Zřejmě nejčastější otázka, kterou křesťan slýchá od nevěřících, zní nějak takto: „Jestliže Bůh stvořil celý vesmír, kdo pak stvořil Boha?“ Pojďme si odpovědět.
V prvé řadě je třeba poukázat na mylný předpoklad tazatele: Bůh není omezen časem ani prostorem! Samotná otázka totiž předpokládá, že Bůh je, stejně jako my, ohraničen tímto vesmírem. Bible však učí něco jiného:
Genesis 1:1 (Studijní Bible): „Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. “
Zde máme „trojici dimenzí“:
- Na počátku (čas),
- stvořil Bůh nebesa (prostor),
- a zemi (hmotu).
Je zjevné, pochází-li Bůh vně dimenze času, je otázka irelevantní. Neboť: Absence času logicky potvrzuje věčnou existenci Boha. A proto: Bůh nebyl stvořen (daný dotaz dává smysl jedině ve vesmíru, kde existuje čas, prostor a hmota). A Bůh také není hmotný. Písmo učí, že Bůh je Duch.
Jan 4:24 (Studijní Bible): „Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“
Bůh mnohokrát odkazoval na svou věčnost (jak v Novém, tak i ve Starém zákoně):
Exodus 3:14 (Studijní Bible): „Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM. “
Jan 8:58 (Studijní Bible): „Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“
Zjevení 1:8 (Studijní Bible): „Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.“
Bůh je věčný! Pro mysl, jež je ohraničena časem a prostorem, je to těžko představitelný koncept. Nicméně je naprosto logický; vezmeme-li v úvahu premisu Písma o absenci dimenze času v Boží přítomnosti, vyvstávají následující logické závěry:
- Čas je ohraničen počátkem a koncem.
- Bůh existuje vně dimenze času
- Proto: Bůh nemá počátek ani konec
Za druhé, otázka samotná v sobě obsahuje rozporuplný logický klam. Totiž – porušuje Stvořitelovo Božství. Písmo jednoznačně hovoří, že Bůh je nejvyšší bytost, co je. A proto nemůže být stvořen. Jelikož: Kdyby byl, nebyl by nejvyšší bytostí!
Žalmy 97:9 (Studijní Bible): „Neboť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nade vší zemí, velmi převyšuješ všechny božské bytosti. “
Odtud vznikl i ontologický argument pro Boží existenci, který lze formulovat následovně:
- Bůh je ten, nad něhož si není možné nic většího představit.
- Být je více než nebýt.
- A proto: Nejvyšší možná bytost musí existovat!
Autorem tohoto argumentu je arcibiskup Anselm z Canterbury, který jej formuloval ve svém díle Proslogion (Proslogium seu Alloquium de Dei existentia) takto:
„Věříme, že jsi něco, nad co nic většího nelze myslet. (…) I pošetilec (tj. ten, kdo existenci Boží popírá) tedy musí uznat, že to, nad co většího nelze myslet, je přinejmenším v nahlédnutí, neboť když o tom slyší, nahlíží to, a cokoli nahlíží, to je v jeho nahlédnutí. Není ovšem možné, aby to, nad co nic většího nelze myslet, bylo pouze v nahlédnutí. Je-li to totiž pouze v nahlédnutí, lze myslet, že je to také jako věc sama, což je více. Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího. To však jistě není možné. Existuje tedy beze vší pochyby něco, nad co nic většího nelze myslet, a to jak v nahlédnutí, tak jako věc sama.“
Na závěr je dobré si připomenout ještě další věc. Vraťme se nyní zpět k prvnímu verši knihy Genesis.
Předtím než byla vůbec formulována teorie o velkém třesku, domnívala se podstatná část nevěřícího západu, že vesmír je věčný. Pochopitelně, obdobně jako dnes, poukazovali na to, že Bible nemůže být pravdivá, protože tvrdí, že má počátek.
Někdo kdysi řekl: „Jestli chceš slyšet, jak se Bůh směje, řekni mu své plány.“ K tomu lze dodat: „Jestli chceš slyšet, jak se směje ještě hlasitěji, řekni mu, co víš.“ V tomto světle je docela dobře možné, že bystrý postřeh Roberta Jastrowa v jeho knize „God and the Astronomers (Bůh a astronomové) poukazuje na toho, kdo se směje naposled. Jastrow, vědec s mimořádnými pověřovacími listinami a bývalý ředitel Goddardova ústavu pro výzkum kosmu NASA, na téma Genesis a věda napsal:
„Detaily se liší, ale základní prvky v astronomických a biblických
záznamech Genesis jsou stejné. (…)
To je mimořádně zvláštní vývoj, který kromě teologů
nikdo neočekával. Ti vždy věřili slovům Bible. Vědci však
nečekali, že najdou důkazy náhlého začátku, protože až donedávna
jsme měli tak mimořádné úspěchy v sledování řetězce
příčiny a účinku zpět v čase. (…)
V tuto chvíli se zdá, že věda nikdy nebude schopna odhalit
tajemství stvoření. Pro vědce, který žije ze své víry
v moc rozumu, končí tento příběh jako špatný sen. Zdolal
hory nevědomosti, právě se chystá ztéci nejvyšší vrchol,
a jak se natahuje přes poslední balvan, zdraví ho skupina
teologů, kteří tam sedí již stovky let.“
