BibleCírkevKrátká poselstvíUčení a zamyšleníVečeče PáněVšechny články

Opravdová láska jako důkaz Boží přítomnosti

Tento text byl přednesen v Biblické církvi Praha jako uvedení k Večeři Páně.

  • Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, se z Boha narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás  dosáhla svého cíle. (1J 4,7-12 ČSP)

Bratři a sestry, máme před sebou úžasný text, který hovoří o tom, co je to pravá láska. Text nám říká hned v 7. verši, že láska je z Boha. Čteme zde, že kdo miluje, tak se narodil z Boha a Boha zná. To je nanejvýš zajímavé tvrzení, protože moc dobře víme, že svět hovoří rád o lásce. O lásce mezi mužem a ženou, o lásce k dětem, o lásce k přátelům, ale svět Boha nezná. 

Milí svatí, v myšlení Jana, apoštola lásky, neexistuje opravdová láska bez poznání Boha. Jan píše, že kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. Láska pochází z Boha, jak jsme četli, ale je tu mnohem víc. Láska není jen dalším atributem Božím, láska je Jeho esencí. Je podstatou jeho bytí.

Otec od věčnosti miluje svého Syna a Syn Otce. Tato láska je komunikována Duchem svatým – Duchem lásky. Otec nemůže než nemilovat svého Syna, protože Syn je Jeho dokonalým obrazem a je hoden lásky. Syn nemůže než nemilovat Otce, protože z Otce pochází, je věčně zplozený, a Otec je hoden veškeré Jeho lásky.

Zde je ovšem třeba zdůraznit zásadní rozdíl mezi láskou Otce a Syna a láskou Boží trojice k nám – hříšníkům. Zatímco láska mezi Otcem a Synem je přirozeným vztahem (Otec je hoden Synovy lásky a Syn je hoden Otcovy lásky), my ovšem nejsme této lásky hodni. Nicméně Bůh se rozhodl, nikoliv pohnut naší hodnotou, ale pro svou slávu a nadbytek své lásky, že budeme součástí tohoto obecenství lásky Boží trojice. 

Čteme zde, že Bůh si nás zamiloval – toť dobrovolný akt Boží dobroty vůči nám, a poslal svého Syna – dal nám to nejcennější jako projev své náklonosti, aby zaplatil za naše hříchy. 

Nebylo to tak, že my jsme si zamilovali Boha. Kdepak! My všichni jsme byli vzbouřenci v Božím světě. Bůh tak vyvyšuje svou lásku, že dává svého nejdražšího Syna za své nepřátele. Za lidi, kteří ho nenáviděli. Tato nenávist je nejlépe vyjádřena samotným ukřižováním a odmítnutím Syna – to vše ovšem bylo součástí Božího úradku, jak čteme v Písmu.

Jeho láska může tak být dokonale vyjádřena, protože jí nic nepomáhá. Nic jí nepřitahuje. Nebylo na nás nic, co by bylo hodno Boží lásky. Jeho láska k nám je tedy vyjádřením Boží velikosti a nádhery. A to, že nás Otec předem poznal v Synu, že nás tedy, díky Kristově oběti miluje stejně, je něco, co nelze vyjádřit lidskými slovy.

Apoštol lásky pak nachází v evangeliu klíč k poznání toho, jak se máme navzájem milovat. Proto píše: Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat. Naše láska má nacházet inspiraci v tom, co pro nás udělal Bůh. Jan nám říká, jak se máme milovat. Proto i na jiných místech Písma nacházíme přikázání jako „neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův“ (Ga 6,2). A je to něco, co je vlastní novému stvoření. Proto Jan říká, že kdo nemiluje, tak nepoznal Boha. Z toho vyplývá, že s poznáním Boha přichází i nový život ovládaný Boží láskou. A to vše vyplývá z evangelia.

Je zde ovšem ještě jedna pointa, která je naprosto klíčová. Apoštol Jan píše, že Boha nikdy nikdo neviděl, a já se vás ptám, proč si myslíte, že to píše? Protože skutečná láska je viditelnou manifestací Boží přítomnosti. Boha není možné vidět, ale pokud se milujeme láskou, o které zde čteme, můžeme mít jistotu, že je Bůh uprostřed nás. Proto Jan také napsal: Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.“ Křesťanská láska je tedy zjevením Boží přítomnosti v našich životech.

Chtěl bych vás povzbudit k rozjímání nad tím, k čemu nás Bůh povolal. Je naše služba vedená Boží láskou?

Předtím než vás pozvu k tomu, abychom společně slavili památku večeře Páně, chtěl bych ještě připomenout slova Pána Ježíše, která řekl před svým ukřižováním svým učedníkům. Nechme je působit na svá srdce, nechme se jimi proměňovat. 

  • Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno — já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne. (J 17,22-23)

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button