AteismusBibleBible a FilozofieKrátká poselstvíNáboženství a kultyVšechny články

Zlo existuje, a proto existuje Bůh!

padnete

Následující krátká úvaha lehce navazuje na článek „Problém zla: Jak může dobrý Bůh nechat dopouštět páchání zla? Nevyvrací zlo existenci Boha?

Jak může dobrý Bůh dopouštět, aby se páchalo tolik zla?“ Argument převelice známý a prvně formulovaný Davidem Humem, filozofem a obhájcem empirismu z 18. století. Ve 20. století tu byl třeba Antony Flew, který se často odkazoval na takzvaný „problém zla“. A mnozí moderní ateisté si pod tímto argumentem postavili bunkr, aby se v něm ukryli před nevyhnutelným důsledkem Boží přítomnosti v životě každého člověka, aniž by věděli, že staví právě na Jeho (Božím) základě.

Pojďme se nejprve lehce podívat na svět, ve kterém by neexistoval Bůh. Pakliže by neexistoval Bůh, potom vše, co je (veškerenstvo), je důsledkem nějaké formy evoluce. Máme kosmickou evoluci, chemickou evoluci, biologickou evoluci atd. To je objektivní realita. Co o takové realitě můžeme prohlásit?

1) Existuje pouze změna v čase.

Jakmile neexistuje Bůh, pak evoluce (kosmická, biologická…) nemá cíle ani východiska (tvoří jí spontánní procesy), a proto člověk, zvířata, rostliny, vesmírná tělesa, hodnoty (veškerenstvo) – nic z toho nebylo cílem evoluce (ať už v kosmickém nebo biologickém slova smyslu), ale prostě se to jen „stalo“.

Pro snadnější pochopení důsledků, které vyplývají z této skutečnosti předpokládejme, že Bůh existuje a jedná skrze evoluci. Takže máme východisko i cíl změny; australopitekus je východisko změny a člověk je potom cíl změny. Máme tedy objektivní realitu, kterou můžeme zjednodušeně popsat jako řízenou změnu v čase – ta má své cíle i východiska. Z této reality vyplývá existence (bytí) všech objektivních kategorií světa, které známe – člověk, zvířata, rostliny, vesmírná tělesa, hodnoty – vše opravdu existuje objektivně v Boží mysli a je realizováno prostřednictvím evoluce (kosmické, biologické…). Vše plyne k nějakému cíli.

Jenže: Jakmile neexistuje Bůh a vše je důsledkem nějaké formy evoluce, pak není australopitekus východiskem a člověk cílem změny, a proto žádná věc není doopravdy věcí. Objektivně existuje pouze změna v čase. A ta neplyne k žádnému cíli. Člověk, zvířata, rostliny, vesmírná tělesa, hodnoty (veškerenstvo) – jsou potom pouhou subjektivní formou či kategorií, jimiž lidé ohraničují objektivní změnu v čase. Nemáme-li cíl, máme pouze proměnnost v čase; a jakmile se vše pouze mění (a to bezcílně), pak nic nemá konečnou formu či podobu – existuje jen stálá změna. Veškeré naše kategorie světa jsou v takovém případě pouhou iluzí; naší subjektivní, nikoliv však objektivní realitou, neboť tu neexistuje Boží mysl, která by ustanovovala kategorie světa předtím, než začnou existovat! A nic tak neplyne k žádnému cíli,  vše se pouze mění!

Tuto myšlenku vyslovil známý katolický spisovatel a myslitel G. K. Chesterton ve své knize Ortodoxie:

Znamená-li evoluce prostě to, že konkrétní věc zvaná opice se pozvolna proměnila v konkrétní věc zvanou člověk, nemůže to popudit ani ty nejpravověrnější, protože osobní Bůh může tvořit pomalu i rychle, zejména je-li jako křesťanský Bůh mimo čas. Znamená-li to však něco víc, znamená to, že neexistuje opice jako východisko změny, ani neexistuje člověk jako cíl změny. Znamená to, že neexistuje žádná věc, která by byla věcí. Při nejlepším existuje jen jediné: totiž že se všechno mění a plyne. Není to útok na víru, nýbrž na rozum: není možno myslit, nejsou-li věci, o nichž lze přemýšlet. Není možno myslit, nejsme-li odděleni od předmětu myšlení. Descartes řekl: „Myslím, tedy jsem.“ Filozofický evolucionista tento výrok převrací a dává mu záporné znaménko: „Nejsem, a proto nemyslím.“ (G. K. Chesterton, Ortodoxie)

Platón rozlišoval 3 kategorie  jsoucna: Bytí, nebytí a změna (proměna). Jak poznamenává R. C. Sproul ve své brožuře Co je to Trojice (What is Trinnity): „Říká (pozn. Platón), že nic se nemůže stát něčím, ledaže už předtím participuje na nějaké formě bytí. Pokud by něco bylo čistou změnou (proměnou), bylo by to pouze potenciální bytí. A něco, co je pouze potenciální, by bylo ničím. Platón řekl, že pro změnu (proměnu), aby byla smysluplná, musí existovat nějaká forma předchozího bytí.“ (What is Trinity (Crucial Questions Series Book 10), R. C. Sproul).

A tak vidíme, že světonázor, který odstraní Boha a snaží se vysvětlit vše pouze na základě různých forem evoluce, vede v důsledku k popření sebe sama. Celá lidská zkušenost je pak pouhou iluzí. Nic doopravdy neexistuje: Jen stálá změna v čase. A jedinou správnou filozofií je pak nihilismus, který odmítá existenci všech objektivních hodnot.

2) Neexistuje dobro ani zlo

A proto neexistuje dobro ani zlo! Je-li vše produktem spontánních evolučních procesů, bez existence objektivního morálního standardu v podobě Boha, je potom koncept dobra a zla relativní. Hovoříme-li o lidské zkušenosti: na úrovni mysli je zlo iluzí a na úrovni pocitů pouhým zvířecím pudem. V takovém světě není rozdíl mezi výbuchem supernovy a znásilněním malého dítěte – vesmíru je to jedno. Bůh není, neměnný univerzální objektivní standard pro Dobro není, je jen stálá změna v čase. Neexistuje žádná objektivní spravedlnost, pouze lidské zákony – a ty se také mění. Dobro a zlo jsou ale něčím víc než pouhými lidskými zákony!

Ironické je, když si člověk uvědomí, jak je absurdní následovat své vnitřní pohnutky, vezmeme-li v úvahu jejich původ. Pokud se člověk od zvířat liší tím, že nenásleduje „tolik“ pudy, ale má více „rozumu“, pak je racionální nenásledovat jakékoliv pudy a odmítnout vnitřní svědectví o tom, že existuje něco jako dobro a zlo!

Přesto to lidé nemohou udělat, kdykoliv zapnou televizi a vidí zprávy ze světa! Proč? Protože jsou Boží stvoření a moc dobře vědí, že Bůh je, protože na něj spoléhají. Spoléhají na něj denně; kdykoliv mluví o pravdě, kdykoliv hovoří o lásce či morálce. I když si staví „bunkr“ nad svou hlavou, aby mohli dále potlačovat pravdu, staví jí na Božím základě, protože nic z toho doopravdy neexistuje, pokud Bůh neexistuje!

Zlo existuje, a proto existuje Bůh!

A proto můžeme tento argument vzít a demonstrovat, že jeho platnost spoléhá na existenci Boha. Aby mohl ateista vyslovit tento argument, musí nejprve existovat objektivní a absolutní standard veškerenstva – Bůh, dle kterého měříme vše ostatní! Křesťanský filozof Cornelius Van Til rád přirovnával ateistu k dítěti sedícímu na klíně svého otce, kterého fackuje, což může činit jen proto, že ho jeho otec podpírá. Bible jasně učí, že jsme jako lidé bez výmluvy (Římanům 1:20), neboť Bůh k nám promlouvá jak z přírody, tak i z našeho svědomí.

Pavel v Římanech píše: „Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají. Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují, v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech. “ (Římanům 2:14-16).

A proto ateisté nejsou konzistentní, ať už přijímají jakýkoliv světonázor. Nemohou být! Vskutku připomínají vyděšené hříšníky z knihy Zjevení, kteří křičí na skály: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka!“ (Zjevení 6:16). Jenže i ta skála, pod kterou se chtějí schovat, je součástí Božího stvoření. Bohu se nelze schovat, ať už fyzicky či v nějaké marné světské filozofii.

Bohu nelze utéci

Vezměte v úvahu následující oslavná slova Davida v 139. žalmu: „Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí. I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem. Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo. Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví.“ (Žalmy 139:7-14).

Bohu zkrátka nelze utéci! Tak znějí i slova písně Johnnyho Cashe: „Můžete utíkat dlouho, můžete utíkat dlouho, můžete utíkat dlouho, dříve či později vás však Bůh dostihne!“ Veškerá světská filozofie, která se snaží popřít Boha, bude na něj vždy spoléhat, ať tak či onak, nelze se tomu vyhnout; a nebude konzistentní! A není ničím jiným než formou útěku před Bohem; skálami, pod které se lidé snaží marně ukrýt. 

Má to však smysl? Kdepak! Je to demonstrace hříšné iracionality; protest člověka vůči všemu Božímu. Marný boj o lidskou autonomii! Hloupost člověka, který následuje ďábla, a tak jako on vystupuje na výšiny, aby řekl Nejvyššímu: „Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu.“ (Izaiáš 14:14). Následuje ducha tohoto věku, který nabízí moc, slávu, peníze, prosperitu – věci, které se vypaří a nemohou nasytit duši člověka. Ježíš Kristus ale říká: „Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale uškodí své duši?“ (Matouš 26:16).

Přestaňte říkat skalám, aby na vás padly a hledejte Boha, který rád odpouští těm, co hledají, žádají a klepou na dveře (Lukáš 11:10-13). Všechny vaše argumenty vůči němu jsou tristní! A žádná vaše moudrost jej nepotvrdí ani nevyvrátí!

Na závěr platí právě tato slova: „Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno: ‚ Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří. “ (1 Korintským 1:18-21).

 

Související články

Komentáře

  1. Ad 1. Jsou zde dvě za zmínku stojící části, které je podle mě nutno vyslovit. Zaprvé: ano plně souhlasím s tím, že vše co ohraničujeme a dáváme tomu „nálepky“ je proměnlivé v čase, avšak zadruhé: už nesouhlasím s důsledkem, že díky této proměnlivost nelze o těchto věcech mluvit jako o „věcech“. Z těchto důvodů… ohraničování a olepování má, i přes nevýhodu postupné změny, praktický význam a ten není touto změnou příliš ovlivněn, neboť evoluční změny na těchto úrovních jsou tak neskutečně pomalé, že nedojde k nějakým významným změnám a tím i chybám v „nálepkách“. Já jsem evolučně (ohraničena „označen nálepkou“) stejného druhu jako moje prababičřka a stejně jako moje budoucí pravnočata, ačkoliv za nějakých 20 generací se možná při srovnání zjistí, že naše DNA se mírně změnila ve frekvenci alel atd… Například jsme zvyklí říkat jak jsme staří, nehledě na to, že vteřinu po tom co bychom vyslovili svůj nejpřesnější věk už by to nebyla pravda… stejně třeba s výškou atd. Další příklad kdy došlo ke změně (zde se nejedná o evoluční změnu, je to pouze příklad), avšak tato změna byla zaregistrována a je s ní pracováno (protože to byla změna pomalá a nijak závažná) může být třeba labutě , které kdysi odlétali na zimu (u nás), avšak dnes přezimují. Tady se jedná o to, že máme jistý popis jejich vlastností ,které se sice změnili, ale to neznamená že žádný popis jejich vlastností nemůže objektivně existovat.
    Ad 2. Ne, absolutně ne!! Motáte dohromady dvě věci, kdy zaprvé: ano neexistuje žádný absolutní řád, kdy jedna věc je z principu nějakého vesmírného dobrá či špatná, ale lidé samotní si vytvořili systém a řád, ne proto že by bal nějak daný, ale proto aby vyhovoval společnosti, do které jsme dospěli, tak abychom dosáhl největšího optima. Lidé se vyvinuli se sociálními vazbami, které s vysokou inteligencí a uvědoměním si sebe byly, k potřebám této společnosti, uzpůsobeny. A druhá věc: lidé se neřídí rozhodně jen podle zvířecích pudů, ale právě na základě emocí a sociálních vazeb, které byly vytvořeny dík naší velké inteligenci a uvědomění si sebe. A opět ano: pokud člověk je dostatečně nestranný a inteligentní a nemá nějakou sociálně-psychologickou poruchu může omezovat pudy rozumem, ale to neznamená, že tyto pudy nás nebudou dále ovlivňovat…, ale to zase neznamená, že by neexistovalo dobro a zlo… neexistuje absolutní, nýbrž vytvořené k naší společnosti a tomu, co považujeme v jejím rámci za správné a špatné…
    Ad ten další odstavec: Ne nemusíme měřit podle boha… copak na světě neexistují přímo tisíce náhledů a názorů na různá témata, cožpak ve vývoji společností nebylo zcela normální něco co je dnes považováno za strašné a naopak, dnes můžou být věci, které naprosto by pohoršovali někdejší společnosti… a proč? protože neexistuje žádný standart, a tak jak se vyvíjejí zvířata a vesmír, vyvíjejí se i společnosti a jejich náhledy na morálku, výchovu, politiku, náboženství… a extrémní množství dalších věcí nezávisle na standartu… který kdyby byl, pak by vytvářel stálý řád, ne proměnný. A propos připusťme, že by opravdu existoval jakýsi nadřád, jakýsi standart… přihlédněme k faktu oněch stále se měnící společností, zvyků atd… neměli bychom najednou pocit, že ani my nemusíme být konečná fáze… i jelikož všechny ostatní, byť by tu byl onen standart, se mílili a procházeli vývojem ke standartu, pak je možné, že ani my jsme tohoto standartu ještě nedosáhli, ergo některé věci, o kterých si myslíme, že jsou správné být nemusejí. A ještě bych chtěl dodat: používat k podpoře argumentace části knihy, která je složeninou několika desítek knih, psána několika desítkami autorů v rozmezí několika stovek let, která obsahuje řadu dobových omylů a historicky si odporujících faktů… no není to zrovna… dobrý způsob argumentace.

    1. V prvé řadě já nepopírám existenci určité evoluce nebo změny. Evoluce ve smyslu adaptace existuje. Nevěřím ale v makroevoluci — postupnou změnu druhů. O tom ale tento článek není. Jde principiálně o to, co je to objektivní realita a jakou má povahu. Pokud není Bůh, existuje jen změna v čase – veškeré koncepty a řeč jsou potom jen naše subjektivní deskripce reality, kterou lze popsat jen jako neustálou změnu v čase. Svět je jako tekoucí voda, jedna řeka, ale stále jiná voda. A to je vše, co můžeme říct. Koncepty existují jen v lidské mysli, ale není tu žádná objektivní mysl, a proto není možné říct, že je nějaká věc věcí bez toho aniž bychom my o ní přemýšleli. Jen naše mysl vytváří koncepty, žádná jiná objektivní mysl řídící vesmír neexistuje. Nedává to smysl. Samozřejmě netvrdím, že tak funguje svět – nefunguje, protože existuje Bůh a Bible je pravdivá. V realitě je to tak, že když já se podívám na slunce, tak vím, že je to smysluplné. Já si v hlavě představím slunce a to existuje jako objekt, který měl Bůh v mysli, a který stvořil a udržuje při existenci a jako koncept, který mám já v mysli. To slunce tedy existuje jako koncept v mé mysli, protože nejprve existovalo jako koncept v Boží mysli. Když já se podívám na slunce tak vidím to, co Bůh chtěl, abych viděl a myslím si to, co Bůh chtěl, abych si myslel a je to srozumitelné. Vědci tomu říkali „číst Boží myšlenky po Bohu samotném“. Když ale Bůh není, tak co je to slunce? Produkt nicoty. Něco, co nic nemělo na mysli kromě nás, kteří o tom přemýšlíme. Filozofie tak strašně přirozeně vede k tomu, že Bůh nejenže existuje, ale musí existovat.
      Jakmile řeknete absolutně ne, sám sebe vyvracíte, protože tento výrok nemůže být pravdivý, pokud neexistuje absolutní pravda. „Neexistuje žádný absolutní řád“ – to je absolutní výrok. Vlastně říkáte, že existuje alespoň jeden absolutní řád, který obsahuje, že není žádný absolutní řád. A pokud existuje cokoliv absolutního, pak už není možné aby byl svět jen změna v čase. Změna v čase totiž implikuje relativnost všeho. Jenže takový svět není, což demonstruje i tento článek. Aby bylo vůbec možné vést debatu je nutné, aby existovala absolutní pravda. A absolutnost vyžaduje soběstačnost – a to už se bavíme o atributech Božích. Tento svět opravdu ukazuje na Boha tak přirozeně a snadno. Já tvrdím, že Bůh je nutný i pro jakoukoliv debatu.
      Existuje standard. Ale je tu ještě jedna věc: Člověk od tohoto standardu odpadl. A proto je tu disharmonie. My víme, že jsou věci dobré nebo špatné, protože máme v sobě někde ten standard přítomen, ale neřídíme se podle něj. Také víme, že nežijeme tak jak bychom měli. Nikdo se podle něj neřídí dokonale, což je něco, co Bůh vyžaduje. Vlastně to, co Bible říká o člověku, zlu, světě, je přesně to, co vidíme v realitě. Člověk má svědomí, které mu něco říká, ale dělá něco jiného nebo si to ospravedlňuje. Mimochodem Boží zákon je vyjádřen v desateru, jehož součástí je i uctívání Boha. Každý ví, že se stalo bezpráví, pokud člověk zabil nevinné dítě. Není to jen nějaký pud nebo sociální konstrukt. A to, že člověk odpadává od spravedlnosti je proto, že lidé mají hříšnou podstatu. Jsou v nepřátelství vůči Bohu. Lidé chtějí cokoliv, jen ne Boha. Proto raději věří, že pocházejí z nicoty. Paradoxní je, že Bible od začátku učí, že vesmír má počátek, a že byl stvořen z ničeho. Transcendentní Bůh jej stvořil svým Slovem, a to Slovo se pak stalo tělem (Ježíš), aby usmířil svůj lid s Bohem. Bůh přišel do svého svoření a nesl trest hříšníků, aby lidé, co učiní pokání a uvěří v Ježíše Krista, mohli být smířeni s Bohem. Ostatní čeká soud za všechny hříchy, kterých se v životě dopustili.

      1. Na mně je tady zbytečně moc filozofování a co jsem z toho pochopil, tak se jedná o křesťanský pohled vs. buddhismus (východní směry) kdy svět je Májou, přeludem, vlastně neexistuje.. Do toho se plete vesmír, evoluce neandrtálci.. Žádná evoluce neexistuje (ano, přizpůsobení se podmínkám, ale to není evoluce druhu, pouze adaptace druhu) Eskymák je taky jiný než černoch v Africe.. Evoluce? Asi sotva..

        Vlastně mi po přečtení tohoto článku nezůstalo v hlavě vůbec nic.. Ale přeji hodně Božího požehnání síly a vytrvalosti.. 🙂

  2. „Pokud není Bůh, existuje jen změna v čase – veškeré koncepty a řeč jsou potom jen naše subjektivní deskripce reality, kterou lze popsat jen jako neustálou změnu v čase.“

    Pane, to je věta!
    Bůh nebůh – pokud existuje změna v čase, nutně existuje čas. Změna je nutně pozorovatelný, měřitelný nebo kvantifikovatelný rozdíl ve stavu nebo vlastnosti nějaké entity v určité vztažné soustavě. Jinak je to bezobsažný shluk písmen. Tedy nutně existuje alespoň jedna entita v alespoň jedné soustavě a ta se (jak oba víme mění). Tak co to tady plácáte o nutnosti boží existence. Nic z toho co jste ve svém článku navršil není ani důkazem, ani evidencí, ani realitou tohoto světa.Pouze je spolehlivě vidno, že se věřícím honí v hlavě podobné chabé úvahy. Ale ani vy se neshodnete mezi sebou. Na světě je prokazatelně deklarováno vám podobnými lidmi cca 20 000 bohů. Tedy nutně jste zhruba z 99,98 % ateista, protože věříte v existenci pouze toho svého. Takže shrnuto – musíte se smířit s tím, že drtivá většina lidstva ve vašeho boha nevěří. A je s podivem, když berete Bibli jako zjevenou pravdu a zároveň adorujete Stvořitele. Bible ze všeho nejvíce popisuje to, jak jakási údajně všemocná bytost nadaná ještě vševědoucností stvoří člověka k obrazu svému a potom toto dílo už nedělá nic jiného, než dokazuje neschopnost svého stvořitele. První, co člověk udělá je hřích – objeví sexualitu, Bůh musí trestat; synové prvního páru se mezi sebou vraždí, Bůh trestá; všichni lidé hřeší, Bůh trestá vyhubením lidstva potopou – začíná znova; noví lidé hřeší ještě víc, Bůh to nezvládá a zvolí si vybraný kmen za národ vyvolený, ostatní odvrhne; lidé hřeší ještě více, Bůh změní taktiku a pošle na ně svého syna, stav světa je ale tak bídný, že celý projekt po třiatřiceti letech stáhne; pak ho to ale asi přestane bavit, protože příštích dva tisíce let má na světě pouze své apologety, kteří dílem slibují, dílem vyhrožují. Co zde chcete lidem namluvit nad Biblí. Zřejmě vychytralejší byli zástupci Boha na zemi ještě v na konci středověku. Prostě ty, kteří Bibli překládali a šířili její texty mezi lid trestali – lepší bylo, aby lidé věděli jenom to, co je třeba. Ale na to už dnes církve nemají sílu. Naštěstí. Znova se zeptám – proč se nezamyslíte vážně nad tím, že třeba Bůh neexistuje?
    Jaroslav Štejfa

    1. 1) Neexistují žádní jiní bozi. Nelze srovnávat Boha Bible s pohanským panteismem, který je dávno vyvrácen, neboť vesmír má počátek, a tedy i bozi tohoto hmotného vesmíru. Polyteismus je pouze pouze forma pověrčivosti a nedovede odpovědět na základní otázky. Islám je křesťanská hereze a judaismus je také překroucení pravdy.
      2) Logicky: Buď veškeré kategorie světa mají svůj účel a existovali nejprve mysli Boží, a proto naše řeč odráží mysl Boží a má smysl, když popisuji objekty světa – mluvím o něčem, co má objektivní význam – to je biblický světonázor.

      Pokud ale Bůh není, tak neexistuje objektivní mysl Boží, která by definovala objekty světa a jejich účel, a proto objektivně tu jsou pouze spontánní procesy a všechny objekty světa nejsou cílené a ani nemají žádný účel, ten je vynalézán lidskou myslí – která vytváří něco z ničeho. Neexistuje cíl změny ani prostředek a žádná teleologie (směřování k cíli, účelovost) – není žádný cíl bytí. A věci jsou definované podle cíle, smyslu, účelu, a proto žádná věc není doopravdy věcí a naše řeč je objektivně bez významu. Význam definuje každý člověk sám. Je to epistemologický chaos. Z takovéhoto pojetí světa vzniká epistemologický chaos. Bůh je nutná bytost. Bez ní nelze mluvit o srozumitelnosti světa, ani o smyslu čehokoliv. Pokud není Bůh, můžeme mluvit jen o iluzích… A proto je křesťanství pravdivé, protože snadno a elegantně a konzistentně předkládá odpovědi na velké otázky. A navíc každý máme v sobě vepsané dílo zákona Božího, a proto máme v sobě svědectví o dobru a zlu – tu pravdu musíme poznat vnitřně a nesmíme jí potlačovat, tak jak to dělá přirozený člověk, který Boha nechce.

      Další část komentáře jsem už odpověděl pod příspěvkem o závislosti na pornografii.

      1. Islám a judajizmus je podle vás hereze a ateismus není ničím jiným než životem bez potřeby boha ať už bůh je nebo ne.Prostě život bez toho aby mněl člověk potřebu podlézat bohu a klanět se mu.Takový život je jen o spoléhání se na sebe a je to odvážnější způsob života než má člověk závislý na boží ochraně která je nejistá.Člověk se spoléhá jen na svůj zdravý ůsudek.Takový je přirozený člověk.A jestli existuje váš bůh tak jaktože člověka vybavil zdravým rozumem a ůsudkem?Jak mohl člověku dovolit aby mohl být nezávislý na něm?Posloucháte to?Není to postavené na hlavu pakliže mají křesťané pravdu?Ale pak ta vaše teorie o bohu a závislosti člověka na něm nějak nesedí.Bůh je tak nepotřebným člověk musí spoléhat především na sebe nic jiného nedává smysl.

  3. Pominu-li znova tvrzení uvedená v bodech 1) a 2), která nejsou znova ničím podložena a většina lidí na světě si prokazatelně myslí něco jiného, s řadou dalších lze alespoň částečně souhlasit.

    „Pokud ale Bůh není, tak neexistuje objektivní mysl Boží, která by definovala objekty světa a jejich účel, a proto objektivně tu jsou pouze spontánní procesy a všechny objekty světa nejsou cílené a ani nemají žádný účel, ten je vynalézán lidskou myslí – která vytváří něco z ničeho.“
    Zde máte podle mne pravdu s těmito výhradami: Lidská mysl účely nejenom vytváří ale i hledá a nachází. Účelné je například ukládat a sdělovat informace o okolním světě dokonce mimo svou mysl a uchovávat je. Atd. Lidská mysl nevytváří něco z ničeho. Rozhodně dává člověku smysl jeho existence na základě pozorování a hodnocení okolního světa a činí ho za své konání zodpovědným na rozdíl od náboženství, které vše přičítá Bohu a pak krkolomně a beznadějně se snaží přenést odpovědnost božího chování na lidi.
    „Neexistuje cíl změny ani prostředek a žádná teleologie (směřování k cíli, účelovost) – není žádný cíl bytí“.
    Zlatá slova, pokud se doplní „… kromě cílů, které si stanoví člověk sám.“
    „A věci jsou definované podle cíle, smyslu, účelu, a proto žádná věc není doopravdy věcí a naše řeč je objektivně bez významu. Význam definuje každý člověk sám.“
    Znova: Je možno souhlasit s touto úpravou.
    A věci jsou definované podle cíle, smyslu, účelu, a proto žádná věc není doopravdy definována a naše řeč je objektivně bez významu, pokud to neučiní člověk.

    „Je to epistemologický chaos.“
    Znova: Svatá slova. Skutečně lidé mají chaos v tom co přineslo lidské poznání. Je to jistě na závadu. Je však otázka, zda tento chaos se v dějinách mění ve prospěch prosperity lidstva či nikoliv. Já například se domnívám, že poznání prospívají vědy ať už empirické nebo metafyzické, protože přinášejí lidem větší bezpečí a blahobyt. Vy se domníváte, že prospěšnější je náboženství, protože je nutná víra ve smysl života, kde základním cílem je co největší sláva boží. Bohužel mi tento cíl připadá nesmyslný, ba škodlivý. Zatím vidím, že za zlem, které plyne z lidské činnosti se vždy nalézá nějaká iracionální víra v něco, co není společností prověřeno jako rozumné a v souladu se zákonitostmi našeho světa. JE jedno, jestli se jedná o masakr ve jménu Boha na základě téhož Písma svatého pod hradbami Jerusaléma, nebo u Verdunu, nebo na základě zvrhlé ideologie plynoucí z chorobných představ o teorii evoluce – vše je podkresleno nevzdělaností a vírou.

    Ovšem další prohlášení jsou už zase omezené a nepromyšlené výkřiky typu ….“A proto je křesťanství pravdivé, protože snadno a elegantně a konzistentně předkládá odpovědi na velké otázky.“ Křesťanství jistě přineslo určitý pokrok ve srovnání s tribalistickým chápáním světa. To je vše. Na otázku, co je smyslem života na Zemi, odpovědět „větší sláva Boží“ není podle mě ani konzistentni, ani elegantní, ale především vyvolává plejádu vykladačů víry, kteří říkají co to ta sláva je, od judaismu přes křesťanství, po islám a přitom je všude nutnost nepřemýšlet ale věřit. Běžnému člověku je odpíráno použít rozum, protože pochybnosti jsou jeho základní nástroj a za to byl, jak tvrdíte, potrestán už Adam v ráji. Nakonec jste to sám napsal – přirozený člověk Boha nechce, víra ho musí výchovou dostat do stavu nepřirozeného.
    Zcela nakonec: Bystří čtenáři si jistě všimnou, že existence Boha, podmíněná existencí zla je hovadina. Tvrzení nebylo ničím doloženo a komická představa, že s vymizením zla by vymizel i Bůh je vzrušující. Například navozuje myšlenku, že Armagedon vlastně Bůh nemůže dopustit. To jsou věci panečku.
    Jaroslav Štejfa

  4. Já ti seru na boha člověk je nesmrtelný může umřít jen fizická část takže tělo a bůh s tím nemá co do činění.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button