Milí svatí, předtím než předstoupíme ke slavení večeře Páně, tak se podíváme na jeden z nejdůležitějších veršů v Novém zákoně ve vztahu k evangeliu a našeho ospravedlnění před Bohem. A zaměříme se na určité důležité teologické koncepty.
Podíváme se na 21. verš z 5. kapitoly 2. listu Korintským. Budu číst výjimečně ze studijního překladu, který v tomto případě lépe komunikuje původní význam
„Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ (2. Kor. 5:21, ČSP).
Když společně slavíme večeři Páně, připomínáme si Kristovu zástupnou oběť na kříži, díky které jsme byli ospravedlněni před Bohem a máme věčný život.
A zde je verš, jenž je výborným podkladem pro koncept zástupné oběti a také imputace.
Čteme zde o Pánu Ježíši jako o Beránku bez vady ve slovech: „Toho, který hřích nepoznal.”
Dále vidíme Otce, který jej (Pána Ježíše) za nás učinil (nebo též ztotožnil, jak je to uvedeno v ekumenickém překladu) s hříchem.
Nebo-li: náš hřích byl imputován (přičten, přiřknut) na účet Pána Ježíše.
Pán Ježíš nebyl znečištěn naším hříchem, pak by nebyl Božím Beránkem bez vady, byl mu však přičten na Jeho účet (podobně jako u lidského soudu), takže nesl jeho důsledky: Byl tak souzen na našem místě (místo nás, za nás). Zde spatřujeme zástupnou oběť.
To však není vše! Ve slově „abychom“ – řecké slovo „hína“, jenž je příslovečným určením; a vše, co se nachází za ním, nám vysvětluje účel (smysl) předchozího sdělení: Toho, proč byl Kristus ztotožněn s naším hříchem.
A čteme zde: „abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ Abychom mohli být před Bohem ospravedlněni!
Je důležité si uvědomit, že Jeho ztotožnění se s námi (s naším hříchem) vedlo k zaplacení dluhu, který jsme měli. A naše sjednocení s ním skrze víru (četli jsme: abychom se my v něm stali…) vedlo k tomu, že jsme se stali Boží spravedlností (že jsme přijali Jeho spravedlnost).
Nebo-li: Jeho (Kristova) spravedlnost nám byla imputována (přičtena, přiřknuta…) na náš účet. Náš hřích byl tedy imputován na Kristův účet a jeho spravedlnost na náš: Tomu teologové říkají také velká výměna nebo koncept dvojí imputace.
On dostal, co jsme si zasluhovali my a my jsme obdrželi to, co náleží Jemu.
Ve staré smlouvě vidíme koncept prokletí a požehnání. Ten není vlastní jen staré smlouvě, ale jde o princip, který funguje univerzálně a poslouží nám jako dobrá ilustrace: Hřích přináší prokletí, poslušnost požehnání. Můžeme také říct čistě a jednoduše, že Pán se za nás stal prokletím, jak to nakonec říká i apoštol Pavel v listu Galatským, abychom my v Něm přijali Boží požehnání (Boží náklonnost).
Apoštol Pavel napsal také tato slova v listu Filipským: „A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista a byl nalezen v něm (v něm – znovu vidíme koncept sjednocení), nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry.“ (Fil. 3:8-9).
Tu spravedlnost která mu byla imputována (přičtena) a nebo také můžeme říct, která mu byla darována, když uvěřil v Ježíše Krista.
Dále: Zrovna tak jako se Pán nestal hříšníkem a nebyl znečištěn hříchem, tak se ani my v tomto věku nestáváme spravedlivými v praktickém slova smyslu (nejsme bez žádného hříchu), ale jsme ospravedlněni soudně. Ospravedlnění je forenzní (tj. soudní).
Jinak řečeno: Bůh jako Soudce nás prohlásil na základě Kristovy oběti, na které máme podíl, za spravedlivé.
Je tedy důležité rozumět tomu, co je to zástupná oběť a co je koncept imputace.
Při slavení večeře Páně si nakonec připomínáme obojí.
——
Předtím než vás pozvu na pódium, vás, kteří vyznáváte Pána Ježíše Krista, tak se ještě pomodlím – a vy můžete mezitím Pánu předat cokoliv vás trápí, abychom přicházeli k Pánovu stolu s vírou, vážností a čistým svědomím.
Pojďme se ztišit k modlitbě…
