BibleBible a FilozofieVšechny články

Existuje Bůh? Díl první: Morální argument pro existenci Boha

svetlo

V tomto seriálů filozofických argumentů pro existenci Boha si ukážeme klasické argumenty, které se používají pro Boží existenci. Je třeba upozornit, že rozum nikoho nekonvertuje ke Kristu; víra je dar (2 Petrův 1:1, Filipským 1:29, Římanům 12:3…). Rovněž je nutné poznamenat, že tyto argumenty, v nejlepším případě, ustanovují existenci Boha, který má konzistentní atributy s Bohem Bible, nicméně nemohou nikdy ukázat přímo na Krista. Přesto však mohou posloužit křesťanům, aby poznali, že jejich víra je také rozumná; a jsou velmi užitečné i během evangelizování.

Morální argument pro existenci Boha

Morální argument pro existenci Boha předkládá, že Bůh je nutnou bytostí pro existenci objektivních morálních hodnot či povinností. A protože objektivní morální hodnoty a povinnosti existují, Bůh musí nutně také existovat.

Argument neříká, že lidé, co nevěří v Boha, nemohou dělat dobré skutky (jednat morálně); nebo že jsou ateisté méně morální, argument pouze ukazuje, že jediný důvod, proč takové dobré skutky mohou být opravdu dobré (v objektivním slova smyslu), je to, že existuje univerzální objektivní standard Dobra – Bůh.

Dobré skutky jsou dobré, protože Bůh existuje, i když v Něj ateisté nevěří. Obdobně jako lidé, co popírají existenci bakterií, mohou stále onemocnět; tak i lidé, co nevěří v existenci Boha, mohou dělat dobré skutky, neboť Bůh opravdu existuje, a tedy i skutečný standard Dobra, který ustanovuje možnost rozlišovat mezi dobrem a zlem.

Formulace argumentu

Argument je velmi jednoduchý. Pojďme si jej formulovat pomocí následujícího sylogismu.

  1. Pro existenci objektivního morální standardu je nutná existence Boha.
  2. Objektivní morální standard existuje.
  3. Proto existuje Bůh.

Toto byla pozitivní forma argumentu. Daleko užitečnější je ovšem následující negativní podoba.

  1. Pokud Bůh neexistuje, objektivní morálního hodnoty a povinnosti neexistují.
  2. Objektivní morální hodnoty a povinnosti existují.
  3. Proto Bůh existuje.

Obě tyto formy předkládají esenciálně stejný argument: Objektivní morální hodnoty a povinnosti vyžadují existenci Boha. Jakmile popřeme Boží existenci, musíme se nutně vzdát i ideje, že je něco skutečně dobré nebo špatné.

Námitky proti argumentu

Primární námitka proti morálnímu argumentu je tvrzení, že objektivní morální hodnoty neexistují. Někteří ateisté říkají, že morálka je pouze sociální konstrukt. Je užitečným nástrojem, nutným sociálním zřízením pro zdravý život společnosti, avšak není zde nic objektivně skutečného. Nic není doopravdy dobré nebo špatné, existují jen naše subjektivní soudy.

To je ovšem radikální tvrzení, které bychom neměli brát příliš vážně. V jistém slova smyslu nemůžeme dokázat, že objektivní morální hodnoty existují – pravda. Stejně tak ale nemůžeme prokázat, že existuje externí realita vně naší mysl. Všechny naše smysly nám jasně potvrzují, že externí fyzický svět skutečně existuje. Kdyby nám však někdo řekl, že je to pouhá iluze, a že ve skutečnosti žijeme ve snu – ty se nám přece mohou jevit také jako skutečné, jak bychom takové tvrzení vyvraceli? A pokud by neexistoval reálný externí svět, jaký význam má pak výraz „reálný“? Vidíme, že jakmile přijmeme pozici radikálního skepticismu ohledně našeho morálního smyslu, není důvod nebýt skeptický vůči všem ostatním smyslům. To vše je příznačné pro ateistický nihilismus.

A právě v tomto smyslu jsme jako lidé přirozeně puzeni jednat morálně. Naše vnitřní smysly nám svědčí, že jednoznačně existuje dobro a zlo. Vždyť i ateisté rádi používají reálnou přítomnost zla ve světě jako argument proti existenci biblického Boha (více v článcích: Problém zla: Jak může dobrý Bůh nechat dopouštět páchání zla? Nevyvrací zlo existenci Boha? a Zlo existuje, a proto existuje Bůh). To vše proto, že jako Boží stvoření máme dílo Božího zákona vepsané v našich srdcích (Římanům 2:15); a i přestože jsme padlá stvoření s porušenou myslí (Římanům 1:28), a máme tvrdá srdce, nemůžeme popřít existenci zla – naše svědomí nás nenechá!

Existují sice sociopati, co znásilnění a vraždu nevinného dítěte nepovažují za projev zla, a to je důsledek prohlubujícího se odpadnutí od Boha a naší hříšné přirozenosti, toto je ovšem realita ateistického světonázoru. „Není-li Bůh, je všechno povoleno,“ říká Ivan Karamazov v Dostojevského knize Bratři Karamazovi. Jsme-li pouhým produktem spontánních procesů, jsou všechny naše vnitřní morální hnutí projevem sociálního programování či, v podstatě, libovolného evolučního pudu. Pak není žádný rozdíl mezi výbuchem supernovy a vraždou – vesmíru je to jedno.

Někteří také budou namítat, že mnohé kultury mají různé morální rámce, což má vyvracet existenci objektivních morálních hodnot. Je pravda, že kultury nemají totožné morální rámce, avšak je zde konzistentní fundamentální jádro, které různé kultury sdílí. Ale především: Jde esenciálně o stejný argument jako s existencí bakterií. Ignorance o životě bakterií nás neochrání před nemocemi. I kdyby neexistovalo konzistentní jádro napříč kulturami, v žádném případě by to ovšem nevyvracelo existenci objektivních morálních hodnot!

Další obvyklou námitkou je, že morální hodnoty mohou existovat autonomně a nepotřebují k tomu Boha. Znásilnění, vraždy, krádeže jsou špatné, ať už Bůh existuje nebo ne. Problém je, že takové tvrzení nemá žádnou solidní půdu pod nohama. Pokud jsou morální pohnutky pouhým instinktem, pak jsou bytostně subjektivní! A zakotvovat morálku v evoluční teorii je nesmyslné. Jde o neslučitelné kategorie! Jakmile by byly morální pohnutky produktem evoluce, jsou v podstatě libovolné, neboť přirozený výběr je amorální. A říkat, že ty znaky, které se osvědčily, se přenesly v rámci sociálního vývoje druhu, je projev pragmatismu (s morálkou to nemá nic společného). A dále: Morální soudy se přisuzují člověku, ne zvířatům. Věci, které u zvířat považujeme za přirozené, bychom u člověka považovali za nemorální!  Což je mimochodem proto, že člověk je, na rozdíl od zvířat, stvořen k obrazu Božímu (Genesis 1:27). A naposledy: Morální jednání je často v rozporu s přirozeným výběrem, neboť vede k dobrovolným lidským obětem! Vidíme, že ani tato námitka nefunguje.

Přednosti argumentu

Morální argument je nejen racionální, ale jeho skutečná síla tkví v tom, že elegantně vysvětluje komplexní lidský prožitek a potvrzuje vnitřní svědectví lidské duše. Pozice, která odmítá existenci objektivních morálních hodnot je totiž naprosto kontra-intuitivní. Lidé vědí, že dobro a zlo existuje, a proto vědí, že i Bůh musí existovat. A proto je to také užitečným apologetickým nástrojem během evangelizování.

Nedostatky argumentu

Protože je existence morálky neprokazatelná, může být argument s lehkostí odmítnut, neuváží-li se všechny důsledky, které s tím nutně plynou. A ačkoliv je Bůh jedinou historickou racionální entitou pro ustanovení objektivních morálních hodnot, nelze jednoznačně vyloučit existenci další možnosti. A tak mohou ateisté slepě věřit, že existuje ještě další vysvětlení, přestože to nemají nijak podložené.

Závěr

Jsme si jako křesťané vědomi, že nikdo nemůže přijít ke Kristu, jestliže ho nejdříve nepřitáhne Otec (Jan 6:44); a tedy: Můžeme předložit jakékoliv argumenty o Boží existenci, pravdivosti Bible a vzkříšení Pána Ježíše Krista, a přesto bude člověk konstantně potlačovat pravdu (Římanům 1:18-22), až do té doby, dokud ho Bůh nepřitáhne a neobměkčí mu srdce.

Nicméně Bůh používá různé prostředky k dosáhnutí svých cílů. A proto bychom neměli zanedbávat i klasické argumenty pro Boží existenci, mezi které patří i morální argument.

Všichni jsme Boží stvoření a víme, že dobro a zlo existuje. Protichůdné tvrzení je extrémně kontra-intuitivní, a proto je tento argument tak silný, neboť se odvolává na svědomí člověka. A je snadným apologetickým nástrojem během evangelizace.

Bůh je existuje a je Dobrý – to všichni to víme, ačkoliv to mnozí potlačují. A protože je Dobrý, což je Jeho esenciální vnitřní kvalita, je také Standardem, dle kterého můžeme soudit vše ostatní. A všichni v tomto oslepujícím světle selháváme! A propadli bychom se pod tíhou našich hříchů až do pekla, ale Bůh vstoupil do svého stvoření, stal se člověkem jako jsme my, žil dokonale spravedlivě, vzal na sebe lidské hříchy, byl ukřižován (potrestán), zemřel a po třech dnech byl vzkříšen z mrtvých, aby každý, kdo v Něho uvěří, mohl přijmout odpuštění skrze Jeho krev, která byla prolita za naše vykoupení. „Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ (2 Korintským 5:21). Ježíš přišel, aby zachránil svůj lid před Božím soudem, který tento hříšný svět čeká, a aby nás smířil s Bohem. To je ta dobrá zpráva!

Na závěr se hodí citát C. S. Lewise, který hezky souvisí s tím, že Bůh je Standard Dobra: „Věřím v pravdivost křesťanství tak jako věřím, že slunce vyšlo. Ne proto, že ho vidím, ale protože díky němu vidím všechno ostatní.

Tagy

Související články

Komentáře

  1. Primární námitka proti morálnímu argumentu je tvrzení, že objektivní morální hodnoty neexistují.
    Lépe řečeno, neexistuje důkaz pro to, jestli existuje obejktivní morálka.
    V jistém slova smyslu nemůžeme dokázat, že objektivní morální hodnoty existují – pravda.
    Jsem rád, že spolu souhlasíme!
    Stejně tak ale nemůžeme prokázat, že existuje externí realita vně naší mysl.
    Ok, a? Měníte téma! To, že existují další věci, které nemůžeme dokázat, ještě neznamená, že všechny takové věci existují! Nikdo nemá odpověď na těžký solapsismus, ale jelikož realita je definovaná jako REALITA, tak tohle je irelevantní. Pokud byste opravdu byl v tom snu a nikdo by vás nebrobudil a vy byste normálně umřel, jaký rozdíl by v tom byl? Realita je realná dokud ji někdo z „venku“ nesboří.
    Skeptici nejsou skeptičtí vůči celkové schopnosti dělat morální rozhodnutí, ale jen k tomu, že existuje nějaký objektivní standart. Jediný takový standart by se dal najít v evoluční biology, ale na to je výzkum zatím moc mladý.
    To vše proto, že jako Boží stvoření máme dílo Božího zákona vepsané v našich srdcích (Římanům 2:15)
    Ano, krom sociopatů a psychopatů. Proč ti to nemají? Bůh je miloval na tolik, že jim dal nedokonalý mozek? Ne. Morálka je evoluční vlastnost stejně jako všechno chování. Ah je to protože, jsem se odklonili od Boha… zajímavý způsob jak to ukázat…tak, že ovlivní svobodnou vůli těchto jedinců, kteří pak skončí v pekle… to není DOBRO.
    Pak není žádný rozdíl mezi výbuchem supernovy a vraždou – vesmíru je to jedno.
    Přesně tak, dokažte opak. Pokud se vám to nelíbí, tak to neznamená, že to není pravda! Mimochodem já ani netvrdím, že neexistuje objektivní morálka, možná ano, ale rozhodně to teď nevíme natolik, aby to dokazovalo něco jiného.
    A říkat, že ty znaky, které se osvědčily, se přenesly v rámci sociálního vývoje druhu, je projev pragmatismu (s morálkou to nemá nic společného)
    Evoliční teorie vysvětluje vznik altruismu a to je vše co zatím dokážeme. Důvod proč si tedy myslíte, že zabíjet je špatné, je protože ten to pocit je výhodný pro vaše přežití a rozmnožení. To to téma je mnohem složitější, než celá teologie a smést ho pod stůl jen protože to zní „pragmaticky“ je opravdu k smíchu.
    Věci, které u zvířat považujeme za přirozené, bychom u člověka považovali za nemorální!
    Tak jistě, vždyť morálně jsou života zvířat méně cenější než lidské ne? Jak to víte? Objektivně neexistuje jediný argument pro toto tvrzení, ale z antropocentrického pohledu je to celkem jasné. Evoluce také učí, že chování závisí také na stavbě těla, typu potravy a podobně.
    Morální jednání je často v rozporu s přirozeným výběrem, neboť vede k dobrovolným lidským obětem!
    Možná kdyby jste nastudoval o evoluci více neže jen základní minimum, věděl byte lépe. inak i kdybychom odpověděl neměli, není jí Bůh. To je argument Boha mezer.
    Můžeme předložit jakékoliv argumenty o Boží existenci, pravdivosti Bible a vzkříšení Pána Ježíše Krista, a přesto bude člověk konstantně potlačovat pravdu
    Jelikož na začátku jste přiznal, že rozum nevede k víře a jelikož tenhle argument je špatný i bez toho, abych se dotkl konkrétních věcí, které ten Bůh měl v Bibli učinit, tak se nemáte čemu divit.
    Bůh je existuje a je Dobrý – to všichni to víme, ačkoliv to mnozí potlačují. A protože je Dobrý, což je Jeho esenciální vnitřní kvalita, je také Standardem, dle kterého můžeme soudit vše ostatní.
    Pokud by to, co udělal Bůh udělal dnes člověk, byl by dobrý? Pokud ne, Bůh neni standart. Pokud ano, Boží standart je genocida a další milé zločiny, které jsou proti zákonu a kolektivnímu pochpení Pravdy.

    1. „To, že existují další věci, které nemůžeme dokázat, ještě neznamená, že všechny takové věci existují!“
      Tato věta nedává smysl. Chcete ale asi říct, že protože jsou další hypotézy, které nelze prokázat, tak to neznamená, že všechny tyto věci mají reálnou existenci. Bingo. Já ani nic takového netvrdím.
      „Jediný takový standart by se dal najít v evoluční biology, ale na to je výzkum zatím moc mladý.“
      To by pak byl možný naturální argumentační klam (natural fallacy). To, že se nějaký jev nachází (nenachází) přirozeně v přírodě, neznamená, že jde o morální či nemorální jev. Šlo by o kategorickou chybu. Morálka nemá s evolucí nic společného. Evoluce je prostě proces, který může přinejlepším vysvětlit pud jedince. Můžete přijmout, že „morální jednání“ je produktem evoluce, ale pak jde opravdu o formu pudu, která je arbitrární (neboť evoluce nemá cíle ani východiska) a nemá žádnou sílu pro ono „měl bych“. Dále pak by morálka byla relativní, protože evoluce je proces. Racionální by bylo nenásledovat tyto pudy, kdybychom věděli, že jsou arbitrárním produktem evoluce.
      „Ano, krom sociopatů a psychopatů. Proč ti to nemají? Bůh je miloval na tolik, že jim dal nedokonalý mozek? Ne. Morálka je evoluční vlastnost stejně jako všechno chování. Ah je to protože, jsem se odklonili od Boha… zajímavý způsob jak to ukázat…tak, že ovlivní svobodnou vůli těchto jedinců, kteří pak skončí v pekle… to není DOBRO.“
      Nebudu řešit váš další text, protože mi nepřijde, že moc efektivně napadá daný argument. To co mi vadí víc jsou vaše špatné představy o Bohu, což je mimo jiné důsledek mizerného poznání českých křesťanů – většina z nich vůbec nezná Boha. Žijeme v hodně bezbožné zemi a křesťanství tu už dávno není takové jako za dob Jana Ámose Komenského, lidí, kteří byli vzdělaní a znali Boha. A nemáme vzory jako byl Jan Hus. Křesťané jsou z větší části pověrčiví a nestudují Bibli. Pak tu je hodně falešných náboženství jako třeba Římský katolicismus, který nemá s biblickým křesťanstvím nic společného. Důsledkem je i špatný pohled na Boha.

      Křesťanství není antropocentrické, ale bohocentrické (teocentrické). Bůh je svrchovaný a má pod kontrolou každý atom tohoto vesmíru. Stvořil svět ke své slávě a součástí Božího plánu je i pád člověka. Boží plán má svůj střed v oslavě Jeho Syna, který se ponížil a přišel v lidském těle (člověk si hraje na Boha, ale Bůh se stal člověkem) a vykoupil své vyvolené z milosti svou vlastní krví. Bůh stvořil svět a vše bylo dobré, ale součástí Božího plánu bylo i to, že člověk dobrovolně zhřešil. Stvoření není nějaký experiment, který selhal! Bůh tomu mohl zabránit, ale nechal to dopustit, neboť je to součástí Jeho plánu, v němž mají být demonstrovány všechny Jeho atributy (Svatost, Spravedlnost, Láska, Milost). Člověk dobrovolně zhřešil a přivedl na sebe prokletí zákona (zlo, utrpení, smrt…). Nyní je tu dilema: Všichni jsou před Bohem vinni, neboť všichni zhřešili (Římanům 3:23), a proto si všichni zaslouží peklo. A Bůh musí trestat, jinak by nebyl spravedlivý. A tady přichází milost, že Bůh poslal svého Syna jako Božího beránka, aby nesl hříchy svého lidu a vykoupil Ho krví. Tím demonstroval jak svou svatost, tak i to, že hříchy musí být potrestány (buď na Synu nebo člověku) a svou lásku, že On vykoupil mnohé ještě když byli jeho nepřátelé. Člověk má tedy otevřené dveře ke spáse, ale je tu ještě jeho totální zkaženost v důsledku pádu. Žádný člověk nikdy nebude chtít v Boha věřit, protože ho nenávidí (Římanům 1:28, Římanům 3:10-18, Římanům 8:7-8). A tak Bůh nezaslouženě poznal před založením světa mnohý lid, na kterém bude zjeveno bohatství Jeho milosti (Efezským 1:4-6). To jsou vyvolení z milosti nebo také nádoby slávy (termín z Římanům 9). To jsou všichni, kdo uvěří v Ježíše Krista, a to jsou všichni, za které Ježíš zemřel (Matouš 1:21, Jan 11:51-52). A ti uvěří jen proto, že je Bůh povolá (Jan 6:44). Na ostatních lidech bude potom zjeven Boží soud a Boží hněv. Ježíš nemiluje všechny lidi stejně a nemáme svobodnou vůli, naopak… přirozeně ho nenávidíme, a dokud nás On sám nezmění, nebude to jinak. Proto já věřím, protože mně se Bůh dal poznat. Já se nenarodil v křesťanské rodině. Bůh mě ale během života přitáhl a dal se mi poznat. Bůh vám nic nedluží. Vy dlužíte jemu a hodně. A Bůh nikomu nebrání, vy nechcete Boha a celý život proti němu bojujete. Sám jdete do pekla…

      Na jednu stranu hovoříte, že „pokud se vám to nelíbí, tak to neznamená, že to není pravda!“ Na závěr však emocionálně říkáte: „Pokud by to, co udělal Bůh udělal dnes člověk, byl by dobrý? Pokud ne, Bůh neni standart. Pokud ano, Boží standart je genocida a další milé zločiny, které jsou proti zákonu a kolektivnímu pochpení Pravdy.“

      Zde soudíte Boha. Je to ale pošetilost, protože to nejde… Něco vám zopakuji: Bůh nechal zaplavit celou Zemi a bylo to naprosto v pořádku. Bůh nechal dopustit genocidy a bylo to naprosto v pořádku. A pořád to bylo málo. Čeká vás ještě věčné peklo, které je plnou manifestací Božího hněvu vůči hříchu a zlu, které člověk způsobil a působí. Bůh totiž normálně velmi reguluje zlo člověka, což vidíme i v Bibli na mnoha případech. Jindy zase dává ruce pryč, aby se zlo v člověku plně projevilo. Je to součástí Jeho plánu. Člověk je zlý. Toto říká Bible o člověku: „jak je napsáno: ‚Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky mluví lest, pod jejich rty je hadí jed. Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti, jejich nohy jsou rychlé k prolití krve, na jejich cestách je zkáza a trápení, cestu pokoje nepoznali; není bázně Boží před jejich očima.‘“ (Římanům 3:10-18). Toto je popis člověka. Člověk si nemá na co stěžovat. Vy nechcete spravedlnost, ale milost! Bible nabádá všechny lidi k pokání a víře v Ježíše Krista! Učiňte tedy pokání, abyste mohl být přijat za syna, protože Bůh na vás nyní nahlíží jako na dítě ďábla. A neklepe na žádné dveře. Jestli za život uvěříte, vděčíte pouze Jeho milosti. Ta je neodolatelná. Bůh přijde a vyjme kamenné srdce a vloží nové srdce. A tak jako člověk dřív Boha nechtěl a nenáviděl Ho, přestože kdyby k němu přišel a chtěl činit pokání, Bůh by mu odpustil (Bůh nikomu nebrání), tak potom, co Bůh dá nové srdce, člověk jej bude chtít a bude jej hledat… Nebaví mě příběhy o modrookém serfaři. Ježíš nic nezkouší. Ježíš zachraňuje a když zachraňuje, je to vždy úspěšné. A pokud někdo uvěří, je to pouze Boží milost… Vy se tu se mnou budete přít do nekonečna, dokud vás Bůh nezmění. Viděl jsem ateisty popřít lidskost, aby mohli popřít Boha. Budete věřit v cokoliv, v mimozemšťany nebo nesmyslnou makroevoluci, jen abyste nemuseli věřit v Boha. Bůh ale není frustrovaný vaší nevírou. Váš úkol je jediný! Přestat obviňovat Boha jako Adam s Evou a učinit pokání, protože Bible říká, že všechny vaše přirozené představy o Bohu jsou špatné. Jsou poznamenané hříchem. Bůh je ve skutečnosti velmi dobrý a milující, člověk je ale natolik špatný, že si překrucuje svou vlastní pozici, staví se na piedestal, tak jako kriminálník před spravedlivým soudcem. Vaše přirozená pozice vám nedovoluje cokoliv namítat, protože jste vinným a Bůh požaduje pouze dokonalost. A tu lze získat jedině v Kristu!

  2. Jsem rád, že jste odpověděl na můj komentář.

    Já netvrdím, že evoluce určuje, co je morální a co ne. To určujeme my lidé, evoluce nás jen vyselektovala určitým způsobem, který ovlidňuje naše chování.
    Celý váš arguemnt je jednoduše potřeba mít Objektivní standart, protože je to pak jednoduší a spravedlnější, bohužel víra nemá s pravdou nic společného. Je naprosto jedno, že doufáte v to, aby existovala objektivní morálka mimo lidské chování. Musíte to dokázat.

    Ale tak chtít důkazy po někom, kdo věří v globální potopu světa (a říct, že zabít tolik lidí bylo dobré je opravdu pokroucené myšlení), je opravdu zbytečné. Rád bych věděl, co myslíte slovem makroevoluce, protože v tu neni potřeba věřit, ta se děje stejně jako gravitace.

    Jinak pro příště vám porádím necitovat verše z Bible jako důkazy o pravdivosti vaší teologie. Bible je tvrzení, nemůže být tedy dokázáno citováním z ní. Podle toho také poznám, že diskuze nemá smysl, protože vidím, že máme naprosto rozdílné pohledy.

    1. Pokud morálku určují lidé, pak jde o argumentum ad populum. Pak žádná morálka neexistuje, což je pointa, kterou jsem psal jinde. A pak se pomalu přibližujete k nihilismu, což je jediný konzistentní důsledek ateismu. A nemůžete objektivně odsoudit znásilnění dítěte, jen říct, že to je proti současné konvenci společnosti.

      Jenže já apeluji na ateisty, kteří nežijí jako nihilisté, ale chovají se jakoby existoval absolutní standard pro morálku. Pakliže je to pouze jejich názor, jejich pohled, a vynucují ho na ostatní, pak jde o projev arogance. Protože vynucují na ostatní hodnoty, které ve skutečnosti existují jen v jejich hlavě. Nicméně… znovu říkám: žádní opravdoví ateisté neexistují, a proto lidé jednají nekonzistentně s ateismem, protože vědí, že existuje dobro a zlo. Nedokáží to vysvětlit jinak než jako intuici. Když si pustí televizi a vidí zlo, dovedou ho jasně identifikovat. Což dokonale odpovídá tomu, co o člověku říká Bible.

      Ohledně dokazování: Nelze nic dokázat bez existence Boha, takže celý váš světonázor se plně opírá o pravdivost křesťanství. Tak jako ti lidé, co se dívají na televizi a zuří, když vidí znásilnění dítěte, přestože to v rámci svého pohledu na svět nedokáží obhájit, tak i vy, když požadujete, abych dokázal pravdivost tvrzení Bible, se nevědomě opíráte o pravdivost Bible. Abychom mohli dokázat pravdivost čehokoliv, musí existovat absolutní pravda, která je objektivní, není závislá na člověku, není hmotná a je poznatelná. Musí existovat také princip logického odvozování (zákony logiky), které jsou používány při dokazování čehokoliv. Nelze prostě, aby podle evolučního paradigmatu, spolu bojovalo navzájem miliardy různých principů uvažování, a žádný nebyl pravdivý (bez existence Boha jako standardu pro racionalitu) – pak by nebylo možné cokoliv prohlásit za pravdu. Musí existovat standardy a absolutní pravdy. Musí také platit princip indukce (oproti dedukci): Od konkrétních nálezů k obecnému závěru. Svět musí být poznatelný. Je zde zkrátka mnoho předpokladů, které mohou snadno platit v křesťanském teismu, ale nikoliv v ateistickém evolučním paradigmatu. Znovu se opíráte o existenci Boha, který je absolutní (dokonale soběstačný, nezávislý, nezapříčiněný, neměnný, věčný – existuje mimo čas), který je Pravda (Jan 14:6), a který ustanovil všechna fakta svým stvořitelským aktem, a proto také naše logické odvozování, i naše řeč, vše předpokládá existenci Boha, kterého jsem velmi stručně popsal. Naše řeč obsahuje kvality, které vycházejí z Boha. Právě třeba to, že pravda je absolutní a Bůh Bible je také absolutní, právě třeba i ta morálka, která přirozeně ukazuje na standard vně nás. Nebo láska, která je podle evoluce jen pud (už jsem donutil ateisty přiznat, že milují své děti, protože je k tomu vede pud). Nebo krásno – umění a tyto kvality, které prostě neexistují, pokud neexistuje jejich jejich Původce, transcendentní Bůh. Krásno je pak zase jen nějaký pud. Evoluční a ateistický pohled na svět velmi redukuje komplexní lidský prožitek a staví jej na hlavu. To jen stručný nástin. My jako stvoření (stvořeni k obrazu Božímu) pouze objevujeme fakta a pravdy, nevynalézáme je. Musíte se zamyslet také nad tím, zda ve vašem světonázoru vůbec existuje něco jako objektivní význam. Je něco jiného objevovat tento význam věcí, které jsou ustanoveny Bohem, a něco jiného je pak tvrdit, že nic nemá cíle ani východiska (evoluce, kosmická, biologická… nemá cíle ani východiska), a pak tvrdit, že objevujeme význam něčeho – to je kontradikce. Cíle a východiska jsou nutné k existenci objektivního významu, pokud by se vše pouze měnilo, pak by to bylo pouze potenciální věcí. Evoluční světonázor je naprosto kontra intuitivní. Nemůže to fungovat. Ne bez existence Boha. Chesterton na toto téma řekl následující: „Znamená-li evoluce prostě to, že konkrétní věc zvaná opice se pozvolna proměnila v konkrétní věc zvanou člověk, nemůže to popudit ani ty nejpravověrnější, protože osobní Bůh může tvořit pomalu i rychle, zejména je-li jako křesťanský Bůh mimo čas. Znamená-li to však něco víc, znamená to, že neexistuje opice jako východisko změny, ani neexistuje člověk jako cíl změny. Znamená to, že neexistuje žádná věc, která by byla věcí. Při nejlepším existuje jen jediné: totiž že se všechno mění a plyne. Není to útok na víru, nýbrž na rozum: není možno myslet, nejsou-li věci, o nichž lze přemýšlet. Není možno myslet, nejsme-li odděleni od předmětu myšlení. Descartes řekl: „Myslím, tedy jsem.“ Filozofický evolucionista tento výrok převrací a dává mu záporné znaménko: „Nejsem, a proto nemyslím.“ (G. K. Chesterton, Ortodoxie)“

      A co se týká makroevoluce, pak nelze prohlásit za fakt něco, co nemůžeme pozorovat. Efekt gravitace je nyní pozorovatelný. Makroevoluce vyžaduje obrovské množství času. Je to jen světonázor, filozofie… nemá to s vědou nic společného. Pokud tedy něco víte a nejste jen někdo, kdo slepě cituje Dawkinsna a podobné fundamentální ateisty…

  3. Tvrdíte:
    Morální argument pro existenci Boha předkládá, že Bůh je nutnou bytostí pro existenci objektivních morálních hodnot či povinností. A protože objektivní morální hodnoty a povinnosti existují, Bůh musí nutně také existovat.
    Což mě dovoluje tvrdit:
    Pokud objektivní morální hodnoty a povinnosti neexistují, Bůh nemusí nutně také existovat.

    Takže je na vás předložit ony objektivní (věcné, předmětné, shodující se se skutečností) morální hodnoty, prokázat je a k tomu nejméně definovat pojem „Bůh“ a pojem „existuje“ (zde je možné se spokojit s jednoduchým synonymem „skutečně je ve fyzickém světě“), nakonec musíte prokázat příčinný stav mezi objektivními morálními hodnotami a Bohem, aby vaše tvrzení bylo konzistentní (postrádající odchylky, změny či rozpory) a v souladu s reálným světem. Je například z vašeho tvrzení pohříchu nejasné, zda Bůh podle vás vytvořil ony hodnoty, nebo vznikly nějak jinak, nebo tyto hodnoty jsou příčinou Boží existence. Pokud je Bůh ten tvůrce, ten prvotní, pak je tvůrce kategorií dobro-zlo.Potom nemůžete vědět, zda Bůh je dobrý či zlý, neboť zde byl před těmito kategoriemi, což vám je vyřazuje z použití pro jeho definici. Takže například nemůžete zároveň tvrdit, že člověk je zlý a stvořený k obrazu Božímu. Hrozí tautologie a oxymoróny. Pokud zde byly dříve hodnoty, jsou nad Bohem. Pokud vznikly jinak, je konec vaší metafyziky.

    Směle do toho pro poučení mě i ostatních.
    Jaroslav Štejfa

    1. Dobrý den,
      nemusím prokazovat vůbec nic. Proč bych měl? Co mě váže? Dokažte mi, že existuje nějaký etický systém, ze kterého můžete vyvodit, že „bych měl“ něco dělat, něco dokazovat. Bůh je nutnou bytostí a bez něj ani váš požadavek nedává smysl. Světonázor, který není ukotvený v existenci Boha, nedokáže rozumně vysvětlit základní hodnoty a požadavky, jenž lidé denně činí.

      Mimochodem existence není technicky správný pojem. Bůh skutečně, budeme-li přesní pedanti, neexistuje.
      Slovo existence obsahuje prefix ‚ex‘, který znamená ‚z něčeho‘, a kořen ‚sisto‘ – řecké slovo ‚stát‘. Takže ‚existovat‘ doslova znamená ‚vystupovat z něčeho.‘ Popisuje to pozici či postoj. Idea je taková, že osoba má jednu nohu vystupující z bytí a druhou z nebytí. Takže stojí v bytí, ale stojí také v nebytí. Je někde mezi bytím a nicotou. To je oblast ‚stávat se‘ či existence. Bůh není ve stavu „stávat se“, ale ve stavu ryzího bytí.

      A vymaňujete si nelegitimní požadavky, abych dokazoval cosi ve fyzickém světě? Můžete mi říct, co je to fyzický svět? Co o něm třeba říká kvantová fyzika? Ale předpokládám, a nebudu slovíčkařit a trvat na přesných definicích, protože pak se nikam nelze posunout, že myslíte prostě a jenom „materiální svět“ – něco měřitelného atd. Takový bůh skutečně neexistuje.

      Biblický Bůh je nehmotný, nezapříčiněný, mimo čas, přesto Bible učí, že všichni lidé vědí, že existuje. Neboť to vidí ve stvoření, Bůh jim to všem zjevil. Ale v nepravosti potlačují pravdu (Římanům 1:18-22). Takže neexistuje neutralita. Člověk je přirozeně v sebeklamu a potlačuje pravdu, protože žije ve tmě a světlo nenávidí (Jan 3:19).

      Co se týká morálního argumentu: Jde o to, že buď existují morální závazky a povinnosti nebo ne. A existují pouze tehdy, existuje-li Bůh, který je Soudcem a Králem. A pokud neexistují, pak opravdu, nemůžete říct, že znásilnění dítěte je špatné. Možná protizákonné, ale ne nemorální. Morálka musí mít zakotvenou existenci v Bohu, jinak doopravdy neexistuje. Jinak jsme opravdu hvězdný prach a nemáme žádnou transcendentní hodnotu. Ale lidé hovoří o dobru a zlu jako o něčem, co doopravdy existuje. Ale pokud bychom se jich ptali na otázky jako: „podle jakého standardu je něco dobré nebo zlé,“ začnou uhýbat a tancovat nebo nakonec vše popřou – a to z toho důvodu, že takováto tvrzení jsou buď deziluzí, subjektivní preferencí a nebo jde o to, že stvoření nemůže prostě přestat být stvořením, a jako boží stvoření má v sobě svědomí a dílo božího zákona v srdci (Římanům 2:15-16).

      Morální argument tedy apeluje na realitu, že lidé jsou stvoření k Božímu obrazu a vědí, že existuje Bůh, a také vědí, že existuje dobro a zlo. A chce to velkou dávku sebeklamu, aby něco takového popřeli. A když to popřou, okamžitě se staví do pozice, kdy nemohou objektivně odsoudit holokaust jako něco nemorálního, aniž by apelovali na lidský konsenzus či vlastní preference. V tom doopravdy tkví síla morálního argumentu. Jinak si můžete potlačovat pravdu, jak chcete, a vymýšlet požadavky jaké chcete, Bůh vás přesto činí zodpovědným a jednoho dne vás bude i soudit.

      Teď čtu ještě závěr vašeho příspěvku a musím ještě reagovat… Bůh nestvořil kategorie dobra nebo zla. To není přesně křesťanská pozice. Křesťanská pozice je taková, že pouze Bůh je dobrý. A On není vázán vůči dalšímu standardu, On je tím Standardem. Vaše výtka v závěru není proto legitimní. Bůh je Standard i pro Pravdu. Já jsem ta Cesta, Pravda, i Život (Jan 14:6). Hřích je proto vždy proti Bohu, a proto má tak devastující následky. Objektivně zjevený Boží zákon pouze vychází z Jeho přirozenosti…

  4. Naše debata nemá smysl, protože váš názor na pojem Bůh je konečný a neotřesitelný. Pak můj názor může být naprosto opačný a stejně neotřesitelný. Pokud necítíte potřebu o vašem postoji přemýšlet, nebo ho změnit, nebo o něm přesvědčit někoho jiného, proč vůbec presentujete své názory na věc? Proč nabízíte možnost komentáře, pouze pro adoraci Boha či sebe sama?
    Nicméně otázky stejně zůstávají. Vždyť vy máte pouze ideu Božího bytí, co když má někdo úplně jinou? Jak jedna či druhá idea vysvětluje Boží vliv na onen reálný konkrétní svět, neexistuje-li v něm? A která je ta správná?
    Světonázor, který není ukotvený v existenci Boha, dokáže rozumně vysvětlit základní hodnoty a požadavky, jenž lidé denně činí.
    Jaroslav Štejfa

    1. Ano, protože jsem křesťan. Můj postoj je neotřesitelný. Já nepolemizuji. Dřív jsem polemizoval a hledal, ale už jsem našel…

  5. Ale polemiku předstíráte. Musel byste jinak odstraňovat nesouhlasné příspěvky nebo zrušit vůbec komentáře. . . Spadla by maska.
    Jaroslav Štejfa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Close