Biblické učeníCírkevVečeče PáněVšechny články

Bůh přikrývá naše hříchy!

Tento text byl přednesen v Biblické církvi Praha 8.8.2021 jako uvedení Večeře Páně.

Milí svatí, předtím než přistoupíme ke slavení večeře Páně, kde si připomíná oběť Pána Ježíše Krista, rád bych přečetl krátký text z knihy Genesis.

Budu číst ze od 7. verše ve 3. kapitole, kde spatřujeme první lidi – Adama a Evu, krátce po spáchání prvního hříchu…

Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“ I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.“ (Genesis 3:7-21).

V předchozí kapitole se můžeme dočíst o nevinnosti Adama a Evy; byli nazí a nestyděli se ani před sebou a ani před Hospodinem.

Ve 25. verši čteme: „Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Nyní však čteme, že se oběma otevřely oči – jak je i Bůh varoval, a poznali, že jsou nazí – ztratili svou nevinnost!

A ihned vidíme něco mimořádného. Něco, co je vlastně znakem všech lidských náboženství, bratři a sestry. „Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.“ Jinak řečeno, snažili se přikrýt svůj hřích svými skutky.

Ale to není vše! Pak se navíc, ve své nahotě a hříchem potřísněném svědomí, ukryli před Hospodinem uprostřed stromoví v zahradě.

Jako by je Bůh snad neviděl? Jako by se před ním dalo ukrýt? Hřích otupuje lidský rozum, milí svatí. A člověk tak jedná dodnes – ukrývá se před Bohem, kde to jen jde!

Poté, co Pán začal klást Adamovi nepříjemné investigativní dotazy (zde vidíme, že muž jako hlava nese zodpovědnost), následuje známá groteskní scéna ukazování prstem. Adam obviňuje ženu a Boha současně a žena obviňuje hada – jak typické! Obviňovat Boha za vlastní hříchy? To hříšný člověk dělá rád! To ona, to on! Navíc se nezmůže!

Následují Hospodinem vynesená prokletí, jež vyplývají z porušení jediného přikázání. Na ně se ovšem nebudeme nyní soustředit – nakonec efekt toho všeho vidíme dnes a denně kolem sebe.

Čteme zde ovšem první zaslíbení o Mesiáši, o potomku z ženy, který rozdrtí hadovi hlavu. V 15. verši čteme: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gen. 3:15).

Zde začíná, milí svatí, rodokmen Pána Ježíše Krista! Potomek z ženy rozdrtí hadovi hlavu!

Poznáváme z našeho textu Hospodina jako spravedlivého Soudce a také jako Zachránce – který sice naplnil, co zaslíbil, že se stane v důsledku neposlušnosti, ale spolu s tím zde vidíme i naději a milost! Bůh je spravedlivý i milostivý!

A náš text končí tím, že Pán přikrývá nahotu Adama a Evy. „Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

Hospodin nepřijal laciné fíkové listy, kterými se přikryl sám člověk. Mzdou hříchu je smrt (Řím. 6:23), jak čteme v listu Římanům. Adam s Evou měli okamžitě fyzicky zemřít – Bůh je však nezabil. Zemřeli fyzicky později – protože jim byl odepřen přístup ke stromu života.

Přesto Adam s Evou nezemřeli okamžitě – byla zde totiž i první zástupná oběť. První stín a předobraz jediné dokonalé oběti Pána Ježíše Krista, kterou si každou neděli připomínáme.

Bůh zabil zvíře jako zástupnou oběť a přikryl hřích Adama a Evy – oblékl je do kožené suknice!

Bůh se tak zjevil nejen jako přísný Soudce – ale i jako Zachránce, který přikryl symbolicky hřích prvních lidí.

Nakonec to byla však jediná a dokonalá oběť Božího Beránka, která přikryla náš hřích a oblékla nás do spravedlnosti Pána Ježíše Krista.

Bůh nepřijme laciné fíky lidských skutků – ale přijal jedinou a dokonalou oběť Pána Ježíše!

Písmo říká: „Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.“ (Žd. 10:14).

Předtím než přistoupíme ke společnému slavení večeře Páně, ještě se krátce pomodlím…

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button