Blíží se volby a je potřeba se krátce zamyslet nad důležitým tématem. Dnes se ve světě často používá výraz „populismus“ a jistí lidé jsou označováni jako populisté. Termín má negativní konotaci, ale pojďme si vysvětlit, kde leží zakopaný ďábel a proč bychom se měli vyvarovat populismu a jeho podpory jako křesťané.
Hledal jsem stručnou a jasnou definici a musím konstatovat, že nejvíce jsem spokojen s tímto shrnutím umělé inteligence: „Populismus je politický přístup či strategie založená na protikladu „lid“ versus „elita“. Populističtí politici se staví do role zástupců „obyčejných lidí“ proti údajně zkorumpovaným nebo neschopným elitám a slibují prosazovat zájmy lidu. Nejedná se o samostatnou ideologii, ale spíše o styl komunikace, který je často zjednodušující, emocionální a využívá demagogie k získání podpory voličů.“ Pro více informací, můžete navštívit například stránku Wikipedie.
Už jen z této definice musí být zjevné, že jde v zásadě o manipulativní metodu, která má za cíl ovládnout lidi pro účely někoho dalšího. Tím je obvykle získání moci ve volbách.
Populisté obvykle vyhledávají křivdy, předsudky, třídní či rasovou nenávist, strach a další nízké (hříšné) emoce, a záměrně je v lidech pěstují, aby je později, ve vhodný okamžik, dokázali sklidit ve svůj prospěch. Je to vytrvalá ďábelská práce!
Úspěch populistů závisí jen na tom, do jaké míry je naše společnost vzdělaná a také zdravě sebekritická. Pokud totiž věříte – jak by křesťané měli – že naše srdce „je lstivé nade vše“ (Jer 17,9), budete více zkoumat své vnitřní pohnutky při rozhodování. To vám poskytne určitou míru ochrany před demagogy, neboť včas rozpoznáte, když se vás někdo snaží vést ke strachu, hněvu či nenávisti, a budete moci chytit každou myšlenku jako zajatce, aby byla podřízena Kristu (2 Kor 10:5).
Je potřeba o tom mluvit, neboť jako církev – a teď to myslím v tom nejobecnějším slova smyslu (neboť ne všichni, kdo se označují za křesťany, jimi skutečně jsou) – selháváme, když právě křesťané bývají podporovateli těch největších populistů dnešní doby. Stačí, aby zaznělo několik klíčových slov – a hle, jejich hlas je jistý. Ano, mluvím konkrétně o Donaldu Trumpovi, jehož charakter a osobnost zřejmě většině americkým křesťanů vůbec nevadí. Přitom právě oni by měli klást největší důraz na charakter mužů ve vysokém postavení – tento princip jasně vidíme v Písmu.
Stačí, když se vytvoří třídní nepřítel – progresivisté – a nastaví se tradiční témata, jako je boj proti potratům, a v zásadě je pak vše ostatní jedno. Strach z liberálů, progresivistů, převlečených komunistů a dalších nálepek, které jim dají komentátoři Fox News, odstaví všechny rozumové brzdy z provozu, protože je tu strach – silnější emoce, která vše ovládne. Mise populistů úspěšně dokončena!
Aby bylo jasno, je potřeba bojovat proti zlu! Ale ne způsobem tohoto světa. Apoštol Pavel nám dává určitý princip, ve 12. kapitole listu Římanům, kde čteme: „Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ (Řím. 12:21). Kdyby tak církev měla Boží Slovo jako standard i ve své praxi!
Je také potřeba říct, že mnohé věci, které dnes prosazuje progresivní levice, jsou skutečně v přímém rozporu s Božím zákonem. Ano, to je bezpochyby pravda. Nicméně řešením určitě není dosadit do čela prolhaného mafiánského bosse, který s nimi „zamete podlahu“. Takové řešení nemůže dopadnout dobře!
Pojďme si trochu více říct, jaký vliv má na křesťany podpora populismu. Jsou zde přinejmenším tři zásadní body…
1. Hřích proti Pravdě
Vzhledem k tomu, že populisté rádi zjednodušují realitu, aby snadno aktivovali své voliče (kteří jsou vedeni svým hříšným tělem a snadno reagují na podněty strachu, nenávisti či předsudků), první obětí populismu je vždy pravda samotná.
A je to ďábelský paradox – populisté se totiž často zaklínají pravdou. Ve skutečnosti jsou to však právě oni, kdo nejvíce lžou a učí své stoupence dělat totéž.
Pán Ježíš slavně řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6). Neměli bychom jako křesťané, kteří následujeme toho, kdo se nazývá Pravdou, být těmi, co budou nejvíce pravdu bránit?
2. Hřích proti bližnímu
Protože populisté často využívají právě hořkost, nenávist, rasismus a jiné hříšné emoce v lidech, výsledek je takový, že zde vzniká přinejmenším překážka k lásce ke svému bližnímu, když už ne přímo nenávist.
To můžeme snadno vidět i dnes u nás, kdy hlavní populistická uskupení v naší zemi využívají tragédii války a příchod imigrantů z Ukrajiny k tomu, aby z lidí vytáhla předsudky, strach a nenávist vůči nim – a tím získala jejich hlasy. A nebo může jít o jiná rasová etnika – platí však to samé.
Křesťan, který má následovat Boží zákon, by si měl stále přimonat druhé z „královských přikázání“: „Miluj svého bližního jako sebe samého.“ (Mat. 22:39).
3. Poskrvrněné svědomí
Hřích zazvrzuje lidské srdce a poskvrňuje svědomí (Žid. 3:13; 1 Tim. 4:2; Tit. 1:15), což má za následek, že vystavení se podobnému vlivu, bude mít negativní vliv na život křesťana. V Příslovích čteme varování: „Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života.“ (Přísloví 4:23).
Lidé (křesťané), co podlehli podobným ďábelským manipulacím, bývají (více či méně) zatvrzelí a plní hořkosti, smutku a mnohdy i nenávisti. A více připomínají farizejce – mnozí jen ukazují, že nikdy doopravdy Pána nepoznali. Jiní procházejí hlubokým duchovním úpadkem. Jak říká Boží Slovo: „Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný.“ (Gal. 6:7-8).
Jinak řečeno, vězte, že to, čím se sytíte, co děláte, a jakou činnost vyvíjte, bude mít vždy nějaký důsledek na váš duchovní život. Berte to jako varování…
Pojďme dále…
To vše má za následek ještě další věc: poškozené svědectví církve. Pamatuji si na záběr britské televize, kde „militantní křesťané“ agresivním stylem procházeli muslimskou čtvrtí v Londýně a křičeli: „Toto je křesťanská země!“ Nemám pochyb o tom, že nikoho z nich ani nenapadlo evangelizovat zdejší muslimy – podobné náboženské existence totiž vždy usilují jen o sebezachování (a zvláště tam, kde je v pozadí kořen všeho zlého – láska k penězům). Takový „happening“ však považuji za naprostý nevkus a otevřenou vzpouru vůči evangeliu.
A to říkám jako někdo, kdo si nepřeje, aby do evropy dorazily muslimské kulturní zvyky – nicméně jako křesťané máme vyšší poslání od Pána, a dále také: Je potřeba přemáhat zlo dobrem. Bojujeme přece jinými zbraněmi… Takhle zkrátka ne!
Jak se ale bránit populismu? Základní věc je jednoduchá: být blízko Pána, uvědomovat si vlastní hříšnou přirozenost a soustředit se na chození v Duchu. Celé se to totiž láme na tom, zda nad námi zvítězí naše hříšné žádosti těla, nebo ne. Jestli jsme ovládáni strachem, hořkostí a nenávistí – anebo zda zakoušíme pokoj, lásku a milosrdenství našeho Boha.
Dbejte také na to, čím se sytíte. Pokud do sebe zaséváte strach, hořkost a frustraci – a já vím, že mnozí lidé jsou na tom doslova závislí – pak se stáváte snadnou kořistí, protože nemáte žádnou duchovní moc. A dodám ještě: jste-li vůbec křesťané. Boží děti se totiž nespokojí se zaséváním hříchu do své existence. A jak říká apoštol Jan: „Víme, že kdo je narozen z Boha, nehřeší; ale ten, kdo byl zplozen z Boha, střeží sebe samého a ten Zlý se ho nedotýká.“ (1 J 5:18).
Poznávejte hlouběji lásku našeho Boha v Kristu Ježíši. Ano, budete-li skutečně duchovně sytí, získáte zcela jiný přístup k životu a také schopnost snadno rozlišit způsoby toho zlého a odolat jim.
A pamatujte, ať už to dopadne, jak chce. Ať máme vládu jakoukoliv, Kristus je Král a naše občanství je v nebesích!
Proto nezapomínejme: Naší nadějí není žádný politický vůdce ani program, ale Kristus ukřižovaný a vzkříšený. On je pravda, která nás osvobozuje, a jediný, kdo vládne spravedlivě a věčně.
„Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky.“ (Žid 13,8) – a v Něm je naše pevná kotva, bez ohledu na to, kdo právě sedí na trůnech tohoto světa.
Amen.
