BibleBiblické učeníJežíš KristusVšechny články

Pán Ježíš – pravý člověk a pravý Bůh

Pojďme se podívat na jednu z esenciálních pravd naší víry. Na klenot, který se snažilo mnoho lupičů odcizit a kvůli němuž trpělo i mnoho věrných svatých v historii. Na doktrínu, za kterou stojí za to – přijde-li na to, zaplatit i tu nejvyšší cenu!

Mnozí v historii však tuto pravdu překrucovali. Nestorios (386 – 451 po Kr.) například učil, že Pán Ježíš byl ve skutečnosti dvě osoby (argumentoval: jak se přece může v jedné osobě snoubit lidská i Boží přirozenost?), Eutyches (378 – 456 po Kr.) zase tvrdil, že nebyl ani pravý člověk, ani pravý Bůh, ale jakási směs obojího.

Církevní koncil v Chalcedonu (451 po Kr.) ale obojí odmítl a správně biblicky popsal: „Ježíš je plně člověk a plně Bůh. Jeho dvě přirozenosti nejsou smíšené, zmatené, oddělené či rozdělené.“ Což se v christologii, části teologie zabývající se osobu Pána Ježíše Krista, označuje jako hypostatická jednota.

V dnešním článku se zaměříme především na Božství Pána Ježíše, neboť je nejčastěji zpochybňováno a gnosticismus, jenž útočil na jeho lidství, je víceméně mrtev.

A podíváme se na vybrané verše a ukážeme si v apologetickém duchu (a podle potřeby okomentujeme), že není možné přijímat Boží Slovo a přitom odmítat tuto drahocennou pravdu!

Proč věříme v Božství Pána Ježíše Krista? Podívejme se na jednotlivé kategorie argumentů pro podporu božství Ježíše Krista.

I. Autoři nového zákona mu přisuzují božství

1. A to Slovo bylo Bůh.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“ (Jan 1:1, ČSP),
Na počátku byl ten Slovo a ten Slovo byl u toho Boha a Bůh byl ten Slovo.“ (Vlastní, velmi doslovný překlad).

Tento text nás bere znovu do knihy Genesis, kde vidíme, jak Bůh tvořil svět „ex nihilo“ (z ničeho) svým Slovem. Rovněž zde čteme o Duchu Božím, jenž se „vznášel nad vodami.“ (Genesis 1:2), A vidíme tak Boží Trojici v akci: Boha Otce, jehož vůli naplňuje Bůh Syn (Slovo) a Duch svatý (Duch Boží).

Například Svědci Jehovovi ale napadají tento překlad a říkají, že zde má být Bůh s „malým“ b. Jejich překlad (Překlad nového světa) říká: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo bohem.“ Podle Svědků Jehovových je absence určitého členu v řečtině u slova Bůh v třetí části verše („a to slovo bylo Bůh“) indikátorem toho, že má jít o neurčité označení (a má být proto označeno neurčitým členem). V prvé řadě tento argument funguje lépe v angličtině, protože čeština, podobně jako řečtina, nemá neurčitý člen.

Dále pak, a zde použijeme jednoduchý argument, jenž je ovšem zcela odzbrojující, vezměme toto pravidlo (napřítomnost určitého členu je třeba vždy přeložit neurčitě) a aplikujme jej do praxe. Hned v 6. verši („Objevil se člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan.“) nám v řečtině chybí určitý člen, jak u slova Bůh, tak u slova člověk. Co z toho máme vyvozovat? Ani překlad Nového světa zde ale toto pravidlo neaplikuje, neboť v něm čteme: „Přišel člověk, který byl vyslán Bohem.

Přítomnost nebo nepřítomnost určitého členu může nebo nemusí hrát podstatnou roli, protože v řečtině je rozsah užití určitého členu mnohem širší než třeba v češtině nebo angličtině. Jen se podívejme na extra doslovný překlad části prvního verše: „a to slovo bylo u toho Boha.“ Takové užití určitého členu by v české gramatice působilo poněkud kostrbatě.

Ve spisech apoštola Jana vidíme slovo Bůh použito 252x, a z toho 22x je to bez užití určitého členu. Překlad Nového světa překládá 20x slovo Bůh s odkazem na jediného pravého Boha (Jn. 1:6, 12, 13, 18; 3:2, 21; 6:45; 8:54; 9:16, 33; 13:3; 16:30; 19:7; 20:17(2); 1 Jn. 3:2; 4:12; 2 Jn. 3, 9; Zj. 21:7) – kromě případu verše Jan 1:1 (a v češtině i Jan 1:18). Proč? Vedou je k tomu teologické předpoklady, nikoliv gramatika!

Kdyby chtěl apoštol Jan naznačit, že Slovo má jiné (menší) božství, tak by toho mohl velice docílit. Stačilo by rozšířit kontext a přidat další vysvětlující adjektiva. Důvod, proč lidé odmítají plné božství Slova není ovšem biblický, ale vychází z lidské tradice – jenž se brání Božímu Slovu!

Nehledě na to Bible učí, že je jen jeden pravý Bůh (Deut. 4:35,39; 6:4; 1 Kr. 8:60, Jan 17:3, atd.). Když je tedy jen jediný pravý Bůh, co platí o každém, koho označím slovem bůh kromě jediného pravého Boha? Musí jít nevyhnutelně o falešného boha! Ptejme se tedy: Je Pán Ježíš falešným bohem podle Svědků Jehovových a dalších, kteří argumentují podobně? Pojďme dále…

2. Jedinečný Bůh, který je v lůně Otcově

Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl.“ (Jan 1:18, ČSP).
Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.“ (Jan 1:18, ČEP).

V prvé řadě je v ekumenickém překladu špatně přeloženo řecké slovo „monogenés“, jenž neznamená jednorozený, ale jedinečný nebo také jediný svého druhu (monogenés je sloučenina řeckého slova ginomai – být, stávat se, a monos – jenom, jediný).

Ekumenický překlad dále používá jako podklad převážně Textus receptus, což je kompilace ne zrovna nejranějších rukopisů původně sestavených Erasmem Rotterdamským v roce 1516 a později ještě upravených, a je zde textová variace ve slově Syn. Moderní překlady mají k dispozici starší rukopisy, jenž zde nemají slovo Syn (huios), ale slovo Bůh (Theos).

Ve výsledku v tom ovšem není podstatný teologický rozdíl, jak by se mohlo na první pohled zdát! Jedinečný Syn, který je v lůně Otcově ukazuje zrovna tak na Boží původ Pána Ježíše Krista, byť třeba ne tak zřetelně. O Synu je totiž řečeno, že je jediný svého druhu (monogenés) – my jako křesťané jsme přijali synovství adopcí, a je zde rovněž výraz vyjadřující nejbližší intimitu s Otcem „v lůně Otcově“ (či alternativně náručí). Ten je znovu použit například ve 13. kapitole, kde čteme o milovaném učedníku Janovi: „Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval u stolu v Ježíšově náručí.“ (Jan 13:23).

Pán Ježíš takto spočívá v Otcově lůně – je zde jedinečný vztah intimity a lásky. A nakonec, milí svatí, toto je i naše dědictví – jsme-li v Kristu, jsme zrovna tak milováni!

3. Pravý Bůh a věčný život!

Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost poznávat toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.“ (1 Janův 5:20).

Ten samý apoštol také zakončil svůj první list těmito slovy: „On je ten pravý Bůh a věčný život. Není pochyb, že se zde hovoří o Pánu Ježíši. Nasvědčuje tomu, jak řecká gramatika (On – jedna osoba je zde označena jako pravý Bůh a věčný život a toto osobní zajméno navazuje hned na končící větu: „v jeho Synu Ježíši Kristu“), tak i, a to především, další verše, jenž hovoří o Pánu Ježíši jako o věčném životě.

Apoštol Jan napsal, ve stejném listu a stejné kapitole, tato slova: „Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá.“ (1 Janův 5:12). Jak vidíme, život je zde spojen s Pánem Ježíšem, a proto není možné racionálně zpochybňovat, že apoštol Jan mluví o Pánu Ježíši, když mu v závěru přisuzuje Božství!

4. Bůh a Zachránce

očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista,“ (Titus 2:13).

K tomu je snad možné jen dodat: Kolik osob má přijít při druhém příchodu? Mají přijít Bůh Otec a Syn současně? Ne!

Písmo učí o druhém příchodu Pána Ježíše Krista. Mimoto je dobré podotknout, že titul Zachránce si přivlastňuje pouze Bůh i ve starém zákoně. Jen se podívejte na tento verš: „Já, já jsem Hospodin a kromě mne žádný zachránce není.“ (Izaiáš 43:11).

5. Bůh požehnaný na věky

jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen.“ (Římanům 9:5).

Ani zde není potřeba více komentovat. Nový zákon hovoří o jediném mesiáši: Pánu Ježíši Kristu!

6. Tvůj trůn, Bože, je na věky věků

avšak o Synovi: ,Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky“ (Židům 1:8-9),

O kom se zde hovoří? O Synovi. A co je o něm řečeno? „Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo tvé přímosti je žezlem tvého království.“ Autor listu Židům zde cituje text ze 45. žalmu.

Svědkové Jehovovi napadají podobné texty a říkají, že jde o funkci Boha, nikoliv podstatu. Očividně jsou zde dvě osoby označené jako Bůh. Proč by ale jedna měla být Bohem jen funkcí a druhá podstatou? Takové rozdělení je arbitrární!

Nehledě na to, ten samý text v 1. kapitole listu Židům, nedaleko od výše citovaného verše, hovoří jednoznačně o podstatě Syna. Ve 3. verši čteme: „On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem.“ (Židům 1:3).

7. Roven Bohu

Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.“ (Filipským 2:6-8).

Je třeba znovu něco dodávat? Kdo je roven Bohu? Jen Bůh! Písmo jednoznačně říká: „Není nikdo jako ty, Hospodine. Jsi velký, velké a mocné je tvé jméno.“ (Jeremiáš 10:6). O kom jiném je tedy možné prohlásit, že je roven Bohu?

8. Veškerá plnost božství

Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství.“ (Koloským 2:9).

Pán Ježíš nebyl polobůh nebo jen „trochu“ Bůh nebo „menší“ Bůh, ale je řečeno, že v něm tělesně (zde vidíme pravé lidství) přebývá veškerá plnost Božství (a zde vidíme pravé Božství).

9. Alfa i Omega

Já jsem Alfa i Omega, [počátek i konec,] praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.“ (Zjevení 1:8).
Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. [Amen.] Mám klíče smrti i podsvětí.“ (Zjevení 1:17-18).
Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. […] Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech tyto věci dosvědčil.“ (Zjevení 22:13; 16).

Kniha Zjevení vydává mocné svědectví o Božství Pána Ježíše Krista. Jen si všimněte zvýrazněných slov. V 8. verši čteme výraz Alfa a Omega, který například Svědci Jehovovi mylně přisuzují Bohu Otci, neboť je zde ono nevyhnutelné: „praví Pán Bůh,“ jež vyvrací jejich učení o Kristu.

Již jen ze slov „a který přichází“ vidíme jednoznačně, že zde hovoří Kristus, neboť Písmo učí o druhém příchodu Pána Ježíše. Pojďme ale dále a podívejme se na další skutečnost…

V 17 – 18 verši ovšem vidíme výraz první a poslední, za nímž krátce následuje: „Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků.“ Není možné uniknout jednoznačnému závěru, že zde hovoří Pán Ježíš, neboť On byl usmrcen a vzkříšen.

A nakonec, ve 22. kapitole, vidíme oba výrazy (Alfa i Omega a první i poslední) spojeny do jednoho verše: „Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“ A aby to nebylo málo, po dalších 3. verších, následuje jednoznačné zjevení identity toho, kdo hovoří. V 16. verši čteme: „Já, Ježíš…“ Je proto zcela nevyhnutelné, že oba tituly náleží Pánu Ježíši (i ona reference praví Pán Bůh v 8. verši v 1. kapitole).

II. Pán Ježíš se identifikuje s Bohem

1. Já jsem

Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“ (Jan 8:58).

Pán Ježíš řekl v 56. verši: „Váš otec Abraham zajásal, že mohl uvidět můj den; uviděl jej a zaradoval se.“ To je nanejvýš zajímavé prohlášení. Zjevně Abraham rozuměl ze zaslíbení a různých předobrazů, že ukazují dále… že ukazují do budoucna na Pána Ježíše a jeho oběť na kříži (viz:„mohl vidět můj den“). Vzpomeňme, co Abraham v Boží protřetelnosti odpověděl Izákovi, když jej šel obětovat: „Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu.“ (Genesis 22:8).

Židé byli ovšem popuzeni a okamžitě reagovali v 57. verši: „Ještě ti nebylo padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ A právě v této chvíli jim Pán odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“ Jaká byla jejich reakce? „Zvedli kameny, aby je na něho hodili, “ čteme dále. Moc dobře si totiž uvědomovali, tak jako i na jiných místech, co Pán říká. Že se odvolává na svůj Boží původ a apeluje na text z Exodu 3:14, kde se Hospodin představil Mojžíšovi svým jménem: „Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM. A pokračoval: Toto řekneš synům Izraele: JSEM mě poslal k vám.“ (Exodus 3:14).

2. Já a Otec jsme jedno

Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10:30).

Nejen Svědci Jehovovi tento verš snižují a říkají, že znamená jen to, že je Pán Ježíš jednotný ve svém poslání se svým Otcem. Předně zde nic takového není (a jde o pouhou interpretaci), a potom, kontext je tím nejlepším vykladačem! Samotní Židé rozuměli tomu, co Pán Ježíš říká, neboť dále čteme: „Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali. Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat? Židé mu odpověděli: „ Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha. (Jan 10:31-33). I nevěřící Židé rozuměli, že šlo o něco víc než jen jednotu v poslání…

Mnozí mohou namítat, že text dále podvrací myšlenku, kterou jsme právě konstatovali, neboť Pán Ježíš odpovídá svým nevěřícím oponentům citací z 82. žalmu těmito slovy: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo — proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?“ (Jan 10:34-36). Jenže: Pán Ježíš je zde pouze kárá za to, že jej neoprávněně obviňují z hříchu, jelikož i lidští soudcové mohou být nadneseně nazváni bohy, poněvadž plní funkci soudců jako Bůh. Neříká ovšem, že není Bohem, anebo že je pouze nazván bohem kvůli nějaké své funkci!

Všimněme si dále důležitého poznatku, a totiž, že Pán mluví v množném čísle, když říká: „jsme jedno.“ Takové konstatování vyžaduje vzájemný rovnocenný vztah. Je to vztah dvou partnerů, kteří se drží za ruku a kráčí stejným krokem kupředu! My jako lidé musíme být v Boží vůli, Bůh však nemusí být v naší vůli. Náš vztah vůči němu je jednostranný (my se podřizujeme Jeho vůli). Zde ale vidíme vzájmený vztah jednoty mezi Otcem a Synem, který může existovat, neboť Otec i Syn jsou skutečnými rovnocennými partnery (jsouce stejné podstaty).

A dále čteme něco více o této jednotě, co potvrzuje předešle konstatování. „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci.“ (Jan 10:37-38). Ježíšovy skutky (skutky Otce) tedy ukazuji na to, že Otec je v Synu a Syn v Otci! Povšimněme si znovu onoho oboustraného a především rovnocenného vztahu (Otec v Synu a Syn v Otci). Vezměme však pro dobro argumentu vážně pozici jehovistů a ptejme se: Potřebuje Bůh Otec být svou vůlí v jednotě se svým stvořením? Něco takového je přece absurdní! Jednak nejde o pouhou jednotu vůle, ale o vzájemný vztah, a je to vzájemné, neboť jde o „rovnocenné partnery“. A kdo může být opravdovým rovnocenným partnerem s Bohem Otcem? Odpověď dobře znáte!

3. Kdo viděl mne, viděl Otce

Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Ježíš mu řekl: „ Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?“ (Jan 14:8-9).

Dívat se na Krista je to samé jako dívat se na Otce – to můžeme říct jen o někom, kdo je stejné podstaty a má tedy i stejné atributy a kvality. Proto je také Pán Ježíš titulován jako Boží Slovo, neboť dokonale komunikuje Boha Otce! Je také dokonalým Božím obrazem, podle kterého jsme stvořeni (Kol 1:15-16).

4. Ty, Otče, ve mně a já v tobě…

Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli [jedno], aby svět věřil, že jsi mne poslal ty.“ (Jan 17:20-21).

I zde vidíme znovu ono vzájemné přebývání. Otec je v Synu a Syn v Otci (vzájemná, rovnocenná jednota). Jednota mezi křesťany má odrážet jednotu Otce i Syna!

5. Učiníme si u něho příbytek

„Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (Jan 14:23).

Jednota Otce i Syna se projevuje v jednotě vůle, jednání a nakonec i „prostoru“. Být v Kristu a mít Kristova Ducha totiž znamená nakonec i to, že jsme v Otci a Otec je v nás. Otec a Syn, jsouce stejné podstaty, přebývají ve vzájemné jednotě bytí.

Všimněme si znovu onono plurálu: „přijdeme k němu a učiníme si u něho…“ Zde, milí čtenáři, vidíme dokonalý projev Boží jednoty mezi Otcem a Synem!

6. Nikdo je nevytrhne z mé ruky

Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce.“ (Jan 10:27-29).

Jak o Otci, tak i Synu, je řeřeno, že nás (křesťany) nikdo nevytrhne z jejích ruky. Jednota vůle i moci (ani z ruky Syna, ani z ruky Otce) zde krásně vystupuje na povrch.

7. Duch svatý vystupuje od Otce i Syna

A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost — Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.“ (Jan 14:16-17).

A [hle,] já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“ (Lukáš :24:49).

A tak nakonec vidíme, že Duch svatý je dán, jak Otcem, tak i Synem. Západní církev přijímá historicky tento biblický fakt, že Duch vychází od Otce i Syna (východní pravoslavná „církev“ toto odmítá). To ovšem znovu implikuje rovnost mezi Otcem a Synem (tentokrát více s ohledem na moc a autoritu).

III. Pán Ježíš přijímá uctívání jako Bůh

1. Vyznání: Můj Pán a můj Bůh

Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ (Jan 20:28-29),

V této chvíli mohl Pán Ježíš jako mnozí andělé a lidé v Bibli poukázat na to, že nejsou hodni uctívání (Skutky: 10:25-26; Zjevení 19:10). Pán Ježíš ovšem Tomášovo uctívání přijímá. Proč? Poněvadž je hoden uctívání, neboť je pravým Bohem a věčným životem!

2. Přišli jsme se mu poklonit

a říkali: „Kde je ten narozený král Židů? Spatřili jsme jeho hvězdu, když vycházela, a přišli jsme se mu poklonit.“ (Matouš 2:2).

Pokleknutí patří mezi projevy uctívání. Tato slova o to více vystupují, když je srovnáváme s přikázáním ze Starého zákona: „Nebudete se klanět jinému bohu, neboť Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivý.“ (Exodus 34:14). Pán Ježíš cituje tento verš, když kárá apoštola Petra poblouzněného satanem: „Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: ,Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘ “ (Matouš 4:10).

Další pokleknutí lidmi:

„Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi zapochyboval?“A když vstoupili na loď, vítr přestal. Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: „Opravdu jsi Boží Syn.“ (Matouš :14:31-33).
„A jak šly dát zprávu jeho učedníkům, hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny!“ Ony přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu.“ (Matouš 28:9).

Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. Když ho spatřili, poklonili se mu; ale někteří pochybovali.“ (Matouš :28-16-17).
Ježíš uslyšel, že ho vyhnali, nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka? “ On odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“ Ježíš mu řekl: „ Viděl jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ On řekl: „Věřím, Pane.“ A poklonil se mu.“ (Jan 9:35-28).

3. Obětovali mu dary

„Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.“ (Matouš 2:11).

Znovu vidíme, jak se mu klaněli, ale dále také čteme, že mu obětovali dary. Pouze Bohu se přinášejí oběti!

4. I andělé se mu klaní!

„A opět, když uvádí Prvorozeného do světa, praví: ,Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.‘“ (Židům 1:6).

Jak vidíme, nejen lidé, ale i samotní andělé se mu klaní. Není divu, neboť ve stejné kapitole listu Židům čteme tato slova: „O andělech sice říká: ,On činí své anděly závany větru a své služebníky plamenem ohně,‘ avšak o Synovi: ,Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království.“ (Židům 1:7-8).

5. Vzývání Jeho jména

Pavel, povolaný apoštol Krista Ježíše skrze vůli Boží, a bratr Sosthenes církvi Boží, která je v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří na kterémkoliv místě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pána jejich i našeho.“ (1 Korintským 1:1-2).

„A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno.“ (Sk. 22:16).

Tyto verše jsou o to více silnější, když je srovnávme se starozákonním vzýváním jména Hospodina (např.: Genesis 4:26). A jde rovněž o naplnění následujícího textu z proroka Joela: „I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání, protože na hoře Sijón a v Jeruzalémě bude útočiště, jak pravil Hospodin, mezi vyváznuvšími, které Hospodin povolává.“ (Joel 3:5). Vzývat jméno Pána Ježíše je tedy vzýváním jména Hospodinova!

6. Modlitba k Ježíši

A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním.“ (Jan 14:13-14).

Pak se pomodlili a řekli: ‚Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil, aby dostal místo v této službě a v apoštolství, od něhož se Juda odvrátil a odešel na své místo.‘“ (Sk. 1:24-25).

A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane, nepočítej jim tento hřích.“ Když to řekl, zesnul.“ (Sk. 7:59-60).

„Ananiáš odpověděl: ‚Pane, slyšel jsem o tomto muži od mnohých lidí, kolik zla učinil tvým svatým v Jeruzalémě. Také zde má od velekněží plnou moc spoutat všechny, kteří vzývají tvé jméno.‚“ (Sk. 9:13-14).

Boží Slovo nám zakazuje uctívat jiného bohy než jediného pravého Boha (Exodus 20:2). Modlitba je projevem uctívání, a proto jsou tyto verše dalším svědectvím o Božím původu Pána Ježíše Krista!

7. Důvěra v Jeho jméno

Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ (Jan 14:1).

Ač mnozí tento verš používají proti Kristovu Božství, argument ovšem pracuje proti nim! Neboť Pán Ježíš jinými slovy říká: „Stejnou úctu (důvěru), kterou prokazujete Bohu Otci, prokazujte i mně!“ Připomeňme si ještě první přikázání Desatera: „Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.“ (Exodus 20:3). Musíte si odpovědět na otázku: Vede své učedníky Pán Ježíš k modlářství? Je zjevné, že pouze Bůh může dát podobné přikázání!

8. Celé nebe Ho uctívá!

I uviděl jsem a uslyšel jsem hlas mnoha andělů okolo trůnu a těch živých bytostí a těch starších, jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců, a říkali mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení.“ A všechno stvoření, které je v nebi, na zemi, pod zemí i na moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!“ A ty čtyři živé bytosti říkaly: „Amen.“ A starší padli na tvář a poklonili se.“ (Zjevení 5:11-14).

A nakonec vidíme, jak celé nebe uctívá Pána Ježíše: Andělé, ony živé bytosti a starší – desetisíce desetitisíců a tisíce tisíců! Všichni dohromady uctívají Božího Beránka!

IV. Odpouští hříchy

A hle, přinášeli k němu ochrnutého, položeného na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „ Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti [tvé] hříchy.“ A hle, někteří z učitelů Zákona si řekli: „Ten člověk se rouhá!“ Ježíš uviděl jejich myšlenky a řekl: „Proč smýšlíte ve svých srdcích zle? Vždyť co je snadnější? Říci: , Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci: ,Vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět na zemi hříchy …“ Tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“A on vstal a odešel do svého domu.“ (Matouš 9:2-7).

„Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jediný: Bůh. “ (Marek 2:7).

Povšimněme si znovu, jak na Pánovo milosrdenství reagují učitelé zákona. V Matoušovi čteme: „Ten člověk se rouhá!“ A v Markovi je navíc doplněno: „Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jediný: Bůh.“ Ano, pouze Bůh může odpouštět hříchy! Podívejme se ještě, co nám říká Bůh skrze proroka Izaiáše: „Já, já jsem ten, kdo mažu kvůli sobě tvá přestoupení a tvé hříchy připomínat nebudu.“ (Izaiáš 43:25).

Ale jak reaguje Pán? „Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět na zemi hříchy…“ Slovy apoštolů můžeme říctt: „Kdo to jen je, že i hříchy může odpouštět?“ Titul Syn člověka pochází z knihy Daniel, a i když jistě ukazuje na lidskou stránku osoby Pána Ježíše, je také součástí proroctví, kde znovu vidíme i jeho Boží původ, jelikož je uctíván. Daniel zapsal: „V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle — s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno.“ (Daniel 7:13-14).

A proto zrovna tak jako platí, že pouze Bůh může být uctíván, tak také to, že jen On může odpouštět hříchy!

V. Židé rozuměli, že se Ježíš identifikoval s Bohem

Dalším důležitým argumentem, jenž musíme vzít v potaz, je to, že i Židé vykládali Pánova slova jako rouhání, neboť rozuměli, že se identifikuje s Bohem.

Ať už v případě 8. kapitoly Janova evangelia a Pánova identifikováním se s Božím jménem: „Jsem, který jsem,“ (Jan 8:58), kde vidíme Izraelce, jak jej chtěli následně ukamenovat („Zvedli kameny, aby je na něho hodili…“), tak i situace, kdy odpouštěl hříchy (viz IV. bod) – v obou případech vidíme, že to pro nevěřící Izrael to bylo rouhání, neboť vnímali (správně), že se Pán činí rovným Bohu.

VI. Bůh ve Starém zákoně a Pán Ježíš v Novém zákoně

Podívejme se nyní na jednotlivé vybrané tituly a výrazy, jenž jsou ve Starém zákoně přisuzovány Bohu, a které Nový zákon aplikuje na Pána Ježíše.

Bůh ve Starém zákoněJežíš v novém zákoně
StvořitelNa počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.“ (Genesis 1:1).Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic , co je.“ (Jan 1:1-3).
ZachránceJá, já jsem Hospodin a kromě mne žádný zachránce není.“ (Izaiáš 43:11).očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista,“ (Titus 2:13).
JÁ JSEMBůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM.“ (Exodus 3:14).
„Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“ (Jan 8:58).
PastýřDavidův žalm. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.“ (Žalm 23:1).Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce.“ (Jan 10:11).
SvětloDavidův žalm. Hospodin je mé světlo i má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, koho bych se lekal?“ (Žalm 27:1).Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8:12).
SkálaHospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad.“ (Žalm 18:2).Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude tedy podoben muži prozíravému, který postavil svůj dům na skále.“ (Matouš 7:24).

„Vám tedy, kteří věříte, je vzácností, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným ‘ a ‚kamenem úrazu a skálou pohoršení‘. Ti narážejí, protože jsou neposlušni slova; k tomu také byli určeni. “ (1 Petrův 2:7-8)

Pán nade všemiNebude konce vzrůstu jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a v spravedlnosti od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“ (Izaiáš 9:6).Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi.“ (Matouš 28:18).
Soudce národůAť se pohanské národy dají do pohybu a vystoupí do údolí Jóšafat, protože tam usednu, abych soudil všechny okolní národy.“ (Joel 4:12).Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.“ (Jan 5:22-23).
Ženich / Manžel„Již se o tobě nebude říkat: Opuštěná a o tvé zemi se již nebude říkat: Pustá, ale budeš nazývána: Mám v ní zalíbení a tvá země: Provdaná, protože Hospodin bude mít v tobě zalíbení a tvá země bude mít manžela.“ (Izaiáš 62:4).Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi.“ (Matouš 25:1).
Boží (Ježíšovo) Slovo obstojí navěkyTráva usychá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí navěky.“ (Izaiáš 40:8).Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“ (Marek 13:31).
Rozsévač„Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy oseji dům izraelský i dům judský semenem lidským i semenem zvířecím.“ (Jeremiáš 31:27).A pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem. Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná padla do trní; a trní vzešlo a udusilo je. Jiná padla do dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou.“ (Matouš 13:3-8).
První a poslední„Slyš mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já jsem, já jsem první, já jsem také poslední.“ (Izaiáš 48:12).Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. [Amen.] Mám klíče smrti i podsvětí.“ (Zjevení 1:17-18).
Boží tituly a Pán Ježíš

VII. Pán Ježíš a Boží jméno JHVH

V následující tabulce můžete vidět vybrané verše ze starého zákona, které zmiňují Boží jméno JHVH (Hospodin), a které v Novém zákoně ukazují na osobu Pána Ježíše Krista.

JHVHPán Ježíš
Dávno jsi založil zemi (pozn. Hospodin), nebesa jsou dílo tvých rukou. Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna. Ale ty jsi stále týž – tvá léta nekončí.“ (Žalm 102:26-28).…avšak o Synovi praví: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.‘ A: ‚Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou a jako plášť je svineš, jako roucho budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou.‘“ (Židům 1:8-12).
V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové, každý měl po šesti křídlech: Dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali, a jeden na druhého volal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! A čepy prahu se otřásaly od hlasu toho, který volal, a dům byl plný kouře. I řekl jsem: Běda mi, jsem zničen, protože jsem člověk nečistých rtů a bydlím uprostřed lidu nečistých rtů, a mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů! Vtom ke mně přilétl jeden z těch serafů a v ruce měl žhavý uhel, který vzal kleštěmi z oltáře. Dotkl se mých úst a řekl: Hle, tento uhel se dotkl tvých rtů; tvá vina je odvrácena a tvůj hřích je usmířen. Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: Koho pošlu a kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem, pošli mne! I řekl: Jdi a řekni tomuto lidu: Stále poslouchejte ale nebudete rozumět, stále hleďte ale nebudete znát. Učiň srdce tohoto lidu tučným a jeho uši zacpi a jeho oči zalep, aby očima neviděl a ušima neslyšel a jeho srdce nerozumělo, neobrátil se a já ho neuzdravil.“ (Izaiáš 6:1-10).To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže? ‘ Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm.“ (Jan 12:36-41).
Vystoupils na výšinu, vedl jsi zajatce, přijals dary v podobě lidí, dokonce i vzpurníků. Vystoupils, abys tam přebýval, Hospodine Bože.“ (Žalm 68:29).Ale každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto praví: ‚Vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce a dal dary lidem.“ (Efezským 4:7-8).
Hospodin zástupů – jen on vám budiž svatý; on je vaše bázeň a on je vaše strachování. On vám bude svatyní, ale kamenem úrazu a skálou pohoršení pro oba domy izraelské, pastí a léčkou pro obyvatele Jeruzaléma.“ (Izaiáš 8:13-14).Když přicházíte k němu, kameni živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený, vzácný, i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. Proto stojí v Písmu: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úhelný, vyvolený, vzácný; kdo v něj věří, jistě nebude zahanben.‘ Vám tedy, kteří věříte, je vzácností, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným ‘ a ‚kamenem úrazu a skálou pohoršení‘.“ (1 Petrův 2:4-8).
I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání.“ (Joel 3:5).Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘“ (Římanům 10:9-13).
Výnos. Hospodinovo slovo o Izraeli, výrok Hospodina... […] Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. Pohledí na mě, toho, kterého probodli, a budou ho oplakávat jako se kvílí nad jedináčkem, budou nad ním hořce naříkat, jako se naříká nad prvorozeným.“ (Zachariáš 12:1; 10).Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen.“ (Zjevení 1:7).
Hlas volá v pustině: Připravte cestu Hospodinovu, napřimte v pustině silnici pro našeho Boha!“ (Izaiáš 40:3).Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Jak je napsáno v proroku Izaiášovi: ‚Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou. Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky.‘“ (Marek 1:1-3).
Hle, posílám svého posla a připraví cestu přede mnou. Panovník, kterého hledáte, vstoupí náhle do svého chrámu, posel smlouvy, jehož si přejete, hle, přijde, praví Hospodin zástupů.“ (Malachiáš 3:1).Ale co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. To je ten, o němž je napsáno: ‚Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.“ (Matouš 11:9-10).
Lid mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste nás vyvedli z Egypta, abychom zemřeli v pustině? Vždyť tu není chléb ani voda. Znechutili jsme si tuto mizernou stravu. Hospodin poslal na lid ohnivé hady a ti lid kousali. Mnoho lidu z Izraele pomřelo.“ (Numeri 21:5-6).ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a hynuli od hadího uštknutí.“ (1 Korintským 10:9).
Duch Panovníka Hospodina je na mně, protože mne Hospodin pomazal. Poslal mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře; vyhlásit rok Hospodinovy přízně…Neboť já, Hospodin, miluji právo a nenávidím podlou loupež. Dám jim věrně jejich odměnu a uzavřu s nimi věčnou smlouvu.“ (Izaiáš 61:1-8).(Ježíš) přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy. A povstal, aby četl. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: ‚Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.‘ A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho. Začal jim tedy říkat: „Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších.“ (Lukáš 4:16-21).
Boží jméno JHVH a Pán Ježíš

Pán Ježíš – pravý člověk a pravý Bůh

Doposud jsme se zabývali primárně Pánovým Božstvím, na závěr se podíváme na tabulku, která zdůrazňuje obojí: Jeho Božství i lidství!

Ježíš jako BůhJežíš jako člověk
Je uctíván (Matouš 2:2, 11, 14:33, Jan 20:28).Uctívá Otce (Jan 17).
Lidé se k němu modlí (Skutky 7:59).Modlí se k Otci (Jan 17).
Není hříšný (1 Petrova 2:22, Židům 4:15).Je pokoušen (Mat. 4:1).
Zná všechno (Jan 21:17).Roste v moudrosti (Lukáš 2:52).
Je věčný (Jan 8:58).Narodil se (Matouš 1:16).
Dává věčný život (Jan 10:28).Zemřel (Řím. 5:8).
Odpouští hříchy (Matouš 9:6).Byl unaven (Jan 4:6).
Stvořitel (Jan 1:3).Člověk (Jan 1:14).
Veškerá plnost božství v něm přebývá (Kol. 2:9).Má tělo a kosti (Lukáš 24:39).
Je roven Bohu (Filipským 2:6-7).Stal se člověkem (Filipským 2:6-7).
Je nazván Bohem (Jan 20:28; 1 Janův 5:20; Židům 1:6; Římanům 9:5).Je nazván člověkem (1 Timoteovi 2:5).
Pánovo lidství i božství

Pánovo lidství je stejně tak zásadní jako Jeho Božství. Apoštol Jan proto mluví o antikristech, kteří popírají Pána Ježíše přicházejícího v těle. „Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist.“ (2 Janův 7).

Boží Slovo nám říká, že To Slovo, které bylo Bohem, se také stalo tělem (Jan 1:14). Výše uvedená tabulka nám přehledně ukazuje, že Pán byl člověkem jako my. Akorát bez hříchu. Autor listu Židům nám to dále dosvědčuje: „Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.“ (Židům 4:15). A zrovna tak mluví apoštol Pavel (viz: 2 Kor. 5:21), ale i apoštol Petr, jenž nám sděluje tato krásná slova: „On ,se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech‘.“ (1 Petrův 2:22). Pán Ježíš byl tedy dokonalým Božím Beránkem bez viny, který se obětoval za naše hříchy!

A platí: Je to člověk, kdo zhřešil, a je to člověk, kdo musí zaplatit (proto se Pán musel stát člověkem). A člověk zhřešil vůči nekonečnému Bohu; odtud vyplývá velikost našeho hříchu – je nevyčíslitelná! A tento obrovský dluh vůči Bohu mohl nakonec splatit jen Bůh v těle!

A proto je evangelium tak skvostnou Boží zprávou: Bůh se stává člověkem a za nás – nehodné hříšníky – vydává svůj dokonalý život. Spravedlivý za nespravedlivé, čistý za nečisté, abychom my, kteří věříme v Pánovo jméno, mohli obléci Jeho spravedlnost a mít život věčný!

A za to patří chvála Pánu Ježíši – pravému člověku a pravému Bohu!

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button