BibleHerezeKrátká poselstvíPolemikaVšechny články

Smrtelný hřích dnešní doby: Hřích kritiky a netolerance!

Jeden ze smrtelných hříchů dnešní doby, s nadsázkou řečeno, je hřích kritiky a netolerance. Jistě jste se s tím již setkali, když trváte na Božím slově a jeho výsadním postavení ve všech oblastech života, dostanete se nutně do konflitku s člověkem.

A konflikt s člověkem je vždy tak trochu očistec. V něčem musíme souhlasit s Davidem v těchto slovech (v kontextu si měl vybrat způsob Božího soudu): „Kéž padneme do Hospodinovy ruky, neboť jeho slitování je velké. Jenom ať nepadnu do ruky člověka.“ (2 Samuel. 24:14).

Jenom ať nepadnu do ruky člověka,“ na těchto slovech je cosi příznačného! Ne snad, že by Bůh nebyl ve svém soudu hrozivý. Písmo říká: „Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.“ (Žd. 10:31), Avšak vůči svému lidu je Hospodin milosrdný. Na rozdíl od člověka!

A moderní člověk (zvláště ten náboženský) nesnese kritiku a netoleranci. Dnešní člověk chápe toleranci jako základní projev lásky; netoleranci, přirozeně, vnímá jako projev nenávisti. A kritika je pak takovým mečem netolerance.

Předně je potřeba říct: Křesťan není člověk, co spoléhá na svůj rozum jako primární zdroj pravdy (nejsme racionalisté). Nespoléhá ani na své emoce jako primární zdroj pravdy (nejsme mystikové). Ani nakonec nespoléhá na svou zkušenost (nejsme empiristé). Ale! Spoléhá na Boží zjevené Slovo a princip Sola Scriptura. Slovy Martina Luthera platí: Jeho svědomí je vázané Božím Slovem!

Máme prorocké Slovo, které je váženější než samotná přímá zkušenost, což nám dosvědčuje i apoštol Petr ve svém listu: „Vždyť jsme nenásledovali vymyšlené báje, když jsme vás seznámili s mocí a příchodem našeho Pána Ježíše Krista, ale sami jsme se stali očitými svědky jeho velebnosti.“ (2 Petrův 1:16). A pak pokračuje a vysvětluje, jak viděl Pána a slyšel hlas z nebe říkat: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.“ (verš 18). Ale nakonec říká svým čtenářům nanejvýš překvapivá slova. Mnozí by dnes jeho svědectví brali s tou nejvyšší autoritou a zakládali na tom svou teologii, ale ne Petr. Apoštol Petr má ještě vyšší standard: „A máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích.“ (verš 19).

Boží zapsané Slovo je silnější svědek než Petrova osobní zkušenost a jeho svědectví! A to je náš standard, podle kterého žijeme! Opravdový křesťan může říct spolu s žalmistou tato slova: „Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce.“ (Ž 119:105).

Moderní člověk (zvláště ten náboženský) ale nemá Boží Slovo jako lampu pro své nohy. A je proto produktem své kultury a duch doby formuje jeho myšlení, postoje a názory. Jinak řečeno: Svět je jeho pán!

Duch dnešní doby vyloženě pracuje na sjednocování všech náboženství do jednoho; a když pak opravdový křesťan přijde a začne biblicky rozlišovat… a kritizovat falešné nauky například Římskokatolické církve, bourá ďáblovi jeho hrad z písku. A to se mu nelíbí!

Pakliže jsme ale konfrontováni se zlem a mlčíme, podílíme se na něm! Mlčení je pak takovým tichým souhlasem. Jakub nám říká ve svém listu: „Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích. “ (Jak. 4:17). Není snad varování před herezí dobrým skutkem? „Pozor, příteli! Blížíš se k útesu!“ Řekne někdo a druhý jako správný moderní náboženský člověk, hbitě a ukňouraně odpoví: „Nech ho jít! Je to jeho rozhodnutí! Pro něj tam ten útes není!

Jedna z věcí, co satan dělá, je to, že se snaží působit skrze svědomí. Nemusí jakože vyvracet námitky, stačí křesťana přesvědčit, že jedná s nenávistí v srdci – neláskyplně! Snaží se vás přesvědčit, že vlastně hřešíte… spousta křesťanů pak přestane vznášet biblické námitky a už jen mlčí!

Nehledě na to, že na prvním místě jde o Boží Slávu a Jeho svatý majestát! Lidé tuto slávu urážejí svými herezemi. Alegoricky řečeno: Chodí po svaté zemi a špiní jí svými chodidly, a my máme mlčet? I pes štěká, když někdo uráží jeho pána!

Ďábel se tedy snaží skrze náboženské lidi přesvědčit křesťana, že vlastně hřeší, když kritizuje nauky druhých lidí. Je to samozřejmě Písmo, které nám dává mandát kritizovat a dokonce nám ukazuje, kde jsou ony tak důležité hranice. Apoštol Pavel používal nejdrsnější výrazy, pokud šlo o věci týkající se vzácné perly evangelia (viz list Galatským), ale také vedl k toleranci například u zachovávání určitých dnů či nejezení určitých jídel z dobrého svědomí (viz například Římanům 14). Jsou zde hranice a existují také neužiteční služebníci, co neumí nic jiného než kritizovat – v takovém případě jde opravdu o hřích. Ale kritizování jako takové je pro křesťana nezbytné, zvláště, jde-li o drahocenný klenot evangelia!

Písmo nikde neříká, že tolerance je obecně vzato projev lásky nebo že kritizování je projev nelásky. Říká nám ale, že láska se raduje spolu s pravdou (1 Korintským 13:6). Není tedy projevem lásky, pokud svým mlčením (nekritizováním) akceptujeme jiné evangelium! Není projevem lásky, když svým mlčením (nekritizováním) akceptujeme modlářství! Není projevem lásky, když svým mlčením (nekritizováním) akceptujeme lži!

Je ale projevem lásky – na prvním místě k Bohu a na druhém pak k člověku, když řekneme lidem pravdu, byť to třeba uděláme neopatrně a hrubě. Opatrní lidé pak mohou sepisovat biografie odvážných lidí, co bojovali za pravdu, i když třeba nebyli morálně dokonalí. Stačí se podívat na takového Martina Luthera a v podstatě všechny lidi, které Bůh v historii používal, vidíme, že to není o člověku a jeho morální excelenci, ale o Bohu a jeho pravdě! Je lepší říct pravdu hrubě než mlčet a tiše souhlasit!

Měli bychom se snažit ovšem dělat vše podle vzoru našeho Pána Ježíše a k Jeho slávě. Jistě! Neměli bychom na sebe poutat zbytečně pozornost a odvádět tak od našeho poselství. To je pak samozřejmě hříšné. Pamatujme na to, že vše máme činit k Boží slávě (1 Korintským 10:31)!

Nicméně: Pán Ježíš opravdu není dlouhovlasý modrooký serfař, ani měkký a veliký plyšový medvídek, ani náš kámoš, atd., jak je často karikován moderním emocionálním křesťanstvím, nýbrž dokonalý člověk a Bůh v těle!

Pán je pro nás dokonalým etickým vzorem. Jen se podívejme na pár vybraných veršů, které jsou adresované tehdejšímu falešnému náboženství a opravdu se nad sebou zamysleme: „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte království Nebes před lidmi; sami totiž nevstupujete, a těm, kdo by chtěli vstoupit, vstoupit nedovolujete. Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože vyjídáte domy vdov a okázale dlouho se modlíte; proto vezmete těžší odsouzení.“ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, abyste získali jednoho proselytu; a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny, dvakrát horšího, než jste sami.“ (Matouš 23:13-15).

Když čteme tato slova, otázkou by nemělo být, zda moc nekritizujeme, ale naopak: Zda nejsme příliš vlažní! Co si myslíte, že je hlavní problém dnešní doby: Občasná hrubost v přehnaném kritizování a nebo spíše tichý souhlas se lží? My tvrdíme, že to druhé!

Jak tedy reagovat na podobné nařknutí z kritiky a souzení?

Předně platí, že kdokoliv vás nařkne z toho, že moc kritizujete či soudíte, a jednáte neláskyplně, dělá automaticky to samé: Kritizuje vás, soudí vás a, podle svých slov, jedná tedy i neláskyplně. Vždy jde o dvousečný meč a lidé, co vznášejí podobné námitky, jsou tak usvědčeni z pokrytectví!

Dále se jich můžete zeptat, zda chtějí z hříchu obvinit i Pána Ježíše, jehož drsná polemická slova jsme před momentem citovali.

A podle toho, jak vám odpoví, budete vědět, s kým máte tu čest…

Pamatujme ovšem na to, že láska není synonymum pro toleranci. Láska se raduje spolu s pravdou! A pravda přestává být pravdou, pokud je v člověku hluboko pohřbena a nikdy nevystoupí na povrch, aby svým světlem odhalila lež!

Nenechme se ovládat duchem doby, ale obnovujme svou mysl Božím Slovem – lampou, jenž osvětluje naší stezku tímto zlým světem.

A vezměme si na závěr příklad z Pána Ježíše z proroctví, které popisuje mimo jiné Jeho pravdomluvnost, a to, že nemlčel a neomezoval své rty, nýbrž vyhlásil Boží spravedlnost i milosrdenství ve velikém shromáždění!

Tu jsem řekl: Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru. Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění; hle, neomezoval jsem své rty. Hospodine, ty to víš. Tvou spravedlnost jsem neukryl uvnitř svého srdce, mluvil jsem o tvé věrnosti a spáse, nezatajil jsem tvé milosrdenství a tvou pravdu ve velikém shromáždění.“ (Žalm 40:8-11).

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Čtěte také
Close
Back to top button