Boží Slovo nás učí, že lidské „srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí?“ (Jeremiáš 17:9). Tato slova by ve vás měla vzbudit patřičnou bázeň, neboť – jestliže se nad nimi skutečně zamyslíte, pak poznáte, že vám říkají, že nemůžete věřit vlastnímu srdci. Nemůžete věřit sami sobě. Musíte více věřit Božímu slovu!
Člověk, ve své hříšné přirozenosti, nenávidí Boha. Když se mu dává poznávat ze stvoření, člověk tuto pravdu potlačuje (Řím. 1:18-22). Na jiném místě čteme, že Kristus je světlo světa, které osvěcuje každého člověka, ale – když toto světlo přišlo na svět, člověk si raději zvolil tmu, protože jeho skutky jsou zlé (Jan 1:9;3:19).
Boží slovo učí, že člověk se bouří jak vůči obecnému zjevení (ze stvoření, ze svědomí…), které je dáno všem lidem bez výjimky, a proto jsou bez výmluvy, tak i vůči speciálnímu zjevení, jímž je Boží Slovo. O tom prvním jsme si již lehce napsali, o tom druhém můžeme číst třeba v Pavlově dopise Římanům, v 8 kapitole: „Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.“¨(Římanům 8:7).
Lidské srdce se nepodřizuje Božímu slovu, protože nenávidí Boha. Panuje zde nepřátelství, které se projevuje i v tom, že člověk nepřijímá Boží slovo jak je, ale překrucuje jej, a dosazuje si do něj své představy. Proto napsal apoštol Petr následující slova: „A trpělivost našeho Pána považujte za záchranu, jak vám to napsal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, a jak to napsal i ve všech dalších listech, v nichž o tom mluví. Jsou v nich některé těžko srozumitelné věci, které neučení a neupevnění lidé překrucují, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě. “ (2 Petrův 3:15-16).
Člověk překrucuje obecné zjevení a překrucuje i Boží slovo. Výsledkem jsou falešná učení, která berou slávu Pánu Ježíši Kristu. Římskokatolická církev systematicky, ve svém učení, ubírá Pánu Ježíši Kristu na slávě a přidává tuto slávu Marii. Bible například učí, že Pán Ježíš je jediným prostředníkem mezi člověkem a Bohem (1 Tim. 2:5), Římskokatolická církev má ovšem ještě další prostřednici mezi člověkem a Ježíšem Kristem – Marii (více zde). Bible hovoří o nanebevzetí Pána Ježíše, Římskokatolická církev vydala v roce 1950 dogma o nanebevzetí panny Marie. Bible učí, a tím se budeme zabývat v tomto článku, že Pán Ježíš nikdy nezhřešil, římskokatolická církev učí, že i Marie nikdy nezhřešila. Pojďme se na toto tvrzení podívat blíže…
Katechismus římskokatolické církve vs Bible
Podívejme se nejprve na několik paragrafů z katechismu Římskokatolické církve a srovnejme je s Biblí.
| Katechismus | Bible |
Par. 493: „Z Boží milosti zůstala Maria po celý svůj život nedotčena jakýmkoli osobním hříchem.“ Par. 966: „Když konečně neposkvrněná Panna, která byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny. Par. 491: „Blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu.“ | „Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. “ (Řím. 3:22-24).„jak je napsáno: ‚Není spravedlivého, není ani jednoho…“ (Řím. 3:10).„Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil.“ (Kazatel 7:20).„A Marie řekla: „Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci…“ (Lukáš 1:46-47). |
Nemůže být sebemenší pochyb o tom, že dané paragrafy by nikdy nemohly vzniknout, kdyby se Řím držel učení Sola Scriptura (Jedině Písmo) a nepřidával k finální autoritě Písma další externí autority (jako je např. posvátná tradice).
Bezhříšná Marie nebo hříšná Marie zachráněna Boží milostí?
Předně je třeba zdůraznit, že Bible důrazně učí, že na této zemi neexistoval nikdy žádný člověk, který by alespoň jednou nezhřešil (Řím. 3:10-18; 3:22-24;5:12;8:6-8; Kazatel 7:20; Jeremiáš 17:9; Gal. 3:22 atd). Jediný, kdo nikdy nezhřešil, je Zachránce světa – Pán Ježíš Kristus (1 Petrův 2:22).
Pán Ježíš je ovšem plně člověkem i Bohem v jedné osobě a má v Božím Slově výlučné postavení. On je Pán z nebe, my jsme z Adama ze země (1 Kor. 15:47); On byl počat Duchem svatým (Lukáš 1:35), my v hříchu (Žalm 51:7); On je Zachránce, my hříšníci, co potřebují zachránit.
Případ by měl být naprosto jasný, ale podívejme se ještě na známé biblické verše: „Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. “ (Řím. 3:22-24). Z předchozího odstavce, ale i v těchto verších, je zjevná myšlenka: Hříšníci potřebují Zachránce! Dále jsou zde jen dvě kategorie: Lidé, kteří zhřešili a minuli cíl, a potom Pán Ježíš – Zachránce a Vykupitel, v němž je milost dána lidem.
Podívejme se nyní na slova Marie z první kapitoly Evangelia podle Lukáše: „A Marie řekla: „Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci, že pohlédl na ponížení své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, protože mi Mocný učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí. “ (Lukáš 1:46-50).
Všimněte si, že Marie hovoří o Pánu jako o svém Zachránci, což znamená jediné: Je hříšná a potřebuje Boží milost. Blahoslavení Marie neodkazuje na uctívání její osoby, ale na předchozí 42. verš, kde jí Alžběta, matka Jana Křtitele, naplněna Duchem svatým, blahořečila za to, že jí byla dána veliká milost (řecké slovo pro blahoslavit je makarios a odkazuje na požehnání vyplývající z Boží náklonnosti), neboť z jejího lůna vzejde Mesiáš. Závěrečné verše znovu velebí Boží milosrdenství.
To, že byla hříšná, potvrzuje mimo jiné i fakt, že byla, dle Mojžíšova zákona, považovaná za nečistou po porodu a byla proto povinna odevzdat oběť. Je třeba poznamenat, že tato rituální nečistota vždy odkazuje na naší hříšnost. Podívejme se na tabulku níže, kde jsou dané verše zmíněny s odkazem na Starý zákon.
| Leviticus 12:1-8 | Lukáš 2:16; 21-24; |
| „Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Když žena počne a porodí chlapce, bude nečistá sedm dní; bude nečistá jako po dobu své menstruační nečistoty. Osmého dne bude obřezáno maso jeho předkožky. Třicet tři dní zůstane v očišťování od krve. Nedotkne se ničeho svatého a nevejde do svatyně, dokud se nenaplní dny jejího očišťování. Pokud porodí děvče, bude nečistá dva týdny jako při menstruaci a šedesát šest dní zůstane v očišťování od krve. Když se naplní dny jejího očišťování za syna či dceru, přinese knězi ke vchodu do stanu setkávání ročního beránka jako zápalnou oběť a holoubě či hrdličku jako oběť za hřích. Kněz to přinese před Hospodina, vykoná za ni obřad smíření a bude čistá od svého krvetoku. Toto je zákon o rodičce chlapce či děvčete. Jestliže její prostředky nestačí na ovci, vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno jako zápalnou oběť a druhé jako oběť za hřích. Kněz za ni vykoná obřad smíření a bude čistá.“ . | „Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích.“ (Lukáš 2:16).„Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, dali mu jméno Ježíš; byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně. A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána, jak je napsáno v Pánově zákoně: ‚Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno, bude nazván svatý Pánu‘, a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, ‚párek hrdliček nebo dvě holoubata‘.“ (Lukáš 2:21-24). |
Byla Marie bezhříšná? Kdepak! Marie byla hříšná jako každý člověk, a proto potřebovala Zachránce. Marii se dostalo nevídané privilegium, protože porodila Mesiáše. O něm pravil Izaiáš tato slova: „Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. “ (Izaiáš 9:5).
Lidské srdce je lstivé a nelze mu důvěřovat. Člověk chce snižovat výlučnost Pána Ježíše Krista všemi možnými způsoby. Hříšníci se bouří proti výroku Pána Ježíše, že On je Ta Cesta, Pravda i Život, a blasfemie začíná právě tam, kde se odmaže ukazovací zájmeno „ta“. Jakmile odstraníme toto jedno slůvko, už máme více cest a více pravd. Okamžitě odstraníme i bláznovství kříže a rázem máme jiné evangelium a jiného Krista!
Člověk chce dosazovat a „zrovnoprávňovat“ Syna Božího s jinými spasiteli, kteří jsou více podle lidského obrazu než podle toho Božího. Ti nemohou zachraňovat, nemají-li povolení od člověka; nedovedou zachránit dokonale, a proto jsou lidé v otroctví různých náboženských rituálů, často dobrovolně a s velkým nadšením, a zapírají tak jediného dokonalého Zachránce, Pána Ježíše Krista.
Ten je plně Bohem a stal se člověkem; narozen Marii, podroben pod zákon, nikdy nezhřešil, přestože byl pokoušen, a dal svůj život jako výkupné za mnohé – každého, kdo se v pokání pokoří před mohutný kříž Jeho slávy, ze kterého kanou krůpěje krve Božího Beránka – Immanuele, který tak zaplatil za hříšníky, byl vzkříšen z mrtvých a volá i vás k pokání a důvěře v Jeho Osobu.
Ač je lidské srdce lstivé, nemůže odolat Jeho milosti. Pán Ježíš dává totiž nové srdce těm, které povolává do svého království, takže jsou jako ovce a následují hlas svého Pastýře a důvěřují Jeho Slovu.
A tento Pastýř se nebude dělit o svou slávu s nikým! Kdepak! Skrze proroka Izaiáše řekl: „Já jsem Hospodin, to je mé jméno, a svou slávu jinému nedám, ani svou chválu modlám. “ (Izaiáš 42:8). A skrze apoštola Pavla vyzývá každého hřešícího vyznávajícího křesťana, jenž nestojí na Božím slově, k pokání a víře v Pána Ježíše: „Avšak pevný základ Boží stojí, maje tuto pečeť: ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘, a ‚ať se odvrátí od nepravosti každý, kdo vyslovuje Pánovo jméno‘. “
A proto opakujeme ještě jednou: „Ať se odvrátí od nepravosti každý, kdo vyslovuje Pánovo jméno!“
