ApologetikaVšechny články

Byla Bible přepsaná? Můžeme jí důvěřovat?

svetloseta

Často slýcháme, že Bibli nelze důvěřovat, protože byla přepsaná. Otázkou však je: do jaké míry se takový výrok zakládá na pravdě? Lidé velmi často hledají záminky k ospravedlnění svého světonázoru – aby nemuseli věřit, a podobná floskule jim umožňuje snadné odmítnutí evangelia. Pojďme si nyní ukázat, jak snadno lze tato obvinění odmítnout. Rozebereme si typické argumenty a ukážeme si, že Bible nemohla být přepsaná (rozuměj falzifikovaná), neboť kdyby byla, mohli bychom to snadno prokázat. Nikdo v historii nevlastnil nikdy všechny rukopisy, aby bylo něco takového myslitelné, natož uskutečnitelné…

Byla Bible přepsaná?

Je třeba danému argumentu porozumět korektně. Jelikož mnoho lidí, ačkoliv říká stejná slova, ve skutečnosti myslí něco jiného. Pojďme si jej rozdělit do třech typických kategorií…

1. Problém tiché pošty

Zřejmě nejčastější forma argumentace se zakládá na naprostém nepochopení jakým způsobem se Bible překládá.

Lidé si často představují, že se texty překládaly z knihy do knihy (z jazyka do jazyka), takže, obdobně jako u dětské hry „tichá pošta“, vznikal informační šum, a proto nelze textům důvěřovat.

Kdyby to byla pravda, mohli bychom to považovat za oprávněnou kritiku. Nicméně skutečnost je taková, že překladatelé Bible nepracují s archaickými překlady Bible,  ale jdou přímo k nejstarším rukopisům; pro Nový zákon psaný v řečtině a  Starý zákon v hebrejštině a některé knihy v aramejštině.

Neexistuje proto dlouhá série kopírovaných Biblí, a proto tento argument nemůže obstát!

2. Rukopisy byly záměrně upraveny

Jádro této argumentace se zakládá na falešném předpokladu o způsobu šíření křesťanské víry. Totiž první křesťané byli pronásledováni, a díky tomu se rukopisy Nového zákony šířily volně všemi směry. Nikdy neexistovala žádná instituce, která by vlastnila všechny rukopisy knih Nového zákona, aby mohla vůbec pomyslet na falzifikaci textů, natož něco takového uskutečnit.

V současné době existuje více jak 5600 zachovalých kopií Nového zákona (v řečtině), nejstarší kopie rukopisu je necelých sto let vzdáleny od originálu a konzistence všech textů je neuvěřitelných 99.5 %. 

Kdyby byla Bible záměrně upravena, mohli bychom to snadno identifikovat. Nicméně právě protože máme tak bohatě zachovalý materiál, lze tento argument snadno vyvrátit.

Podívejme se nyní na srovnání s ostatními historickými texty v tabulce níže.

Autor1Datum sepsáníNejstarší kopiePřibližné časové rozpětí mezi originálem a kopiíPočet kopiíPřesnost kopií
Lucretiusmrtev 55 nebo 53 př. Kr.1100 let2—-
Plinius starší61-113 po Kr.850 po Kr.750 let7—-
Platón427-347 př. Kr.900 po Kr.1200 let7—-
Démosthenés4 stol. po Kr.1100 po Kr.800 let8—-
Hérodotos480-425 př. Kr.900 po Kr.1300 let8—-
Suetonius75-160 po Kr.950 po Kr.800 let8—-
Thúkydidés460-400 př. Kr.900 po Kr.1300 let8—-
Eurípidés480-406 př. Kr.1100 po Kr.1300 let9—-
Aristofanés450-385 př. Kr.900 po Kr.1200 let10—-
Julius Caesar100-44 př. Kr.900 po Kr.1000 let10—-
Livius59 př. Kr. – po. Kr. 17—-???20—-
Tacituscca 100 po Kr.1100 po Kr.1000 let20—-
Aristotelés384-322 př. Kr.1100 po Kr.1400 let49—-
Sofoklés496-406 př. Kr.1000 po Kr.1400 let193—-
Homér (Ilias)900 př. Kr.400 př. Kr.500 let64395%
Nový Zákon1 stol. po Kr. (50-100 po. Kr.)2 stol. po Kr.(cca 130 po Kr.)méně než 100 let560099.5%

Níže je ještě uvedena tabulka nejstarších existujících fragmentů z Nového zákona ve srovnání s tím, kdy byl sepsán originál. Můžete dané časové rozpětí porovnat s Ilias od Homéra, kde je časové rozpětí mezi kopií a originálem 500 let!

Důležité rukopisy (papyrus)ObsahujiOriginál sepsánDatování
kopie
Přibližné časové rozpětíLokace
p52(Fragment Johna Rylandse)Jan 18:31-33, 37-38cca 96 po Kr.cca 125 po Kr.29 letKnihovna Johna Rylandse, Manchester,
Anglie
P46(Papyrus Chestera Beattyho)Řím. 5:17-6:3, 5-14, 8:15-25, 27-35, 10:1-11, 22, 24-33, 35, 16:1-23, 25-27, Žid., 1 & 2 Kor., Efezs., Gal., Fil., Kol., 1 Thes. 1:1, 9-10, 2:1-3, 5:5-9, 23-2850 – 70
po Kr.
cca 200po Kr.Přibliž.150 letMuzeum Chester Beatty, Dublin a Ann Arbor, Michigan, University of Michigan library
P66(Bodmerův Papyrus)Jan 1:1-6:11, 35-14:26, a fragment 14:29-21:970 po Kr.cca 200
po Kr.
Přibliž. 130 letKolín nad Rýnem,
Ženeva
P67Mat. 3:9, 15, 5:20-22, 25-2870 po Kr.cca 200
po Kr.
Přibliž.130 letBarcelona, Fundacion San Lucas Evangelista

p52

Fragment p52

Je třeba poznamenat, že když se bavíme o záměrném přepsaní Nového zákona, máme na mysli falzifikaci či úpravu původního textu. Jak je vidět, tento argument nemůže obstát. Protože vzhledem k zachovalosti Nového zákona, bychom případné změny mohli snadno vystopovat.

A proto také například víme, že 9 – 20 verš 16 kapitoly Marka a 1-11 verš 8 kapitoly Jana (příběh o cizoložnici), byly pravděpodobně přidány později písaři, neboť je obsahují až pozdější rukopisy a žádný z církevních otců je nekomentoval.  A toto můžeme determinovat díky volnému šíření rukopisů a přísným studiem vzájemných „odlišností“. Žádná instituce nikdy nevlastnila všechny rukopisy, aby je mohla upravit. Volné šíření textů primárně zapříčiněné perzekucí prvotních křesťanů je obrovskou výsadou Bible, kterou se nemůže chlubit například Korán, jenž podléhal vždy přísné centrální kontrole.

Díky pečlivé práci učenců je moderní Bible blíže inspirovanému originálu než byla před pár staletími. Přesto zde existují textové variace, jak jste si jistě všimli, nemáme 100% přesnost kopií. A tím se dostáváme k poslednímu argumentu.

3. Proč existují textové variace?

„Kdyby byla Bible skutečně Božím slovem, neexistovaly by ty textové variace!“

Tak nějak zní typický argument. Bible o sobě totiž říká, že je „theopneustos“ neboli vdechnutá Bohem.

2 Timoteovi 3:16-17 (Studijní Bible)Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.

Jak je tedy možné, že existují variace? Odpověď je jednoduchá.

Jestliže byla napsána Americká ústava a bylo uděláno mnoho kopií… jaký vliv mají překlepy v kopiích na konzistenci originálních textů? Žádný!

Tak i kánon Bible existuje ve dvou formách. Výborně to ilustroval křesťanský učenec Dr. James White v knize „Scripture alone“:

„Když autor napíše knihu, automaticky vznikne kánon jako důsledek jednoduché úvahy o tom, že on či ona napsal/a alespoň jednu knihu, avšak ne všechny knihy, které kdy byly sepsány. Proto kánon jedné knihy vznikne v okamžiku dokončení této první práce. Jestliže se autor rozhodne pokračovat ve psaní, kánon se změní s každým dokončeným dílem. Mělo by se poznamenat, že přestože autor nesepíše seznam svých děl, kánon nicméně existuje, o kterém on či ona ví neomylně. Nikdy jiný nemůže neomylně znát tento kánon, jestliže se jej autor nerozhodne sdělit ostatním, protože pouze autor ví, co on či ona doopravdy napsal/a. […] A proto pouze originální autor knihy má neomylnou znalost kánonu svého díla, zatímco všichni ostatní mají zprostředkované znalosti, jež jsou závislé na integritě a poctivosti autora, a rovněž jeho přání, aby kánon poznali i ostatní. Jakmile aplikujeme tyto úvahy na Písmo, jsme schopni vidět, že  kánon1 je nutným výsledkem svrchovaného Božího aktu inspirace. Jakmile Boží Duch padl na prvního autora Písma, vznikl kánon1. Předtím než mohl kdokoliv vůbec vědět, co Bůh udělal (kánon2). Bůh neomylně znal současný stav a obsah kánonu1. S každým dalším zjevením, kánonzůstával aktuální a neomylný, (nezbytně) plně reflexní s pokračujícím zjevením Písma. Proto bychom měli nazývat kánon artefaktem zjevení: Není objektem zjevení, ale vzniká jako vedlejší produkt samotného aktu zjevení. Bůh inspiruje, a kánon jen vyjadřuje ohraničení tohoto aktu. […] A přestože Bůh vede svůj lid k získání obsahu kánonu2, mohou nastat období, kdy určité znalosti z kánonu2 zaostávají za skutečným obsahem kánonu1.“

Nehledě na to, že drtivá většina variací se řadí do kategorie písařských chyb nemající vliv na význam. Musíme si uvědomit, že v 1. století neexistoval knihtisk a rukopisy se složitě přepisovaly z papyrusu na papyrus; navíc v době, kdy byli křesťané pronásledování, přesto je výsledek více než famózní. Nový zákon je právoplatně označován jako nejzachovalejší antické dílo.

To přiznal i nejpopulárnější kritik Bible a Nového zákona, Bart Ehrman, v debatě s Jamesem Whitem.

Skutečná otázka zní: „Víme, co existuje v originále (kánonu1)?“

 Dr. James White, který mimo jiné dělal odborného poradce při překladu americké Bible ESV, často poznamenává důležitý fakt, že díky množství rukopisů a tvrdé píli textové kritiky, můžeme s dobrým pocitem konstatovat, že máme „101 dílů stavebnice namísto 99“, což nám jako křesťanům dává ujištění, že to, co je v našich Biblích, odpovídá tomu, co napsali její autoři a co Bůh inspiroval (kánon1). Bůh skutečně dodržel svůj slib a zachoval své Slovo.

1 Petrův 1:24-25 (Studijní Bible):  „Neboť ‚každé tělo je jako tráva a všecka jeho sláva jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale Pánovo slovo zůstává na věčnost‘ — to je to slovo, které vám bylo zvěstováno.“ 

Je potřeba poznamenat, že právě díky volném způsobu jakým se rukopisy Nového zákona šířily, lze snadno dokázat, že tyto texty nebyly upravovány žádnou institucí (což je problém například u Koránu).

Podle typů textů, dělíme rukopisy Nového zákona do 4 rodin:

  1. Alexandrijský textový typ
    Nachází se ve většině papyrusech a také v Sinajském kodexu a Vatikánském kodexu – obojí datováno do roku 350 po. Kr.
  2. Západní textový typ
    Tento typ je nalezen ve většině řeckých rukopisů a rovněž v překladech do jiných jazyků, speciálně latiny.
  3. Byzantský textový typ
    Nalezen ve velké většině pozdějších řeckých rukopisech. Přes 90 % všech 5600 řeckých rukopisů je tvořeno byzantským typem, což dokládá pozdější původ. Důvod, proč máme tolik byzantských rukopisů, je to, že Byzantské impérium vytrvalo hovořící řecky a křesťanské až do vpádu islámských Turků do Konstantinopole v roce 1453.
  4. Císařský textový typ
    Mnohými zavrhován, nalezen v P45 a několika dalších rukopisech.

A navíc dokonce i autoři Nového zákona citovali z řeckého překladu Starého zákona (Septuaginty), která se v určitých místech rovněž odlišuje. Proč to zmiňovat? Jestliže Ježíš a apoštolové nepovažovali drobné variace za problém, neměli bychom ani my.

4. A co Starý zákon?

Co se týká Starého zákona, tak tu máme silný argument, který vychází z analýzy Svitků Mrtvého moře objevených v roce 1947 a mnohými považovanými za největší archeologický nález 20. století.

Zvláště pak svitek proroka Izaiáše, který se datuje do roku 120 př. Kr a obsahuje i kapitolu 53, kde je prorokováno mučení, smrt, pohřeb a zmrtvýchvstání Ježíše Krista! Dále je významné, že můžeme tento velice starý rukopis porovnat s moderními překlady a určit tak zachovalost našich překladů.

Ze 166 slov obsažených v 53. kapitole Izaiáše (porovnáme-li Kumránský svitek Izaiáše, Aleppo kodex z 10 stol. a moderní překlad Bible NIV), je pouze 17 písmen (!) v otázce. Z toho 10 z nich řadíme mezi gramatické překlepy; 4 jsou minoritní změny v gramatice textu (předložky) nemající efekt na změnu významu a 3 jsou přidané slovo „světlo“, které rovněž nemění význam textu. Po tisíci letech najdeme tedy pouze jedno slovo, které odlišuje moderní překlady Bible (v Izaiáši 53) od toho nejstaršího zachovalého, což je vskutku zázrak.

Izaiáš 53 ze Svitků mrtvého moře

Izaiáš 53 ze Svitků Mrtvého moře

Byla Bible přepsaná? Ne. Můžeme jí důvěřovat? Není důvod proč ne! Veškeré argumenty, které jsou obvykle prezentovány lze snadno vyvrátit právě díky jedinečném způsobu zachování Božího slova a moderní textové kritice.

Přesto se najdou mnozí, kteří budou podobné argumenty používat nadále, ač neobstojí objektivní pravdě. Proč? To už je jiná otázka…

Citát z knihy slavného křesťanského myslitele, G. K. Chestertona, prozradí více:

„Vždycky lze proti ní namítnout, že je v podstatě spekulativní a že visí ve vzduchu. Nevisí však zase ve vzduchu tak vysoko, aby na ni velcí lučištníci celý život nestříleli své šípy – dokonce i ty poslední; a jsou lidé, kteří raději zničí sebe i veškerou civilizaci, jen aby mohli zničit také tuto starou fantastickou povídačku. To je poslední a nejúžasnější fakt o této víře – že její nepřátelé jsou ochotni proti ní užít všech zbraní, mečů, kterými sekají do vlastního masa, i ohně, kterým zapalují vlastní domy. Lidé, kteří začínají bojovat proti církvi za svobodu a lidskost, končí tím, že svobodu i lidskost odvrhují, jen když mohou bojovat proti církvi.“ (G. K. Chesterton, Ortodoxie)

Tagy

Související články

Komentáře

  1. je mi naprosto jedno jestli ji nekdo upravil nebo ne jde to mimo mne.je mi to vubec ty veci kolem boha a viry vsechno proti srsti proto se tim ani nezabyvam.

    1. Zajímavé, že se tím vůbec nezabýváte na křesťanských stránkách. Nechcete se tím jít nezabývat jinam? 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Close