BibleEvangeliumHerezeVšechny články

O falešném Evangeliu, které popírá znovuzrození a Boží moc

Poslední dobou se v Čechách objevuje stará známá hereze „laciné milosti“, která převrací doktrínu o Boží milosti tím, že popírá (explicitně či implicitně) doktrínu o znovuzrození. Tím dále podporuje nejen bezuzdnost a bezzákonost (antinomianismus), ale v efektu i Boží proměňující moc evangelia.

Nejde o nic nového. List Judův varoval rané křesťany a jeho slova platí dodnes: „Neboť se vloudili někteří lidé, kteří jsou dávno předem zapsáni k tomu odsouzení, bezbožní, kteří milost našeho Boha proměňují v bezuzdnost a zapírají našeho jediného vládce a Pána, Ježíše Krista.“ (Juda 4).

Na jiném místě Pavel varuje před lidmi, kteří mají vnější formu zbožnosti, ale popírají její moc. „Toto však věz, že v posledních dnech nastanou těžké časy. Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, chlubiví, domýšliví, rouhaví, rodičů neposlušní, nevděční, nesvatí, bezcitní, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, nepřátelští k dobrému, zrádní, lehkomyslní, nadutí,milující rozkoš spíše než milující Boha. Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí. Od takových se odvracej.“ (2 Tim. 3:1-5).

V obou případech zde máme lidi, kteří se nějakým způsobem odvolávají k víře, ale nežijí doopravdy zbožně. Juda píše o falešných učitelích, kteří proměňují Boží milost v bezuzdnost (nezřízenost či bezzákonost), čímž zapírají Krista jako svého Vládce a Pána.

Pavel hovoří o obdobné skupině lidí, kteří propadají všemožným hříchům, ale přesto se identifikují s vírou, neboť o nich píše, že mají vnější formu zbožnosti (chtějí vypadat zbožně), ale jsou jako ty obílené hroby (bez reálné vnitřní proměny), o kterých mluvil Pán.

Když Pavel psal Titovi, aby na Krétě ustanovil v jednotlivých městech starší, nezapomněl se zmínit i o svůdcích, kteří stále přicházejí. Ty, po krátkém povzbuzení Tita k napomínání ve zdrávě víře, popsal těmito slovy: „ Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají. Jsou ohavní a neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému skutku. “ (Tit. 1:16).

Ještě výmluvnější je ovšem apoštol Jan ve svém prvním listě, který se zabývá do hloubky ujištěním věřícího, zda skutečně poznal Pána. Tam čteme stále se opakující (a jinými slovy vyřčené) varování: „ Kdo říká: , Znám ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není. “ (1 Janův 2:4).

A naposledy, připomeňme si ještě hrůzu vzbuzující slova našeho Pána: „ Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů? ‘  A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. ‘“  (Matouš 7:22-23).

Když se podíváme na několik reprezentativních veršů, musíme dojít k závěru, že existují lidé, kteří se odvolávají na to, že znají Pána Ježíše, ale jsou ve skutečnosti ztracení.

Jejich identifikátorem je bezuzdnost. Žijí tak jako by neměli žádného Pána; zapírají ho svými skutky, proměňují Boží milost v bezzákonost a Pán je označuje za činitele nepravostí.

Ovšem, aby to nebylo málo, přidejme ještě pár dalších varování Ducha svatého, tentokrát skrze Pavlovo pero: „Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha. “ (1 Kor. 6:9-11).

Všimněte si toho výrazného apelu: Nemylte se! Nebo-li: Nebuďte svedeni falešným evangeliem o laciné milosti! Lidé, kteří praktikují bezbožnost, neobdrží dědičně Boží království. Tak praví Boží Slovo.

Evangelium laciné milosti ovšem hovoří jinak. Správně říká, že jsme spaseni pouhou milostí (sola gratia) skrze pouhou víru (sola fide), nicméně neočekává Duchem Svatým proměněný život a prakticky tak popírá znovuzrození.

Hříšník tedy vyzná Krista, a přestože není v jeho životě sebemenší náznak zájmu o Boží osobu, je stále zachráněn. A může hřešit, jak jen chce, a my nemáme právo zpochybňovat jeho spasení (tak jak to dělají předchozí verše). A dokonce nemáme očekávat žádné ovoce spravedlnosti (Fil. 1:11; Ef. 2:10).

Někteří jdou daleko, že řeknou: „Hodnotíte-li jeho ovoce, už spoléháte na skutky.“ Tím ovšem popírají slova našeho Pána, jenž řekl: „Vypěstujte krásný strom, a jeho ovoce bude krásné, nebo vypěstujte špatný strom, a jeho ovoce bude špatné. Vždyť strom se pozná podle ovoce. “ (Matouš 12:33). A i Jakuba, který hodnotí pravost víry podle skutků (Jakubův 2:14-24)

Takové argumenty, jenž jsou předkládány proponenty „laciné milosti“, jsou jistě třesknutě absurdní. A jdou i proti obrovskému množství biblického zjevení (jen velmi málo z nich jsme si zde vypsali).

Co je ovšem fascinující (a hrozivé současně), je častá přítomnost antibiblických gnostických frází. Gnostici obecně vzato (jsou různé odnože) považovali cokoliv fyzického za něco hříšného (špatného). Samotná hmota je špatná. Proto také nemohli přijmout Krista přišlého v těle.

Proponenti laciné milosti ovšem křísí podobné myšlenky, když hovoří o našem smrtelném těle jako o něčem nevykupitelném či nepřemožitelném Boží mocí. Nemají také žádný reálný koncept pro chození Duchem a dokonce hovoří jazykem, který v důsledku popírá samotnou přítomnost Ducha svatého v jejich životě.

Kdykoliv uslyšíte výrazy jako „tělesné znovuzrození“, můžete mít jistotu, že půjde o přímý „gnostický“ útok na biblickou doktrínu o znovuzrození. Přičemž tito lidé (záměrně nebo svedeni) překrucují znovuzrození do jakési karikatury Nikodémova chápání, a přitom Bible učí, že nikoliv naše tělo, ale náš vnitřní člověk (náš duch) byl obnoven. Pán totiž řekl: „Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch.“ (Jan 3:6).

Laciná milost má různé formy. Jde ovšem o falešné evangelium, které neobsahuje zaslíbení Boží moci a proměněného života. Jestliže vaše evangelium zaslibuje něco menšího než ospravedlnění před Bohem a nový, Duchem svatým posvěcený, život, jde o jiné evangelium.

Náš Pán zaslibuje: „Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:31-32). A: „ Já jsem ta pravá vinná réva a můj Otec je hospodář. Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.  “ (Jan 15:1-5).

Apoštol Pavel naprosto očekává proměnu v našem životě, a proto jako jsme kdysi bývali otroci hříchu, čteme, že jsme nyní otroci spravedlnosti (Řím. 6:18). Apoštol Petr píše, že máme dokonce podíl na Boží přirozenosti (svatosti), abychom utekli žádostivosti ve světě. „Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti a unikli zkáze, která je ve světě v žádostivosti. “ (2 Petrův 1:4).

Apoštol Pavel dále hovoří o obrovské moci, která vzkřísila Krista z mrtvých, a nyní působí k našemu prospěchu. Jen si všimněte těchto slov: „ …a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. Tu uplatnil v Kristu, když jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích “ (Ef. 1:19-20).

Kdybychom si opovážili tvrdit, že Boží milost ponechává člověka takového jaký byl, co by to potom vypovídalo o Boží moci, která vzkřísila Ježíše z mrtvých? Ne! V křesťanech působí obrovská Boží moc, která je nejen střeží ve víře a pomáhá jim překonat moc těla (chození Duchem) a posvěcuje je, ale jde o samotnou osobu Boží Trojice: Ducha svatého!

Neboť Písmo praví: „Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá. Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!“ (Řím. 8:9-15).

Jste Duchem vedeni? Chodíte Duchem, křesťané? Nebo nad vámi stále panuje hřích? To jsou důležité otázky! Duch Svatý má svědčit našemu duchu, že jsme Boží děti! Rozhodně není autorem doktríny o „laciné milosti“.

Spasení není rozhodnutí se nebo přijmutí nových doktrín do našeho života. Je to nové duchovní narození se do Božího království! Křesťané jsou součástí Božího království a jsou spolu s Kristem posazeni v nebeských oblastech.

Písmo praví: „ Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem — milostí jste zachráněni —  a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši,  aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši. “ (Efezským 4:7).

To je pouhý náznak obrovského bohatství, které křesťané nosí ve svých hliněných nádobách!

Nejde než nepřipomenout Pavlova slova, nad kterými se podivíme na závěr tohoto článku: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. “ (Gal. 2:20).

A pro vás, křesťané, je směřovaná tato otázka: „Žije i ve vás Kristus?“ Panuje On nad vaším životem nebo stále váš hřích? Všichni křesťané selhávají, to Písmo také učí (a nesnažím se tvrdit opak), ale naším Pánem nemá být hřích, ale Ježíš Kristus, se kterým jsme sjednoceni v Duchu.

Proto vás vyzývám já i Duch Svatý: „Sami sebe zkoušejte, jste-li ve víře, sami sebe zkoumejte. Či nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás? Ledaže byste byli neosvědčení. “ (2 Kor. 13:5).

Křesťané, nenechte se svést evangeliem, které popírá Boží moc! Nechtějte od Boha nic menšího než to, co zaslibuje!

Kéž je tato Pavlova modlitba naplněna v našich životech:

Z toho důvodu klekám na kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista, po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi, aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce, a tak abyste byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží. Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet, jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků! Amen.“ (Efezským 3:15-21)

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button