Jak se usmířit s Bohem?
Evangelium (řecky εὐαγγέλιον euangelion) je dobrá zpráva pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Abychom dovedli porozumět tomu, co je to vlastně ta dobrá zpráva, musíme nejprve poznat tu špatnou…
Špatná zpráva
Bible nám předkládá nekompromisní diagnózu člověka, která je v přímém rozporu s tím, co si o sobě přirozeně myslíme. Většina lidí by o sobě řekla, že jsou docela dobří — už jen proto, že nejsou jako jejich soused, který krade. Lidé snadno vidí zlo u druhých, ale jen neradi se dívají sami na sebe. Takto uvažují všichni: od kriminálníků, kteří si myslí, že ti v sousední cele jsou horší než oni, až po angažované filantropy, kteří bláhově věří, že je jejich dobré skutky činí spravedlivými.
Podobně tomu bylo i s našimi „prarodiči“ Adamem a Evou. Bůh stvořil člověka, umístil ho do zahrady Eden a všechno bylo velmi dobré (Genesis 1:31). Adam měl panovat nad zemí (verš 26) a směl jíst ze všech stromů zahrady — až na jedno jediné omezení: „Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.“ (Genesis 2:16–17).
Bůh dal člověku pouze jeden zákon. Adam a Eva, ač nevinní a bez poznání hříchu, selhali v testu poslušnosti a svobodně následovali pokušitele, který je svedl k porušení Božího přikázání. Přivedli tak na sebe prokletí, před kterým byli jasně varováni: „Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.“ (Genesis 2:17).
Člověk zhřešil. Co je hřích? „Hřích je svévole.“ (1 Janův 3:4). Je to porušení Božího zákona a vzpoura proti živému Bohu.
A pak vidíme to, co známe všichni: člověk se skrývá před Bohem (Genesis 3:8). A když je konfrontován se svým hříchem, začne ukazovat prstem: „Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.“
„Had mě podvedl, a já jsem jedla.“ (Genesis 3:12–13).
Kdykoliv se nám v životě stane něco špatného, chyba přece není v nás. Okolnosti, lidé, svět — všechno je proti nám. Přesně tak mluvil i Adam. A stejně mluvíme i my.
Důsledek byl katastrofální: zlo, smrt, utrpení, nemoci a bolest vstoupily do světa. Adam reprezentoval celé lidstvo, a proto jsme s Adamem padli všichni. „I zplodil Adam syna ke své podobě, jako svůj obraz.“ (Genesis 5:3). Boží obraz byl hříchem porušen a všichni, kdo se narodili z Adama, zdědili jeho padlou přirozenost — přirozenost, která nemiluje Boha, ale hřích.
Proto se celý život skrýváme před Bohem, obhajujeme sami sebe a hledáme vlastní spravedlnost. Co o tom říká Písmo? „Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina.“ (Jeremiáš 17:5).
A konečný verdikt Bible je jasný: „Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky mluví lest, pod jejich rty je hadí jed. Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti, jejich nohy jsou rychlé k prolití krve, na jejich cestách je zkáza a trápení, cestu pokoje nepoznali; není bázně Boží před jejich očima.“ (Římanům 3:10-18).
Boží soud
Předchozí verše jsou tvrdá slova doktorova: Všichni jsme zhřešili proti svatému Bohu! A nikdo z nás ho horlivě nevyhledává, a proto nás Bůh vydává našemu hříšnému srdci. „Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.“ (Římanům 1:28-32).
Přesně tak! Byli jste stvořeni, abyste poznávali Boha a věčně se z Něj radovali, ale dáváte raději přednost hříchu a Boha nenávidíte. A to je důsledek naší přirozené zkaženosti. Existuje fundamentální nepřátelství mezi Dobrým a Svatým Bohem a hříšným člověkem. „Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. “ (Římanům 8:7).
Přicházíme na závěr špatné zprávy: Blíží se Boží soud, milý hříšníku, kdy Dobrý a Svatý Bůh bude soudit každou tvou myšlenku a intenci srdce, kterou jsi kdy měl. A jestli se znáš dobře, víš také, kam půjdeš. A nemysli si, že tě tvá vlastní spravedlnost zachrání! Bible říká jednoznačně: „protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk.“ (Římanům 3:20). Bůh vyžaduje naprostou dokonalost, neboť jinak by nebyl naprosto spravedlivý a svatý! Bůh je spravedlivý Soudce, a proto musí potrestat všechny hříchy, a tudíž neexistuje nic dobrého, co by jsi mohl udělat, aby jsi unikl Božímu soudu! Jsi vinen a zasloužíš si trest!
„Mzdou hříchu je smrt (Římanům 6:23),“ jak už víme. A druhá smrt je ohnivé jezero. Na konci Božího soudu čeká hříšníky věčné peklo, které je adekvátní odplatou za zločiny vůči dokonale svatému, dobrému a spravedlivému Bohu. „Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“ (Zjevení 21:8).
Takže vaše diagnóza zní: Vinen vůči svatému Bohu! A žádné skutky vás před Bohem neospravedlní! Proč? Spravedlivý Soudce trestá za hříchy; dobré skutky nemohou anulovat ty špatné. Spravedlivý Bůh musí trestat, a proto vás nyní, ve vašem současném stavu, čeká věčné peklo.
Ale nelekejte se! Je tu ještě dobrá zpráva!
Dobrá zpráva (evangelium)
Apoštol Pavel říká v úvodu 1. kapitoly Římanům: „Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ “ (Římanům 1:16-17).
Bible zde jasně rozlišuje mezi lidskou a Boží spravedlností. Pavel na to navazuje i v 10. kapitole, když mluví o svých soukmenovcích, kteří neuvěřili v Ježíše Krista: „Mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. Protože neznají Boží spravedlnost a usilují postavit svou vlastní, nepodřídili se spravedlnosti Boží.“ (Římanům 10:2–3).
Evangelium je dobrá zpráva o Ježíši Kristu. Člověk se chtěl stát Bohem, ale nikdy toho nebyl schopen. A přece právě toto učinil Bůh: věčný Bůh se stal člověkem. Písmo říká: „Na počátku bylo Slovo… a to Slovo bylo Bůh… A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1:1.14).
Sám Bůh vstoupil do svého stvoření a stal se jedním z nás. A na rozdíl od prvního Adama, který selhal v poslušnosti, žil dokonale poslušně a naplnil perfektně Boží zákon. On sám řekl: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit.“ (Matouš 5:17).
Ježíš Kristus přišel, aby zachránil hříšníky (1 Timoteovi 1:15). Nepřišel pro dobré lidi ani pro spravedlivé, ale pro nás — zlé hříšníky. „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16).
Ježíš nepřišel vládnout silou, ale sloužit. Nesl hříchy mnohých, byl odmítnut, bit a nenáviděn, a přesto nepřestal projevovat lásku. Vystoupil na kříž Golgoty a stal se smírčí obětí za naše viny — za každého, kdo v Něho uvěří.
Zde vidíme onu velikou výměnu: Ježíš Kristus, který žil dokonalým životem bez hříchu, dává sám sebe jako oběť za hříšníky. A každý, kdo v Něho uvěří, je zproštěn viny a prohlášen za spravedlivého. Bible učí, že nám je darována Boží spravedlnost (Řím. 1:16–17; Fil. 3:8–9; 2 Kor. 5:21).
A tak je každému, kdo věří v Pána Ježíše Krista, díky Jeho dokonalé smírčí oběti otevřen vstup do Božího království.
John MacArthur hovoří o srdci Evangelia v krátkém videu.
Apoštol Pavel shrnuje evangelium těmito slovy:
„Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem…“ (1 Korintským 15:3–4).
Pán Ježíš Kristus byl tedy ukřižován na místě hříšníků, pohřben a poté vstal z mrtvých. Jak Písmo říká: „On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.“ (Římanům 4:25). To je dobrá zpráva — že Bůh dal svého Syna, aby zachránil hříšníky před přicházejícím hněvem.
Ano, toto je jedinečný křesťanský koncept. Všechna lidská náboženství hledají svou vlastní spravedlnost, zatímco křesťanství stojí na nezasloužené Boží milosti. Tato milost je zcela zdarma — není založena na žádných lidských skutcích. „Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.“ (Efezským 2:8–9).
A Písmo dodává: „Všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.“ (Římanům 3:23–24).
Jak se smířit s Bohem?
V evangeliích nacházíme: „čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Marek 1:15).
Abyste mohli být zachráněni, musíte se obrátit od své „vlastní spravedlnosti“ a od svých hříšných cest k Pánu Ježíši Kristu — to znamená činit pokání — a uvěřit v Něj, tedy plně se na Něj a na Jeho vykupitelské dílo spolehnout. Uvěřte evangeliu o Ježíši Kristu, který vás svou krví dokonale vykoupil a byl vzkříšen pro vaše ospravedlnění před Bohem.
Písmo praví toto: „Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.“ (Římanům 10:9).
Pán Ježíš také učil, že se musíte znovuzrodit: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.“ (Jan 3:3). Co to znamená? Křesťanství není pouhé přijetí určitých biblických tezí.
Opravdová víra je produktem znovuzrozeného srdce, které je obýváno Duchem svatým. „V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým…“ (Efezským 1:13–14).
A proto, když hovoříme o víře, hovoříme více o novém životě. Hovoříme o důvěře v Ježíše Krista, která je doprovázená poznáním živého Boha v Jeho osobě. Hovoříme o Boží lásce k nám, kterou jsme poznali a okusili (Řím. 5:5; 14:17). To vše je svědectvím Ducha svatého v našich životech (Řím. 8:16). To vše je produktem znovuzrozeného srdce.
Proto vás vyzývám, abyste se plně spolehli na Pána Ježíše Krista. Pokořte se před Ním, vyznejte své hříchy, obraťte se k Němu a hledejte Jeho tvář. Pán je milosrdný a přijímá každého, kdo k Němu přichází skrze víru. A Duch svatý vám sám dosvědčí, že jste nové stvoření a že vám bylo odpuštěno.
Paul Washer hovoří o Evangeliu a nejděsivějším poselství Písma.
Doporučené články k tomuto tématu:
Profil znovuzrozených křesťanů: Jak poznáte, že jste zachráněni?