Je ve 21. století rozumné věřit v existenci Boha? Není rozum v konfliktu s vírou? A neodstraňuje náhodou vědecké poznání víru v Boha? Toto jsou podstatné otázky, se kterými bylo jistě konfrontováno nemálo věřících. Odpovědět jde, ač je to překvapivé, velice snadno.
Je rozumné věřit v Boha?
Ano! A nejen to: Spolehlivost (důvěryhodnost) rozumu lze obhájit pouze v případě, existuje-li vyšší inteligentní bytost (Bůh), která stvořila rozumného člověka. Pojďme si to vysvětlit logicky:
- Bůh, v křesťanském pojetí, je inteligentní a rozumná bytost
- Člověk byl stvořen k obrazu Božímu (Gen 1:26)
- Proto: Člověk je inteligentní a rozumná bytost
Na základě této skutečnosti můžeme dále předpokládat alespoň z části poznatelný vesmír. Toto si uvědomovali i velcí teističtí filozofové jako Platón, Aristoteles a Sokrates. Víra v důvěryhodnost lidského rozumu je tedy možná pouze za předpokladu, že je obrazem inteligentní bytosti. Problém však nastává v ateismu: Jak obhájit spolehlivost mysli bez existence Boha? I Charles Darwin vyjádřil jisté obavy nad důsledky své teorie:
„Neustále se mne zmocňují hrozné pochybnosti, zda jsou závěry učiněné myslí člověka, která se vyvinula z myslí nižších živočichů jakkoliv hodnotné či důvěryhodné. Věřil by snad někdo přesvědčení opičí mysli, jestli tedy vůbec v takové mysli nějaké přesvědčení je?“
(Charles Darwin v dopise Williamu Grahamovi ze 3 července 1881)
Výstižněji to však popsal slavný křesťanský myslitel G. K. Chesterton:
,,Znamená-li evoluce prostě to, že konkrétní věc zvaná opicí se pozvolna proměnila v konkrétní věc zvanou člověk, nemůže to popudit ani ty nejpravověrnější, protože osobní Bůh může tvořit pomalu i rychle, zejména je-li jako křesťanský Bůh mimo čas. Znamená-li to však něco víc, znamená to, že neexistuje opice jako východisko změny, ani neexistuje člověk jako cíl změny. Znamená to, že neexistuje žádná věc, která by byla věcí. Při nejlepším existuje jen jediné: totiž že se všechno mění a plyne. Není to útok na víru, nýbrž na rozum: není možno myslit, nejsou-li věci, o nichž lze přemýšlet. Není možno myslit, nejsme-li odděleni od předmětu myšlení. Descartes řekl: „Myslím, tedy jsem.“ Filozofický evolucionista tento výrok převrací a dává mu záporné znaménko: „Nejsem, a proto nemyslím.“ (G. K. Chesterton, Ortodoxie)
Jakákoliv obhajoba spolehlivosti mysli plynoucí z bezmyšlenkovitého procesu nepřipadá v úvahu, protože:
- Evoluce není konečný proces.
- Spolehlivá mysl je konečný produkt.
- Proto: Evoluce není schopna obhájit existenci spolehlivé lidské mysli.
Podstata pravdy tkví v definitivní existující realitě. Evoluční koncept však není schopen obhájit ani lidský rozum, jelikož nevíme, jestli nás takový rozum neklame – obdobně jako vnímají realitu určitým způsobem, i člověk jí vnímá určitým způsobem, avšak neexistuje záruka pravdivosti.
Lze tedy vyvodit jasný závěr: Abychom mohli vůbec důvěřovat své vlastní mysli, je existence Boha, jako stvořitele, předpokladem. Ateista, aby vůbec mohl konfrontovat existenci Boha, si musí nejprve přivlastnit část jeho stvoření. Jakmile to však udělá, podřezává bezděčně větev, na které pohodlně sedí.
A co věda a víra?
Mnoho lidí má pocit, že jsou věda a víra v jistém smyslu ve válce. Což je větší částí společnosti bez výhrad přijímaný názor – nic není však vzdálenější pravdě! V prvé řadě platí: Abychom vůbec mohli dělat nějakou vědu, musíme nejprve věřit, že je to možné.
Na počátku vědeckého procesu je tedy víra! A zde navazujeme na předchozí myšlenku: Je to víra nejen ve důvěryhodnost (spolehlivost) rozumu, ale i třeba v existenci absolutní pravdy. Pravda musí být oddělena od pozorovatele, nezávislá na jeho existenci a trvale platná, aby mělo vědecké poznání smysl.
Zde je vhodné si připomenout některé biblické verše. Jeden z výroků Ježíše Krista byl, že on sám je tou Pravdou…
Jan 14:6 (Studijní Bible) „Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Ježíš Kristus je zosobněná Pravda. On je živoucí odpovědí na otázku, zda existuje Bůh. On je i svědectvím pravdivosti Božího Slova.
Jan 1:14 (Studijní Bible) „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“
John Lennox, oxfordský profesor matematiky a věřící, ve svých přednáškách poukazuje na zřejmou věc: Víra v Boha byla na samém počátku vzniku vědecké disciplíny. Existence inteligentního Stvořitele vesmíru totiž inklinuje k hledání rozumem poznatelných zákonitostí světa.
Mnoho významných vědců v dějinách věřilo v Boha: Newton, Boyle, Faraday, Pasteur, Kepler, Koperník, Galileo a další. Přesto se mnozí militantní ateisté snaží postavit věřící někam na úroveň „pouťových vykládačů karet“.
Ještě horší je však předpoklad, že s rostoucím pokrokem ve vědě nakonec Boha zcela eliminujeme. To je ovšem nesmysl. Jestli něco, tak spíše dáme jeho existenci ještě pádnější důvody. Protože: Obdobně jako se lišily původní jednoduché představy o vzniku života evolučním vývojem, a později se ukázalo, jak neskonale jedinečný život ve své podstatě je, vezmeme-li v úvahu pravděpodobnost jeho vzniku, tak i s každým novým poznáním v našem kosmu získáváme lepší představu o zázraku stvoření.
Někdo kdysi řekl: „Jestli chceš slyšet, jak se Bůh směje, řekni mu své plány.“ K tomu lze dodat: „Jestli chceš slyšet, jak se směje ještě hlasitěji, řekni mu, co víš.“ V tomto světle je docela dobře možné, že bystrý postřeh Roberta Jastrowa v jeho knize „God and the Astronomers (Bůh a astronomové) poukazuje na toho, kdo se směje naposled. Jastrow, vědec s mimořádnými pověřovacími listinami a bývalý ředitel Goddardova ústavu pro výzkum kosmu NASA, na téma Genesis a věda napsal:
Detaily se liší, ale základní prvky v astronomických a biblických
záznamech Genesis jsou stejné. (…)
To je mimořádně zvláštní vývoj, který kromě teologů
nikdo neočekával. Ti vždy věřili slovům Bible. Vědci však
nečekali, že najdou důkazy náhlého začátku, protože až donedávna
jsme měli tak mimořádné úspěchy v sledování řetězce
příčiny a účinku zpět v čase. (…)
V tuto chvíli se zdá, že věda nikdy nebude schopna odhalit
tajemství stvoření. Pro vědce, který žije ze své víry
v moc rozumu, končí tento příběh jako špatný sen. Zdolal
hory nevědomosti, právě se chystá ztéci nejvyšší vrchol,
a jak se natahuje přes poslední balvan, zdraví ho skupina
teologů, kteří tam sedí již stovky let.
Větším problémem v argumentací mnohých ateistů je však jejich nevzdělanost. Jak pravdivě říká i John Lennox: „Oni vnímají Boha jako pána hromu a blesku; s poznáním atmosférických zákonitostí, přestávají takoví bozi existovat.“ S tím lze souhlasit! Ale to není Bůh – Stvořitel vesmíru, ale panteistický – bůh všeho. Jde tedy pouze o jejich představu Boha, ale ne skutečného Boha. Spor tedy není na úrovni věda a víra, ale spíše na horizontále teismu a ateismu. Věda a víra nejsou ve válce.
Závěrem zopakujme zřejmé: Není nerozumné věřit v Boha, Stvořitele vesmíru, protože jeho existence je to jediné, co obhajuje spolehlivost lidského rozumu. Věda a víra nejsou ve válce; naopak – vědu nelze dělat bez víry a víra v poznatelný vesmír byla na počátku vzniku vědní disciplíny.
K prvnímu odstavci: lidský rozum je obecně důvěryhodný? Tedy například já mohu svému rozumu věřit, OK? Jenže já jsem svým rozumem došel k závěru, že teistický Bůh neexistuje. Protože mohu svému rozumu věřit, je tento závěr pravdivý.
Takto jste to ale, pane autore, nemyslel, že? 🙂 Kde se stala chyba?
A propos .. tato úvaha je platná pro věřícího člověka .. u jedince věřícího v jakési nevědomě vědomé procesy , počínaje před vědomím , či čímkoli , vědomí nesoucího , je to spíše velmi nepravděpodobné , neboť je těžko prokazatelné , že mozek věřící , že přišel z louže je mozek lidský , tedy člověka , který byl stvořen Bohem k obrazu Božímu 😉
Podle mě je pohled nevěřícího v tomto konzistentní: ANO, naše mysl je velice omezená (myslím, že nejen na hodinách matematiky to poznala velká část z nás 😉 ), NEJEN že jsme omylní, ale mýlíme se dokonce často. Navíc velmi záleží na tom, jakým způsobem svoji mysl používáme. Některé způsoby myšlení jsou k omylu náchylné více, a jiné méně.
Spolehlivost naší mysli je PŘI JEJÍM SPRÁVNÉM POUŽÍVÁNÍ (racionální uvažování, vědecká metoda, empiricismus, atd.) poměrně značná, ovšem rozhodně nikoliv stoprocentní.
Myslím, že tímto dostáváme v zásadě něco velmi očekávatelného za předpokladu evoluce, kde posledních pár set tisíc let probíhala selekce právě na kognitivní schopnosti…
To jsou jen slova Hanko , ovšem pokud chceš být objektivní , tak s tou omezeností ateisty omezeného , jsou to prostě pouze slova člověka , který pochopil , že jestli nevěří , tak v podstatě jest také věřícím . Jinak co se tak známe , tak vždy jsem slyšel velká slova , typu … zrovna já vám to vysvětlím , ještě dnes a tady a po několika málo argumentech jsem slyšel .. něco musím jít dělat , omlouvám se z diskuze … bez návratu .. proč bez návratu ? Že by kognitivní schopnost některých k poskládání si informací z empirie je poměrně nekonzistentní … pro což odchází z diskuzí . Je mi záhadou , že člověk věřící v evoluci , se ohání empirií , racionálním uvažováním , či vědeckou metodou .
Protože my jsme normální lidé a proto přemýšlíme racionálně.Postižený vítou to nemůže pochopit.Totiž když se někdo stane věřícím motá se furt ve víře pořád dokola a tím strácí jednou provždy schopnost kriticky posuzovat normální věci,logika jde do hajzlu a všechna řešení hledá v bibli ale pozor!Zůstává v debilním rozpoložení mysli a motá se pořád dokola a je v pasti.Vy vidíte působení satana doslova v šude,tím jste v pasti.jediná cesta z takové pasti je vykašlat se na pánbíčka,zahodit hovadiny z bible z mozku a vzít si spět svůj život a být sám sebou.Prostě vykašlat se na všechno so se týká víry.Jenže to málokdo dokáže odejít s církve a zahodit vztahy co jste si vybudovali v církvi a zapomenout.Jsem šťastný že nejsem ve vaší situaci.
Důvěryhodný , neznamená neomylný … ok ? 🙂 Což teorie ateisty , který teorii postavil nad empiricky prokazatelné , není .
Moc nerozumím tomu rozdílu. Ale konkrétně: jsme schopni poznat pravdu, o které si můžeme být JISTI, že to je pravda? Podle mě ne; samozřejmě, v kterémkoliv okamžiku je velmi dobře možné, že věříme pravdivé věci, ale nikdy si tím nemůžeme být jisti. Vždycky připadá v úvahu, že je to jinak. To platí pro ateistu – a myslím, že většina z nás si to uvědomuje, já tedy určitě – ale zdá se mi, že mnoho věřících si to nepřipouští. Vy si namlouváte, že jste Poznali Pravdu s velkým P, a omyl zde nepřipadá v úvahu. Doporučuji trochu skromnosti, pokory, a návrat zpátky na zem: i vy jste omylní, stejně jako kdokoliv jiný, a i vy se můžete plést.
Za onou jistotou , stojí objektivní věci , měřitelné , zasahující do života těch , kteří uvěřili , kteří klepali a bylo jim otevřeno .
Doporučoval bych opravit výchozí dvě tvrzení:
2) Člověk byl stvořen k obrazu Božímu (Gen 1:26)
3)Proto: Člověk je inteligentní a rozumná bytost
na:
2) věřící ve Starý zákon byl stvořen k obrazu Božímu (Gen 1:26)
3) Proto je tento věřící inteligentní a rozumná bytost
Pokud tak neučiní, dostává se do rozporu se svým dalším textem a komentáři daniela k; ovšem pokud tak učiní, musí se smířit s tím, že zhruba více, než 90% lidí je mimo hru. Nejsou stvořeni k obrazu Božímu a rozumu jsou mdlého, dokonce někteří jsou heretici a většina lidí jsou kacíři. Ale dobře jim tak.
Musím však přiznat – také si myslím, že „víra v poznatelný vesmír byla na počátku vzniku vědní disciplíny“. Dokonce všech vědních disciplin. K tomu dodávám, že takováto víra nebyla na počátku křesťanství. Dokonce jeden a půl tisíce let se nesměly překládat ani biblické texty, aby se nedostaly do rukou nějakým šťouralům (hyperbola pro nedogmatiky).
Dále autorovi doporučuji rozlišovat nejméně dvojí smysl slova „víra“ a) věřím, doufám, těším se, neodůvodněně předpokládám
b) věřím, jsem přesvědčen, mohu doložit, důvodně předpokládám. K čemu se hlásí tento článek?
Jaroslav Štejfa
Já jak nás ateisty pořád shazují poblbaní věřící pomatenci tak sem spíš ten heretik protože čím víc nám chtějí nutit křesťanský blud tím víc se stavím na zadní proti těm pobožným výplodům mysli a tlačení nás k nějakému bohu o kterém sem nikdy nepřemýšlel nic o něm nevím a zjišťuji že se bez něj docela dobře obejdu a ani nevím k čemu by mi takový bůh byl dobrý.Zastávám názor že pokud je ten váš bůh tak tvrdi templáři že starozákoní bůh Jahve je jak říkají veliký satan co hned hrozí ohněm pekelným a je třeba ho potírat.
„Pravda musí být oddělena od pozorovatele, nezávislá na jeho existenci a trvale platná, aby mělo vědecké poznání smysl. “
Pokud platí, že „pravda“ = „skutečnost“ = „to jak se věci mají“, pak tomu tak je bez ohledu na stav lidského rozumu. I v případě nedokonalého rozumu zůstává od pozorovatele oddělená nezávislá skutečnost – pravda. Jinou otázkou je poznání a popsání této pravdy. Neměl by autor rozlišovat pravdu od popisu pravdy?
S vaší vírou sám sebe shazujete v očích normálních lidí a jste za vola.