verše jsou psané v řečtině. (Adresujte to, co tam je, a ne to, co tam není).
            2) Jsou tam pouze výrazy Petros a petra (nikoliv kéfas)
            3) Pasáž, kde je aramejské slovo kéfas, je toto slovo objasněno řeckým výrazem „Petros“. Jan 1:42 (Studijní Bible): „Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův; budeš se jmenovat Kéfas“ (COŽ SE PŘEKLÁDÁ JAKO PETR (Petros)).“ A petros je kámen, nikoliv skála.
            4) Kdyby Ježíš chtěl jmenovat Petra skálou církve, pak by byla věta zásadně jinak gramaticky komponovaná. Byla by tam shoda rodů, přinejmenším, a kontext by byl dán na Petra, nikoliv jeho vyznání o Ježíši, které všemu předchází. Dále bychom pak viděli dále, že se toto Ježíšovo předání moci stalo realitou. A Petr je nejvíce káraný ze všech apoštolů. Taková je faktická realita.
            5) Celá Bible svědčí o tom, že skála je vždy asociovaná s Bohem, nikoliv s člověkem.
            Deuteronomium 32:4 (Studijní Bible): „Skála — jeho dílo je bezúhonné, ano, všechny jeho cesty jsou spravedlivé. On je Bůh věrný a není v něm špatnost, je spravedlivý a přímý. “
            2 Samuelova 22:2-3 (Studijní Bible): „Řekl: Hospodin je má skála a má tvrz, můj vysvoboditel. Bůh je má skála, v něm mám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad a mé útočiště. Můj zachránce, zachraňuješ mě před násilím. “
            Žalmy 18:32 (Studijní Bible): „Vždyť kdo je Bohem kromě Hospodina? Kdo jeskálou, ne-li náš Bůh? “
            Izaiáš 44:8 (Studijní Bible): „Nestrachujte se a nebuďte ochromeni! Což ti to odedávna nezvěstuji a neoznamuji? Vy jste mými svědky. Cožpak je Bůh kromě mne? Není jiná skála, o žádné nevím.“
            Římanům 9:33 (Studijní Bible): „jak je napsáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ “
            6) Zatimco lidé jsou živými kameny – to jsou slova Petra…
            1 Petrova 2:5: „a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.“
            7) Petra, který sám sebe prohlašoval pouze za „spolustaršího“.
            1 Petrova 5:1 „Starší mezi vámi vybízím, já spolustarší a svědek Kristových utrpení a také účastník budoucí slávy, která bude zjevena:“
            8) Petra, který ani nebyl hlavou v Jeruzalémě, kde byl hlavou Jakub.
            9) Petra, který zapřel Krista a byl kárán od Pavla.
            10) Je obrovský hřích vyvyšovat porušitelného člověka nad neporušitelného Boha! (Viz. Římanům 1)
            11) Řím překrucuje historii a vytrhává citáty z kontextu. Římskokatolická církev má svou vlastní historii – protože se neumí vypořádat s realitou. A fakt je, že mohu citovat mnoho církevních otců, včetně Augustína, který vyzýval k tomu, abychom předně následovali Písmo. A pak teprve učitele, jež jsou konzistentní s Písmem. Mám to v angličtině a v budoucnu o tom budou články. Kromě toho většina těch citátů pochází z doby, kdy ještě neexistovala Římskokatolická církev.Ta vznikla až na konci 4 století. Takže jsou zcela irelevantní.
            12) A co se týká kánonu: Jednak první koncil, který projednával kánon, byl koncil v Ladicee v roce 363 (https://en.wikipedia.org/wiki/Council_of_Laodicea), a potom už dávno existoval tzv. Muratoriánský kánon (http://genesisapologetics.com/how-do-we-know-we-can-trust-the-bible/), a to od roku 170 po Kr. Chce to trochu studovat historii z důvěryhodných zdrojů.
            Římskokatolická snaha obhajovat papežství je marná. Je třesknutě zjevné, že své tradice nemůžete vnutit Bibli. Petr byl významný apoštol – to nikdo nezpochybňuje. Ale dávat mu papežské zbožštělé tituly, to už je něco zcela jiného. Je zcela evidentní, že Bible něco takového razantně odmítá. Když člověk čte Bibli, nemůže dojít k představě papežství. Nemůže dojít ani k eucharastii, ani k odpustkům, ani k truhle zásluh, ani k uctívání Marie, ani k uctívání kostí mrtvých lidí atd. Katolicismus je jiné náboženství a nemá nic společného s Kristem. To musíte být nejprve indoktrinován, abyste obhajoval tyto heretické doktríny. Musíte učinit pokání a teprve dojít ke Kristu.

  2. (Nemůžu odpovědět pod váš komentář, tak píšu do nového vlákna.)
    Takže proč si nerozumíme – vy jste se upnul na verš z Jan 1, ovšem moje komentáře jsou zaměřené pouze na kapitolu 16 z Matoušova evangelia. V Jan 1 je Kéfas=Petr. Ano to nebylo dobré sem vůbec přidávat. Jestli vás můžu poprosit, ještě jednou si pročtěte mé komentáře a při tom NEberte v úvahu Jan 1:42. Protože to jsem jen tak zmínil, ale nechtěl jsem tím nic zvlášť dokazovat.

    Jsem rád, že alespoň na jedné věci se shodneme. Není možné vyvyšovat člověka nad Pána Boha. A proto katolická Církev nikdy neučila, že papež nemůže chybovat. Právě naopak. Tak jako sv. Petr chyboval, byl i napomínán, tak kterýkoliv nástupce sv. Petra může pochybit.
    A co říkáte na další slova Pána Ježíše k Petrovi?
    19 A tobě dám klíče od království nebeského: Cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi; a cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“

    Katolická Církev je totožná s tou, kterou sám Pán Ježíš založil. To právě vyplývá z víry prvních křesťanů, která je stejná jako katolická, což je patrné z těch citátů. Tudíž žádné vaše 4. století. A máte úplně špatné pojetí posvátné Tradice. Tradice=podání ústní. Podstatu vysvětluje sv. Alfons z Liguori: „Článek víry, který jest přijat od veškeré Církve, aniž by se nalézal v Písmě svatém, třeba považovati za božské podání; neboť není možno, aby Církev obecná zbloudila, jelikož je „sloup a utvrzení pravdy“, jak sv. apoštol píše. (II. Tim. 3.)
    Že Písmo sv. neobsahuje úplně všechno, o tom píše právě sv. Augustin:
    Ne vše, co se stalo, v Písmech bývá nalezeno; avšak že se to stalo, tvrdí se ostatními důkazy. Jest psáno, kdy byl sv. apoštol Pavel křtěn (Sk. 9.), a není zapsáno, kdy byli pokřtěni druzí sv. apoštolové; avšak že byli i ostatní pokřtěni, nutno rozpoznati … z onoho výroku Páně: „Nenarodí-li se kdo znovu z vody a z Ducha Svatého, nemůže vejíti do království božího.“ (Jan 3, 5.) Epist. 108. ad Seleucianum.
    A nejspíš zas špatně chápete slova sv. Augustina ohledně „učitelů“. Jen tak připomenu, že mimo jiné napsal: „Já bych v evangelium nevěřil, kdyby mne k tomu nepřiměla vážnost církve katolické. — Contr. Ep. Manich. c. 5.

    Co se týká vašich námitek vůči Eucharistii, uctívání Panny Marie a ostatků svatých, zase se stačí podívat na víru prvních křesťanů. Doklady jsou ve spisech církevních otců a také v katakombách. Nebylo by od věci podívat se, co to byla Mystagogie http://pravykatolik.sk/2015/11/24/mystagogia-cirkvi-i-tajne-ucenie/

  3. Ja nechápem ale jedno, prečo vy prostestanti sa stále upínate na nejakú pasáž a neberiete do úvahy celý kontext? vezmite si jednoduchú vec, ak by Ježiš poukazoval na seba, prečo potom v skutkoch apoštoloch čítame o Petrovi a nie o Šimonovi? prečo všetci nasledovali Petra a jeho prosili o rady a prečo ich on viedol Ďalej v mene Ježiša? Milí protestanti prečo si prisposobujete Ježišove slová svojím predstavám? Ked viete, že Ježiš hovoril aramejsky, prečo sa upínate na grecky preklad? ako vôbec možte dedukovať význam Ježišových slov z prekladu a nezamyšľate sa nad originálom? lebo ho nemáme zachovaný? No už len primitivna vec že v aramejštine je len jeden význam slova peter by vám mohlo stačiť na to že Ježiš nepoukazoval na seba a vôbec neberiete do uvahy ani čo sa dialo kolo počas týchto slov. Ako už bolo vyššie napísané Ježiš neukazoval na seba.

    1. Proč katolíci proti Písmu považují za spasitele svaté a Marii ? Vždyť je jen jedna Cesta , Pravda i Život ! Nikoliv mnoho cest a mnoho spolu spasitelů . Jak katolík , který se modlí k Marii , může zároveň tvrdit , že se k ní nemodlí a že jí neuctívá ?
      Já odpovím za katolíky , jenž neuvěřili Pravdě a tak jsou zlořečením , jsou sami sobě prokletím , neboť raději poslouchají stvoření , než Stvořitele :
      Jr 44:16: Co se týče slova, které jsi k nám mluvil v Hospodinově jménu, nebudeme tě poslouchat,
      Jr 44:17: nýbrž jistě splníme všechno, co vyšlo z našich úst; budeme obětovat královně nebes a lít jí úlitby tak, jak jsme to dělávali my i naši otcové, naši králové a naše knížata v judských městech a na ulicích Jeruzaléma. Nasytili jsme se chlebem, bylo nám dobře a zlo jsme neviděli.
      Jr 44:18: Ale od té doby, co jsme přestali obětovat královně nebes a lít jí úlitby, jsme měli nedostatek ve všem a hynuli jsme mečem a hladem.
      Jr 44:19: A když jsme obětovaly královně nebes a lily jí úlitby, cožpak jsme jí pekly koláče, abychom ji zobrazily, a lily jí úlitby bez vědomí svých mužů?

  4. Tak takovou demagogii jsem již dlouho nečetl…
    Bylo by velice zajímavé, kdyby Ježíš označil Petra, za Petru(holku),
    stačí trochu zdravého rozumu a hned je záhada vyřešena…
    A taky jsem si nevšiml, že by Katolická Církev někdy brala Ježíši primán skály, kvádru nárožního…
    A pokud již daný text čteme, tak je dobré si jej přečíst do konce, Ježíš předává Petrovi klíč, a klíče se předávají…Izajáš 22, 22 – I klíč Davidova domu se předává z krále na krále. Ježíš, jako potom Davidův, jej proto symbolicky předává Petrovi, aby vedl Jeho Církev… A tento klíč se předává dál a dál…

    Slovíčkaření slovíčkaření, ale to že porušujete Ježíšovu modlitbu touhy, aby Jeho následovníci zůstali jedno, jako On je jedno s Otcem to Vám nevadí. To, že svou nevěrou drásáte jeho milující Srdce. Hřích nevěru plodí jen nevěru, a tak se plodí další a další protestantské odnože…

    Bůh budiž veleben!

    1. Jestliže vyznáte zdravý rozum, nemůžete dojít k interpretaci římskokatolické církve.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button