HerezeNáboženství a kultyŘímský katolicismusVšechny články

Jednoduchý argument proti Římskokatolické doktríně o Očistci

dokonalymi

Římskokatolická církev učí, že kromě nebe a pekla existuje ještě třetí místo – Očistec. Jde o místo, kam po smrti půjdou lidé obtěžkáni „lehkými“ hříchy. Katechismus Římskokatolické církve uvádí ve vztahu k očistci následující:

„Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti.“ (Katechismus paragraf 1030)

„Církev nazývá toto konečné očišťování vyvolených očistcem; to je něco úplně jiného než trest zavržených. Církev formulovala nauku víry o očistci zvláště na florentském a tridentském sněmu. Církevní tradice mluví, s odvoláním na některé texty Písma, o očistném ohni: „Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32). Z tohoto tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku.“ (Katechismus paragraf 1031).

Je dobře známo, že římskokatolická církev poskytovala (a poskytuje) odpustky, které mají snížit čas věřících v Očistci. Pojďme si nyní ukázat, jak snadno tuto nebiblickou doktrínu vyvrátit. Je to totiž velmi jednoduché.

Dokonalá oběť Pána Ježíše Krista vyvrací potřebu očistce

O oběti Pána Ježíše Krista nás Bible učí následující: šlo o jedinou, dostatečnou, dokonalou a finální oběť za hříšníky.

V 7. kapitole listě Židům čteme: „Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Takový velekněz byl pro nás vhodný: svatý, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, ten, který se stal vyšším nad nebesa  a který nemusí jako tamti velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. “ (Židům 7:25-27).  Vidíme, že velekněžská služba Pána Ježíše se liší od starozákonních ustanovení svou dokonalostí. Ve Starém zákoně vidíme spoustu umírajících a hříšných veleknězů a nedostatečné oběti zvířat, jež nikoho nikdy k dokonalosti nepřivedly. Nová smlouva, která je ustanovena v Kristově krvi (Matouš 26:28), prezentuje jediného a dokonalého Božího Beránka, jedinečného Syna Božího, spravedlivého Služebníka a věčného přimlouvajícího se Velekněze v jedné Osobě Pána Ježíše.

Znovu pak čteme v 9. kapitole: „Ale když přišel Kristus jako velekněz budoucího dobra skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, to jest ne z tohoto stvoření,  vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev jednou provždy do svatyně, když získal věčné vykoupení.  Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu? “ (Židům 9:11-14).

Autor listu Židům tedy argumentuje, že oběť Božího Beránka jednou provždy uzavřela smysl i potřebu jakýchkoliv jiných obětí. Jestliže došlo skutečně k odpuštění hříchů, není již třeba potřeba žadných dalších obětí. Ježíšova oběť je tedy dostatečná, dokonalá, jediná a finální. 

Proto čteme v 10. kapitole text, který shrnuje vše předchozí v jediném verši: „Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.“ (Židům 10:14).

Nebo-li: Kristovo jediné obětování se za svůj lid je přivedlo k naprosté dokonalosti a mohou skrze důvěru v Pána Ježíše přistupovat k Boží milosti (Efezským 2:8-9; Římanům 3:25). Jsou dokonale ospravedlněni Jeho krví (Římanům 5:9; Efezským 1:7) a Bůh působí posvěcení v Jejich životech.

Evangelium je jako excelentní diamant s ostrými hranami, jenž nedovolí, aby na něj sáhla lidská ruka a nebyla v tom procesu pořezána. Zkrátka: Jakékoliv lidské přídavky do evangelia vytváří nefunkční paskvil, jakousi nekonzistentní obludu, která ztrácí svou veškerou moc a je jako domeček z karet či dům postavený na písku – nedrží pohromadě a snadno se bortí!

Římskokatolické učení o Očistci je takovým lidským zásahem. Tato doktrína se v prvé řadě nikde v Bibli nenachází a úvodní citace Katechismu Římskokatolické církve jen dokládají ubohost a zoufalost argumentace pro obhajobu této lidské nauky, neboť nevycházejí z explicitních textů Bible, nýbrž z toho, co se katolické církvi podařilo vtěsnat mezi řádky – viz pošetilá narážka na tento věk a budoucí věk a jejich svévolný výklad.

Nicméně: Je-li doktrína o očistci pravdivá, není oběť Pána Ježíše dokonalá; a naopak: Je-li dokonalá, není potřeba žádného očistce. 

Doktrína o Očistci napadá dokonalou oběť Pána Ježíše a její moc dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu (Židům 7:25). Věříte-li zkrátka evangeliu o životě, smrti a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista, věříte-li v ospravedlnění milostí skrze víru v Pána Ježíše, nemůžete věřit doktríně o Očistci. Jedno druhé totiž vylučuje!

Na závěr se hodí tyto krásné verše:

Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích. Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, a když máme velikého kněze nad domem Božím,  přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.  Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný.“ (Židům 10:18-23).

Amen.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button