Co to vlastně znamená znát Bibli? Položili jste si někdy tuto otázku?
Někdo by možná odpověděl, že znát Bibli znamená být schopen odpovídat biblickými verši. Při poslechu mnoha debat na téma kalvinismus vs. arminianismus však vidíme, že obě strany citují — pro svá tvrzení — množství biblických textů. Přesto však zastávají odlišné postoje.
Jiný by řekl, že znát Bibli znamená rozumět mnoha faktům: být schopen vyjmenovat jména všech apoštolů, znát geografii Izraele, detailní mapu Pavlových misijních cest, umět vyjmenovat všechny knihy Bible ve správném pořadí atd. Je ovšem toto skutečně dostatečné?
A třeba někdo další by řekl, že znát Bibli znamená především aplikovat její poselství do života: žít podle Bible a jednat způsobem, který je v souladu s tím, co Bible učí. Je ale toto dobrá odpověď?
I když všechny tyto odpovědi obsahují určité elementy pravdy, znát biblické verše či jimi umět odpovídat je jako být schopen ukázat na mapě, kde se nachází park, škola, úřad atd. Rozumět mnoha faktům je pak jako schopnost popsat jednotlivé objekty na mapě — jejich historii, vlastnosti a účel. A aplikovat poselství Bible je potom jako umět využít účelu jednotlivých objektů na mapě.
Žádná z vyjmenovaných možností nám však sama o sobě nebude stačit k tomu, abychom dokázali popsat cestu, jak se dostat ze školy do parku. K tomu tu máme učení Bible — teologii.
Znát Bibli totiž především znamená rozumět tomu, co Bible učí — ať už ve svých jednotlivých částech, nebo jako celek — umět toto učení spojit do systematické nauky (teologie) a aplikovat. Každý student Bible by měl aspirovat především k tomuto poznání. Ne však proto, aby byl pyšným znalcem Bible, ale aby mohl růst v poznání Boha, Jeho vůle, a byl tak patřičně vystrojen ke každému dobrému skutku!
Zde musíme citovat známý text z 2. listu Timoteovi:
„Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.“ (2 Tim. 3:16-17).
Písmo je jako studnice poznání, z níž vyvěrají prameny života! Těmi musíme být stále živeni, abychom mohli růst ve víře a nést ovoce našemu Bohu. Studovat Bibli znamená pronikat do Boží mysli a poznávat Jeho vůli. A s poznáváním jednotlivých částí Písma roste i poznání celku — tak jako se malé cestičky spojují ve větší, až nakonec vznikne síť ulic a celá mapa.
Není nic špatného na intelektuálních vědomostech, ale poznání Bible je především duchovním poznáním. Bible je Božím vdechnutým Slovem, které nejenže komunikuje, kdo je Bůh a jaká je Jeho vůle, ale zároveň v sobě nese i živiny pro náš duchovní život!
Zdravý student Bible je jako profesionální degustátor pochoutek, který má díky pravidelnému zvyku ochutnávání vytrénované smysly, a je tak schopen rozlišit zdravý pokrm od nezdravého, či dokonce jedovatého. Může říci: „To není z Boha,“ a citovat verš — a když ne konkrétní verš, pak ví, že je to v rozporu s duchem Písma či Boží zjevené vůli.
Existují ovšem lidé, kteří nemají rádi teologii. Chtějí žít více prakticky a teologii považují za jakousi teoretickou disciplínu…
Odpor k teologii se ovšem podobá odporu dítěte ke studiu matematiky či jiného předmětu základní školy. Jde o duchovní lenost. Teologie jako zdravé učení je kompasem, který povede vaše kroky a učiní vaše smysly bystrými, abyste v tomto světě plném ďábelských nástrah nezabloudili.
Ukažte mi církev či jednotlivce, kteří upadli do bludu, a já vám ukáži lidi, již nevěnovali patřičný čas poctivému studiu Božího slova. Nevěnovali dostatečnou pozornost těmto slovům apoštola Pavla:
„Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy.“ (2 Tim 2:15).
Teologie je především fascinující disciplína, která nás může věčně přivádět k údivu nad velikostí našeho Boha a nepostižitelnosti Jeho cest. Nejlépe to vyjádřil Charles Spurgeon těmito slovy:
„Křesťan by měl studovat Božství. Nejvyšší věda, nejvznešenější uvažování, nejmocnější filozofie, která může upoutat pozornost Božího dítěte, je jméno, přirozenost, osoba, skutky a existence velikého Boha, kterého nazývá svým Otcem. V uvažování o Božích věcech je něco, co neobyčejně zlepšuje mysl. Je to tak široký předmět, že se všechny naše myšlenky v té rozměrnosti ztrácejí; tak hluboký, že naše pýcha se utápí v jeho nekonečnosti. Jiným předmětům můžeme porozumět nebo se s nimi můžeme poprat, nacházíme v nich určité sebeuspokojení a pokračujeme s myšlenkou: „Podívej, jak jsem moudrý.“ Ale když dojde na tuto mistrovskou vědu a my zjistíme, že naše olovnice nedosahuje její hloubky a že naše orlí oko nepojme její výšku, odvracíme se s myšlenkou: „Jsem tu jenom od včerejška, nic jsem nepoznal.“ (Charles Spurgeon, Kázání na Malachiáše 3:6).
Kdo by těmito slovy nebyl inspirován k tomu, aby přece jen věnoval více času studiu Božího slova? Chcete být moudřejší než všichni vaši profesoři? Chcete ponořit svou mysl do zřídla veškerého poznání a moudrosti? Pohleďme tedy na nádherná slova 119. žalmu:
„Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den o něm rozjímám. Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele — navěky jsou mé. Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o tvých svědectvích.“ (Žalm 119:97-99).
Znát Bibli znamená znát učení Bible. Znamená to rozumět tomu, kdo je Bůh, Jeho zjevení a Jeho plánu od Genesis po Zjevení; znamená to rozumět tomu, že svatá Písma nás vedou k poznání osoby Pána Ježíše Krista. Znamená to také rozumět důležitosti a potřebě pravidelného vstřebávání tohoto duchovního pokrmu!
Proto: studujte Boží slovo se vší pečlivostí — vědouce, že je to váš život! Studujte Boží slovo i další knihy, jež nechávají Boží slovo skutečně promlouvat. Čtěte i knihy, které jsou náročné, mají dlouhá souvětí a jsou plné argumentů z Božího slova. Studium teologie nemá být dietním pokrmem, ale hutnou stravou!
Bůh chce, abychom přemýšleli. A chce, abychom v Jeho Slově usilovně hledali a jako dobří dělníci v něm vytrvale pracovali. Poklady také nebývájí obvykle na povrchu země, ale je potřeba se k nim umět prokopat!
Vězměme si, na závěr, příklad od blahoslaveného muže z 1. Žalmu:
„Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a v zasedání posměvačů neusedne, ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Bude jako strom zasazený u přívodů vody, který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává a vše, co dělá, se daří.“ (Žalm 1:1-3).
