Nic tak neobohatí intelekt, nic tak nerozvine celou duši člověka jako zbožné, horlivé, neustávající zkoumání velikého předmětu Božství. Nejskvělejší studie pro rozvinutí duše je věda o Kristu, o tom ukřižovaném, a poznání Božství nádherné Trojice.
Křesťan by měl studovat Božství. Nejvyšší věda, nejvznešenější uvažování, nejmocnější filozofie, která může upoutat pozornost Božího dítěte, je jméno, přirozenost, osoba, skutky a existence velikého Boha, kterého nazývá svým Otcem. V uvažování o Božích věcech je něco, co neobyčejně zlepšuje mysl. Je to tak široký předmět, že se všechny naše myšlenky v té rozměrnosti ztrácejí; tak hluboký, že naše pýcha se utápí v jeho nekonečnosti. Jiným předmětům můžeme porozumět nebo se s nimi můžeme poprat, nacházíme v nich určité sebeuspokojení a pokračujeme s myšlenkou: „Podívej, jak jsem moudrý.“ Ale když dojde na tuto mistrovskou vědu a my zjistíme, že naše olovnice nedosahuje její hloubky a že naše orlí oko nepojme její výšku, odvracíme se s myšlenkou: „Jsem tu jenom od včerejška, nic jsem nepoznal.“
(Charles Spurgeon, Kázání na Malachiáše 3:6)
(Převzato z knihy Střípky poznání Boha od Arthura W. Pinka)
