Kritici Bible často argumentují, že Písmo obsahuje mnoho kontradikcí, a proto nemůže být pravdivé. Existuje řada skeptických webových stránek, jež se snaží dané kontradikce odhalovat. Příliš často to však dopadá tak, že dané pasáže, jež mají být údajně rozporuplné, nesplňují ani nutná filozofická kritéria (porušení zákonů logiky) k tomu, aby mohly být skutečně považovány za kontradikci. Nehledě na to je skeptikům často dopřávána půda, na kterou doopravdy nemají nárok; neboť musejí nejprve ustanovit, že jejich nebiblický světonázor počítá s existencí pravdy a zákonů logiky – předpokladů, kterých využívají k tomu, aby mohli prohlásit, že je něco kontradikcí.
Následující text se zabývá obecnou otázkou, zda Bible obsahuje kontradikce a současně předkládá argumenty, které jsou v emocionálních diskuzích často opomíjeny.
1. Co je to kontradikce ve světonázoru kritika?
Nejprve je třeba zkoumat světonázor kritika, zda má nutné předpoklady k platnému ustanovení daného obvinění. Abychom mohli totiž něco prohlásit za kontradikci, musí existovat pravda a zákony logiky.
Křesťanský světonázor nemá problém s existencí pravdy, neboť my věříme, že Bůh je Pravda (Jan 14:6), a Pravda se dokonce stala tělem, aby o sobě svědčila (Jan 1:14). Pravda má proto transcendentní a absolutní charakter. tak jako i Bůh, a je poznatelná, protože Bůh promluvil a nechal se poznat. A člověk, stvořen k obrazu Božímu (Genesis 1:27), je schopen tuto Pravdu poznat.
Když ale například ateista kritizuje Bibli za to, že obsahuje kontradikce – má vůbec právo činit takovou kritiku? Materialistický naturalismus nemůže počítat s existencí transcendentní absolutní pravdy, neboť tento světonázor proklamuje, že vše, co je, je jen hmota a fyzikální procesy. Pakliže redukujeme svět na úroveň tohoto modelu, pak je pravda jen chemický stav našeho mozku. Otázka zní: Proč by měl jeden chemický stav v mozku, následovaný dalším, vést k ustanovení jakési „pravdy“? Co je ale problematičtější – vynalézá takový mozek pravdu nebo jí objevuje? Pokud jí vynalézá, pak je námitka kritika nemístná, protože v takovém případě je pravda relativní a zároveň subjektivní, což znamená, že každý člověk má stejné právo ustanovit si svou realitu a neexistuje žádný objektivní standard, který by jí mohl právoplatně narušit. V takovém modelu může křesťan říct, že Bible je pravdivá a ateista si může myslet, že ne, a oba budou mít pravdu!
Pokud však takový mozek pravdu objevuje, odkud se bere? V tomto případě se zdá, že přesahuje materialistický naturalismus, čímž by jej ovšem vyvracela!
Ateista, aby mohl říct, že Bible má kontradikce, musí nejprve předpokládat, že Bůh Bible existuje. A protože jsme všichni Boží stvoření (i nevěřící), jednáme a vedeme diskuze, které dávají opravdový smysl jen za předpokladu, že je Bible pravdivá a křesťanský Bůh existuje. Křesťanský světonázor totiž jako jediný dovede ospravedlnit existenci pravdy i zákonů logiky – obojí přirozeně a elegantně vyvěrá z biblické teologie (nauce o Bohu), jak bylo lehce nastíněno výše.
2. Kontradikce je porušení zákonů logiky
Kritici Bible obvykle vytahují případy, které doopravdy kontradikci neobsahují. Vezmeme si příklad evangelií a následujících veršů – kolik andělů (mužů) tedy bylo u hrobky Ježíše?
Matouš 28:1-2 (Studijní Bible): „Po sobotě, když už svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdalská a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něm. “
Marek 16:5 (Studijní Bible): „Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se.“
Lukáš 24:4 (Studijní Bible): „A stalo se, když nad tím byly bezradné, hle, přistoupili k nim dva muži v zářícím rouchu.“
Jan 20:12 (Studijní Bible): „a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou. “
Zde není žádná kontradikce! Pánův anděl sestoupil z nebe a odvalil kámen, na který se posadil (Matouš 28:2). Ti dva muži v zářícím rouchu (Lukáš 24:4) byli dva andělé (Jan 20:12). Pouze Marek 16:5 představuje potenciální problém, ale ne opravdový – protože pokud tam byli dva andělé, byl tam minimálně jeden. A ten seděl na pravé straně, takže ten druhý seděl na levé. Nejde o skutečnou kontradikci, neboť jdou dané události snadno synchronizovat – nejsou vůči sobě v opozici, ale zároveň se doplňují (jsou komplementární)!
Aby bylo něco možné prohlásit za kontradikci, musí to porušovat jeden ze tří zákonů klasické logiky (Zákon identity, Zákon sporu, Zákon o vyloučení třetího), jež objevil starořecký filozof Aristotelés.
- Zákon identity
Věc je tím, čím je; a ne tím, čím není, Neboli: A = A. - Zákon sporu
Říká, že daný výrok nemůže být, ve stejném okamžiku i kontextu, pravdivý a nepravdivý. - Zákon o vyloučení třetího
Říká, že daný výrok musí být buď pravdivý nebo nepravdivý.
Výrok, který porušuje jeden z těchto zákonu, je opravdu kontradikční. Jak je však patrné, tak námi zvolený příklad není v rozporu s žádným zákonem klasické logiky.
Ještě se podívejme na hypotetický příklad, jak by vypadala opravdová kontradikce v předchozí pasáži:
Svědek 1: „Marie přišla ráno ke hrobce položit květiny, neboť byl třetí den po ukřižování a u hrobky stáli dva andělé.“
Svědek 2: „Marie přišla ráno ke hrobce položit květiny, neboť byl třetí den po ukřižování a u hrobky stál pouze jeden anděl.“
V Bibli neexistuje žádný opravdový rozpor – jsou známy pouze případy podobného typu jako předchozí příklad a takový falešných „kontradikcí“ lze najít v obrovském množství v jakémkoliv textu.
3. Překlady Bible nejsou absolutně dokonalé!
Mnoho lidí (a bohužel i křesťanů) se mylně domnívá, že křesťané věří, že překlad Bible v konkrétním jazyce je inspirovaný Bohem. Toto ale není křesťanská doktrína o inspiraci Božího Slova, neboť ta ustanovuje, že pouze originální texty jsou inspirované. To, co ve skutečnosti máme, je artefakt Božího zjevení. Chyby v překladu proto neporušují tuto doktrínu obdobně jako, že překlep v kopii americké ústavy neznevažuje její originál.
Ještě přesněji: Existuje Kánon1 a Kánon2. Kánon1 je naprosto dokonalý a existuje v Boží mysli. Kánon2 je potom naše znalost o Kánonu1. Přesněji to popsal Dr. James White ve své knize „Scripture Alone“:
„Když autor napíše knihu, automaticky vznikne kánon jako důsledek jednoduché úvahy o tom, že on či ona napsal/a alespoň jednu knihu, avšak ne všechny knihy, které kdy byly sepsány. Proto kánon jedné knihy vznikne v okamžiku dokončení této první práce. Jestliže se autor rozhodne pokračovat ve psaní, kánon se změní s každým dokončeným dílem. Mělo by se poznamenat, že přestože autor nesepíše seznam svých děl, kánon nicméně existuje, o kterém on či ona ví neomylně. Nikdy jiný nemůže neomylně znát tento kánon, jestliže se jej autor nerozhodne sdělit ostatním, protože pouze autor ví, co on či ona doopravdy napsal/a. […] A proto pouze originální autor knihy má neomylnou znalost kánonu svého díla, zatímco všichni ostatní mají zprostředkované znalosti, jež jsou závislé na integritě a poctivosti autora, a rovněž jeho přání, aby kánon poznali i ostatní. Jakmile aplikujeme tyto úvahy na Písmo, jsme schopni vidět, že kánon1 je nutným výsledkem svrchovaného Božího aktu inspirace. Jakmile Boží Duch padl na prvního autora Písma, vznikl kánon1. Předtím než mohl kdokoliv vůbec vědět, co Bůh udělal (kánon2). Bůh neomylně znal současný stav a obsah kánonu1. S každým dalším zjevením, kánon1 zůstával aktuální a neomylný, (nezbytně) plně reflexní s pokračujícím zjevením Písma. Proto bychom měli nazývat kánon artefaktem zjevení: Není objektem zjevení, ale vzniká jako vedlejší produkt samotného aktu zjevení. Bůh inspiruje, a kánon jen vyjadřuje ohraničení tohoto aktu. […] A přestože Bůh vede svůj lid k získání obsahu kánonu2, mohou nastat období, kdy určité znalosti z kánonu2 zaostávají za skutečným obsahem kánonu1.“
Proto je nutné, kdykoliv je Bible napadána z toho, že obsahuje kontradikce, brát v úvahu i fakt, že v daném překladu určitého jazyka mohou existovat chyby. Občas je zapotřebí nahlédnout i do původních jazyků (aramejštiny, hebrejštiny, řečtiny) a provést pečlivou exegezi. Písmo však neobsahuje opravdové rozpory.
Ještě by bylo možné uvést, že ani naše teologie (z řeckého θεολογία theologia < θέος theos bůh + λόγος logos slovo) není absolutně bezchybná, neboť jde o lidskou nauku o Bohu, která vychází z textů Bible. Jak říká mnoho teologů: „Písmo je natolik jednoduché, že jej pochopí i malé dítě, přesto jej plně nepochopí ani ti nejlepší teologové. “ Občas je proto správné přiznat, že nevíme všechno a nikdy ani nebudeme, neboť z principu nelze plně porozumět něčemu, co má věčnou a nekonečnou charakteristiku. Jen se sami zeptejte sami sebe na otázku: Je možné něco, co je nekonečné (není omezeno prostorem ani časem), vložit do omezené lidské mysli?
Je lepší se spolehnout na Boha než na naší omezenou mysl. A tak znějí i Slova od proroka Izaiáše:
Izaiáš 55:8-9 (Studijní Bible): „Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. “
Bůh stvořil člověka k obrazu svému a proto člověk zhřešil.Vždyť podle vás bůh stvořil člověka a když se něco zvrtne jako ůdajný hřích v ráji člověk nemůže nést žádnou odpovědnost odpovědnost vždy nese stvořitel pak ale nemůže trestat a hrozit.Bůh něco podělal a pak když sám bůh nesl vinu na kříži tak je to zcela vpořádku.Tady už nechci být víra je každého soukromá věc a vy pořád budete vašimi hovadinama rýpat do ateistů.Jsem strašně rád že jsem ateista a mám rozum už sem nepřijdu je to tady jen ztráta času.