„Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ (Matouš 5:6).
Hlad a žízeň jsou krutou realitou našeho světa. Když si člověk představí skutečnou životní bídu, ihned mu v mysli vyvstanou zubožení lidé trpící nedostatkem… Nikdo z nás by neřekl, že takoví lidé jsou blahoslavení – požehnaní příjemci Boží přízně. Nikdo by je nenazval šťastnými! Ovšem jak už tomu bývá v naší sérii o Božích blahoslavenstvích, i zde nacházíme břitký kontrast mezi tím pozemským a nebeským!
Vždy však záleží na kontextu: hlad a žízeň v našem textu vyjadřují právě onu neutuchající potřebu. Ta může být (a mnohdy je) bolestivá. Nejde o cosi sporadického, co se náhle objeví a zmizí stejně rychle jako mrak na obloze. Jde o hlubokou potřebu, kterou může uspokojit jediná věc: Spravedlnost!
Čtenáře může zaujmout jakási obecnost onoho sdělení. Není zde vyjádřeno, zda jde o osobní spravedlnost blahoslaveného (jeho růst ve svatosti), či snad o volání po spravedlnosti vůči němu (pakliže je obětí bezpráví), anebo o spravedlnost ve světě či církvi. O to více máme ovšem prostoru a svobody k tomu volat k našemu Pánu a prosit o jeho milosrdenství!
V tomto blahoslaveném muži se nám totiž otevírá bohatství Bible a spatřujeme krále Davida, jenž v tísni volá k Hospodinu a žádá ho o vykonání spravedlnosti: „Hospodin rozsoudí národy. Zjednej mi právo, Hospodine, podle mé spravedlnosti a podle mé bezúhonnosti, které na mně jsou. Kéž by už skončilo zlo ničemů a kéž by byl upevněn spravedlivý, Bože spravedlivý, který zkoumáš srdce i ledví.“ (Žalm 7:9-10). Nebo také jeho volání po osobní spravedlnosti a posvěcení, tedy po očištění od hříchu: „Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti.“ (Žalm 51:3-4). To vše spadá do bohatého konceptu spravedlnosti.
Spravedlností míníme samozřejmě onu Boží spravedlnost! Nikoliv svévolné lidské touhy, které jsou často drze nazývány bojem za spravedlnost. Rozlišit pravé od falešného můžeme podle principu: „Po jejich ovoci je poznáte…“ (Matouš 7:16). Svévolníci berou věci do svých rukou a na Boha nečekají. Co dělá blahoslavený muž? Hladoví a žízní. Nebere věci do svých rukou, ale trpělivě vyčkává a úpěnlivě volá k Hospodinu!
Pokračujme v dané ilustraci: Nejde snad na trh, aby zde ukradl chléb s vodou a nasytil se. Neorganizuje povstání proti vládě, ani se nespojuje s podivnými živly. Hladoví a žízní!
Milí křesťané, kdyby takto jednal, už by nebyl blahoslaveným mužem, ale někým jiným. Někým, kdo už má svou odměnu, parafrázujeme slova našeho Pána… Boží slovo nám ale připomíná tuto důležitou pravdu: „Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.“ (Jakub 1:20). A na jiném místě: „Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ,Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘“ (Římanům 12:19).
Proto si jako křesťané musíme uvědomit: Je dobré hladovět a žíznit. Je to pro nás mimořádně dobré, když hladovíme a žízníme po spravedlnosti. A v tomto rozpoložení úpěnlivě voláme k našemu Bohu, v němž nacházíme věčného nebeského Otce, jenž je věrný a spravedlivý, aby nám dopřál vše, co potřebujeme!
Bůh, který nemůže lhát, řekl: „Ti, kdo v slzách rozsévají, budou s jásotem sklízet. Ten, kdo chodí a s pláčem nosí mošnu se semenem, přijde a s jásotem bude snášet snopy.“ (Žalm 126:5-6). Tak jen vydrž dál, zůstaň a očekávej Hospodina, neboť On jistě přijde a odpoví na každou modlitbu, která je vyřčena v důvěře a je v souladu s Jeho charakterem!
Ať už jde o trvalý boj s hříchem, bezpráví vykonávané na nás či ve světě, hladovme ještě trochu déle a zůstávejme věrní v modlitbě, neboť zde máme veliké zaslíbení: „…neboť oni budou nasyceni.“ Nekonečné trápení není Boží vůlí. Ani náš blahoslavený muž není odsouzen věčnému hladu a žízni jako někdo, kdo byl zapomenut a opuštěn. Ne! Na konci noci přijde den a Bůh odpoví stejně jistě, jako po noci přicházejí první paprsky slunce! A blahoslavený muž bude nasycen!
Máme-li tato zaslíbení, musíme je vzít k srdci a aplikovat je ve svých životech. Učit se spoléhat na našeho Pána, který je mocný a slíbil, že „…naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.“ (Fil. 4:19).
Blahoslavený člověk tedy není ten, kdo nikdy nepocítí nedostatek, bolest nebo nespravedlnost. Je to člověk, který uprostřed těchto věcí neztrácí důvěru v Boha. Hladoví a žízní, ale nevzdává se. Volá, čeká a věří, že Hospodin slyší, vidí a ve svůj čas zjedná právo. Jeho naděje nestojí na okolnostech, ale na charakteru Boha, který je spravedlivý a věrný.
A proto můžeme spolu s žalmistou zvolat tato nádherná slova víry:
„Vím, že Hospodin zjedná nuznému právo, chudému spravedlivý soud. Ano, spravedliví budou vzdávat chválu tvému jménu, přímí budou přebývat před tvou tváří.“ (Žalm 140:13-14).
