Víte, když se podíváme na současnou dobu – na svět okolo nás, je to na jednu stranu neuvěřitelná podívaná, a přitom i absurdní drama. Dnešní západní svět, kde žijeme, nelze nazvat jinak než ztraceným světem. Je to svět, kde není patrné, co je nahoře a co dole; co napravo a nalevo. Je to svět, kde sladké chutná jako hořké a hořké jako sladké; kde je pravda lží a lež pravdou. Jsme jako v bludišti a není cesty ven; bludišti, které jsme si sami postavili, abychom, slovy kultovního Matrixu, neviděli svět, který je za tím vším, a jenž nechceme vidět (protože tam vládne Bůh a nikoliv my).
Nemá smysl vypisovat řadu instancí této ztracenosti, protože bychom se v tom sami ztratili a dlouho bychom se hledali! Zkrátka: V důsledku toho, že člověk odmítl svého Stvořitele, se dnešní svět nachází v naprostém chaosu. A proto neví, co znamená být člověkem; co znamená být můžem, ženou, otcem, matkou, přítelem, atd. Co je to rodina; co je spravedlivé, krásné, dobré… hodnotový chaos!
Jeden takový příklad za všechny (a je možné to pozorovat stále častěji): Viděl jsem prezentaci firmy Microsoft a nevěřil svým vlastním uším, když se blonďatá moderátorka představila slovy: „Jsem Natalia Godyla a jsem bílá žena s dlouhými blonďatými vlasy a identifikuji se jako ona / jí…“ A její kolega se krátce na to připojil k dílu zkázy a pokračoval: „Jsem Nic Fillingham a jsem bílý muž s brýlemi a vousy a identifikuji se jako on / jemu…“
Uběhlo jen pár vteřin z daného videa a dalo by na to reagovat dlouhými esejemi. Na jednu stranu je to až komické – až třesknutě pitomé! A přitom jde i o naprosté rouhání! Předně ale řekněme zcela jasně: Všechno, co se děje okolo nás, a co můžeme pozorovat (tu dekadenci – v základních stavebních kamenech hodnot), je přirozeným důsledkem nevíry v Boha.
David nám říká ve 14. žalmu slova, jež prorocky vykreslují moderního arogantního (a zoufale ztraceného) člověka: „Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy. Není, kdo by činil dobro. Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha.“ (Žalm 14:1-2). Vše ovšem končí právě tam, kde začíná první verš, v těchto dvou slovech: „Bůh není!“
V důsledku toho, že moderní člověk zapírá svého Stvořitele, popírá i realitu. Je jako malé dítě, které se snaží svou vlastní váhou držet nafouknutý balón pod hladinou vody, aby nevyplaval na povrch! Takto člověk přistuje k pravdě o Bohu, o kterém ví, že je. Co z toho vyplývá? Již jsme psali něco podobného v článku: Záleží na tom, čemu věříme. Zejména, když se svět hroutí do pekel. A také v článku: Jak evoluční teorie ovládá mysl lidí. Ve zkrátce: Myšlenky mají své důsledky: Tvoří světonázor a ten je jako náš cestovní pas: Ukazuje odkud přicházíme, a kam máme namířeno!
Formuje naše myšlení. Je jako kompas, který nám ukazuje na sever – a podle něj poznáme, kde je jih a nakonec i východ a západ! Přestavte si ale, když se ručička kompasu začne točit dokolečka – kde je pak sever? Kde jih, východ a západ?
V důsledku toho, že moderní člověk odmítl Boha, odmítl i stvoření jako takové. Zejména ve smyslu designu: uspořádanosti a účelnosti (vyplývající z přirozenosti). Býti mužem či ženou biologicky kdysi určovalo i sociální jednání. Muž fyzicky měl jednat i jako muž společensky. Proč? Protože lidé věřili, že existuje spojení (most) mezi přirozeností (stvořením) a morálními závazky (závazností jednat určitým způsobem). Existoval ideál, který nebyl arbitrárně oddělen od stvoření, ale do velké míry z ní vyplýval, protože ten samý Bůh, co stvořil člověka ke svému obrazu (Gen. 1:26-27) a vložil mu dílo svého zákona do srdce (Řím. 2:15), stvořil jej i svět způsobem, aby odrážel ten samý řád jaký najdeme právě i v Jeho morálním zákoně.
Současný člověk však s jeho bankrotujícím světonázorem vymyslel nový pojem: Gender. Tento pojem ovšem nepopisuje pohlaví, jak jej známe (biologicky) – ale jde o tzv. sociální pohlaví. Nikoliv to, jak vypadáte a čím jste fyzicky doopravdy, ale to, jak se sami identifikujete, a jak jednáte ve společnosti. To znamená, že můžete být fyzicky bílý muž, ale identifikovat se jako černoška a podle toho žít. Bez legrace!
A proto ta bláznivá slova moderátorky: „Jsem Natalia Godyla a jsem bílá žena s dlouhými blonďatými vlasy a identifikuji se jako ona / jí…“ Co nám mimo jiné Natalia říká svým představením? Říká, že nemůžete poznat, kdo je na základě fyzických a biologických skutečností. Říká nám, že svět okolo nás nemá žádný design nebo řád. Očima vidíme, že má blonďaté vlasy, ale je to ona, kdo nám to musí potvrdit. Očima vidíme, že je to žena, ale je to ona, kdo nám to musí potvrdit. Kdyby nám řekla, že je černý vousatý muž, pak máme žít, jako by byla čeným vousatým mužem! Neboť svět okolo nás nebyl stvořen, a proto nejsme jakkoliv vázani svou přirozeností.
Světonázor moderátorky není jako světonázor křesťana, kde existuje most mezi přirozeností (stvořením) a morální závazností (společenským jednáním). V křesťanství platí, že žena (biologické pohlaví) má jednat (společenské pohlaví) podle toho k čemu byla stvořena (aby byla ženou podle Božího obrazu). A podobně: muž (biologické pohlaví) má jednat podle toho, k čemu byl stvořen (aby byl mužem podle Božího obrazu). Ale Světonázor moderátorky je jiný; a je světonázorem současného pokrokového ateistického západního člověka: Obsahuje razantní dichotomii mezi přirozeností a morální závazností.
Proč? Protože člověk odmítl Boha a stvoření a přijal evoluční pohled na svět!
Ve světonázoru moderátorky je možné být ženou (pohlavím) a mít blonďaté vlasy, ale přitom přijmout identitu vousatého černého muže a podle toho jednat (a vyžadovat od ostatních, aby to přijali). Ptám se vás: Vidíte, proč tomu tak je? Protože podle nich není nic jako stvoření a řád, a proto se necítí být vázáni k tomu, kým jsou biologicky. Základní problém popsal král David v textu, který jsme citovali: „Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy.“
Genderová ideologie je evoluční (a ateistickou) ideologií. Světonázor, který nezačíná Bohem a nepokračuje doktrínou o stvoření člověka, je předurčen k morálnímu bankrotu! Podle Bible jsou si před Bohem všichni lidé rovni (bohatí, chudí, malí, velcí…). Bůh nikomu nestraní (Sk. 10:34). Ani podle tzv. rasy (etnika) – všichni jsou si před Hospodinem rovni! Současný svět ale dělí lidi do menších a menších skupin (bílý heterosexuální muž, černý homosexuální muž, žlutá vousatá asiatka, atd), až dojde nakonec k rozdrobení do primitivní formy kmenového vidění světa – bez jednoty, která by je dokázala všechny sjednotit!
Křesťanství ale umožňuje zůstat osobou – individualitou (zodpovědnost před Bohem), ale také umožňuje najít jednotu napříč všemi skupinami (všichni jsme stvořeni k Božímu obrazu / Kristus zemřel za lidi ze všech skupin). Proto také rané křesťanství přivedlo k jednomu stolu otroka i pána, chudého i bohatého, moudrého i hloupého – všechny sjednocuje Pán Ježíš, který je vykoupil svou krví.
Znovu je potřeba zopakovat: Záleží na tom, čemu věříme o světě. Záleží na tom, čemu věříme! Nezačínáme-li Bohem, který stvořil svět – ztratíme nakonec identitu člověka a ocitneme se v chaosu! On (Kristus) opravdu všechno drží pohromadě (Kol. 1:17) – a bez Něj nakonec nic nedává smysl! Je to Bůh, kdo stvořil tento svět, a kdo jej také vysvětluje.
Začneme-li u neosobní spontánní příčiny jako původce života, skončíme nakonec v hodnotovém chaosu. Začneme-li však u Boha, skončíme u stvoření a řádu, hodnotě člověka, smysluplnosti jeho života, dobroty mužství a ženství, atd. Jedno začíná u chaosu a končí také u chaosu. Druhé začíná řádem a končí řádem.
Všimněme si, že v textu ze 14. žalmu jsme četli o bláznovi, který v srdci říká: Bůh není, je zde ale i protipól, který můžeme vidět ve slovech: „Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha.“ Kdo je jen rozumný a hledá Boha?
Rozumnost začíná právě tam, kde končí bláznovství: Když člověk přestane zapírat svého Stvořitele a místo toho učiní pokání a začne hledat Jeho milost. Když se odvrátí od svého hříchu a uvěří v Ježíše Krista! A tím zakončíme dnešní krátké zamyšlení…
Tak jako Bible mluví o bláznovství, mluví i o moudrosti. O moudrosti, kterou naše civilizace ztratila, a kterou musí znovu najít! O jaké moudrosti?
O této moudrosti:
„Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, poznání Svatého je rozumnost.“ (Přísloví 9:10).
