Pojďme se krátce podívat na biblický význam pojmu Izrael. Mnoho křesťanů a sborů dnes učí, že existuje dvojí lid Boží: Izrael a církev. Takové rozdělení někdy vede i k extrémní pozici, že církev je jakýmsi „plánem B“ v Boží prozřetelnosti. Což je ovšem nesmysl, poněvadž Bůh nemá žádné plány B.
Tyto názory můžeme nalézt obvykle ve sborech, jenž adaptovaly nějakou formu tzv. dispenzacionalismu; teologie, která se, spolu se smluvní a novosmluvní teologií, snaží interpretovat celkový rámec a motiv Písma, přičemž, na rozdíl od smluvní a novosmluvní teologie, které do určité míry (smluvní více, novosmluvní méně) vnímají jednotu a kontinuitu v Božím plánu (zejména mezi Starým a Novým zákonem), rozděluje Boží jednání na 7 dispenzací (věky povolení) a upřednostňuje diskontinuitu. A proto také přísně rozlišuje církev a Izrael.
Křesťané se pak modlí za Izrael a domnívají se, že z toho budou mít požehnání, která vyplývají z Abrahamovské smlouvy (Genesis 12:3) či veršů Davidova 122. žalmu. Je to ovšem biblické? Pojďme se na ten Boží Izrael podívat blíže…
Tělesný Izrael a duchovní Izrael
Předně je třeba se vyhnout klasické chybě, kdy bychom ztotožnili výraz Izrael s 2 relevantními významy v Bibli (nebudeme řešit Izrael jako jméno, které dal Bůh Jákobovi). Máme tedy 2 významy slova Izrael:
- Izrael jako fyzický národ (tělesný Izrael)
- Duchovní (pravý) Izrael
Je tedy pravda, že církev není fyzickým (tělesným) národem Izrael. Současně ale není pochyb o tom, že církev je součástí pravého (duchovního) Izraele. Pojďme to dále rozvést v Písmu.
Ne všichni z Izraele jsou Izrael
V 9. kapitole Římanům Pavel hovoří o svém zármutku nad tím, že jeho národ z velké části odmítl svého Mesiáše. Někdo by tedy mohl namítnout, že Bůh vlastně selhal, když se mu nepodařilo zachránit Jeho vlastní národ. Pavel na tuto námitku odpovídá od 6 verše:
„Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu Svatém, že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Přál bych si, abych já sám byl zavržen od Krista místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla. Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení, jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen. Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael, ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž ‚v Izákovi bude tobě povoláno símě.‘ To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení.“ (Římanům 9:1-8).
Vidíme tuto frázi, že ne všichni z Izraele jsou Izrael; z toho vyplývá jediné: Kromě fyzického národa (děti těla) Izrael existuje i cosi hlubšího – duchovní Izrael, a ten není tvořen všemi fyzickými potomky Abrahama, nýbrž pouze dětmi zaslíbení.
Obřízka srdce Duchem a Nová smlouva
Pavel, v 2. kapitole listu Římanům, vyvrací hypotetické argumenty Židů, jenž spoléhají na to, že jim byl svěřen zákon a smlouvy (přestože jsou přestupníci zákona, neboť podle něj nežijí): „Neboť pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle; ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou. Ten má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha.“ (Římanům 2:28-29).
Na jedné straně zde máme tělesný Izrael mající všechny vnější znamení (jako je tělesná obřízka) a zákon, který konstantně překračovali; a připomeňme si, že požehnání z Mojžíšovy smlouvy jsou podmíněné (!): „Nyní tedy, budete-li mne opravdu poslouchat a budete-li zachovávat moji smlouvu, budete mým zvláštním vlastnictvím mezi všemi národy, i když moje je celá země.“ (Exodus 19:5); a pak tu jsou praví Židé, kteří mají srdce obřezané Duchem a bezpodmínečná požehnání v Nové smlouvě: „Hle, přicházejí dny, praví Pán, kdy uzavřu s domem Izraele a s domem Judy smlouvu novou; ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; nezůstali totiž v mé smlouvě, a já jsem je zanechal, praví Pán. Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem. A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: ‚Poznej Pána‘, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich, protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy a jejich nezákonnosti již nikdy nevzpomenu.“ (Židům 8:12).
Podstatný rozdíl, že? Proto Pavel píše, že Mojžišův zákon byla služba smrti (2 Korintským 3:7), neboť nešel naplnit. Pouze Pán Ježíš Kristus naplnil všechny požadavky zákona a Mojžíšovy smlouvy.
Vyvolení z Milosti
Jak píše Pavel dále v 11. kapitole: „Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal (Římanům 11:3),“ což nám vybavuje obdobné verše z 8. kapitoly: „Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími;“ (Římanům 8:28). Jde o stejný princip vyvolení: Bůh před založením světa poznal mnohý lid (ať už ze Židů či pohanů), za který Pán Ježíš pak zemřel – to jsou vyvolení z milosti, jak nám Pavel vysvětluje dále v Římanech 11: „Což nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, když vypráví, jak si stěžuje Bohu na Izrael? Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.‘ Co mu však řekl božský výrok? ‚Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem. ‘ Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu (pozn. z Izraele) podle vyvolení z milosti.“ (Římanům 11:3-5).
Nebeský a světský Jeruzalém
Poznáváme, že ne všichni z Izraele jsou duchovní Izrael, ale pouze duchovní potomci Abrahama, děti zaslíbení – ti vyvolení z milosti. A poznáváme také, že praví Židé, jsou židy uvnitř, mající obřezané srdce Duchem svatým. To by nám už mělo napovědět, přesto se ještě podívejme na kontrast Pavlových slov o současném světském Jeruzalému a o tom nebeském v Galatským 4: „Je to řečeno alegoricky: Tyto ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sinaj, která rodí děti do otroctví, a to je Hagar. Hagar je hora Sinaj v Arábii. Ta odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť ten je v otroctví se svými dětmi. Ale horní Jeruzalém je svobodný a ten je naší matkou. Neboť je napsáno: ‚Raduj se neplodná, která nerodíš, propukni v jásot a vykřikni ty, která nemáš porodní bolesti, protože mnoho je dětí té osamělé, více než té, která má muže.‘ Vy však, bratři, jste jako Izák dětmi zaslíbení.“ (Galatským 4:24-28).
Vidíme tedy znovu kontrast dvou smluv: Jedna z hory Sinaj, která rodí děti do otroctví; a jak jsme si už ukázali, měla pro člověka nesplnitelné podmínky k získání požehnání; a druhá, lepší smlouva, z hory Sijón, která rodí děti do svobody. Jedna reprezentuje nynější světský odpadlý Jeruzalém, druhá naopak ten nebeský, kterého jsme my, kteří věříme v Ježíše Krista, součástí!
Rekapitulace a hlavní argument
Ukázali jsme si, že Nový zákon obsahuje vedle konceptu fyzického Izraele i koncept pravého (duchovního) Izraele. Pojďme si nyní shrnout, co charakterizuje pravý Boží Izrael:
- Potomci Abrahama
- Děti zaslíbení
- Obřízka srdce Duchem
- Vyvolení z milosti
Všechny předchozí požadavky jsou naplněny na církvi.
Bible učí o křesťanech:
1. Potomci Abrahama
„Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení.“ (Galatským 3:28-29).
2. Děti zaslíbení
„Vy však, bratři, jste jako Izák dětmi zaslíbení. “ (Galatským 4:28).
3. Obřízka srdce Duchem
„Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem.“ (Židům 8:10).
„Neboť pravá obřízka jsme my, kteří sloužíme v Duchu Božím, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na sebe. “ (Filipským 3:3).
4. Vyvolení z milosti
„On si nás v něm vybral (pozn. vyvolil) před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu.“ (Efezským 1:4-6).
Církev je navíc připodobněna nebeskému Jeruzalému, jak už bylo citováno výše. K tomu Pavel pak dodává na závěr 4. kapitoly Galatským následující slova: „Co však praví Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem‘ svobodné. “ (Galatským 4:30).
Současný světský Jeruzalém, pakliže se neobrátí, nebude dědicem spolu se synem svobodné – to jest s dětmi Nové smlouvy, Kristovou církví.
Pohané jsou součástí pravého (duchovního) Izraele
K předchozím bodům musíme nevyhnutelně přidat i toto následující svědectví. Podívejme se jen krátce na slova apoštola Pavla z listu Efezským: „Proto pamatujte, že vy, kdysi pohané tělem, kteří jste byli nazýváni neobřízka těmi, kdo si říkalit obřízka — ta byla lidskou rukou činěna na těle —, že jste byli v tom čase bez Krista, odcizeni společenství Izraele, bez účasti na smlouvách zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově. Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství — Zákon s jeho příkazy a ustanoveními —, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství. Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu. Proto již nejste cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny;“ (Efezským 2:14-19),
Vidíme zde poměrně jasně, že v Kristu se pohané (dříve odcizeni) stali však (nyní) blízkými v Jeho krvi, a mají tak podíl na společenství (pravého duchovního) Izraele. Protože Pán učinil oboje (židy a pohany) jedním. Nejsme proto přistěhovalci, ani „plán B“, ale patříme do Boží rodiny a jsme součástí Božího Izraele!
Máme se modlit za Izrael? Za Jeruzalém?
Podívejme se na verše, které lidi rádi citují, když hovoří o potřebě modlit se za fyzický Izrael:
„Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země.“ (Genesis 12:3).
„Za pokoj Jeruzaléma se modlete: „Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!“ (Žalmy 122:6, Bible 21).
Kontext je král. Musíme si proto uvědomit, kde se teď nacházíme. Boží zaslíbení byla dána Abrahamovi a pokoj Jeruzalému odkazuje na období Staré smlouvy. Nyní ale nejsme pod Starou smlouvou (ta byla naplněna) a Boží přítomnost nepřebývá v Jeruzalémě…
A proto výše uvedená zaslíbení o požehnání a pokoj nelze aplikovat na současný fyzický Izrael. Ten je v knize Zjevení mimo jiné označován výrazy jako „synagoga Satanova“. „Znám tvé soužení a chudobu, ale jsi bohatý. Znám i urážení od těch, kteří sami o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou, nýbrž jsou synagogou Satanovou.“ (Zjevení 2:9).
Nicméně můžeme daná zaslíbení aplikovat na církev, kde přebývá Boží přítomnost a která je (duchovně) potomkem Abrahama!
Dále platí – a to je třeba zdůraznit –, že se křesťané mohou svobodně modlit za obrácení Izraele nebo za mír v Jeruzalémě. Tomu nic nebrání a je to naprosto v pořádku. Nelze však na podobné aktivity aplikovat zaslíbení vytržená ze svého kontextu.
A proto se modleme za růst a jednotu církve – za Boží Izrael! A chcete-li, modlete se i za izraelský národ, za probuzení a spasení mnohých!
Závěr našeho tématu pravého Božího Izraele můžeme uzavřít krásným citátem Justina Martyra (100–165 po Kr.), apologety, který bránil křesťanskou víru proti útokům pohanského Říma i nevěřících Židů své doby.
„Ježíš Kristus je novým zákonem, a novou smlouvou, a očekáváním pro ty, kteří, z každého lidu, čekají na dobré věci Boží. Protože pravý duchovní Izrael, a potomci Judy, Jákoba, Izáka a Abraháma (který byl v obřízce požehnán Bohem díky své víře, a nazván otcem mnoha národů), jsme my, kteří jsme byli přivedeni k Bohu skrze tohoto ukřižovaného Krista. “ (Justin Martyr, Dialogue with Trypho).
