Tento text byl přednesen v Biblické církvi Praha 20.9.2020 jako uvedení Večeře Páně.
Bratři a sestry, na úvod před večeří Páně přečtu první čtyři verše z listu Židům, z 10. kapitoly.
,,Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují. Což by nepřestali obětovat, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni? Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů, 4 neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy.“ (Židům 10:1-4).
Ve 3. verši vidíme velice zajímavé spojení slov. Čteme zde o ,,připomínce hříchu”. Řecké slovo pro připomínku je ,,anamnésis” a poukazuje na akt mysli, jež zaměří svou pozornost určitou na záležitost (obvykle s povinností něco vykonat).
V našem textu čteme o starozákonních obětech, jejichž účel netkvěl v efektivním očištění hříšníka; kromě předobrazu a stínu pro jedinou dokonalou oběť Pána Ježíše Krista, sloužily tyto oběti jako konstantní připomínka hříchu, který dosud nebyl odstraněn.
Řecké slovo ,,anamnésis” se v Novém zákoně vyskytuje ještě 3x. Jednou v Lukášově evangeliu, ve 22 kapitole, a potom také ve známém textu apoštola Pavla z 11. kapitoly 1. listu korintským, který nyní přečtu.
,,Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, 24 vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ,[Vezměte, jezte.] Toto je mé tělo, které [se] za vás [láme]. Toto čiňte na mou památku.‘25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ,Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘26 Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. “ (1 Kor. 11:23-26).
Zde nacházíme stejné slovo, ale již v odlišném významu (a překladu). Nečteme zde o připomínce, neboť takové slovo může vzbuzovat dojem, že něco není hotové (a musíme ještě něco vykonat).
Výraz ,,toto čiňte na mou památku,” na druhou stranu, odkazuje na minulou a již dokonanou událost, kterou my zpřítomňujeme v našich myslích, když spolu lámeme chleba a pijeme víno jako Kristova vykoupená církev.
A tentokrát si nepřipomínáme hřích, který nebyl efektivně smyt, ale vzpomínáme na Pána Ježíše Krista a jeho oběť na kříži, jež dokonale smazala všechny naše viny.
Zde je podstatný rozdíl mezi Starou a Novou smlouvou. Stará smlouva v zákoně ukazovala na přítomnost hříchu, nová smlouva nám ale připomíná, že nám již bylo, pro Kristovu krev, odpuštěno.
Ta první (Stará smlouva) zatěžuje svědomí a přináší pocit viny – a ano, vychovává nás ke Kristu, ale nenabízí sama v sobě řešení, ta druhá (Nová smlouva) nás utvrzuje v pokoji a radosti, neboť přinesla skutečné odpuštění hříchů. A proto není divu, že Pavel odkazuje na tuto památku také jako na ,,slavení večeře Páně”.
Předtím než vás pozvu na pódium, vás, kteří vyznáváte Pána Ježíše Krista, Boží Slovo nás ještě varuje, abychom nepřistupovali ke slavení večeře Páně nehodně.
Apoštol Pavel napsal tato slova: „Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. Neboť kdo jí a pije [nehodně], jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo[Páně]. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají. Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni. “ (1 Kor. 11:27-30).
Připomínám: Apoštol nás nechce ponořit do zhoubného sebezpytování, ale hovoří především o postoji našeho srdce k Pánu s nímž přistupujeme k památce. Je důležité, abychom rozsuzovali sami sebe, a takto přistupovali k večeři Páně – s vážností, neboť jde o evangelium.
Chtěl bych se za nás proto ještě pomodlit a dát nám všem prostor k tomu, abychom vyznali Pánu cokoliv nás trápí ve svědomí, je-li něco takového, a mohli tak přistoupit s vážností a očištěným srdcem.
Až se pomodlím, pozvu vás na pódium…
