V návaznosti na jeden z minulých článků: „Víra v konspirační teorie ničí svědectví církve o Kristu,“ znovu otevřeme téma konspiračních teorií. Tentokrát se ale podíváme na konspirační teorie jako destruktivní démonské nauky, které prakticky ničí všechno s čím přijdou do kontaktu, včetně i konceptu objektivní pravdy.
Církev je, podle Božího Slova, „sloupem a oporou pravdy“ (1 Timoteovi 3:14). Byli jí nakonec svěřeny Boží výroky (Řím. 3:2) a je hlasatelkou Slova Pravdy. O to více má dbát na to, aby Pravdě nedělala ostudu. Jinak se nakonec může stát nakonec to, co Boží Slovo prohlašuje o neposlušném Izraeli: „Neboť kvůli vám je jméno Boží mezi národy v opovržení, jak je napsáno.“ (Řím. 2:24).
Bohužel, v realitě to vypadá spíše tak, že ten, kdo se nejvíce zaklíná pravdou, od ní bývá velmi vzdálen. A teď nemám na mysli jen pompézní cedule Svědků Jehovových, kteří stále vzdorují Božímu Slovu, ale i křesťany, jenž svůj volný čas zasvěcují šíření dezinformací, konspiračních teorií a různých extrémních postojů do svého okolí. Ničí tím sebe, své okolí a poškozují i pravdu jako takovou.
Jde ovšem nakonec o nauky, které mají tento praktický efekt: Odvádějí od Krista do temnoty.
Konspirační teorie využívají strachu jako mocného nástroje k tomu, aby zotročovaly nespokojené lidi. Strach je zlý pán, který plní mysl lidí a vytváří podhoubí pro paranoiu. Pracuje jako únosce a vytváří ve svých obětech „stockholmský syndrom“, který je nutí vracet se opakovaně ke svému tyranovi.
Lidé, co podlehli konspiračním teoriím, jsou v otroctví závislosti na senzacechtivých a tajemných zprávách podobně jako lidé závislí na pornu či heroinu. Obsah konspirací neodhaluje ďáblovo dílo, jak se mylně domnívají konspirační teoretici, samotné konspirační teorie jsou ďáblovým dílem!
Proto také nesou jeho zcela čitelný rukopis. Pro člověka, co chodí s Bohem a zná Boží Slovo, není obtížné se této pasti vyhnout.
Ďábel pracuje prostřednictvím hříchu. Hřích je zkrátka jeho doménou. „Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy.“ (1 Janův 3:8). Jeho nejsilnějším nástrojem je ale lež. Ďábel je otcem všech lží a manipulací. Pán Ježíš, když káznil nevěřící izraelské vůdce, ztotožnil jejich chování s podstatou ďábla a odhalil nám i tyto skutečnosti: „Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44).
Boží Slovo nás velmi důrazně varuje: „Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1 Petrův 5:8). A to, že ďábel používá strach, vyplývá nejen z toho, že strach je důsledkem absence víry (a je tělesným projevem – tedy doménou hříchu, kde pracuje ďábel), ale například i v následujícím verši spatřujeme, jak ďábel používá strach ze smrti jako jeden ze svých mocných nástrojů otroctví: „Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví.“ (Židům 2:14-15).
Zkrátka lži, manipulace, strach, paranoia (charakteristika konspiračních teorií) – to vše jsou nástroje ďábla. Je to jeho jasný rukopis. Kdo jim podlehl, dostává se tak do jisté formy otroctví. Ta se projevuje v tom, že jeho život se nyní soustředí právě na tyto věci. Stává se na nich závislým, vyhledává je, konzumuje a jako nové „evangelium“ šíří ve svém okolí.
Na rozdíl od Božího evangelia nepřináší toto ďáblovo „evangelium“ svobodu, pokoj, radost, lásku, ale otroctví, strach, deprese a nenávist. Nenapravuje vztahy, ale ničí je – způsobuje rozdělení a sváry (v rodině, církvi, manželství, mezi přáteli…). Odvádí od svobody v Kristu k otroctví ďáblu.
Nejhorší dopad to má ovšem na církev. Tim Alberta, evangelík a renomovaný novinář, dokumentuje v knize „The Kingdom, the Power, and the Glory“, jak politický extrémismus ovládá americké evangelické sbory. Nejde však o liberální „woke“ církve, ale převážně o teologicky konzervativní sbory. Tam bylo evangelium o Božím království nahrazeno politickým náboženstvím.
Tyto církve žijí pro Donalda Trumpa a republikánskou stranu. Politické postoje zde mají až náboženskou oddanost, proto termín politické náboženství. A jelikož světlo evangelia zde má velmi omezené místo, je naprosto symptomatické a typické, že tyto církve jsou naskrz prolezlé všemožnými konspiračními teoriemi. Lidé zde žijí v temnotě a jejich mysl je ovládaná temnotou. Protože vyměnili slávu Božího evangelia o Božím království za politické náboženství. Ne třeba dodávat, že v mnoha případech nejde o církve, ale toxické sekty, kterým je potřeba se vyhnout.
Další věcí, kterou je potřeba zdůraznit, je to, jak konspirační teorie ničí samotný koncept objektivní pravdy.
Lidé, co věří konspiračním teoriím, obvykle, jakmile jsou konfrontováni s objektivními fakty, které nezapadají do jejich jednoduchého schématu světa, přicházejí na svou obranu s frázemi typu: „Vždyť je to ale jen můj názor…“
Tímto se snaží samozřejmě vyprostit ze zodpovědnosti, kterou reálně člověk má, jakmile začne své okolí přesvědčovat o té či oné „zakázané pravdě.“ Zodpovědnost může být opravdu vážná, pokud se jedná o zdraví člověka. Například: Jakmile aktivně někoho přesvědčujete, že se musí nebo naopak nesmí nechat očkovat, nesete určitou spoluzodpovědnost za to, co se mu stane. To jak velkou, bude nakonec posuzovat Bůh.
Proto je třeba jednat skutečně zodpovědně a uvědomovat si, že máme veliký vliv na své okolí. Zodpovědnost za věci, které šíříme a naší vykazatelnost před Bohem, je dobře známý biblický koncept, který vidíme už v Mojžíšově zákoně. V Exodu například čteme: „Nebudeš šířit klamnou zprávu. Nepřipojíš se k ničemovi, abys byl zlovolným svědkem.“ (Exodus 23:1).
Je potřeba si uvědomit, že systematické šíření lží, je hřích, který má být následně kázněn. Jde o službu lži a strachu, skrze které ďábel zotročuje další lidi. Jde o něco podobného jako závislost na pornografii, drogách, nenávistné jednání… zkrátka jde o hřích, nikoliv jen názor. Redukce falešného postoje a jeho propagaci na názor, je praktickým popřením objektivní pravdy. Tento postoj vyjadřuje totiž, že pravda je nám natolik vzdálena, že jí nelze poznat, a proto jsme omezeni jen na názory, za které nejsme ale zodpovědní. Je také jistým projevem morálního agnosticismu. Působí to totiž jako by snad názor nemohl být zlý, hříšný, trestuhodný, atd.
Někdo by ovšem mohl namítnout: Kdo ale určí, co je lež či dezinformace? Předně je potřeba si uvědomit, že pravdu nelze autoritářsky privatizovat, lze jí však poznat. Pravda má za sebou jako armádu zástup objektivně ověřitelných důkazů. A hlavně je: přístupná, poznatelná, ověřitelná.
Opravdu je ale tristní, když křesťané argumentují tímto způsobem, poněvadž to samé říkají liberální teologové o Bibli. Ti říkají: „Kdo tedy určuje to, co je biblické, a co ne?“ Připomeňme si znovu: Pravda je přístupná, poznatelná, ověřitelná…
Pojďme si ale dát drobnou odbočku do nacistického Německa…
V nacistickém Německu většina populace hloupě věřila propagandě a někteří dokonce odmítali existenci koncentračních táborů. Satan zde pracoval skrze lži (protižidovské konspirace), strach a nenávist, aby skrze ně ovládl většinu národa. Včetně velké části „církve“. Ti všichni se stali podporovateli a služebníci zla. Ano, podporovateli, nikoliv jen oběti. První člověk byl také obětí a viníkem současně. Bible nás učí, že jsme zodpovědní za to, komu uvěříme… Proto bychom měli být velmi obezřetní.
Dietrich Bonhoeffer, německý pastor, který se jako jeden z mála postavil Hitlerovi, a šel i proti většině náboženského, duchovně mrtvého establishmentu – ti zapřeli Krista a vyměnili kříž za svastiku, jak trefně popisuje Erwin W. Lutzer ve své knize, Hitlerův kříž, byl svou zkušeností inspirován mimo jiné k tomu, aby napsal výstižné pojednání o lidské hlouposti. Ve svých dopisech z vězení (vydáno pod názvem: Na cestě ke svobodě) brilantně popisuje, jak je hloupost v jistém slova smyslu nebezpečnější než zlo.
Nám jeho komentář nabídne mnoho užitečných postřehů. Bonhoeffer píše:
„Hloupost je nebezpečnější nepřítel dobra než zlo. Proti zlu se dá protestovat, dá se zostudit, v krajním případě mu lze zabránit násilím. Pokaždé již v sobě nese zárodek vlastního rozkladu, už proto, že zanechává v člověku
přinejmenším nevolnost. Proti hlouposti jsme bezbranní. Ani protesty, ani násilím tu nelze nic pořídit; argumenty nepůsobí, fakta, jež odporují vlastním předsudkům, se prostě neuznávají — v takových případech se dokonce hlupák stává kritickým — a nelze-li se jim vyhnout, dají se jednoduše odbýt jako bezvýznamné výjimky.“ (Na cestě ke svobodě, Dietrich Bonhoeffer).
Bonhoefferův hlupák absolutně nereaguje na předkládaná fakta. Nic pro něj neznamenají. Pravdou se pro něj stává to, co obhajuje. V jistém slova smyslu je totiž zajatcem (aniž by si to obvykle uvědomoval). Konspirační teoretici mají právě tyto vlastnosti. Nejde s nimi vést racionální diskuzi, neboť jsou v otroctví své toxické ideologie, které se nechtějí vzdát.
Bonhoeffer dále argumentuje, že hlupák nepotřebuje přesvědčit, nestačí prostě jen předkládat fakta, nic z toho nebude fungovat (až na výjimky), ale musí být doslova vysvobozen!
„Právě zde je zcela zřejmé, že hloupost nemůže být přemožena prostým poučením, nýbrž toliko aktem osvobození.
Přitom se musí počítat s tím, že opravdové vnitřní osvobození bude ve většině případů možné až po osvobození vnějším; než k tomu dojde, budeme se muset zříci všech pokusů hloupé přesvědčit.“ (Na cestě ke svobodě, Dietrich Bonhoeffer).
Co vám to připomíná? Že by slova Pána Ježíše Krista? „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:32).
Skutečná pravda Božího Slova nepřivádí člověka k té či oné (gnostické) skryté pravdě. Naopak. Vysvobozuje člověka z hříchu a bludných nauk, včetně konspiračních teorií, politického fanatismu, k následování Krista. Od mysli soustředěné na tělo k mysli soustředěné na Ducha.
Apoštol Pavel použil tato slova: „Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha.“ (Římanům 8:5).
Lidé, co podlehli démonským naukám, potřebují více než fakta… potřebují vysvobodit! Člověk, který je ovládán svou tělesností: senzacechtivostí, strachem, paranoiou a často i převráceným pocitem boje za spravedlnost, potřebuje duchovně obnovit, aby si uvědomil, co činí a našel sílu se od této závislosti odpoutat.
Jde o závislost jako je právě závislost na pornografii či drogách. Člověk sám vyhledává nové věci a ty neustále šíří dál. Jako by právě šlo o „evangelium“. Všichni o tom musí vědět, všem to musí říct: „Podívejte se, co mi přišlo WhatsAppem…“
Pán Ježíš řekl: „Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka.“ (Mat. 15:18). Připomeňme si ale ještě varování z Přísloví: „Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života.“ (Přísloví 4:23). Jde tedy o to, co máme v našem srdci. Můžeme odpovědět tak jako apoštol Pavel, že je to Pán Ježíš Kristus (Gal. 2:20)? O čem nejvíce přemýšlíme a mluvíme? Co je naším evangeliem? Je to Bůh? Nebo něco jiného?
Jakou máme naději pro lidi, kteří nemluví o ničem jiném než o konspiračních teoriích? Jedinou nadějí je vysvobození, které je v Kristu Ježíši. Křesťany, kteří hřeší tímto způsobem, je potřeba umět laskavě napomenout a duchovně vést (především úkol duchovních vedoucích, kteří jsou zodpovědní za Kristovy ovce), aby obnovovali svou mysl a soustředili se na Krista a Jeho království.
Apoštol Pavel napsal:
„A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.“ (Řím. 12:2). V listu Kolosským pak čteme: „Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu.“ (Kol. 2:1-3).
Musíme pamatovat, že jako křesťané nejsme imunní vůči hříchu, ani pokušením ďábla, musíme být proto „obezřetní jako hadi a prostí jako holubice.“ (Mt. 10:16). Křesťan si uvědomuje, že ne vše mu duchovně prospívá, a proto se snaží aktivně omezovat taková působení ve svém životě, jež mohou mít negativní dopady na jeho duchovní život. Nebude například trávit nezdravý čas sledováním zpráv, neboť rozumí, že akorát produkují v jeho životě obavy.
Musíme pamatovat také na to, jak pracuje ďábel: používá lež, strach, nenávist, a vůbec všechny hříšné vlastnosti, neboť hřích je doména jeho působení. Proto bychom měli schopni rozpoznat, co je jeho dílem a vyvarovat se tomu.
Ale především… základním způsobem obrany proti ďáblovým nástrahám je zůstávat v Kristu.
Pán Ježíš řekl:
„Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (Jan 15:4-5).
A tímto uzavřeme dnešní článek.
Zůstávejme tedy v Kristu – soustředění na Něj a Jeho království, v Jeho Slově, modlitbě a duchovním společenství církve!
