BibleKrátká poselstvíUčení a zamyšleníVšechny články

Jak nesprávné chápání Boží vůle ovlivňuje modlitby křesťanů

Modlitby typických dnešních evangelikálů odhalují naší malověrnost. Jak často v našich sborech slýcháme slova jako: „Pane, prosím, uzdrav mého bratra, pokud je to Tvá vůle. Amen.“ Co je na této modlitbě špatně, ptáte se? Ač může působit pokorně tím, že akceptuje nezdar jako Boží vůli, nejde o způsob modlitby, který je nám dáván v Písmu za vzor. Počkat, ale! Vždyť se takto přece modlil náš Pán Ježíš, ne?

Předně je třeba zdůraznit, že Pán Ježíš je vševědoucí, a proto jeho slova „avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň, “ (Lukáš 22:42) nemohou znamenat, že by Pán neznal Otcovu vůli. Tato slova je potřeba chápat primárně jako zasvěcení a oddání se vůle našeho Pána plně do vůle Otce.

Když se však křesťané modlí tímto způsobem, apelují vůči neznámé dekretivní vůli Boží. Říkají vlastně: „Pane Bože, ty jsi svrchovaný a dávno jsi o všem rozhodl. Pokud bylo součástí tvého rozhodnutí uzdravení mého bratra, prosím, uzdrav ho!“ Taková modlitba ale není úplně v pořádku. Za prvé se odvolává na obsah Boží vůle, který je nám neznámý (nevíme, zda je to či ono součástí Boží dekretivní vůle), a proto k Pánu Bohu přichází v nejistotě (a ne ve víře, jak by měla). A za druhé, i kdybychom znali obsah Božích dekretů, je zbytečné se modlit, protože je pevně ustanoven věčným Božím rozhodnutím a nelze jej měnit. Toto není modlitba víry, která uzdraví nemocného (Jakubův 5:15)!

Křesťané stále nerozumí rozdílu mezi dekrety a předpisy v Písmu. Bible učí, že Bůh, od věčnosti, v nejvyšší moudrosti a svatém rozvážení, předurčil vše, co se má stát (Ef. 1:11; Kol. 1:15-17; Iz. 46:10; Žalmy 135:6) – zde hovoříme o Božích dekretech, které popisují, co se nevyhnutelně stane (nebo-li, co Bůh způsobí, aby se stalo). Boží dekrety zahrnují i sekundární příčiny jako je např. lidské jednání, skrze které se naplňuje Boží plán. Boží předpisy, na druhou stranu, popisují, jak máme jednat my a čemu máme věřit (občas se setkáváme rovněž s pojmem zjevená vůle). A Bůh zahrnul naše jednání (včetně evangelizace, modliteb, atd) do svých dekretů, takže veškerá naše činnost v tomto dočasném světě má smysl a můžeme proto směle sloužit, neboť je naše jednání součástí Božího plánu a Bůh jej používá k jeho naplnění. Boží vůle má tedy dekretivní a předpisový aspekt.

Obojí popisuje následující verš Bible: „Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, odhalené pak nám a našim synům až navěky, abychom plnili všechna slova tohoto zákona. “ (Deut. 29:28). Boží předpis např. zní: „Nebudeš vraždit!“ (Ex. 20:13). A z něj mimo jiné vyplývá, že Bůh nenávidí vraždu. Přesto však, podle svého úradku (dekretu) a pro svou slávu především, předurčil zavraždění svého Syna skrze ruce nevěčících lidí, jak učí Písmo. Ve Skutcích čteme: „ V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal, aby učinili, co tvá ruka a tvůj úradek předem určily, že se má stát. “ (Skutky 4:27-28).

Ještě jednou a trochu jinými slovy si si zopakujme: Boží dekrety obsahují Boží rozhodnutí o tom, co se nevyhnutelně stane v tomto světě, a jsou realizací odvěkého Boha oslavujícího plánu se stvořením. Uvedli jsme si jeden příklad s ukřižováním našeho Pána, kde máme v Písmu zjeveno, že tato událost byla součástí Božích odvěkých úradků (a zahrnovala i veliké množství lidských rozhodnutí). Jsou pro nás i ujištěním, že Pán má vše ve svých rukou a Jeho dobrý plán se naplní. Boží předpisy zjevují Boží vůli, vůči které jsme morálně a duchovně vázáni (vede nás k tomu čemu máme věřit a podle čeho máme jednat). Obsah Božích předpisů je nám plně zjeven v celém Božím Slově: Předně v jeho přikázáních, ale samozřejmě i ve veškerém zjevení o Božím charakteru. A to je skutečným standardem pro naše životy.

Když toto víme, vraťme se znovu na začátek. V modlitbě nemáme apelovat do neznáma vůči nám nezjevenému Božímu dekretu, neboť nevíme jeho obsah, a proto se ani nemůžeme modlit ve víře. Vezměme si ale Boží předpis, který říká: „ A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. “ (Jakubův 5:15). A aplikujme do našich srdcí raději toto slovo!

Bůh nám zde sdělil, že Jeho vůlí je, abychom se modlili ve víře, a tak získáli milost uzdravení. Nebo-li: Opravdová vírá získává přístup k této milosti. Kousek dále je zde příklad proroka Eliáše, o kterém zde čteme: „ Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; pomodlil se opravdově, aby nepršelo, a vskutku nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. “ (Jakubův 5:17).

Připomeňme si, jak se vlastně Eliáš modlil: „Pane Bože, jestli je tvá vůle, aby nepršelo, ať tedy neprší?“ Ne! V Bibli však máme pouze tento záznam: „Elijáš Tišbejský z Tišbé v Gileádu řekl Achabovi: Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím, v těchto letech nebude rosa ani déšť, jenom podle mého slova.“ (1 Kr. 17:1). Jde o autoritativní modlitbu víry, která je nám daná za vzor. Z ní vyplývá očekávání, že Bůh bude jednat!

Verš v Jakubovi pokračuje a hovoří i o druhé modlitbě Eliáše: „ A znovu se pomodlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu.  “ (Jakubův 5:18). Očekávání, že Bůh bude jednat, se projevilo v tom, že se Eliáš nepřestal modlit, i když nic nebylo vidět (až dokud nepřišel mrak s deštěm). Podívejme se krátce i na tuto Eliášovu druhou modlitbu: „Elijáš vystoupil na vrchol Karmelu, sklonil se k zemi a vložil svou tvář mezi kolena. Svému služebníkovi řekl: Jdi a podívej se směrem k moři. Šel, podíval se a řekl: Nic tam není. Řekl: Sedmkrát se vrať.  Když to bylo posedmé, řekl: Hle, oblak malý jako lidská dlaň vystupuje z moře.“ (1 Královská 18:42-45).

Věříme také, že bude Bůh jednat jako Eliáš? Jsou takové naše modlitby plné očekávání?

Bible učí, že víra je kanál, kterým proudí veškeré Boží milosti. Pán Ježíš stále přisuzoval přijetí milosti uzdravení víře (např. Matouš 9:22; Lukáš 17:19; 18:42). A také káral své učedníky za neúspěch při vyhánění démona z náměsíčného syna právě kvůli jejich malověrnosti (viz Matouš 17:20). Je to důvěra v Boží charakter a jeho zaslíbení, která získává milost.

Věnujte zvláštní pozornost následujícímu textu: „ I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství. Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“  Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ Otec zapochyboval o Pánových schopnostech nebo intencích. Také mohl říct podobně jako typický evangelík: „Pokud je to v tvé vůli.“ Pán Ježíš ale neklade limity na víru jako mnozí teologové a odpovídá rázně: „Všechno je možné tomu, kdo věří.“ To je to, čemu máme věřit.

Víra má v sobě autoritu, což kromě výše zmíněného Elijáše, učí i příběh setníka, který prosil Pána, aby dal příkaz a na dálku uzdravil jeho milovaného sluhu. Připomeňme si i tento příběh: „ Když vešel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“ Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho. “ Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk postavený pod pravomocí a mám pod sebou vojáky; a řeknu-li tomuto: ‚Jdi‘, on jde; řeknu-li jinému: ‚Přijď‘, přijde; a řeknu-li svému otroku: ‚Udělej toto‘, pak to udělá.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kteří ho následovali: „Amen, pravím vám, takovou víru jsem v Izraeli nenašel u nikoho. Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes; avšak synové království budou vyvrženi do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů. “ I řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, a staň se ti, jak jsi uvěřil.“ A v tu hodinu byl jeho sluha uzdraven. “ (Matouš 8:5-13).

Pán Ježíš zde vyvyšuje víru setníka, která umí autoritativně přikazovat „bezkontaktně“. Mnozí by takové jednání považovali za troufalé, ale ne náš Pán. Ten takovou víru odměňuje milostí a je nám znovu dávána za vzor.

Pán vlastně nikde neklade limity pro víru, ale naopak nás chce povzbudit k tomu, abychom přemýšleli o velkých věcech. Jsou to nevěřící teologové, kteří chtějí slova našeho Pána uzavřít do skrytých dekretů, aby v nich mohli ukrýt vlastní malověrnost. Ale Pán řekl tato slova: „ Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít.  Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít. “ (Marek 11:23-24). Je zjevné, že podobné výroky v nás mají probudit radikální víru v Boha, nikoliv jí pohřbít v nám neznámých dekretech.

Bible nás nevede k falešné pokoře a skromnému tělesnému uvažování o malých věcech, ale chce v nás naopak probudit radikální důvěru v Boha! Nemáme se stydět přicházet k Bohu směle a přinášet mu naše prosby s očekáváním. Tak jako David, který volá k Bohu o záchranu před Pelištejci a nestydí se za svá odvážná slova: „Hospodine, nakloň svá nebesa a sestup! Dotkni se hor a vzplanou!  Udeř bleskem a rozptyl je! Vyšli své šípy a přiveď je do zmatku! Vztáhni ruku z výše, vyprosť mě a vysvoboď mě z mnohých vod, z ruky cizozemců!“ (Žalmy 144:5-7). Horlivá povaha Davida se projevovala nejen v bitvách proti krvi a tělu, ale i v duchovní oblasti a horlivosti pro Hospodina!

Můžeme se modlit za to, aby nás Pán naučil více věřit Jeho slovu a přicházet k Božímu trůnu s plnou nadějí, a bez pochybování. Vzpomeňme na Jakubova slova, která se nádherně doplňují s tím, o čem jsme hovořili doposud: Je to víra, která získává přístup ke všem Božím milostem!

Jakub, ve svém listu, napsal: „ Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.

Máme k Pánu přistupovat s plnou důvěrou a očekáváním, a být v našich prosbách vytrvalí, což nám nakonec říká i apoštol Pavel. „V modlitbě buďte vytrvalí; buďte v ní bdělí a vděční. “ (Kol. 4:2). Nerozhodnost a nestálost, o které psal Jakub v předchozím verši, nakonec způsobí, že se stáhneme pryč a přestaneme bojovat.

Vzorem vytrvalosti v modlitbě pro nás může být i Monika, matka svatého Augustína, která se za něj modlila desítky let (někde odhadují až 30 let), nevzdala se a nakonec byly její prosby vyslyšeny a Augustín byl zachráněn!

Pojďme znovu do Písma. Apoštol lásky napsal: „ A to je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás.  A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, víme, že máme to, co jsme od něho žádali. “ (1 Janův 5:14-15). Zde to může na první pohled vypadat jako apel na Boží neznámou dekretivní vůli, nicméně výraz jistoty ve slovech „a to je ta naprostá důvěra“, naznačuje, že půjde znovu o zjevenou vůli Boží. A tento text navíc připomíná výše zmíněné verše, kde nás Pán vedl k tomu, abychom věřili, že naše modlitby jsou zodpovězeny. Můžeme dodat jen: Žádáme-li v souladu s Jeho zjevenou vůlí a charakterem.

Písmo nás vede jednoznačně k tomu, abychom se modlili ve víře, která nepochybuje jak o Božích zaslíbeních, tak i Jeho milosrdnému charakteru. Jako hříšní lidé máme s takovou důvěrou potíže a musíme se modlit o duchovní růst v našich srdcích. Nakonec je to Duch svatý, který dává i dar víry (1 Kor. 12:9) právě pro takové situace.

Naše modlitba musí být prosycená vírou a očekáváním, měla by být vytrvalá a úpěnlivá. A měla by Bohu připomínat zaslíbení a vroucně se na ně odvolávat. A neměla by rozhodně činit apel do neznáma!

Vezměme si na závěr příklad z modlitby našeho Pána, kterým tento článek ukončíme. V listě Židům čteme tato slova (nechť jsou pro nás povzbuzením):

On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost.“ (Židům 5:7).

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button