CírkevVečeče PáněVšechny články

Proto smíme vstoupit do svatyně cestou novou…

Tento text byl přednesen v Biblické církvi Praha 3.1.2021 jako uvedení Večeře Páně.

Bratři a sestry, před společným slavením večeře Páně přečtu text z listu Židům, z 10. kapitoly; budu číst od 19. do 25. verše.

Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“ (Židům 10:19-25).

Bratři a sestry, text nám připomíná některé výsady nové smlouvy, které mnohdy můžeme považovat za samozřejmé – avšak, přihlédneme-li ke Staré smlouvě, uvidíme teprve jaké bohatství máme. Co nám oběť Pána Ježíše Krista jednou provždy získala.

Četli jsme: „Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratři, odvážit –“ zde si povšimněme příčiny a důsledku. 

Protože Ježíš obětoval svou krev –“ je příčinou. Vše, co jako křesťané zakoušíme, vychází právě z této skutečnosti: Pán Ježíš za nás zaplatil na kříži, jednou provždy, svou svatou krví. 

A proto také, jak jsme četli (a zde je onen důsledek), smíme se, bratři a sestry, odvážit vejít do svatyně… Svatyně zde reprezentuje nejsvětější svatyni, kam vcházel velekněz jednou za rok, aby přinesl oběť nejprve za své vlastní hříchy, a potom za Izrael, a kde přebývala i Boží přítomnost. 

V knize Leviticus čteme toto Hospodinovo varování: „Hospodin řekl Mojžíšovi: „Promluv ke svému bratru Áronovi, ať nevstupuje v libovolné době do svatyně dovnitř za oponu k příkrovu, který je na schráně, aby nezemřel, až se objevím v oblaku nad příkrovem.“ (Lev. 16:2). 

Zde vidíme onen kontrast mezi varováním, aby velekněz nevcházel libovolně a naším textem, který nás – každého křesťana, nejen určitou skupinu kněžích jakou byli ve Staré smlouvě potomci Árona – ale nás (všechny věřící), vyzývá, abychom naopak vcházeli se smělostí. Zde je rozdíl mezi Starou a Novou smlouvou.

Nejsvětější svatyně zde reprezentuje samozřejmě Boží přítomnost, kam se můžeme odvážit, díky Pánu, přicházet kdykoliv – „ s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou, “ čteme dále. 

Krev Nové smlouvy mění naše postavení před Bohem: nejenže nás dokonale očišťuje, mění i zásadním způsobem náš vztah k Pánu a způsob, jakým k němu přistupujeme (s ohledem na starozákonní způsoby).  

Ten hrozivý Bůh, který nesnese pohled na jakoukoliv nepravost, se stává naším nebeským Otcem a díky Kristově oběti, smíme přistupovat s čistým svědomím, svobodně a s radostí do jeho přítomnosti. 

Starozákonní oběti podle zákona byly stálou připomínkou přítomnosti hříchu; a způsob, jakým Bůh jednal se svým lidem v rámci Mojžíšovy smlouvy, ukazoval velmi na Jeho svatost a také nemilosrdnou striktnost zákona – vychovatele ke Kristu; pro velekněze bylo proto velmi nebezpečné přicházet do Boží přítomnosti (mohl náhle zemřít).

Jediná oběť Pána Ježíše Krista ovšem vše změnila! Večeře Páně je tak připomínkou toho, že již bylo zaplaceno, nám odpuštěno a Bůh přijímá naše uctívání v rámci Nové smlouvy bez podobných hrozeb – ba co víc! Ještě nás povzbuzuje k tomu, abychom k němu přistupovali se smělostí. Jako lidé, kteří jsou očištěni Kristovou krví.

Neboť: „Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.“ (Žd. 10:18). Čteme v 18. verši.

Náš text dále pokračuje 3. výzvami.

Za prvé nás ve 23. verši povzbuzuje, abychom se drželi neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, který nám dal zaslíbení, je věrný. 

Nesmíme tedy nikdy odstoupit od naší naděje v Ježíši Kristu k čemukoliv jinému! Zvláště si musíme dávat pozor na smrtící osten zákonictví!

Za druhé nás text povzbuzuje k tomu, abychom se povzbuzovali navzájem k lásce a dobrým skutkům (verš 24).

Což nakonec souvisí i s třetí výzvou (a varováním) ve 25. verši, abychom nezanedbávali společná shromáždění, neboť je potřeba se také napomínat. 

A to nejde dělat dobře na dálku. Proto se také scházíme, abychom se povzbuzovali a upevňovali v naději, kterou máme v našem Pánu. 

A proto i nakonec Pán ustanovil, abychom slavili Večeři Páně, kde si lámáním chleba a pitím vína, připomínáme, že to bylo jeho tělo, které bylo zlomeno, a jeho krev, která bylo prolita za naše hříchy.

Připomínáme si, že už je zaplaceno, nám odpuštěno, a že můžeme s radostí očekávat Pánův příchod!

Předtím než vás pozvu na pódium, vás, kteří vyznáváte Pána Ježíše Krista, tak se ještě pomodlím – a vy můžete mezitím Pánu předat cokoliv vás trápí, abychom přicházeli k Pánovu stolu s vážností a čistým svědomím. 

Pojďme se ztišit k modlitbě…

Tagy

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Close